Pouta
Delphine de Vigan
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/385055/bmid_pouta-KeY-385055.jpg
4
742
742
Nový román u nás již dobře známé spisovatelky nenechá nikoho v klidu: každý z nás si v něm najde strunu, kterou už slyšel znít nebo která v něm stále zvučí temnou ozvěnou. Silná, intenzivní, temná kniha se světýlkem naděje, jejímiž hrdiny jsou naši současníci, je svědectvím o tom, že příčinou zla a tragických osudů nebývají jen války, přírodní katastrofy, nemoci a jiné, většinou těžko ovlivnitelné zásahy „shora“, ale působí si je lidé sami navzájem svou lhostejností, leností, sobectvím, slabostí či nepochopením…... celý text
Přidat komentář
Opravdu děsivý rozbor toho, že kolikrát je v našich životech a v nás samotných největší bahno, plíseň a hnis právě to, co by nás mělo držet nad vodou. Moje druhá zkušenost s Delphine - a díky této knize jsem paní spisovatelku musela ihned zařadit mezi své oblíbené autory. Syrové, přímé, na nic si nehrající. Přesně můj šálek kávy.
Nejedná se o lehké čtení. V knize byl přímo soupis všech možných problémů vyskytujících se v rodinách - rozvod, odcizení, emocionální i fyzické týrání, lež a přetvářka... Na několika málo stránkách se autorka zblízka podívala na vážné a často neřešitelné problémy.
V doslovu bylo uvedeno, že mají postavy málo možností se sebeprezentovat, že hovoří podobným jazykem - upřímně, to jsem si uvědomila až při čtení doslovu. V knize mi postavy přišly věrohodné, reálné a dokázala jsem s nimi cítit.
Nebylo pro mě nijak temžké odlišit od sebe 4 roviny vyprávění, navíc mi žádná z nich nepřišla nadbytečná.
V knize nejsou zdlouhavé, obšírné popisy, autorka jasně, občas až stroze, popsala konkrétní jev, což příběhu dodávalo na naléhavosti a přesvědčivosti.
Doporučila bych nejen studentům sociální či speciální pedagogiky, ale všem, které tato témata zajímají.
Moje první kniha od autorky a jsem moc spokojená. Syrový, drsný příběh bez příkras. Jen ten konec bych trošku více rozepsala.
Absolutní pecka! Má první a určitě ne poslední kniha od této autorky. Bylo to tak tísnivé, člověk skoro pořád chtěl křičet, aby se někteří ti dospělí sakra probrali... Tohle budu chvilku vstřebávat...
Přímé, silné, tíživé. Tak by se dala kniha ve stručnosti popsat.
Je to moje první kniha od této autorky a já se těším, až si koupím a přečtu další!
Za mě rozhodně doporučuji, pokud máte rádi takové příběhy, o kterých si říkáte, že se mohou dít i poměrně běžně.
Kniha o vztazích ,hlavně o poutech k rodině a přátelům. Co v nás zanechá dětství a jak se pak chováme díky tomu dál v životě. Autorka opět napsala dokonalou knihu z které chvílemi sálá beznaděj a temná atmosféra ,ale přesto si říkáte ,že musí vést cesta ven. Jak je psáno v úvodu knihy,, každý z nás si v ní najde strunu, kterou už slyšel znít nebo která v něm stále zvučí temnou ozvěnou'' ,tak na tom asi něco bude. Zatím nejlepší kniha co jsem letos četl.
V úvodu si dovolím uvést známý citát J.P. Sartra:
"Peklo, to jsou ti druzí, ale právě tak jsem mohl napsat, že ráj jsou ti druzí, zkrátka, všechno přichází k člověku jenom od druhých, od lidí."
A já bych k tomu - po přečtení této knihy - jen doplnila, že to často bývají právě naši nejbližší, kteří nám dokážou (a bohužel i mohou) ublížit úplně nejvíc. Občas mě při čtení doslova drtil pocit bezmoci; jindy jsem si vzpomněla na plačtivá slova opilce v metru: "Deset let mi říkala miláčku, a teď jsem odpůrce!" Intimní a citové souznění, které je součástí každého manželství, se ostrým střihem změní v odpor a nenávist . . .
Jaké dětství asi měla autorka téhle knihy?
Dobrá kniha, tenoučká, až by si člověk řekl, že je to taková jednohubka na odpoledne. Ale ne, není, alespoň já ji tak neměla. Zaslouží si víc času, neni to zrovna oddechová knížka, má v sobě spoustu těžkých, ale aktuálních témat a tak vás přivede k zamyšlení. Na mě působila dost temně, dramaticky...
