Srdce v Atlantidě
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/400037/bmid_srdce-v-atlantide-CmJ-400037.jpg
4
794
794
Povídky a novely série
< 8. díl >
Povídky plné napětí a vypravěčského umu Pět kratších příběhů, které na sebe volně navazují, se odehrává během několika desítek let v druhé polovině minulého století. Hrdiny provázíme od dětství přes vysokoškolský život až po krutou zkušenost ve Vietnamu. Mistr hororu, jenž skvěle ovládá i povídkový žánr, se zde vyrovnává s traumaty jednotlivce i celé společnosti tehdejší doby. Typického Kinga nacházíme v charakteristickém vypravěčském umění se smyslem pro přesnou drobnokresbu, jímž vtahuje čtenáře do děje.... celý text
Literatura světová Povídky Thrillery
Vydáno:
2015
,
Beta-Dobrovský
Originální název:
Hearts in Atlantis, 1999
více info...
Přidat komentář
Další dílo, které se poněkud vymyká Mistrově tvorbě.
Myslím, že čtenář, který se orientuje v amerických dějinách 20. století, bude mít četbu značně "ulehčenou."
Nechci úplně hodnotit jednotlivé části knihy, spíš hodnotím celek. Obecné trauma ve společnosti, které v USA vyvolala válka ve Vietnamu, je zde vyobrazeno perfektně v příbězích několika postav, které život ve stínu tohoto válečného konfliktu nasměroval na různé strany, někdy i nepřímo proti sobě.
Rovněž autorův nápad propojit všechny novely do jednoho celku přidává knize mnohem větší emoční náboj, než by třeba vyvolaly samostatné příběhy na obdobné téma.
Koho historie příliš nebere - snad ho potěší autorova tradičně poctivá, řemeslná práce a možná i poznání, že ne všichni veteráni z Vietnamu se se svými duševními traumaty vyrovnávají tak, jako třeba asi nejznámější z nich - John Rambo :-)
Chvíli jsem se musel nutit ke čtení, ale nakonec jsem nadmíru spokojen. Není to sice klasický King, ale i tak, za mě, paráda! Zejména poslední dvě povídky (kapitoly).
Túto knihu mám doma hádam dvadsať rokov a priznám sa, že odporná obálka spolu s tým, že sa jedná (zas) o poviedky, ma dohromady odpudzovali od prečítania si. Lenže chyba lávky. Prečo?
Pretože:
Za prvé, nie je to poviedková kniha, ale ucelený román.
Za druhé, hnidpichovia budú trepať, že sú to poviedky - škoda, že King im nedal čísla kapitol, bolo by vymaľované.
Za tretie, pán spisovateľ si určite prechádzal krízou stredného veku, keď knihu písal - strata panictva (hoci len literárna) je toho krásnym dôkazom.
Za štvrté, kniha je úplne iná, než všetko ostatné, čo dovtedy napísal. Je to kniha spomienok a zároveň je knihou nostalgickou za premárnenou mladosťou, však, Stephen? Ach jo.
Za piate, kniha je primárne určená generáciám, ktoré mohli niečo zmeniť, ale nakoniec nezmenili nič - napríklad my sme sa uspokojili s tým, čo máme, teda otvorené hranice, nadávanie na politikov, krčmovú kultúru, horalky, u niektorých slabých jedincov je to neutíchajúce spomínanie na komunistov (ako nám bolo vtedy dobre a teraz na h...o) a stále máme auto ako symbol niečoho wau. Skrátka a nedobre, kniha je pre všetkých tých, ktorí si uvedomili, že mladosť je v prd.li a ideály sú akurát tak v spomienkach. Ostatní ju úplne nepochopia, neosloví ich.
Kniha pozostáva z viacerých noviel a poviedok, no nazvať ju zbierkou nie je úplne šťastné. Všetky diela sú totiž prepojené a niektoré by bez existencie ďalších nefungovali, prípadne iba čiastočne.
Prvá novela je zo všetkých najlepšia. Ako je zvykom, King majstrovsky zvláda opis detských postáv, a dej sa navyše odohráva počas (spočiatku) bezstarostného leta v 60. rokoch. Rozbeh bol pomalší, niekedy sa zdalo, že udalosti k ničomu nevedú, no nebol to problém, lebo atmosféra bola vyobrazená bravúrne. Postupom času sa však dej začal zamotávať a ja som dychtivo čakal, čo bude nasledovať. Finále bolo zadosťučinením – vyvrcholenie všetkých emócií.
