Pozvala mě dál
Lucy Clarke
Elle Fieldingová se rozhodne pronajmout svůj dům, a když se pak vrátí, nic jí nepřipadá jako předtím. Atmosféra domu se úplně změnila ̶ jako by se tam ochladilo… Elle má pocit, že někdo sleduje každičký její pohyb. Neděje se to ale všechno jen v její fantazii? Koneckonců je spisovatelka, a tak má bohatou představivost. Přesto všechno působí tak skutečně, jako by někdo odhalil tajemství, která jí brání v noci usnout. Elle začíná ovládat strach a panika a domov se pro ni stává pastí. Někdo odemkl minulost – a ona sama mu dala klíč.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2020 , CosmopolisOriginální název:
You Let Me In, 2018
více info...
Přidat komentář
Tak tento psychothriller - paráda! Moc se mi to líbilo. Velmi čtivé a napínavé až do konce.
Doporučuji.
Psychologické drama. Ten začátek drhnul,nějak jsem se nedokázala vcítit do děje,musela se nutit do čtení. Těch posledních 100 stran začalo mít nádech do napětí,ale mohlo to být o polovinu kratší a bylo by to víc napínavější. Takhle to bylo zbytečně moc rozepsané a děj celkem nuda. Autorku mám ráda,už mám od ní načteno,tohle byla první,která mě moc neoslovila.
Dlouho jsem knihu odkládala, nějak se mi do ní nechtělo......jak jsem ráda, že jsem si ji přečetla, prostě nádhera, miluju takováto témata, užila jsem si každou stránku, nešlo se odtrhnout.
MAm autorku celkem v oblibě, tak jsem byla zvědavá, jaká bude tahle kniha. A .... nebyla špatná;-) musím přiznat, že mě napadlo jak to bude s rukopisem jen jsem teda netušila koho si "pozvala dál". Kniha má pár mezer, ale na příjemný večer na gauči proč ne.
Jsem ani nedýchala, miluju, když mě kniha takto vtáhne. Obdivuju vystavění příběhu, málokdy jsem tušila, co bude dál, paní spisovatelka si s námi pěkně pohrála.....
Lucy Clarke opět dokazuje zaujetí pro spisovatelské angažmá, protože i tento příběh má spád, nenápadné postavy se skrývanými charaktery a pro ni typické přímořské prostředí, které je tentokrát sledováno spíše zpovzdáli.
"Když si promýšlíte hlavní zápornou postavu, nezapomeňte, že stále platí: Obvykle je to někdo, koho znáte. Úkolem spisovatele je prozkoumat, jak dobře ho ostatní postavy ve skutečnosti znaly."
Jedna spisovatelka, dvojí tvář?
Kdy je fanouškovská základna vášeň a kdy posedlost?
Jako spisovatelka se mi Elle zdála příliš nesoustředěná, roztěkaná, snadno se nechávala odvést od pozornosti. Na druhou stranu zkušenosti k psaní pomáhají, a to, co by se jí nestalo, by k psaní nepomohlo.
Z přátel se snadno stávají nepřátelé. A ona, zdá se, jich má hodně. Ale kdo se jí snaží ublížit?
Vlastní bezpečí je nejdůležitější a Elle na dráze bestsellerové spisovatelky ho trochu podcenila.
Záškodníka jsem odhadovala na takřka stech závěrečných stranách. Název "Pozvala mě dál" mě popouzel k vylučovací metodě. Elle k sobě nezvala Marka a jeho rodiče, ani Lukea Lindena (mohl se náhle objevit, policie mohla zjistit, že utonulý není Luke), ani své bývalé spolužačky/kamarádky. Koho zvala, byla její sestra, manžel, formální pozvání dostaly knihovnice. Pozvala i Flynna.
Kdo z nich měl skutečně od všeho klíč?
Kdo je skutečně záškodník?
Nečekané rozuzlení a absolutní trhák!
Knihu doporučuji.
Tato kniha mě velmi bavila, nemohla jsem se odtrhnout. Perfektní příběh se skvělou zápletkou. Člověk si až na konci knihy uvědomí, že celý život je jedna velká lež ... nebo pravda? Opravdu strhující příběh. Doporučuji a těším se na další knihy této autorky.
Toto je čtvrtá kniha od autorky - začala jsem dvěma novějšími a přikoupila dvě další v bazaru a nelituji, kniha se dobře čte a musím se nutit ji odložit a jít něco dělat.
Ke čtení této knihy mě donutila zvědavost.
Především mě přilákaly rozporuplné komentáře zde. A udělala jsem dobře, protože mně se tento psychothriller líbil. Je dobře vystavěný a udržuje zájem po celou dobu čtení. Velký krásný dům u moře a spisovatelka, která se v něm stále více bojí. Co je toho příčinou a proč nedokáže v klidu psát?
Za druhé Joy Fieldingová je moje nejoblíbenější spisovatelka, a tak jsem tak trochu očekávala možné spojení, že něco bude možná i o ní. Ale i když to byla jen shoda jmen, Elle Fieldingová se mi líbila a její strachy jsem chápala a prožívala s ní. Splnil se jí sen v podobě nádherného domu, aby zjistila, že štěstí je někde jinde. Na konci se mi pak líbilo to vzdálené sesterské porozumění.
