Prameny Vltavy
Petra Klabouchová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/530751/bmid_prameny-vltavy.jpg
4
863
863
Umrzlá dívka s židovskou hvězdou a křivdy, které Šumava nezapomíná. Hrůzný nález těla studentky vimperského gymnázia, které jako by ze svého nitra vyvrhly samy šumavské kopce, otřese obyvateli vesniček poblíž bývalého pohraničního pásma. Mrtvá dívka ustrojená do židovského mundúru se stává nejen tučným soustem pro bulvární novináře, ale především novou příležitostí pro stárnoucího policejního komisaře. Zatímco u něj se rodí naděje na nápravu pošramocené pověsti a získání uznání od kolegů i nejbližších, v místních se začínají probouzet vzpomínky na dávná příkoří. Dívčino pruhované pyžamo jako by plnou silou znovu vracelo nikdy neobjasněné osudy vězněných sovětských zajatců a tajemství Hitlerovy utajované fabriky pod Stolovou horou do přítomnosti. Detektivní příběh ze současnosti se odehrává na pozadí skutečných historických událostí spojených s přísně tajným koncentračním táborem Prameny Vltavy.... celý text
Přidat komentář
Místy hodně informací. Na styl paní Klabouchové si těžko zvykám, ale jinak zajímavé.
Na Šumavě je nalezeno promrzlé tělo mladé dívky, které je bosé a navíc má na sobě znamení - židovskou hvězdu. Jenže, ona židovka není… Nastává kolotoč spletitých událostí, ve kterém nás provází vyšetřoval s pestrou minulostí, seznamujeme se s obyvateli vísky a mrtvé tělo také přiláká i známou novinářku.
Ponurý detektivní příběh se nám odkrývá skrze skákání v časových linkách. Jednou jsme pár dní před vraždou, poté 83 od vraždy… Byť to může znít lehce zmateně, autorka čtenáře umí udržet správně v kontextu a neztratí se. Co mě velmi zaujalo bylo protkání detektivní zápletky s minulostí z období Hitlerových časů. Osobně jsem o táboru Prameny Vltavy neslyšela, ale autorka měla spoustu faktů, ze kterých mohla čerpat a dle mě je dobře v příběhu využila. Klidně tam toho mohlo být víc, ale chápu, že zde byl větší důraz kladen na detektivní zápletku. Do každé postavy vryla něco z minulosti, ale zároveň i dnešní problematiku. Konec mě osobně velmi překvapil!
Nebylo to úplně lehké čtení, ale pokud máte rádi se i při čtení něco dozvědět z válečné historie, Prameny Vltavy jsou dobrou a čtivou volbou.
Autorčina kniha U severní zdi patřila k tomu nejlepšímu, co jsem za minulý rok přečetla. Byl to opravdu silný a nezapomenutelný příběh, který mi přiblížil spoustu důležitých událostí naší historie. Něco podobného jsem očekávala i u knížky Prameny Vltavy a bohužel, v tomto ohledu jsem lehce zklamaná.
Ačkoliv se tu autorka do určité míry také pustila do historické tematiky, bylo to jen velmi zlehka. Stěžejním bodem příběhu je pak vyšetřování smrti mladé dívky. A tady mi zkrátka nesedl styl vyprávění. Kvůli neustálému přeskakování v čase jsem se v příběhu hrozně ztrácela, za chvíli už jsem nevěděla, kdo je kdo a jak s případem souvisí. Po nějaké době jsem se naštěstí zorientovala a rozuzlení příběhu bylo opravdu překvapivé, to můj dojem z knížky ale bohužel nezlepšilo.
(SPOILER)
Asi půjdu proti proudu, ale moc se mi to nelíbilo.
Děj knihy se odehrává na Šumavě a týká se vyšetřování vraždy mladičké dívky, která je oblečená do trestaneckých šatů s židovskou hvězdou a jejíž tělo je nalezena na Den holocaustu poblíž tajemstvími opředeného koncentračního tábora Prameny Vltavy.
Myslím, že detektivní příběhy v sobě mají mít jakousi očistnou, pohádkovou funkci, že zlo bude odhaleno a zločin neujde trestu.