Ďalšie novely a poviedky však už také podarené neboli. Dokonca čím som bol v knihe ďalej, tým horšie to bolo. Druhá novela ma vtiahla aspoň dobrou atmosférou vysokoškolského prostredia a absolútnym prepadnutím psychiky kartám. Potom sa však začal klásť príliš veľký dôraz na vojnu vo Vietname, čo je pre USA veľmi bolestivá spomienka. Myslím však, že u čitateľov z iných krajín táto téma až tak nezarezonuje. Poviedka o „slepom“ Williem bola napínavá a veľmi znepokojivá, no chýbalo jej uspokojivé zakončenie. Ostatné snahy o vyobrazenie posttraumatickej poruchy neboli také presvedčivé, i keď, samozrejme, ide o veľmi vážnu vec.
Kniha si však zaslúži pozornosť a štyri hviezdy už len za prvú novelu, hoci ostatné boli výrazne slabšie.
Ako to už býva u Kinga zvykom, kniha sa mi čítala skvelo, príbehy veľmi príjemne plynuli. Ale aj tak mi tam niečo chýbalo, pár dní po dočítaní si v podstate nemôžem spomenúť na nič, čo by ma na knihe nejak zasiahlo. Prišlo mi to ako také príbehy zo života. Akurát prvá poviedka, ktorá má cez 250 strán, mi prišla taká akčnejšia. Lenže bola prepojená so sériou Temná veža, čo je síce skvelé, ale ja si ten príbeh už skoro vôbec nepamätám :D. Ale boli tam deti, bolo tam leto a bolo tam niečo nadprirodzené a teda to celé bolo super. V druhej poviedke sa mi zas veľmi páčilo vysokoškolské prostredie, aj keď úplne som nechápala tomu, ako niekto môže takto prepadnúť kartám. A aj to pozadie s vojnou bolo zaujímavé, ako sa formovali rôzne protesty proti vojne vo Vietname, ako to vnímali študenti a ako vôbec vznikol mieru. A zvyšné tri poviedky mi prišli skôr také doplnkové, opäť veľmi čtivé a zaujímavé, aj keď tretia mi prišla dosť zvláštna, niečo také som nečakala a nechce sa mi veriť, že niektorí ľudia by toto robili (viem, som naivná). Ale myslím, že všetky skvelo vystihli tú dobu a tú atmosféru, ktorá vtedy panovala.
Pravděpodobně se do knih od tohoto pana spisovatele začínám postupně zamilovávat. Přečtená pouze druhá kniha a pro mě je toto čtení víc než skvělé. Ráda si teď přečtu i pověstné hororové díla od tohoto autora a to tento žánr knih vyhledávám velmi zřídka.
Tato kniha je z těch, která mi zůstane delší dobu v hlavě. Ještě stále mi v hlavě brouzdá i nedávno přečtená "Pohádka" od tohoto pana spisovatele. A jelikož teprve před pár dny jsem zcela náhodou zjistila, že hororový film z devadesátých let "To" je též mistrovské dílo pana spisovatele, řadím si jméno Stephen King mezi mé oblíbené a jdu se vrhnout na "Pennywise".
Co ke knize napsat? Nelituji dne kdy mi King a jeho díla vstoupila do života.
Tolik hlubokých myšlenek nenajdete ani v psychologii a knihách o osobním rozvoji a vývoji.
Před samotnou knížkou jsem si přečetla nějaké recenze a zněly celkem zklamaně. Za sebe můžu říct, že já byla naopak nadšená, protože ve všech povídkách tady King ukazuje svou jemnější stránku a místo silného tahu tady pomrkává jen v určitých nuancích. Doporučila bych všem, kteří se s Kingem bojí začít kvůli jeho "hororové" pověsti.