Moje oblíbená autorka. Asi ne její úplně nejlepší kniha, ale jako obvykle hluboká, nutící k zamyšlení. Dost temná, ale nikoli depresivní.
Mrazivo reálna kniha pri ktorej čítaní som mala melancholický pocit a tak trochu som chcela nakričať na Theových i Mathysových rodičov nech sa vzchopia a prestanú byť zahľadení len do seba no nakoniec nie som rodič a nemôžem povedať čo by som spravila v situácii akej sa ocitli ony.
Příběh plný smutku, osamění, volání o pomoc. Po dočtení ve mně zůstalo spustu emocí.
Tahle kniha je hodně silným příběhem o těžkosti komunikace, o nevyřčených problémech a komplikovanosti vztahů mezi lidmi. Je to silné, syrové a odtažité a o to víc vše působí sugestivněji. Možná i proto, že je to psané hodně zkratkovitě, v náznacích a člověk musí některé věci hledat jakoby pod povrchem. Ale ty zkratky a náznaky právě víc způsobují, že na vás celá tíha příběhu víc zapůsobí. Autorka rozhodně umí psát a kniha za přečtení stojí. Pokud ještě u této autorky váháte, určitě se jí nebojte a zkuste ji.
Já v tuto chvíli bohužel nemohu dát 5 hvězd, i když objektivně by si to kniha zasloužila. Kvalitní rozhodně je a za pozornost jistě stojí. Akorát já ji nečetla zrovna v období, kdy bych se na ni dokázala plně soustředit a nechala ji na sebe plně soustředit. Za jiných okolností bych těch 5 hvězd dala bez váhání, ale teď bohužel nemohu, neuměla jsem se nyní knize plně věnovat tak, jak by si zasloužila. Ale určitě je to ten titul, ke kterému se určitě ještě někdy ráda vrátím a vychutnám si ho.
Příběh je pochmurný, ale úsporným jazykem a gradací nutí čtenáře číst dál a dál. Osudy všech osob jsou nám blízké, protože žijí v „naší“ či „okolní“ realitě: alkoholismus, domácí násilí, ztráta zaměstnání, anonymita sociálních sítí, neúplné rodiny (skutečně je střídavá péče pro dítě z rozvedených rodin to nejlepší?), deprese, rasismus, byrokracie… Delphine de Vigan umí.
Naturalistické a přímočaré vyprávění paralelních intimních příběhů, jenž se protínají a odhalují světy, které prožíváme za zavřenými dveřmi našich domovů pod nevyslovenými sliby a nepsanými pravidly. Jedná se o příběh, který autorka bez okolků a kliček podává čtenáři, aniž by jej nutila v něm hledat hlubší pravdy skryté mezi řádky. Na dřeň odhalená opravdovost vyvolávající paletu ponurých pocitů a úvah nad životem (resp. životy lidí), po níž zůstanou emoce. Ano, některé knihy můžete odložit a rovnou číst další, aniž by ve vás hlouběji utkvěly. Tato k nim nepatří. Po přečtení rozhodně zůstávají ozvěny emocí.
Pouta - neviditelné vazby, mlčenlivá věrnost, dluhy v hlubinách naší paměti. Syrově psaná, velmi krátká knížka, plná smutku, beznaděje, a přesto dokáže navodit pocit blízkosti a pochopení čtyř hlavních postav...
Plíživost - když si nevšimneme, že se něco změnilo, nebo naopak když si naopak něčeho všimneme, ale společnost nechce, abychom to viděli. Myslím, že se v tom dokážeme najít všichni.
Opravdu silný příběh který zanechal stopu.
Ačkoliv je kniha velice krátká a členěná mezi jednotlivé postavy není to řečeno nevšímavě, naopak. Celkový obraz je doložen vnitřními detaily, které uzamknou každou stránkou a každý projev do respektujícího ticha, které už nepotřebuje víc dokládat. 5/5
Protože vyhrocené životní situace a prostředí není třeba hrozit. Autorce se podařilo vymezit prostor a neztratit hranice od možného k nemožnému...
Autorovy další knížky
| 2021 |  Děti nade vše |
| 2011 | Ani později, ani jinde |
| 2011 | No a já |
| 2018 | Pouta |
| 2019 | Vděk |
No teda, tohle je náročné čtení na psychiku. Autorka opět dokázala do vcelku krátkého příběhu zahrnout tolik síly a bolestných vztahů a stylem psaní od první věty vtáhnout čtenáře do děje a situací tak, že by nejraději s některými postavami zatřepal a zařval na ně.
Dobrá kniha, zajímavá autorka.