To se bohužel v tomto příběhu nestalo, a trpěli a vinu nesli ti nevinní. Počínaje obětí...
Navíc všechny postavy byly vrcholně nesympatické: sebestředný vyšetřovatel, jeho trpitelská manželka, mladá paní Marysková, orientovaná jen na hmotné statky, její totálně ujetý manžel a jako koruna vší ohavnosti, reportérka Daniela Kobzová.
Děj knihy je navíc velmi překombinovaný a připadá mi, že se do něj míchá příliš mnoho přísad. A jak to dopadlo se stokrát dobrým dortem, víme z příběhů pejska a kočičky.
Hvězdičky dávám:
jednu za informace o koncentračním táboře Prameny Vltavy,
další za napínavost a plno zvratů,
a tu poslední za bohatý jazyk, kterým autorka píše.
Petra Klabouchová má čich na pozapomenuté a utajované příběhy z naší minulosti. Oceňuji, kolik práce ji to musí stát, když hledá staré dokumenty a sbírá často málo známé a neveřejné informace...
Nikdy předtím jsem o táboře Prameny Vltavy neslyšela (a určitě nejsem sama), o to víc mě všechno, co se kolem něho událo (nebo mohlo udát) zajímalo. Autorka si určitě mnoho z příběhu musela vyfabulovat, leccos je pouhá fikce, na některých místech těžko uvěřitelná. A přesto jsem její knihu nemohla odložit, až do konce mě zajímalo, jak to všechno bylo a jak to dopadne...
Líbilo se mi to a doporučuji.
Pět hvězdiček dávám hlavně proto, že si autorka musela spoustu věcí podrobně zjišťovat. Ať už historické záležitosti, tak třeba to, co s Vámi udělá ketamin. Detektivka je to čtivá, v audioverzi výborně namluvená. Je to napsané tak dobře, až se Vám některé postavy hnusí. Trochu mě překvapila zmínka o případu Kramný, to bych tam asi netahala, ale chápu. A uvěřitelnost u mě kulhá u jedné postavy, která o zločinu věděla dopředu a byla pro.
Číst tuto knihu bylo holé utrpení.
Musela jsem si přečíst komentáře ( ty nepochvalné ) - děkuji za ně !- abych vůbec pochopila, co to jako mělo být ???
Neustálé výkřiky na temnotu duše, rodu, kraje, dějin, dokola omílané na každé stránce, změť osudů a příběhu, skákání v čase, rovinách i osobách.
Uf, jsem z toho vyčerpaná, a nejhorší je, že kniha mi nedala vůbec nic, kromě vzrůstající alergie na cokoliv, co se dotýká Šumavy.
Knihu jsem dočetla ,ale byla pro mě docela zmateční.Příběh je napsán podle skutečných historických události,spojený s utajovaným koncentračním táborem Prameny Vltavy. Jedná se o příběh z naší historie ,ale mě nenadchl.
Detektivní příběh vložený do historie sahající až do druhé světové války a rozprostřený v kopcích Šumavy. Pokud nejste na obyčejné detektivky, ale za to se rádi dozvíte něco o naší historii, rozhodně si knihu přečtěte. Pokud máte rádi obojí, jak to, že jste ji ještě nečetli?
V dnešní době už je celkem těžké napsat něco neotřelého, originálního, co si čtenář zapamatuje. Mám pocit, že autorka přesně toto umí. Je to detektivka, ale ne úplně klasická, s geniálním nesmrtelným vyšetřovatelem. Má to myšlenku, zajímavé reálie. Jsem s čtenářským zážitkem spokojená.
Pět hvězdiček dávám hlavně proto, že si autorka musela spoustu věcí podrobně zjišťovat. Ať už historické záležitosti, tak třeba to, co s Vámi udělá ketamin. Detektivka je to čtivá, v audioverzi výborně namluvená. Je to napsané tak dobře, až se Vám některé postavy hnusí. Trochu mě překvapila zmínka o případu Kramný, to bych tam asi netahala, ale chápu. A uvěřitelnost u mě kulhá u jedné postavy, která o zločinu věděla dopředu a byla pro.