O Kingovi se říká, že je mistr hororu, dle mě je spíš mistr psaní jako takového. Tato kniha by měla být spojena s univerzem Temné věže, což platí pro první a poslední povídku. Filmová verze Srdce v Atlantidě je pouze zfilmovaná první povídka a bez náznaků na Temnou věž a tak je celý film tak trochu zmatek. Co se týče dalších povídek, ty jsou nějakým způsobem spojené s válkou ve Vietnamu. A celá kniha je propojena postavami. Ono se téhle knize povídková ani dost dobře nedá říkat, samy o sobě by povídky neměli tu váhu... Je to taková další Kingova specialitka. Jinak je nutno říct, že King je jednoduše geniální spisovatel. Hlavně druhá povídka mě tak vtáhla, že jsem měl pocit, jak kdyby tam byl a zažil to. Přitom jsem v USA nikdy nebyl, válka ve Vietnamu byla dávno před mým narozením a včetně 60tých let mi tohle obdobní nic moc neříká. Ale když to čtete, tak jednoduše "Čas je starý plešatý podvodník..."
Povídkové knihy zrovna nemusím,ale překonal jsem se a knihu jsem přečetl docela to šlo
Kniha vzájemně propojených povídek je jako schody do sklepa. Každý příběh jde kvalitativně niž a níž, až se ocitneme v oné místnosti, kde nesvítí světlo, všude je spousta prachu, ale jinak pusto a prázdno. Kdyby se tu aspoň člověk bál.
Úvodní novela je skvělá. Má atmosféru, výborné postavy a napětí, které je potřeba porcovat superostrým nástrojem, nejlépe zrcadlovým skalpelem z jiného světa. Kdyby tady kniha končila, bylo by to super.
O stupínek níž je zpočátku podivně napsaná historka ze studentského prostředí, která ovšem po chvíli chytá čtenáře za kštici a pořádně jím zacloumá. Jen toho skalpování jsem se tak nějak nedočkal. Také tady by kniha mohla končit a bylo by to super.
Třetí schůdek je takový nedotažený nápad. Celkem dobrý, ale opravdu nedotažený. Je to škoda, mohl se rozvinout v něco opravdu nechutného. Pak by přišlo mňam. Takhle si říkám, že tady kniha měla už ale opravdu končit.
Místo čtvrtého schůdku je shnilé prkno, které se pode mnou probořilo. Tohle ne. Tohle už tu být fakt nemělo. Škoda, že kniha už neskončila dřív.
V samotném sklepě je, jak už jsem předeslal, pusto a prázdno. Proč? Protože poslední příběh vlastně není příběh, ale nostalgický epilog k první povídce. Za mne zbytečný. Ta kniha fakt měla skončit dřív.
Abych to shrnul - Tohle sestupování po schodech mne nebavilo tolik, jako klasický Kingův tobogán, kde chvílemi nevím, kde je nahoře a kde dole. Škoda.
príbeh rozdelený na viac častí a postáv , musím povedať že prvá časť - ničemní muži bola skvela - king v plnej sile ako ho čitatel pozná, zvyšok knihy velmi fajn a záver zase kvalita Kinga a jeho rozprávania - za mna ako celok určite 5/5
Návrat k mému nejoblíbenějšímu spisovateli z mládí; jinak je to už docela dlouho, co jsem od něj něco četl. V první části je to starý dobrý King se svými oblíbenými dětskými postavami a zlem jak v lidské, tak v magické podobě. Navíc mě potěšilo to napojení na sérii Temná věž (doporučuji přečíst, protože pak řada dalších Kingových děl dostane novou dimenzi). Ve zbývajících povídkách se King představuje ve své méně obvyklé poloze, nepomáhá si magií, ale vystačí si s realitou a velmi dobrou znalostí lidské duše. Zřejmě se v tomto díle chtěl za sebe vypořádat s válkou ve Vietnamu a možná trochu i svými prohřešky z dob studia. I tahle část byla čtivá, jen jsem se moc neuměl vcítit do myšlení těch náruživých karetních hráčů, protože hráčskou vášeň jsem nikdy nedokázal pochopit. Poslední krátká povídka už nic významného nepřináší - vnímám ji jako úlitbu čtenářům, kteří by asi autorovi neodpustili, kdyby se nedozvěděli, co se stalo se dvěma ústředními postavami knihy.
Sbírka povídek? Ale to přece není žádná sbírka povídek a žádná z pěti částí knížky by sama o sobě nikdy nefungovala a nedávala smysl. Mimochodem, pokud by to nenapsal King tak bych asi ani nedočetl. Ničemní muži, což je prakticky první polovina knížky je ovšem velmi dobrým příběhem a vlastně mě tam štvala jen ta Temná Věž. Nemám ji rád, nikdy mě nebavila a nikdy jsem ji tady radši ani nehodnotil. Ona je taky vlastně kamenem úrazu celého Srdce v Atlantidě. Mohl to být výborný příběh, ale Věž je tady do očí bijícím lepidlem vyprávění a dokonale ničí výsledný dojem.
