Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu
Becky Chambers (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342739/bmid_dlouha-cesta-na-malou-rozzlobenou-p-mLJ-342739.jpg
4
302
302
Když se Rosemary Harperová připojí k posádce Poutníka, nečeká toho moc. Touží jen po malém, klidném místě, které by mohla na chvíli nazývat domovem, po dobrodružství v dalekých koutech galaxie a odstupu od problematické minulosti. A Poutník jí přesně takové místo nabízí. Život na palubě je chaotický, ale víceméně mírumilovný. Až do doby, kdy je posádce nabídnuta životní příležitost: postavit hyperprostorový tunel na vzdálenou planetu a vydělat si tak dost peněz, aby mohli pohodlně žít mnoho let. Pokud tedy přežijí dlouhou cestu přes válkou zmítaný mezihvězdný prostor, aniž by došlo k ohrožení některého z křehkých spojenectví, jež udržují galaxii v klidu. Potíž je v tom, že Rosemary není na palubě jediná, kdo má nějaké tajemství…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2017 , HostOriginální název:
The Long Way to a Small, Angry Planet, 2014
více info...
Přidat komentář
Celá tahle kniha na mě působila tak nějak... hodně liberálně? Ani nevím, jestli se těmito slovy dá vůbec jakákoli kniha popsat, ale opravdu to tak působí. Neříkám, že je to vyloženě špatně, jen mi to občas přišlo trochu na sílu. Všechen ten důraz na rasovou rovnost v téhle knize už mi leze ušima.
Další věcí, která mi poměrně vadila, je fakt, že vše v tomto světě je dost nepřirozeně perfektní. Všichni členové posádky se většinu času mají moc rádi, každý chápe a přijímá ty ostatní, vše se vždy nějak vyřeší. Jediná snaha nějak rozbít tu bezchybnou posádku se ve výsledku také moc nevyvedla, jelikož i Corbina jsem ke konci knihy začal mít poměrně rád.
Kniha je ale (i přes svůj poměrně zdlouhavý příběh) hezky napsaná a všechny postavy taktéž. Z nějakého důvodu je mou nejoblíbenější postavou Ohan, přestože se v knize ze všech hlavních postav objevoval nejméně.
I přes nějakou tu kritiku věřím, že další díly budou už o něco lepší, jelikož přeskočíme celou tu "nudnou seznamovací část" a určitě si je plánuji koupit.
Dlouhá cesta na malou rozzlobenou planetu byla opravdu DLOUHÁ. Příběh se zaměřuje spíše na různorodé členy posádky Poutníka, kteří spolu musí nějakým způsobem fungovat a spolupracovat. Z mého pohledu se bohužel nejedná o klasické sci-fi, ale spíše o autorčinu vizi lepší budoucnosti - pokud si tedy pod pojmem lepší budoucnost představujete pojídání hmyzu :). V knize nenajdete téměř žádné akční scény, vztahy mezi posádkou jsou téměř 100% ideální a vše je zalité sluncem. Autorka se rovněž veze na vlně současných trendů a měla potřebu do děje napasovat spoustu "populárních" témat a problémů, což místy dělala dost tzv. na sílu. Přesto jsem po dočtení měla pocit, že mi poutníci nějakým zvláštním způsobem přirostli k srdci a že to vlastně vůbec nebylo špatné čtení. Do dalšího dílu se patrně pustím, ale až za nějakou dobu.
Dlouhá cesta na malou rozzlobenou planetu
Ďakujem @hostbrno za poskytnutie knihy na recenziu #spolupraca
Táto kniha bola príjemné oddýchnutie po ťažkých dňoch v škole a malo to proste tú pravú feelgood atmosféru aj keď tam boli mnohokrát zakomponované aj boje.
S postavami som veľakrát súcitila a aj keď to boli postavy rôzneho typu, charakteru a proste jednoducho povedané všehochuť, perfektne do príbehu zapadli.
Kniha pôsobila ako svetrík, do ktorého sa radi zabalíte v sychravom počasí a nechcete tento svet ani opustiť.
Nebolo to čisto čisté nudné sci-fi ale málo to tempo, dej a bolo to svižné.