Podle mě se v tomto příběhu nemáte jen bát, nýbrž v něm také najít určité poselství. A kdo chce, ten ho najde.
(SPOILER)
Dočetla jsem zhruba před týdnem. No. Lze polemizovat o slově „dočetla“, jelikož jsem knížku odložila cca deset stránek před koncem(!!!), že mě to prostě nebaví. Mě to nebavilo ani sto stránek před koncem, a vlastně ani dvěstě. A ani těch třista. Bylo to příííšerně dlouhý a nudný! Skoro čtyřista stránek blábolů.
Mělo mě varovat už to, jak autorka pojmenovala své postavy. Elle a Enid, Frank, Flynn a Fiona. Mark a Mauren. To má opravdu tak mizernou fantazii, že není schopná splodit pár různých začátečních písmen? Vždycky mě to v knížkách akorát děsně nakrkne.
K postavám jsem si nevypěstovala vůbec žádný vztah. Elle byla protivná, ukňouraná, líná nána a její spisovatelská kariéra byla naprosto ujetá. Blíží se termín odevzdání nového rukopisu. Už má jen šest týdnů a na papíře ani čárku. Musí to zvládnout, jinak propadne majetkem, pověstí, životem, vším. A tak se nám svěřuje, jak ji to tíží, zatímco se prochází se po pláži, bloudí supermarketem, nebo se jen tak pro radost vystavuje před svým obřím oknem, kde ji, chuděru jednu, „každý vidí“. Kup si závěs, ty blbko.
No a závěr? Elle vydělala majlant na své prvotině, ale čtenář zjišťuje, že to nebylo úplně košer. Ehm, že by rukopis třeba někomu ukradla? Tak obyčejná zápletka a on to měl být hlavní zvrat??? Bingo, fakt, že jo. Jsem to ale hlavička.
Zdravím uživatele Ja.Yitka, a podepisuju se pod tuhle větu: Kniha o "spisovatelce" co není schopná dát dohromady knihu mi přišla více než trefná a dost mi připomínala autobiografii.
Ztotožňuju se i s názorem niki7763. Díky!
Mě ta knížka tak příšerně naštvala, že už tuhle autorku nechci nikdy ani vidět!
Podvod, tajemství, závist, pomsta, psychické týrání - je od všeho trochu v knize Pozvala mě dál. Začátek knihy jel maličko do kopce a pak je děj na rovince. Pro mne se žádný velký fičák z vršku nekonal, ale bavilo mne to.
Zpočátku jsem se nemohla začíst, utrápené začátky kdy je hlavní postava "v koncích", moc nemusím. Ale musím říct, že příběh nabral neskutečné obrátky a rázem jsem ho za den přečetla. Konec příběhu není jasný do posledních dvou kapitol, což mě velmi překvapilo a i konec konce je tak nepředvídatelný, že mi to vyrazilo dech.
Musím se přiznat, kniha plná zvratů, strach, napětí, ale na konci mi i slzička ukápla.
Za mě teda nejslabší kniha autorky. Četla se dobře, ale pořád jsem čekala na to "wow", které se nekonalo. V průběhu knihy se řeší minulost Elle, která vlastně tak nějak ke konci vyšuměla. Sice mě nenapadlo, kdo že se to "pozval dál", ale i tak to nebyl až takový zvrat. Ale jako špatné to určitě nebylo...takže za mě 3 a půl *.
ELLE PRONAJALA SVŮJ DŮM.
Na tom není nic zvláštního.
Tenhle nájemce však nechtěl být odhalen.
Chtěl se dostat Elle do soukromí, do pracovny slavné spisovatelky, vyzkoušet jak se žije v jejím domě.
Přitom nečekaně odhalil VELKÉ tajemství...
Elle tuší, že něco v jejím domě není v pořádku, ale své představy připisuje nespavosti, následné únavě a tlaku ze strany její knižní agentky na dodržení termínu odevzdání její nové knihy.
Vůbec jsem netušila, jak to celé dopadne a byla jsem opravdu překvapená.
Je to moje třetí kniha od Lucy Clarke a musím říct, že u mě stále vedou Trosečníci :-) a tak musím jednu hvězdu ve svém hodnocení ubrat, ale rozhodně si přečtu i Poslední nádech a Stíny nad zálivem.
První kniha od autorky a určitě ne posledni. Čtivá kniha, zápletka jen konec mi přišel hodně osekaný.
Štítky knihy
tajemství psychologické thrillery Cornwall thrillery pro ženy
Autorovy další knížky
2018 | Stíny nad zálivem |
2015 | Modrá |
2015 | Poslední nádech |
2020 | Pozvala mě dál |
2022 | Trosečníci |
Mrazivé, klaustrofobické, děsivé. Skvěle vytvořená atmosféra, prokreslené charaktery, příběh má spád a drží čtenáře v napětí. V jeden moment se mi ale Elle zhnusila tak, že se moje sympatie k postavám otočily o 180 stupňů. I když to vlastně mohl být i záměr.