Pozvaní
Jennifer McMahon
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501728/bmid_pozvani-I22-501728.jpg
4
556
556
Manželská dvojice, Nate a Helen, jsou učiteli na prestižní střední škole v Connecticutu. Jednoho dne se rozhodnou opustit pohodlí a bezpečí předvídatelného městského života a přestěhovat se na venkov. Chtějí se tak přiblížit skutečnému životu a vše si vybudovat vlastníma rukama. Tady, na pozemku v divoké přírodě, začnou sami dva stavět dům svých snů. Díky ne příliš přátelskému postoji místních lidí a několika záhadným událostem však brzy zjistí, že jejich pozemek je spojen s temnou minulostí a že legenda o zdejším duchovi může mít reálný základ. Postupně vyvstává řada otázek – kdo a proč nechal na prahu balíček s podivným obsahem, kam zmizela jejich sousedka a koho má Helen zachránit – na které se snaží najít odpovědi. Je svět, který vidíme, jediným světem, nebo přírodní síly ukrývají víc, než jsme schopni poznat našimi běžnými smysly? Napětí se stupňuje, hranice mezi světy mizí. Může být duch pachatelem vraždy? Rozuzlení tohoto napínavého mysteriózního románu je vskutku překvapivé.... celý text
Literatura světová Horory Thrillery
Vydáno:
2020
,
Fobos
Originální název:
The Invited, 2019
více info...
Přidat komentář
Nejprve jsem se nemohla začíst, ale pak to mělo spád a hororové napětí. Jen konec byl náhlý .
Opět jsem byla maximálně spokojena. Čistě subjektivně píše Jennifer McMahon mnohem lépe a děsivěji než Darcy Coates.
Nebylo to špatné, ale za mě asi pořád lepší Zimní lidé. Je fajn, že to není takový brutální horor, ale spíš pohádka a tím pádem se fajn a rychle čte.
(SPOILER)
Momentálně je mým nejoblíbenějším žánrem horor, ač jsem je dřív vůbec nečetla, sem teď vyloženě přesycena ostatními žánry.
Pozvaní je duchařský horor, což se zrovna k Halloweenu hodí nejvíc. Musím říct, že mě kniha hodně bavila, od autorky už jsem četla Tajemství pramenů a už u něj mě překvapilo, jak rychle jsem se začetla a stránky mi doslova ležely pod rukama. To se stalo i teď.
Příběh je vyprávěn z pohledu více postav, jejichž osudy se vzájemně prolínají. Líbil se mi pohled z minulosti i z přítomnosti a napjatě jsem čekala, co se z toho vyvrbí.
Některé pasáže mi přišly zbytečně zdlouhavé, dost často se situace opakovaly, což trochu ubíralo na napětí.
Postavy mi přišly velmi dobře napsané, člověk si k nim cestu našel překvapivě rychle. Trochu mě mrzí, že člověk dost rychle odhalil hlavní linku a propojení postav, to bylo po pár stránkách celkem jasné, stejně jako hlavní záporák.
Jsem zvědavá na další knihy od autorky. Hodně jste mi psali, že Zimní lidé jsou top, tak si je nechám jako svoje halloweenské čtení.
Pozvaní je taková lehce hororová pohádka. Zdlouhavá a předvídatelná. Helen mi strašně lezla na nervy. Číst se to dá, ale... Víc se mi líbili Zimní lidé.
(SPOILER)
Vermonstké psycho mě po Zimních lidech zklamalo. Tahle kniha měla být zase dobrá, což byla, ale rozhodně se nedotýká kvality Zimních lidí. Tam jsem byla vyděšená, bála se jít spát, ale tady? Knihu jsem zavřela a s naprostým klidem jsem odešla spát. Což mě tedy moc mrzí, protože jsem čekala mrazivý horor. Nedostala jsem úplně to, co jsem očekávala, ale tenhle příběh se mi líbil. I přes to, že má kniha opravdu dost stran, je čtivá a prakticky jsem ji přečetla jedním dechem.
