Povídky smíchovské
Marie Rejfová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516159/bmid_povidky-smichovske-BLZ-516159.jpeg
4
60
60
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Povídka je těžký žánr, i když se to na první pohled nemusí zdát. Povídky smíchovské jsou hezky propracované a navzájem provázané (to vás vždy baví, když jsou pro vás postavy známé z předchozích vyprávění). Nicméně mi přijdou "na sílu" tragické a smutné. Ano, prostředí je drsné a plné nespravedlnosti, chudoby a zoufalosti. Ale tragika mi přišla tak nějak prvoplánová. Vůbec nevím, co chtěla autorka povídkami sdělit. To jsem u Nerudy nebo Arbese neměl. Určitě ještě nějakou knihu od autorky vyzkouším, tahle mi nesedla.
(SPOILER)
Super vykresleni atmosfery Smichova zacatkem 20. stoleti, zpusobu mluvy, ale i spolecenskych vztahu a kazdodennich zvyku. Povidky jsou ctive a napinave, s tajemnym, mrazivym prvkem.
Jedina vec, ktera mi trochu vadila, bylo az prilisne mnozstvi vrazd (vysetrovanych pak velice naivne), sadistu a zlych lidi. To mi neprislo uplne verohodne nebo reprezentativni, neni tam snad jediny pozitivni osud. Rikala jsem si, co to pani spisovatelka v sobe nosi...
Ale hezky napsano a na tento zaner to i prekvapive v cloveku rezonuje.
Povídková kniha, díky které jsme se ocitli v Praze na začátku minulého století. Při čtení jsem měla pocit, že se po ulicích Smíchova toulám taky. Pěkné bylo i to, že se některé postavy mihly i v jiných povídkách, no a záhadný kouzelník vše krásně spojil. Hvězdičku dolů dávám, protože na mě byly povídky až moc pesimistické.
Trošku mi trvalo se srovnat s tím, že autorka drobných detektivek napíše takové dílo, ale pak to byla jízda - Smíchov počátku minulého století, Smíchov na rozhraní průmyslu a venkova, moderna a historie, vědy a mystiky. Moc hezký se to četlo i zapadalo do sebe.
Pocta Jakubu Arbesovi, názvem pak i jeho učiteli Janu Nerudovi.
Povídky obyčejných i neobyčejných lidí ze Smíchova na úplném začátku 20. století ještě před oběma válkami. Praha vypadala jinak, žilo se jinak, a to se pokusila přiblížit paní Rejfová v této knize a myslím, že se jí to velmi povedlo. Příběhy (někdy až mysteriózní) jsou zajímavě vypointované, ne vždy se dozvíme jasný závěr nebo vysvětlení, o co přesně šlo (například povídka Kameník). Drobné zpětné zmínky pak následují v dalších příbězích. Vše směřuje k závěru, který je se všemi povídkami pomyslně spjat.
Hrozně milé čtení, autorka se snažila zobrazit tehdejší prostředí Smíchova a nastudovala si i dobové poměry. Doporučuji zároveň s knihou procházet tento odkaz:
http://towns.hiu.cas.cz/s_nomenclature.php
Autorka totiž používá tehdejší názvy ulic. Sokolská = dnešní Kmochova, Barrandova = dnešní Vodní a Královská se dříve nazývala dnešní Zborovská. Na místě Arbesova náměstí stával stařičký kostel sv. Filipa a Jakuba.
Audiokniha - příjemný poslech 6 povídek ze starého Smíchova. Některé příběhy zajímavé a tajemné, některé temné a ponuré, chytře vymyšlené, skvělá plejáda postaviček s různými charaktery, dobré čtení. Pepina to sice není, ale i tak doporučuji k přečtení.
Tak to bylo naprosto parádní počtení, pět hvězd je málo. To by chtělo pokračování. Měla jsem pocit, že se mi příběhy odehrávají přímo před očima, autorka dokázala vtáhnout přímo do děje... Všechny příběhy byly promyšlené, zajímavé, tajemné, uvěřitelné. Mám jen jednu otázku: A jak to bylo dál???? :-)
Bavilo mě prolínání různých poznatků, které známe ze školky. Vše hezky plynulo. Chytré, vtipné, vypointované.
Autorku znám dosud pouze prostřednictvím učitelky Josefíny, co nemá ústa líná a vyšetřuje aktivněji, než stará Marplová. Takže jsem věděla, že ať budou povídky jakékoliv, rozhodně budou napsané tak, že mi budou sedět. Bylo to náramné čtení, dost temné a ponuré, aby to sedělo a také dost realistické, aby to sedělo ještě víc. Za mě rozhodně parádní četba.
