Srdce v Atlantidě
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/400037/bmid_srdce-v-atlantide-CmJ-400037.jpg
4
793
793
Povídky a novely série
< 8. díl >
Povídky plné napětí a vypravěčského umu Pět kratších příběhů, které na sebe volně navazují, se odehrává během několika desítek let v druhé polovině minulého století. Hrdiny provázíme od dětství přes vysokoškolský život až po krutou zkušenost ve Vietnamu. Mistr hororu, jenž skvěle ovládá i povídkový žánr, se zde vyrovnává s traumaty jednotlivce i celé společnosti tehdejší doby. Typického Kinga nacházíme v charakteristickém vypravěčském umění se smyslem pro přesnou drobnokresbu, jímž vtahuje čtenáře do děje.... celý text
Literatura světová Povídky Thrillery
Vydáno:
2015
,
Beta-Dobrovský
Originální název:
Hearts in Atlantis, 1999
více info...
Přidat komentář
Zvláštna kniha, ktorú som lúskal postupne počas adventných nocí. Je dosť netypicky stavaná, myslená aj formulovaná. A menej ako 5* sa jej jednoducho dať nedá.
/Pozor, zvyšok komentára obsahuje isté spoilery, snažil som sa neprezradiť nič zásadné, ale nejaký menší by sa mohol vyskytnúť/
Poviedka Ničomní muži v žltých plášťoch je najdlhšia a vydala by snáď aj na samostatný román. Vychádza z Kingovej série Temná Veža, ale jej znalosť vám asi nebude až tak príliš chýbať, lebo ani ja som ju nečítal (zatiaľ?) a aj bez toho ma to celkom zasiahlo. Skôr ako o tých podivných zjaveniech, čo za sebou nechávajú dračie chvosty, mesiace a kométy a dorozumievajú sa pomocou plagátov o stratených psoch, to je o detstve, letných prázdninách, knihách a filmoch a kamarátstve. Samo o sebe to je dlhšie a lepšie ako prvý román od Kinga, ktorý som čítal - Carrie.
Citát: "Chlapi ako my. Kto sú to chlapi ako my?"
Srdcia v Atlantíde, druhá najrozsiahlejšia poviedka tejto knihy nadväzuje na tú prvú tým, že rovnako ako vo všetkých v tejto knihe, aj tu vo (viac-menej) vedľajšej úlohe vystupuje Carol Cerberová. Srdcia sa mi z celej knihy páčili najviac, aj napriek tomu, že tu akosi nebol poriadnejší dej. Je to rozprávanie študenta na Vysokej, ktorý miesto štúdia radšej "naháňal Mrchu," ale zároveň rozprávanie o generácii kvetinových detí zo 60. rokov a vtáčích stopách v krúžku.
Citát: "Musím pripomínať, že sme vtedy boli menší, takí malí, že sme svoje žiarivo farebné životy mohli žiť pod hubami a pritom veriť, že to sú stromy, prístrešie pod nebeskou strechou. Viem, že to nedáva poriadny zmysel, ale lepšie to nedokážem: nech žije Atlantída!!
Slepý Willie: táto poviedka o pokání mi až tak nesadla a pravdepodobne ju nedokážem naplno doceniť. Človeka napadne, že tie prvé dve sú hlavné a zvyšok knihy je len dojazd. A ono to nie je celkom tak.
Citát: " - Máš nakrivo fúzy, - hovorí Santovi. - Ak chceš, aby v teba ľudia verili, tak si ich sakra sprav! -
Prečo sme boli vo Vietname: ďalšia výborná, emočne veľmi silná poviedka o vojnových veteránoch z Vietnamu prekliatych spomienkami a dobou. Hrdinom je Sully-John z prvej poviedky tejto knihy. Poviedka však okrem Ničomných mužov (okolo tej sa prakticky točí celá kniha) odkazuje aj na Srdcia v Atlantíde, pretože okrem Willieho Shermana (z predchádzajúcej poviedky a aj z NMVŽP) sa tu vyskytuje aj Ronnie Malenfant - kartový žralok...
Citát: " Nie, Deef, pomyslel si Sully. Nespravil si to. Iba si kývol hlavou. Keby si stál pred súdom, taká sračka by ti neprešla, donútili by ťa povedať to nahlas. Donútili by ťa urobiť prehlásenie do protokolu."
