Sluneční poutník

02.04.2021

Je to vlastně detektivka. A zbytečně složitá a překombinovaná. S detektivem, který je něco jako James Bond. Na Asimovovy sci-fi krimi o robotech nebo na Gamedeka to nemá ani zdaleka. A princip vazalství mezi rasami je něco naprosto nepochopitelného. Spousta motivů tu je navíc absolutně zbytečných. Třeba budou hrát roli v dalších dílech, ale podívejte na Harryho Pottera, jak se to má dělat... Který idiot Laseru poradil tu obálku? Nebýt toho, že druhý díl dostal Huga i Nebulu, do pokračování bych nešel. Takhle to přece jen ještě zkusím.
(AKTUALIZOVÁNO: K oceněnému druhému dílu není nutná znalost tohoto prvního. Knihy se jen odehrávají ve stejném vesmíru. Vůbec na sebe nenavazují. A podle mě ani druhý díl nestojí za přečtení.)

04.10.2020

Nakonec to vůbec nebylo špatné. Vesmír ve kterém protektorské rasy pozvedají rasy zaostalé a ve vývoji. Hodně mi to připomnělo progresory bratří Strugackých. I když tady je vše v mnohem větším měřítku, miliony let nehrají žádnou roli a pozvednuté rasy se stávají vazaly svých protektorů.
V tomto univerzu autor rozehrává detektivní příběh, dočkáme se ponorů do sluneční korony, inteligentních delfínů a šimpanzů a spousty dalšího. Příběh je místy moc překombinovaný, důvody k jednání jednotlivých postav nepřehledné nebo nevěrohodné, ale přesto, je to moc dobré čtení.

16.01.2019

Davida Brina mám rád, tak jsem zkusil tuto sérii. Po přečtení této první knihy jsem se s touto myšlenkou rozloučil, jeho svět mě nezaujal, celkově mě to až na drobné výjimky přišlo mdlé... Je mnohem více čtivějších knih, než tato.

04.01.2018

Názov série Uplift, alebo Pozdvihnutie, sa vzťahuje k zámerným zásahom inteligentných bytostí s cieľom vytvoriť, či vylepšiť schopnosti iných, menej vyspelých vesmírnych bytostí, rás - preto sa takýto zásah volá pozdvihnutie. V tomto vesmíre je človek pozdvihnutá rasa - jedna z mnohých, ktorú kedysi dávno jej sochári opustili a nechali napospas vlastným zápasom. Väčšina pozdvihnutých rás, ktoré sú takto opustené, teda nekŕmia postupne poznatkami, totiž zaniká. Ľudská napriek tomu prežila náboženský a protovedecký chaos prameniaci práve z vysokého intelektu bez adekvátnych poznatkov. Hlavným hrdinom je človek Jacob, ktorý sa venuje pozdvihnutiu, genetickej modifikácii delfínov a iných druhov v malom pozemskom merítku. Spolu s ďalšou posádkou sa vypravuje na základňu na Merkúre odkiaľ má ponormi do Slnka skúmať isté zvláštne, duchom sa podobajúce bytosti obývajúce slnečné pásma.

Takéto je v skratke pozadie Slnečného potápača, čiže sci-fi s myšlienkou, ako má byť. Ako zvyknem opakovať, aj pseudovedecké špekulácie sci-fi literatúre svedčia, ak sú vkusne využité (v tomto prípade von dänikenovské o dávnych mimozemských zásahoch na Zemi). Bohužiaľ, postupne sa ukazuje, že zaujímavá premisa nie je zaujímavo využitá a povolanie hlavnej postavy je podružné, nemá s príbehom veľa spoločného, a celkovo je tak trochu super-detektív s ďalšími super schopnosťami k tomu. Ostatné postavy lode sú plne podriadené príbehu, takže existujú len ako jeho jednoduchá funkcia. Brin je vedecký vzdelaný, no znova žiaľ - venuje značné úsilie popisom slnečných úkazov, a len málo bytostiam, ktoré by mali byť hlavným predmetom výpravy/knihy. To všetko prekladá dosť nezáživnou, pomalou akciou. Výsledkom je dojem, že David Brin má síce zaujímavé nápady a nie je zlý spisovateľ, lenže ani dobrý (neviem odhadnúť nakoľko sa na tom podieľa ťažkopádnosť prekladu). 2.5