Povídky malostranské
Jan Neruda
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537777/bmid_povidky-malostranske-663627d8390ba.jpg
3
2928
2928
Jan Neruda (*9. července 1834 - 22. srpna 1891) Malostranské povídky Jana Nerudy - sbírka povídek, které původně vycházely samostatně v časopisech jako Květy, Podřipan, Lumír či Národní listy - knižně vyšly poprvé společně v roce 1877. Dodnes jsou považovány za jedno z nejvýznamnějších literárních děl české literatury. Náměty k nim čerpal Jan Neruda ze svého dětství a dospívání na Malé Straně. Mistrně v nich zobrazoval svérázný charakter této pražské čtvrti, zdánlivě klidný každodenní život zdejších měšťanů i prostých obyvatel, přesvědčivě zachytil atmosféru Malé Strany 19. století. Pražské prostředí je pro Nerudu symbolem českého životního stylu, zároveň ale vidí kriticky projevy maloměšťáctví, odsuzuje morálku českého maloměšťáka a jeho předsudky. Přesto Neruda v Povídkách malostranských skládá básnický hold své milované Praze. Digitální podoba titulu vydaného původně v roce 1957 pod kat.číslem XM 60001-3, jehož obal se v archivu Supraphonu nezachoval, proto jsme použili titulní stranu zkráceného vydání z roku 1984 pod kat.č. 1218 0641), Titul obsahuje následující povídky v nezapomenutelné interpretaci Zdeňka Štěpánka: Večerní šplechty Psáno o letošních Dušičkách Pan Ryšánek a pan Schlegl Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku Hastrman Doktor Kazisvět O měkkém srdci paní Rusky Přivedla žebráka na mizinu U tří lilií... celý text
Přidat komentář
Osobně by mě moc zajímalo, co by Neruda napsal o lidech, kteří čtou jeho příběhy z donucení kvůli škole a na základě toho je pak i hodnotí. Osobně si myslím, že jakožto výborný znalec povah by je vystihl svým typickým, milým, ale někdy trochu kousavým způsobem. Osobně si myslím, že bych se u toho opět dobře bavila, podobně jako u ostatních povídek.
Tak na tuto knihu mám kladný názor. Sbírka povídek se mi líbila. Samozřejmě, že i zde jsou lepší a ty horší, ale snad v každé se ukazuje kousek zajímavého lidského chování...
Měli jsme ji na základní škole jako povinnou literaturu. Bylo to pro mě nečitatelné. Stejně jako Jirásek, Balzac, Baar, nebo Němcová..Po x letech to vyfasovala dcera jako povinnou literaturu, znovu jsem ji zkusil a názor si potvrdil. Je to typ knihy, která může začínajícího čtenáře odradit. Většina povídek nemá ani náladu, ani příběh. Zajímavá je z hlediska jazyka, který je hodně jiný a dost krkolomný a z hlediska představ o Praze předminulého století.
Čtení mě moc nebavilo, musela jsem se dost přemáhat. Rozbor ve škole mi ale taky potvrdil, že každá z povídek má svou cenu a na něco naráží - nebyla napsaná "jen tak". Nejvíc jsem si oblíbila asi povídky O měkkém srdci paní Rusky, Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku a Přivedla žebráka na mizinu. Ale povídky všeobecně nejsou můj šálek kávy ;).
Nudou u mně zdaleka předběhla Babičku a nechala v dálce za sebou cokoli ostatního z povinné četby, co jsem byla nucena přečíst.
Četl jsem ji jako povinnou četbu, tato sbírka povídek právoplatně patří mezi hodnotné české knihy, ale přece jenom se musely povídky lépe číst před 100 lety než v dnešní době, mezi mé nejoblíbenější patří Doktor Kazisvět, Hastrman a Figurky.
Tuto knihu jsem měla v seznamu povinné četby a vybrala jsem si ji sama k přečtení a nelituju. Některé povídky se mi líbily moc, jiné méně. Každopádně si myslím, že za přečtení určitě stojí!
Nemůžu říct, že by mě to uchvátilo, ale mohu alespoň říct, že mě to neunudilo k smrti, jako některá povinná díla k maturitě. Takže...kdo jde k maturitě, je dobré si to přečíst. Jinak asi nemám moc co říct.
Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
....
Předkládám zde náš plán, aby se mu mohl každý obdivovat. Hlavní účel: rozbořit Rakousko. Přední nutnost: zmocnit se Prahy. Nutný prostředek: dobýt citadely belvedérské, na výběžku Mariánských hradeb, odkud jsme pány Prah a kde nemůžeme dle našeho náhledu být odnikud bombardováni. Vypočtené podrobnosti: citadela bude přepadena zrovna v čas polední. Povážíme-li, že při přepadání rozličných tvrzí panuje od nepamětných časův úzus vykonat to vždy o půlnoci, že ale právě proto o půlnoci jsou střáže nejspíš vždy nejbdělejší, musíme přiznat, že úmysl náš byl zrozen zrovna v chytrosti ďábelské.
Na povídky jsem se těšila, ale vůbec se mi kniha nelíbila. Sice se dobře a rychle četla, ale povídky byly zdlouhavé a některé i nudné, takže jsem musela nějaké i přeskočit nebo jsem je nedočetla vůbec.
Musí říci, že z téhle knihy jsem nebyla moc nadšená. Určitě má nápad, ale nedokázala jsem se přesvědčit, abych ji dočetla
Nerudovy povídky mě potěšily svojí rozmanitostí a netradičností. Jediné co povídky mají společné je prostředí Malé Strany. Nejvíce mě na knize zaujalo, jak se Neruda snaží udržet čtenářův zájem i napětí, např. přímým vyprávěním, zápisy, dopisy, formou deníku, atp. Před přečtením bych nevěřila, že takováto česká klasika, ve smyslu povinné četby na středních školách, mě může zaujmout a dokonce i pobavit.
Nerudy si cením za popis, který je v jeho podání bravůrní. Ovšem samotné příbehy mě nijak nezaujaly.
Co dodat- klasika, kterou čte ve škole několikátá generace - pokud tedy funguje povinná četba
Jediná povídka, která mi přišla, že za něco stála byla Psáno o letošních dušičkách. Má krásnou myšlenku a je příjmená na čtení, není zde přehršel postav ani zbytečných slov. Nechápu ty dvě stostránkové povídky na začátku a na konci, podle mě zbytečně dlouhé, sbírka by to byla pěkná, bez těch zbytečností.
Také mi docela lezlo na nervy, jak v každé povídce (kromě asi dvou) byl pohřeb nebo někdo umřel.
Štítky knihy
Praha povídky 19. století zfilmováno rozhlasové zpracování české povídky každodenní život Malá Strana (Praha)
Část díla
- Doktor Kazisvět 1876
- Figurky: Idylický úryvek ze zápisek advokátního koncipienta 1878
- Hastrman 1878
- Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku 1878
- Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno 1878
Autorovy další knížky
| 2014 |  Povídky malostranské |
| 1947 |  Kam s ním? |
| 2009 | Balady a romance |
| 1959 | Písně kosmické |
| 1941 | Hřbitovní kvítí |
Na můj vkus zde Neruda až příliš využívá popisu, proto jen 3 hvězdičky. Jinak se mi kniha líbí, příběhy, které napsal o lidech z Malé Strany, jsou krásné. Mým favoritem z celé sbírky je Přivedla žebráka na mizinu.