Nebeské tiene nocou padajú: Záver, proste záver knihy.
Citát: "Povedz jej, že bola statočná ako lev."
„Mám rád spoustu lidí svého věku jako jednotlivce, ale svoji generaci si hnusím a pohrdám jí. Měli jsme příležitost všechno změnit. Skutečně měli. Místo toho jsme se spokojili se značkovými džíny, dvěma lístky na Mariah Carey v Radio City Music Hall, slevami za nalétané kilometry, Titanikem Jamese Camerona a penzijním portfoliem.
Jediná generace, která se nám podobá v té čiré, sobecké sebestřednosti, je takzvaná ztracená generace z
dvacátých let, a z ní měla většina alespoň tu slušnost, že zůstala opilá. My nedokážeme ani to. Člověče, jsme k zblití. Ale byly doby… nesměj se, ale byly doby, kdy jsme to opravdu všechno měli v rukou. Víš to?“
Jsem rozladěn a to jen proto, že netuším, kam tuto knihu zařadit. Nejde o horor ani nic jiného. Je to vše dohromady a jak je u Kinga zvykem, provede nás smrtí, smutkem, zamilovaností a melancholickým vzpomínáním starce.
Abych se přiznal, tato kniha mi byla doporučena a já očekával tuctový horor, protože jsem toho o něm příliš neslyšel, ale jakmile jsem se začetl a že jsem se začetl vážně hluboko, nemohl jsem se už zbavit pocitu vzpomínek.
Nejvíce se mi líbila titulní část „Srdce v Atlantidě“ a snad to bylo právě proto, že se nejedná v žádném případě o horor, ale o dojemný příběh z reálného života, který zažil snad každý středoškolák. Právě tím, že se s příběhem dokáži ztotožnit, je mi tato část nejbližší. Snaha zvládnout školu a dosáhnout na svůj vytyčený cíl, udržet si svou lásku a hlavně nepropadnou šílenosti a nepříčetnosti, což je někdy opravdu těžké. V této části se také „rodí“ hippies a symbol pro odzbrojení. Zasmějete se, zamračíte, ucítíte šimrání v oku – to všechno prostřednictví těch slov, která jsou autorem napsána do knihy.
Kniha je tak trochu "nekingovská" a hodně zvláštní. Povídky nejsou typické povídky ale spíš takový jeden dlouhý příběh na pokračování. Poslední tři se mi nelíbily skoro vůbec, přičemž předposlední byla vyloženě k smrti nudná.
Pro mě jedna z nejoblíbenějších knih autora. Hororové a nadpřirozené prvky jsou zde spíše druhořadé. Hlavní je vyprávění o osudech lidí ze ztracené hipísácké generace.
Dávám plný počet kvůli první části, protože ničemní muži, bořitelé, Karmínový král a Věž..... To je Ka a Ka je kruh.... :-)
Opět povídková kniha a já je zrovínka moc nemusím. Ale když je napíše a vydá můj nejoblíbenější spisovatel, nemůžu to ignorovat. Srdce v Atlantidě jsem už ignoroval (přečetl) dvakrát.
Úvodní povídka byla famózní a ze všech mě zaujala nejvíce. Zbylé mě zase tolik nenadchly, přesto dávám čtyři hvězdičky a s čistým svědomím mohu říct, že se tato netypická kingovka zařadí mezi jedny z nejlepších povídek, které jsem kdy četla.
Okamžitě mi k srdci přirostla první povídka a to Ničemní muži ve žlutých pláštích, mylně zfilmovaná jako Srdce v Atlantidě. A pak mě také zaujaly dvě poslední povídky a nejméně se mi líbila druhá.
Kniha, kterou jsem četl před hodně lety a která se mi moc líbila. Netypická "Kingovka", která má však kouzlo a zvláštní atmosféru. Strašně moc se mi líbí i obal knihy, takové kdyby byly u "Kingovek" všechny. Příjemné čtení, které lze jen doporučit.
