Pouta
Delphine de Vigan
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/385055/bmid_pouta-KeY-385055.jpg
4
729
729
Nový román u nás již dobře známé spisovatelky nenechá nikoho v klidu: každý z nás si v něm najde strunu, kterou už slyšel znít nebo která v něm stále zvučí temnou ozvěnou. Silná, intenzivní, temná kniha se světýlkem naděje, jejímiž hrdiny jsou naši současníci, je svědectvím o tom, že příčinou zla a tragických osudů nebývají jen války, přírodní katastrofy, nemoci a jiné, většinou těžko ovlivnitelné zásahy „shora“, ale působí si je lidé sami navzájem svou lhostejností, leností, sobectvím, slabostí či nepochopením…... celý text
Přidat komentář
Tak tato kniha mě zasáhla. Útlá novela ale s překvapivě silným obsahem, která se vám dostane pod kůži a vezme vás za srdce. Střídání pohledů čtyř hlavních protagonistů, jejichž jednotlivé dramatické příběhy se prolínají a navzájem ovlivňují. A vy celou dobu víte, že se schyluje k tragédii... brilantně napsané.
Jako pouta jsou zde znázorněny rodinné, přátelské a i pracovní vztahy, které nás dokáží omezovat a spoutávat a to až patologickým způsobem. Nejvíce mě zasáhlo, jak se někdy dítě po rozvodu rodičů stává rukojmím mezi těmito dvěma neslučitelnými stranami a jak se "plácá" v neštěstí svých rodičů, kteří mu svět boří, místo aby mu zajistili stabilní citové prostředí. Dále mě překvapila loajalita, kterou některé děti (většinou nějakým způsobem deprivované) cítí ke svým rodičům a jak dokáží jít až za hranice, které ale samy nemají možnost rozpoznat. Théův příběh byl silný a jeho způsob vypořádávání se s problémy tak povědomě tragický.
Dále mě zaujala linka Cécile, která po letech soužití s manželem zjišťuje, že ho vlastně nezná a že to rozhodně není člověk, se kterým by chtěla žít. Je zajímavé a znepokojující si uvědomit, že nikdy své nejbližší nepoznáme dokonale a že vždy v každém zůstane část, o které nevíme a kdo ví, co by bylo, kdybychom věděli.
I příběh dalších dvou hlavních hrdinů byl poutavý - Mathis, pro kterého se přátelství stalo břemenem, které možná nebude schopný unést, a Héléne, která sama traumatizovaná vlastním dětstvím, je jako jediná schopná rozpoznat, že se s Théem něco děje, ale není schopná to správně řešit.
Tato kniha není lehké čtení, přesto ji velmi doporučuji pro všechny, kteří rádi čtou o vztazích mezi lidmi. Obdivuji styl autorky, která na malém prostoru dokáže nastínit tolik důležitých otázek a donutit vás přemýšlet.
Poutům vztahů nikdo neunikne, protože jsou základem lidství - rodina, přátelé, spolužáci, spolupracovníci... Někdy se však pouta stávají příliš těsnými, omezujícími, nezdravými a pro život deformujícími... Co nám"daruje"naše rodina do vínku? Jak hluboce nás ovlivňují přátelé? Nakolik dobře známe svého životního partnera?
Tato"úsporná", ale náměty"bohatá" novela spíše nechává čtenáře nahlédnout z více úhlů a zapřemýšlet, než aby dávala přímé odkazy. Přesto rozhodně stojí za přečtení.
Zajímavé téma i závěr, leč kniha mi přes malý počet stran přišla zbytečně zdlouhavá.
Bylo to první setkání s autorkou a vzhledem k tomu jak to bylo vychvalované jsem byla na knihu hodně zvědavá. Vůbec nevím co si o knize mám myslet. Nějak jsem se do toho nemohla začíst i když to bylo čtivě a dobře napsané, ale tak nějak sem se nemohla s postavami z žít. Ani si už poradně nepamatuji o co v knize přesně šlo a to sem to četla nedávno. Prostě mě to nezaujalo a bylo to za mě takové průměrné čtení.
Zdánlivě běžné osudy uvěřitelné ve své všednosti, jejichž protagonisté se v zájmu citlivé (pseudo)ochrany utíkají k milosrdným lžím či neúplným pravdám. Velice iritující pocit všeho skrývaného, co raději vyřčeno mělo být. A ten jazyk, tak úchvatný, že jsem se halila do jejích slov jako do peřinky. Zkrátka si mě připoutala...
Má první přečtená kniha od autorky a musím říct, že to byla láska už od první stránky. Ačkoli jsem vůbec netušila do čeho se pouštím, příběh mě doopravdy zaujal hned po první kapitole a má zvídavost se stupňovala s každým novým odstavcem. Delphine dokáže psát neuvěřitelně poutavým až surovým stylem, který vás nenechá ani na chvíli vydechnout či ztratit pozornost. Témata v knize jsou dost závažná, ale myslím, že byla podána skvěle. S mladým Théem se dá lehce soucítit a já mu nemohla mít žádný jeho čin za zlý. Takovéto věci se bohužel dějí častěji, než si dokážeme kdokoliv připustit. Zároveň je zde nádherně popsáno, jak moc může dospělou osobu ovlivnit to, v jakých domácích podmínkách vyrůstala. Kniha nabitá emocemi směřovala bohužel pouze k jednomu možnému konci, ovšem já jsem s takovýmto nešťastným zakončením spokojena. Určitě doporučuji, akorát je lepší nemít žádná očekávání.