Knihu vrelo odporúčam a ešte raz ďakujem za poskytnutie.
Kniha se příjemně četla a bylo znát, že se autorka nad vytvořeným světem, technologiemi a postavami zamýšlela a propracovala je. Bylo to příjemné odpočinkové čtení.
Na druhou stranu: asi v polovině čtení uvědomila, že na mě působí spíš jako sbírka povídek než jako ucelený román. Místy je možná zbytečně "moralizující", takovým tím americkým stylem...a také snaha vnést do děje homosexuální vztahy a všeobjímající lásku působila trochu křečovitě.
Označit tuto knihu, jako klasické sci-fi je troufalost. Kniha bez děje, plná nezajímavých postav a kde chybí alespoň náznak vygradování. Plno sladkých rozhovorů, kde není ani kousek vzdoru. Bohužel, tak to v reálu nefunguje a nikdy nebude. Pro mně to byla taková vesmírná družina Rychlých šípů.
Nikomu neberu, že to pro něho byla krásná kniha, ale mně vůbec neoslovila. Na pokračování se netroufám ani omylem, i kdyby se jmenovalo Rosemary má děťátko.
Absolutně souhlasím s komentářem od Chmura. Tohle za mě nebylo sci-fi, ale propaganda genderově vyrovnané, rasisticky nesmýšlející a prostě po všech čertech pozitivní společnosti.
Krásná kniha. Je založená na té roztodivnosti postav. Každý je jiný, ale každý něco řeší. Kupa nesourodých lidí, mimozemšťanů a bytostí se sejde na lodi, jejíchž umělá inteligence se dá považovat za další postavu. Becky nepředkládá žádné zvraty, ale řeší otázku humanity i mezi tvory, kteří si ve výsledku nejsou ani podobní. Jak chceme kolonizovat vesmír, když válčíme stále mezi sebou jako lidé? Bavilo mě to číst, poznávat kulturu i pozadí minulých událostí a jednotlivých postav té vesmírné skořápky. Vesmír, kde se kniha odehrává je jiný, a je zřejmě takový, jaký bychom ho chtěli mít. Je milé si tom přečíst a snít. Doporučuji jako podkres hudbu z cyklu Humanity od Thomase Bergersona.
"Vesmír se možná zdá nekonečný, ale lodě jím putující můžou být tísnivě malé."
"Rosemary není na palubě jediná, kdo má nějaké tajemství…"
Poutník na první pohled připomíná takový ten rezavý křáp, který drží pohromadě jen úsilím posádky, a anotace slibovala personální dramata mezi jejími členy. Okamžitě jsem si vybavil Firefly a natěšen jsem se dal do čtení.
První tunelování podnítilo mou zvědavost, ale pak mé nadšení postupně klesalo. Ukázalo se, že posádka je složena z veselých, milých, chápavých a po všech stranách skvělých lidiček/mimozemšťanů, kteří jsou na sebe hrozně hodní a tolerantní a prakticky mezi sebou nemají žádné spory (s výjimkou jednoho, a ten prostě jen prudí a stejně ani většinu času není na scéně). Když pak nadšeně štěbetající ženská polovina posádky vyráží někam na tržiště nakupovat, úsměv mi už poněkud kysnul. Když si pak po celou dobu jen povídají o různých kulturních a sexuálních zvyklostech a jídlech, které ta která rasa jí, už se docela ztrácel.
Přestože jsem knihu nestihl dočíst, protože jsem ji dřív musel vrátit, stačil jsem z ní ukousnout lehce přes 400 stran. Za tu dobu se v knize neudál žádný dramatický zvrat, který by nějak naplnil to, co anotace slibuje (resp. ano, nějaká tajemství tam jsou, ale vzhledem k povaze posádky pro ně vlastně není důvod, protože by pro ně stejně všichni měli pochopení). Protože naprosto nemám pocit, že by se to mělo v následujících 100 stranách nějak změnit, pravděpodobně se ke knize (a její sérii) vracet už nebudu.
Kniha příjemně ubíhá, není akční, ale spíše představuje různé druhy mimozemšťanů, které jsou členy vesmírné unie a taky vztahy mezi členy posádky tunelovací lodi Wayfarer, poukazuje na rozdíly, ale hlavně na to, že je důležité si vážit rodiny a přátel.