Děj celé knihy se odehrával v několika časových rovinách přítomnost se sem tam střídala se střípky z minulosti. Moc jsem si tenhle styl vyprávění užívala opravdu se mi líbil!
Co mě ale vyloženě štve je to, že jsem Riley odhadla bez problému a celý příběh si domyslela ještě než jsem knihu stihla dočíst a došlo k rozuzlení.
(SPOILER)
Na Jennifer je to za mě docela slabota. Pořád je to dostatečně čtivé, napínavé, zajímavé a podmanivé, ale né v takové míře jako jsem u autorky zvyklá. Navíc těch stran je tu přeci jen moc, a ikdyž vyloženě nenudí, trochu se to podobá slézání hory...a já nejsem moc dobrý a ani trpělivý sportovec. Což neznamená, že nemám ráda táhlejší se příběhy, ale ty většinou vědí, kdy ta hora už má končit, což mi u tohohle nepřišlo. A když už jsem dosáhla na ten trochu strastiplný vrchol, tak jsem měla pocit, že to vyčerpání bylo trochu zbytečné...jinými slovy...detektivní linka byla fajn, ale autorce jdou lépe jiné věci ohledně psaní. Nejvíc chválím na knize nápad... - dům není strašidelný, ale teprve se jím stává. každopádně provedení mi přišlo sem tam trochu pokulhávající, konec jsem už docela dlouho očekávala, tudíž mě ten konec úplně neodpálil.
Jak to zakončit? Kniha byla fajn, za mě zbytečně zdlouhavělá, postavy ok, příběh zajímavý, ale trochu nedotažený, sem tam docela emoční. Ale od autorky jsem čekala daleko více muziky...
Četla se moc hezky, ale místy byla kniha moc popisná a hrozně rychle ukončená, zajímalo by mě, co byl ten Hattiin poklad. Kniha má víc než čtyři sta stran, ale konec je na posledních asi třiceti, možná si zasloužil větší stránkovou dotaci.
Jennifer McMahon a její dvě dějové roviny :-) Z knih, které jsem od autorky četla, mi tahle přišla nejhorší. Hlavně postavy mi přišly vyloženě naivní a nesympatické. Byly tam věci, které ubíraly na důvěryhodnosti celému příběhu. Aspoň pro mě. Úplně nechápu to vysoké hodnocení (83 %)...
Má první kniha od autorky a musím říct, že její styl psaní se příjemně čte a to je také jeden z důvodů, proč příběhu dávám vyšší hodnocení. Stává se čím dál více zřídka, že potkávám současné autory, kteří se nebojí vystavět složitější větnou konstrukci nebo zvolit komplexnější uchopení příběhu.
Mezi další důvody patří skvěle vykreslené kulisy mokřadů ve Vermontu, život na malém městě a citlivě vystavěné charaktery zejména žen, které v příběhu promlouvají jinak než vlastními ústy. Zápletka sama o sobě graduje pozvolna a plíživě, což mi v kontextu děje přišlo přiléhavé a nevadilo mi, že jsem ji odhadla dopředu.
Co mě mrzelo, byly místy zbytečně zdlouhavé popisy a "spisovatelská vata", která udusala celkové vyznění knihy. Román bych neřadila do žánru hororů, ačkoliv nadpřirozený nádech nezapře.
tahle kniha byla velmi pěkná a zajímavá ale musím říct že jsem Očekávala opravdu že to bude nějaký duchařský horor u kterého se budu bát nakonec to žádné horor nebyl bylo to spíš takové jako povídání o velké tragédii a nalezení Šťastného/ nešťastného konce takže dávám pět hvězdiček protože knížka se četla velmi dobře byla opravdu pěkná i přesto že to nebylo to co jsem Očekávala
Souhlasím s komentáři níže. Kniha rozhodně není horor a bylo mi to celkem líto, protože jsem se těšila, že budu mít alespoň husí kůži. To se bohužel nekonalo ale nemůžu říct, že by mě kniha nějak zklamala. Za mě to byla oddechová četba, zajímavý příběh s lehkým duchařským námětem.