Vcelku čtivá a zajímavá kniha. Pravděpodobně příběh smyšlených postav na pozadí nejspíše historických skutečných událostí, pod Františkovem soudě podle některých internetových zdrojů ten tajný nacistický tábor opravdu byl, takže se tam podobné lidské osudy možná skutečně odehrávaly. Zaujal mě i dost jadrný a svérázný humor autorky, je z něj patrné, že se autorka podílí na organizaci rockových festivalů :-) Je to nekompromisní výpověď o našem ubohém lidském pokolení bez zásad a zábran na pozadí drsné šumavské přírody. Doporučuji k přečtení ..
Prameny Vltavy jsou mnohovrstevnatým románem našrubovaným na skandinávsky laděnou detektivku. Její rámec ale překračují se stejnou odvahou jako kdysi Králové Šumavy hraniční kameny. Román představuje široké, vrstevnaté dílo, které nemilosrdně a bez skrupulí, i když jen románově, mapuje bolavou českou historii doby válečné i poválečné. Jeho autorka, prachatická rodačka, v něm svou rodnou Šumavu nekompromisně depoetizuje. V jejím románu totiž nic není příjemné, ani lidé ani příroda, vše představuje učiněnou bezradnost, šedivost a jeden velký lidský zmar. Petra Klabouchová se stejně jako ve své Severní zdi ptá, odkud pramení lidské zlo. To má ale, stejně jako voda, svůj koloběh. V závěru se toto emocemi nabité vyprávění o křivdách minulosti i zlu odehrávajícím se v přítomnosti, zintenzivňuje a detektivní smyčka kolem krku hlavních postav se utahuje víc a víc. A atmosféra je tak hustá jako mlha v šumavských hvozdech, které možná vydají některá ze svých dávných tajemství. Nebo možná ne a zůstanou v nich navždy pohřbena, stejně jako nacistické poklady a bezejmenné lidské oběti, kterým nikdo nikdy nevystaví žádný pomníček. Komu? Nač?
Jak nemám ráda " politické " knížky , tak tato mi sedla. Autorka totiž neodsuzuje. Popisuje " Homo sapiens " až na dřeň. Je jedno, jestli jste Čech, Němec, nebo třeba Tatar. Prostě jsme tvorové chybující, unášejí nás naše emoce, v podstatě jsme k politování. Jak sebou smýkame , plápolame, řešíme neřešitelné, no, vlastně jsme roztomili. Kdyby to tak nebolelo...
Wow! Dočteno a nemám slov.
Hlavní myšlenka knihy je, že na staré křivdy se nezapomíná ani po letech... Příběh plný bolesti, vzpomínek a odplaty. Doporučuji.
Dobře vystavěný příběh, vše do sebe zapadalo. Krásně ponurá atmosféra Šumavy. Na staré křivdy se nezapomíná. Doporučuji.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé vraždy Šumava detektivní a krimi romány tajemno česká literatura české detektivky a krimi pátrání v minulosti
Autorovy další knížky
| 2023 |  U severní zdi |
| 2021 | Prameny Vltavy |
| 2024 | Ignis fatuus |
| 2020 |  Anglická zahrada |
| 2019 | Podvod zlatého faraona |
zatím rozečteno, těžké téma, podle mě čtivě zpracované (autorka někde v rozhovoru vysvětluje, že se ve Švédsku učila, jak napsat knihu, aby se stala bestsellerem, a že se to prý povedlo). Docela mi to stylem severské detektivky opravdu připomíná. Ale taková malichernost - ruší mě od čtení příležitostné jihočeské koncovky u přivlastňovacích tvarů - "vzhledem k doktorovo kompulzivní poruše" (s. 183), "vzal fotografie z Vávrovo upatlaných prstů" (s. 195), "denně myla tátovo hleny" (s. 199), které nejsou v přímých řečech, ale ve spisovných vypravěčských pasážích a nevypadá to, že by v tom byl nějaký koncept. Tipuju, že se to tam vloudilo, protože autorka pochází taky z jihu, z Prachatic, kde se takhle běžně mluví. Nebo tedy pokud v tom záměr byl, je pro mě tak nejasný, že to nefunguje a jen mě to rozčiluje. (Čtu dotisk z roku 2024.)