Mimochodem, na film s Hopkinsem se podívejte je po dočtení knížky, tak jako já. Jinak vám nebude dávat smysl a bude to ztráta času.
Nebudu hodnotit, pokud si nepřečtu Temnou věž. Snad se to dá číst i bez toho (a líbí se mi to), ale přesto jsou tam hluchá místa, která potřebuji dovysvětlit.
Trochu netypická kniha povídek od Kinga. Příběhy pochází z jiných časových období, ale všechny jsou něčím propojeny. A ve většině se odráží válka ve Vietnamu. Z první povídky Ničemní muži ve žlutých pláštích jsem byla naprosto unesená. King tu opět dokonale popisuje dětské dobrodružství jednoho léta v 60. letech. A pokud znáte Temnou věž, tak už vám asi došlo, tato povídka spadá do jejího universa. Jednou z postav je totiž Ted Brautigen, jeden z Bořitelů. Při čtení tohoto příběhu jsem si uvědomila, kolik jsem toho z Temné věže zapomněla, a že bych si ji asi měla zase brzy přečíst. Ostatní povídky už mě bohužel tolik nezaujaly. Občas jsem se přistihla, že knihu beru do ruky jen z důvodu, abych ji dočetla a mohla si ji odškrtnout na mém kingovském seznamu. Hořkosladký konec to naštěstí trochu vylepšil.
Také jsem zkoukla stejnojmenný film, který sice má název jako druhá povídka, ale příběhově popisuje hlavně povídku první. Film bez větší akce, který ale pohladí po duši. Anthony Hopkins je v roli Teda Brautigena geniální.
Nikdy bych nevěřila, že novely je možné tak geniálně, nostalgicky a logicky propojit. Ačkoli se jedná o několik různorodých příběhů, autor se opravdu vyřádil, aby čtenáře protáhl nevinným dětstvím a studentskými léty hlavních aktérů, aby v hrozném válečném ryku pohřbil jejich naděje, sny a někdy i životy...a v závěru knihy jim dal okusit ještě trochu toho kouzla nevinných časů. Pokud o 60.letech v USA nevíte vůbec nic, tahle velmi povedená kniha vás provede tehdejší dobou tak, jako byste ji snad sami prožili.
Když jsem louskala první stránky první části o Ničemných mužích, určitě jsem si nemyslela, že dám knize plný počet v hodnocení. Teď mám pocit, že těch hvězd je tu málo, aby moje pocity plně vyjádřily.
Část díla
Nebeské stíny noci padají
1999
Ničemní muži ve žlutých pláštích / Ničemové ve žlutých pláštích
1999
Proč jsme byli ve Vietnamu
1999
Slepý Willie
1999
Srdce v Atlantidě
1999
Autorovy další knížky
| 1994 | Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2016 | To |
(SPOILER) Srdce v Atlantidě se výrazně liší od Kingovo typických hororových a fantastických příběhů. Tuto sbírku bych spíše rozdělil do tří hlavních částí - "Ničemní muži", "Hraní karet" a "Vietnamské stigma". Postupně popisuje americké trauma z vietnamské války. První část představuje klid před bouří, kdy Ted a Bobby poslouchají zprávy - mimochodem, "ve Vietnamu se absolutně nic neděje". Druhá část se zabývá studentskými protesty a odráží narůstající napětí a nespokojenost. Třetí a nejsilnější část knihy se věnuje veteránovi, který se snaží vyrovnat s traumatem z války - americkým traumatem vietnamské války.
Pokud hledáte klasický Kingův styl plný hororu a nadpřirozena, budete zklamáni. Nicméně jako svědectví o době a atmosféře během protiválečných protestů v 60. letech je to zajímavé čtení. King se sám zůčastnil protiválečných protestů coby student univerzity v Maine. Poslední část knihy považuji za dobře zakončující celé vyprávění. Přesto bych ocenil, kdyby byla druhá část trochu stručnější, nebo poslední část rozšířená - víme co autor popisuje, ale v této podobě nevíme proč.