Autorčina třetí knížka mě trochu zklamala.
Čekala jsem něco víc. Rozhodně bych neřadila mezi horory, je to spíš spiritistická detektivka.
Na můj vkus vcelku zdlouhavý začátek, jednoduše psané a docela brzo jsem odhalila, kam příběh povede.
Historická linka a pátrání v minulosti mě upoutalo více než současnost.
Celkově je to taková zlatá střední cesta.
(SPOILER) Za mě trochu slabší než další knihy autorky. Začátek docela zdlouhavý a nudný, linka Helen a Natea mě vůbec nebavila a vůbec jsem nechápala, co tam dělá Olive, ale to propojení se mi celkem líbilo. Postava Hattie i její rodiny byla naprosto perfektní a celkem mě mrzí, že jsme se o jejím životě nedozvěděli víc. Ke konci to začalo být akčnější a zajímavější, avšak konec byl až moc zrychlený a možná by bylo lepší vyškrtnout dlouhé kapitoly o stavbě domu Helen a Natea a víc si pohrát s koncem. Ale i tak to byla hezky napínavá a i celkem strašidelná knížka.
Musím přiznat, že knihu jsem nedočetla. Začala to sice slibně, ale napětí se velmi rychle vytratilo a přišlo mi už jen zdlouhavé, nudila jsem se. Knihu jsem začala číst hned poté, co jsem dočetla knížku Zimní lidé a vlastně jsem měla pocit, že čtu stále tu samou knihu, jen trochu nudnější a již bez příjemného mrazení v zádech, jak to k hororovému žánru patří. S hororem to nemá nic společného.
Jo, není to horor. A není to ani thriller. Je to jednoduše příběh dvou lidí, co se rozhodnou změnit svůj život. A to tak, že si postaví zbrusu nový dům kdesi na konci světa. A k jejich smůle zrovna na pozemku s neblahou minulostí.
Příběh jako takový je vyprávěn čtivě, s citem k postavám, které zde dostávají svůj prostor. Což je za mě jediné dobře. Celá zápletka se odvíjí postupně a v naznacích dává tušit, odkud vane vítr. Atmosféra postupně houstne a napětí se stupňuje plynule.
Bohužel konec na mě působí jako dodatek - autorka má potřebu všechno dovysvětlit (což nemusela a možná by udělala líp), jenže nechává spoustu otázek nezodpozených. Kvůli tomu působí závěr nedodělaně. A je tak největším minusem Pozvaných.
Za zmínku stojí rozhodně autorčin literární skill - McMahon umí psát. Nebojí se složitějších konstrukcí a text působí zajímavě a současně je čtivý, bez zbytečných rušivých prvků.
Někdo zde srovnával s Darcy Coatesovou. A to mi přijde zcestné; Darcy píše jednoduchou žánrovku středoškolským slohem. McMahon je komplexnější, nebojí se překročit hranice žánru a celkově je o třídu výš. Sorry jako.
Knihu jsem si vybrala jen tak, abych na chvíli změnila žánr. Nemám ráda duchařinu z jednoduchého důvodu- prostě se bojím :) ale tady to bylo dobrý, tady jsem se moc nebála. Takže jako oddechovka dobrá.
Není to ani tak horor, jako spíš mysteriózní příběh. Čtivě napsaný, postavy sympatické, ale stejně mi přišlo, že začátek byl nejlepší a čím víc příběh pokračuje, tím je víc odhadnutelný a napětí se vytrácelo.
Štítky knihy
záhady venkov horory duchové a přízraky nový začátek strašidelné příběhy duchařské rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Zimní lidé |
| 2020 | Pozvaní |
| 2018 |  Vermontské psycho |
| 2022 | Tajemství pramenů |
| 2023 | Klub monster |
Příběh s nádechem tajemna se mi moc líbil. Příjemná změna od klasických detektivek. Doporučuji