Co říct k Srdcím? To je osobní vyrovnání se Stephena Kinga s válkou ve Vietnamu. Kniha není rozhodně špatná, od začátku se setkáváme se stejným nádechem jako v ostatních mistrových dílech. Nejlepší mně osobně přijde titulní novela Srdce v Atlantidě. Ale ostatní novely jsou taky dobré, ale přece jen jim něco chybí. Dál bych vyzdvihl asi úvodní novelu o Ničemných mužích ve žlutých pláštích, dětství nikdy nebude stejné:) Jinak další dvě novely jsou zvláštní, ale přitom mrazivé. Veterán války ve Vietnamu se trestá za hříchy v dětství tím, že žebrá a další veterán zase vidí ducha mrtvé vesničanky. Závěrečná novela to je jen takový smutný závěr celé knihy. Dětství je pryč, zpátky se nevrátí, kamarádství se rozpadají. Takže kniha je posmutnělá, místy veselá, ale hlavně asi krutě realistická a o lidech, kteří prožili něco, co by nechtěl prožít nikdo z nás (a ani z nich). 80%
Moje první čtenářská zkušenost s Kingem a každopádně kladná reakce. Moc se mi líbil motiv baseballové rukavice, která putuje snad všemi částmi knihy a zapálenost studentů do karet, v době, kdy vyletět ze školy neznamenalo jen akademickou potupu, ale závisel na tom i jejich holý život.
S Kingovýma povídkama mám problém. Buď mě baví tak, že se od nich nemůžu odtrhnout (Ničemní muži ve žlutých pláštích, Srdce v Atlantidě), nebo se musím nutit do čtení (všechny ostatní v této knize). Kdyby na sebe tyto povídky volně nenavazovali, ani bych knihu nedočetla. Na druhou stranu King je jeden z mála autorů u kterých jsem povídky ochotná číst.
Každopádně kvůli výše zmiňovaným skvostům stojí za to si Srdce v Atlantidě přečíst.
Oproti ostatním Kingovým povídkám se ma tato jeví jako jedna z nejhorších knih.
Vynikající. Jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četla. Je trošku těžší, složitější a četla jsem ji třikrát, než jsem plně pochopila význam, ale jakmile ho člověk pochopí, nedá se hodnotit jinak :-) King je prostě Král :-D
tak jsem tak koukal u které knihy tu ještě u mistra nemám komentář a hle Srdce v atlantidě..v knize najdete množství odkazu z Kingova života at už jsou to demonstrace a odpor k válce ve Vietnamu(Kinga naštěstí nevzali kuli jeho zraku a silným dioptriím) nebo nádherně popsaná bouřlivá léta Hippies a samozřejmě alkohol a závislost obecně..vrchol knihy jsou povídky : Ničemní muži ve žlutých pláštích-byla zfilmovaná jako Srdce v Atlantidě s božským A.Hopkinsem,jak povídka tak film jsou vynikající,druhý vrchol je povídka Srdce v Atlantidě(pozor tahle povídka nemá právě s filmem nic společného)je o studentovi žijícím právě v éře hippies a závislého na karetní hře Srdce..ostatní tři povídky jsou velmi dobré nicméně nedosahují kvality těchto dvou literárních pokladu..závěrem chci říct abych tu nenadával pořád na BETU že tenhle přebal považuji za naprosto dokonalý a její nejlepší..jinak další kousek který doporučuji spíš zkušeným Kingařum.A pokud máte jako já rádi Ameriku a její zlatá léta je knížka nezbytné čtení..
Štítky knihy
povídky zfilmováno americká literatura válka ve Vietnamu (1959-1975)
Část díla
- Nebeské stíny noci padají 1999
- Ničemní muži ve žlutých pláštích / Ničemové ve žlutých pláštích 1999
- Proč jsme byli ve Vietnamu 1999
- Slepý Willie 1999
- Srdce v Atlantidě 1999
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Za mě pro Mistra opět 5*. Jeho styl psaní a vyprávění mi prostě sedí, má to děj, tempo, člověka to vtáhne a dost často má příběh mnohem hlubší význam, který si čtenář může i nemusí najít. Líbí se mi jak se jednotlivé povídky vzájemně doplňují a postupně dokreslují celý životní příběh všech hlavních hrdinů, který pravda, není ani u jednoho zrovna nejveselejší. Hlavně kontrast bezstarostného dětství, kdy má každý život před sebou a má nespočet možností jak ho nasměrovat na cestu ke "štěstí" a pak pohled na to, jak to doopravdy dopadlo, je tady hodně pěkně a podaný.