Když jsem začínal číst tuto knihu, očekával jsem, že dostanu sci-fi příběh založený na vztazích mezi postavami a na zajímavé zápletce. Bohužel ani jednoho jsem se nedočkal. Místo toho jsem dostal spoustu různých popisů mimozemských ras a všech možných i nemožných technických vynálezů.
Zhruba v polovině knihy jsem si uvědomil, že se začínám ztrácet a že na mne svět této knihy nepůsobí konzistentně. Spíše to je taková sbírka více či méně náhodných nápadů. Za mne zklamání a ukončuji čtení celé série.
Jedná se o vesmírný road trip kosmickou lodí Poutník, kdy posádku tvoří osm členů, a polovina z nich jsou mimozemské rasy. Kniha sice má nějaký hlavní děj, kdy se posádka lodi pohybuje z bodu A až do bodu Z, a cíl cesty znáte od začátku, ale tou důležitější částí knihy je poznávání posádky lodi. Zajímavé jsou jejich osudy, jejich minulost, nebo i tajemství, o kterých někdy ani sami nevědí. Neméně zajímavé jsou pak popisy mimozemských ras, jejich historie, zvyklosti nebo biologické odlišnosti od lidí. Obojí je pak věnováno dost prostoru, ani málo, ale ani moc, aby to nezačalo nudit.
Kniha má slabý začátek, kdy mi nějakou dobu trvalo, než jsem se začetl, a ani závěr se nedá označit za dechberoucí nebo překvapivý. Ale poznávání vesmíru, ve kterém se děj odehrává, a hlavně postupné poznávání posádky Poutníka, je tou silnou složkou knihy.
Posádka Poutníka mi trochu připomínala svou diverzitou posádku lodi ze seriálu Firefly, pokud by se posádka Firefly změnila v pacifisty. U popisu mimozemských ras a popisu lidské rasy jako galaktických outsiderů jsem si zase nemohl nevzpomenout na universum herní série Mass Effect.
Pokud si tedy chcete přečíst nějakou oddechovou sci-fi s minimem násilí, tohle je dobrý výběr.
Prvních zhruba 40 stránek jsem četla zhruba dva týdny, což dělá průměrnou rychlost čtení zhruba tři stránky na den. Pokud by mě zbytek trilogie bavil stejným tempem znamenalo by to, že bych celou sérii dočetla zhruba za rok a čtvrt. Měla-li bych si vybrat, raději bych celý rok strávila počítáním takto neužitečných statistik, než čtením takto nudné série. Zhruba asi tak..
Nedočteno.
Vďaka bohu za posledných 60-70 strán, kde bolo aspoň trochu akcie. "Incident" na Toremi Ka + Lovey ma v tejto časti nútili otáčať stránky trochu rýchlejšie.
Oceňujem však prostredie a autorkinu fantáziu.
Škoda len, že ten potenciál nebol využitý naplno. Posádka bola sympatická. Ale tejto knihe proste chýbajú výrazné momenty. V podstate sa tam nič nedeje. Pri začatí zápletky, alebo jej naznačení, sa zrazu všetko vyrieši a obracia sa list.
Najzbytočnejšou postavou bol, bohužiaľ, Ashbey. Jediný výrazný moment mal až ku koncu.
Aby som sa neopakovala, súhlasím, s komentármi ohľadom multi-kulti korektného vesmíru.
Kniha je ale napísaná dobre, to nie že nie, dej odsýpa, ale chýbal tomu šmrnc a napätie.
Až jsem všechny hrdiny a rasy poznala, tak mě to docela chytlo, jo není to špatné čtení a to sci-fi moc nečtu
(SPOILER)
Sci-fi a vesmírné prostředí mě obvykle moc neláká, ale takhle kniha patří mezi výjimky. Zajímavé prostředí, různé rasy a mezirasové vztahy.
Postavy jsem si vcelku oblíbila a byly mi sympatické. U některých pasáží jsem se i dobře zasmála.