Povídek jsem si všimla hned jak vyšly, ale nějak jsem na ně neměla chuť. Bylo to totiž moc jiné od toho, co autorka píše běžně.
Jsem ale ráda, že mi povídky přišly do cesty ještě jednou a já jsem si je přečetla. Líbilo se mi propojení povídek. Líbila se mi stará Praha. A nejvíce se mi líbila hned první povídka Kameník. Nejméně pak Antonín, kde bylo moc jmen, které se mi pletly.
To byla tak nádherná plejáda různých a zábavných postaviček,někdy s krutým osudem. A tak skvěle napsané.A ten Smíchov.Poklona madam Rejfová.
Tentokrát nám autorka představila povidkovou knihu a podle mne se jí povedla.
V šesti povídkách nás provede starou Prahou v začátku minulého století a životem v tehdejší době.
Povedené čtení a nahlédnutí do historie.
(SPOILER) Zvláštní čtení. Místy až kruté (František, Anna/Miriam, Tonda, Růženčina máma... ), místy dojemné, celkově moc dobře napsané. Paní Rejfová umí nejen Pepinu.
Moc dobře se to četlo, přesně jak to má u povídek být. Některé pohladily, některé zamrazily, jiné dojaly, nechaly vás v rozpacích či pochybách, ale u všech vás provázel pocit, že byste ještě rádi věděli, jak to bylo dál :-)
velmi příjemné překvapení, milá oddechová četba, nekomplikovaná a nekonfliktní, ale rozhodně ne povrchní ani naivní, příběhy zasazené na pražský Smíchov a okolí prvních let 20. století (odhaduju mj. podle zmínky o automobilu) mají nápad i originální zápletky, napětí i humor se šikovně střídají, takže se nedá od knihy odpoutat; už názvem deklarovaný odkaz na Nerudu a Arbesa a jejich tvorbu tomu odpovídá, např. i postavy Rejfové jsou "figurkami", mají svou standardizovanou, divadelní podobu a funkci, jsou prototypy odpovídajících sociálních rolí nebo povolání;
zasazení děje přímo na Smíchov je trochu násilné a zbytečné (a autorku to brzy opravdu začne omezovat), příběhy by se mohly odehrávat kdekoli v Praze, ale chápu důvod: Rejfová zvítězila s povídkou Kameník v literární soutěži věnované Jakubu Arbesovi, a tak ji napadlo text rozšířit, aby z toho byla celá kniha; a jelikož si netroufla na román (což je škoda), zvolila povídky velmi volně provázané průchozími postavami a motivy (které se ve vedlejších zjevují pouze na pozadí, epizodně, nezasahují vývoj zápletky, což je další škoda a jo, je to účelové a zbytečné); závěrečná scéna s Arbesem a jeho truhličkou už dost skřípe, to je "školácký, konvenční a echt zastaralý postup"
Povídky smíchovské doporučuju pro radost z vyprávění o době, kterou už nikdo nepamatujeme, a proto si ji můžeme idealizovat
hodně se mi líbily scénky z povídky Miriam, nejmíň Antonín
Magický vhled do života plastických postav, v detailně vykresleném Smíchovckém prostředí, který tancuje na pomyslné hranici mezi romanetem, tklivou báchorkou a opulentní psychologicko-mysteriózní novelou. Jakmile vstoupíte do příběhu, budete cítit nutkání číst pořád dál, abyste nemusely opustit brilantně napsaný svět, který pro vás Marie Rejfová, spolu s Jakubem Arbesem za ramenem připravila. Pevně věřím, že se kniha stane čtenou, čtenáři prožívanou, a milovanou sbírkou, ke které se budou vracet, protože situace, do kterých se lidé v knize dostávají jsou univerzálně napasovatelné na jakoukoliv dobu a tím pádem lidsky uvěřitelné. Smekám klobouk až ke kotníkům...
Štítky knihy
Praha povídky přelom 19. a 20. století Jan Neruda, 1834-1891 Smíchov (Praha) Jakub Arbes arabesky Kinského zahradyAutorovy další knížky
| 2017 |  Kdo jinému jámu kopá |
| 2018 |  Komu straší ve věži |
| 2017 | Kdo má pod čepicí |
| 2015 | Čarověník |
| 2019 | Kdo maže, ten jede |
Hezká knížka, která si ode mě zaslouží lepší 3 hvězdy. Některé povídky se povedly, ale není to úplně můj styl. Zbytečně složitě se do povídek začíta, a když už se konečně dostanete k ději a akci, téměř u všech povídek vás čeká trpký konec. Jen jedna, možná s přimhouřením obou očí dvě, měly lehce pozitivní závěr.