„Ostatně je to zvláštní, tenhle pocit zklidnění, když konečně vypluje na povrch, co bylo zasuté někde nepříliš hluboko, co člověk nechtěl vidět, ale o čem už věděl, tenhle pocit úlevy, když se potvrdí to nejhorší.“
Už třetí kniha od Delphine, které dávám čtyři hvězdy a která vážně stojí za přečtení. Autorčin styl vyprávění je naprosto nezaměnitelný, její hrdinové fantasticky vykreslení a poselství knihy silné. Stejně jako u těch předchozích, ani tady nechybělo málo, abych dala hvězd pět.
Příběh je to poutavý, problémy předpubertální mládeže v nefunkčních rodinách zajímá jistě hodně čtenářek. Literárně velmi kvalitní, nejsou zde žádné fauly ba naopak, přehledné vyprávění je na potřebné výši. Přivítal bych lepší, podrobnější zakončení, ale to už by možná byl polopatismus.
Novela, která dokáže čtenáře spoutat emocemi. Čtyři postavy, čtyři pohledy, které se vzájemně proplétají, dívají se subjektivně na dění kolem sebe - a splétají tak pro čtenáře temné rodinné příběhy... Co je příčinou všech těch tragických osudů? Pro autorku jsou to rodinná pouta - ovlivňují každého a svazují, ať chce, nebo ne. Těžké, emocionálně nabité a bezvýchodné... Přece jen jsem čekala alespoň trochu naděje, tady ale žádná nezbyla. Bohužel.
Styl autorky se mi zpočátku velice líbil. Postupně mi všichni přišli tolik přesyceni traumaty a bezvýchodností, že se ve mně cosi brání abych se cítila víc než nezaujatou pozorovatelkou. Jak píše czerwa - nefunkčnost je středobodem a mě to všechno nějak minulo.
Nevím čím to je, ale zatím se nedokážu na styl Delphine správně naladit, přesto, že téma mě na první dobrou zaujalo a je tu tolik chvály . . . Ještě jí dám šanci :o)
2/4
Zajímavá sonda do na pohled úplně odlišných, a přesto natolik provázaných lidí. Líbil se mi příběh i styl psaní. Na druhou stranu mi tam "něco" chybělo, možná větší rozpracovanost některých příběhů, abych mohla dát plné hodnocení
3,5*
Ačkoli mi tahle kniha přišla jako nejslabší od Delphine de Vigan, opět mě velice zasáhla. Četla se sama, postavy byly velice reálné a autorka to s obtížnými tématy umí.
Vzájemně se prolínající mikropříběhy, v nichž každý – dítě i dospělý – něčím trpí. Každý se s tím „vyrovnává“ po svém. Každý potřebuje pomoc.
Z mého pohledu poukázání na současnou nefunkčnost systémů, a to jak těch velkých, jako je škola, i těch nejmenších, jako je rodina.
Kratinká a smutná novela, kde se střídají čtyři ústřední postavy: dva dvanáctiletí kluci, učitelka Hélene se vzpomínkami na své kruté dětství a Cecile - matka jednoho z hochů, která právě zjistila, že manžel žije paralelním životem, v kterém je úplně jiným, odporným člověkem. Na pouhých 150 stránkách je úsporně a výstižně popsaný život v rozpadlé rodině, vzpomínky na domácí násilí, chování mladého, nejspíš nemocného teenagera, který se raději chce upít alkoholem k smrti, a všech 150 stran je nabitých silnými emocemi.
Pouta se mi líbila, úžasně psané, ale "Vděk" se mi líbil přece jen víc.
Jak toto začnete číst, odložíte knihu až na poslední stránce. Stručné, jasné, bez zbytečných manýr. Rozehráno několik partií a každá uvěřitelná. Navzdory blahobytu a technice je dnes možná těžší být dítětem než kdy dříve.
Přečteno na jeden zátah, ale na rozdíl od Vděku na ni časem zapomenu.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Děti nade vše |
| 2011 | Ani později, ani jinde |
| 2011 | No a já |
| 2018 | Pouta |
| 2019 | Vděk |
Autorka mě již podruhé přesvědčila, že její knihy stojí za to. Její příběhy o mezilidských vztazích mě vždycky naprosto vtáhnou do děje. Nejsou to lehká témata, ale je to psané ze života, reálné, a můžeme si pod tím představit kohokoliv. Nic si tam nevymýšlí, nepřehání, neulítává nikam do nereálných výšin, ale naopak píše to tak, jak by se to mohlo v běžném životě dít. Může a někdy to potká každého z nás. Je to smutné, ale zároveň někdy dojemné čtení. O to víc mě to tady zasáhlo, že tak silné téma se dotklo dětských hrdinů. Těším se na další její počiny.