Spoiler: Svým způsobem se nic moc neděje a zápletka v podobě rozzlobené planety tak nějak proplula kolem ačkoliv se zdá, že by mohla být o něco zajímavější. Každopádně život na poutníkovi je vcelku zajímavý a já jsem to zkrátka žrala.
Je polovina 19. století a stavitelé železnice plují do Ameriky postavit trať na Divoký západ. Je to pestrá směska národů, kde ale převažují evropané. Řeší své osobní problémy ("láska, sex a trápení"), nakupují zásoby, opravují průběžně svou loď, zastaví se v zemi jednoho ze stavitelů, jsou přepadeni piráty a narazí i na Bludného Holanďana... Tedy... Až na to, že jde o vesmírné fantasy – komorní space operu, jestli tohle spojení jde vůbec použít – v daleké budoucnosti. Místo stavby železnic se bude budovat hyperprostorový tunel, místo národů si představujte různé rasy galaxie a ony osobní problémy vynásobte mezihvězdným cestováním a počtem genderů, jaké jen mohou mít různé druhy sapientních bytostí v galaxii. Rozdíl při čtení ale poznáte prakticky jen v terminologii, to, že jsou hlavní hrdinové někde daleko ve vesmíru vlastně nehraje roli. Trochu mi to připomíná můj oblíbený space western seriál Firefly, jen bez nějakého uceleného děje a s velmi omezeným množstvím akce. Dokonce bych až řekl, že je "Dlouhá cesta..." seriálovým scénářem, kdy se v každém díle děje něco samostatného, celá série je ale propojena jen velmi volně. Knize se navíc nedostává mnoho humoru.*
Proč tedy tři hvězdy? Je to ve výsledku něco jako "feel good movie", kde se má většina postav ráda, dobře jim to klape nehledě na "tvarismus" a i větší problémy se řeší skoro samy... Je to napsané dobře, prostě čtete dál, jenže děj ani výrazné momenty (vtip, děj, nápady, jazyk...) až na výjimky nepřichází... Se tam se objeví hluboký civilizační moment plný zamyšlení, ale hlavní linka o "rozzuřené planetě" je zatraceně neuspokojivá, nedotažená a odbytá na několika stránkách. Jasně, pro autorku je asi hlavní život na Poutníkovi, ale příběh Toremi Ka měl takový potenciál – už jen ta jejich filozofie – že využít ho jen jako "vesmírné pozadí" mi přijde trestuhodné. A když to pak člověk srovná s prostorem věnovaným romantickým částem všeho druhu (doslova), které jsou jako z červené knihovny náctiletého nerda...
*Je blbý, když se u knihy, které se na přebalu skví "pravděpodobně ta nejzábavnější letošní space opera," poprvé pousmějete někde v její jedné třetině. A to jen ze škodolibosti...
Čtivé, vtipné, chytré a čas od času emocionální, ale na můj vkus až moc roztříštěné.
Výborné. Musela jsem si koupit pokračování. Bylo to příjemné čtení, žádná těžká zamotaná akčňárna ani přetechnizované sci-fi, nebo zdlouhavé filozofování. Prostě všeho tak akorát, aby to nezačalo nudit. Postavy jsou velmi dobře vykreslené a lze se do nich rychle vžít.
Nedočteno! Sci-fi si občas přečtu, miluji Červeného trpaslíka, ale toto už bylo na mě moc. Spousta rádoby sci-fi technických věcí, spousta ras, které se mezi sebou - jak-to-napsat-slušně.... Děj na nule, a tak proč se trápit, když na světě je tolik jiných a daleko lepších knih....
Štítky knihy
vesmír space opera mimozemské civilizace umělá inteligence, AI mimozemšťané kosmické lodě sci-fi LGBT, queer, LGBT+ hopepunkAutorovy další knížky
| 2017 |  Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu |
| 2018 | Dvě místa na slunci |
| 2019 | Zpráva o životě vesmířanů |
| 2021 | S pokorou a nadějí |
| 2022 | Žalm pro divostrojné |
Celkem poklidné, příjemné čtení. Děj plyne a vy se jím můžete nechat unášet. Většina postav je veskrze pozitivní, vlastně se nevyskytuje hlavní záporák, ale není to škodě příběhu.