Prašina
Vojtěch Matocha
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537782/bmid_prasina-6636293379210.jpg
4
1259
1259
Prašina je tajuplné místo, temný ostrov uprostřed zářící Prahy. Nikdo neví proč, ale v téhle čtvrti nefunguje elektřina. Lampy tu nesvítí, tramvaje nejezdí, rádio nehraje, mobil je bez signálu. Jirka chodí do Prašiny, které se většina Pražanů raději vyhýbá, navštěvovat svého dědu. Ten se však coby strážce dávného tajemství, které může změnit svět, ocitá v ohrožení života. Jirka s kamarádkou En a bratrancem Tondou se pouští do hry o čas s všehoschopnými pronásledovateli patách. Dobrodružství, zasazené do foglarovských kulis s mimořádně napínavou zápletkou, tříbí vztahy mezi třináctiletými hrdiny, kteří zažívají první lásku i zrady. Vojtěch Matocha (1989) Vystudoval matematiku a vyvíjí software pro mobilní telefony. Tvůrčím psaním se zabývá od gymnázia, úspěšně se účastnil několika literárních soutěží, píše recenze pro iLiteraturu. Prašina je jeho literární prvotina. Matouš Ruml (1985) Vystudoval hudebně dramatické oddělení Pražské konzervatoře (2008). Již během studií hostoval v Divadle ABC, ve Stavovském divadle a v Klicperově divadle v Hradci Králové. Pět let byl členem souboru Městského divadla v Mladé Boleslavi, kde vystoupil například v inscenacích Ostře sledované vlaky, Nebezpečné vztahy, Úplné zatmění nebo Chaplin. Nyní je členem divadelního spolku Kašpar v Divadle v Celetné (Osiřelý západ, Višňový sad, Mrzák Inishmaanský, Mikulášovy patálie). Televizním divákům je známý ze seriálu Comeback, z pořadu pro děti Hřiště 7 a z magazínu Za obzorem. Je laureátem Ceny Zuzany Navarové a Thálie pro mladého činoherce za rok 2012. Nahrávka vznikla podle knihy Vojtěcha Matochy Prašina vydané nakladatelstvím Paseka v roce 2018. Copyright © 2018, Vojtěch Matocha. Čte Matouš Ruml. Režie Alexandra Bauerová. Zvuk Jiří Pochvalovský. Hudba Mario Buzzi. Úprava obalu pro CD Emil Křižka. Odpovědná redaktorka Tereza Melicharová. Vydalo Tympanum, s. r. o., červnu 2018.... celý text
Romány Literatura česká Pro děti a mládež
Vydáno:
2018
,
Tympanum
Interpreti: Matouš Ruml
více info...
Přidat komentář
Napínavé od začátku do konce. Takhle se mají lákat děti ke čtení. Podle mě super zasazení do Prahy, překvapivé rozuzlení příběhu a k tomu nejeden opravdu dobrý podnět k zamyšlení.
Nevím co napsat......
Prostě skvělé.....
Bydlím v Praze, takže jsem se i bála když jsem potom šla po Praze. Moooooooooooooooc doporučuji!!!!!!!!!!
Kniha se krásně četla od začátku do konce.Hltala sem ji jako by my bylo nějakých dvanáct.Můžu jen doporučit.
Po dlouhé době kniha, která zaplňuje prázdnotu, která vznikla po smrti pana Foglara. Napínavé, zajímavé, čtivé s fantazií vytvořeného světa přímo uprostřed Prahy. Dobrodružství v temných uličkách v současném světě !
Líbilo, moc,.... a doufám, že se bude líbit i mladším čtenářům. Na druhou stranu, proč bychom si odříkali dobrodružnou výpravu jen proto, že už jsme babičkami a dědečky ?
Poslouchal jsem jakou audioknihu. A byl jsem příjemně překvapen. Čekal jsem foglarovku v modernějším kabátě a taky jsem ji dostal. Jen té dětské naivity tu není tolik. Trochu fantasy zápletka ale jinak naprosto uvěřitelný příběh, bez logických chyb, jaké jsou v tomto žánru obvyklé. Poutavý příběh, od kterého jsem se nemohl odtrhnout, i přes to, že je určena o generaci mladším. Rozhodně si nenechám ujít další díly.
I když nejsem cílová skupina, kniha se mi líbila. Děj mě vtáhl a příjemně ubíhal, starším dětem v okolí ji ráda doporučím.
Škoda, že mi není znovu o 20 let méně, to by byla ještě větší slast tuhle knihu v mladém věku číst. Ale i z pohledu dospělého jedince jsem spokojená a těším se, až ji jednou budou číst mé děti. Perfektně vymyšlené tajemné místo v Praze, kde nefunguje elektřina. Pointa zajímavá. Pro mě se jedná o velmi originální příběh, objev na poli dětské literatury.
Tahle kniha mi předloni udělala Vánoce, jaké si pamatuju z dětství. Rozbalila jsem ji a pak jen četla, četla a četla. Čiré nadšení. Nemůžu se dočkat filmu!
Co začal můj nejstarší syn chodit do školy a učit se číst, nenápadně mu podsouvám různé knížky ve snaze vyvolat v něm stejnou lásku ke čtení jako mám já. Nijak zvlášť mi tahle strategie nevychází, ale nevzdávám to. Prašina je už ani nevím kolikátý takový pokus a opět zatím nevyšel. Nicméně knížku přečetl můj manžel a to vám povídám, to je co říct! Obvykle se omezuje na čtení Epochy a Čtyřlístku na záchodě, na čtení knih prý nemá čas, každopádně Prašinu na svoje poměry doslova vdechnul a hned se hnal pro další díl. Toto vzbudilo mojí pozornost a přečetla jsem si to také.
Popravdě nemohu říct, že bych z toho byla nějak zvlášť na větvi. Beru ale v úvahu, že tahle knížka je určena dětem, které jsou zatím nepolíbené dětským dobrodružstvím z pera Stephena Kinga (například), takže je to pro ně pecka a super dobrodrůžo. Tím chci říct, že já jsem z toho vlastně nadšená být nemusela, hlavní je aby se to líbilo dětem. A protože si ještě pamatuju, když mi bylo dvanáct let, můžu s klidným svědomím říct, že autor zaválel.
Vypocuta ako audiokniha. Velmi nezaujalo. Taky pokus o modernizovanu podobu Rychlych sipov a Stinadel? Holt uz nie som cielovka.
Avsak, napodiv som zvedavy na pokracovania.
Z detske literatury je to nejvydarenejsi kniha, k jake jsem si letos pricichla :) ... Ne, ze bych nemela stastny vyber, naopak a o to vice si vazim Prasiny, jez presto nad odstatnimi v dojmech vycniva :) ... v prubehu cetby mi hlavou bezela predevsim myslenka: poctiva. Takova Prasina je. Napinava, skvelym jazykem psana, atmosfericka, zajimava v rozmanitosti postav, jejich emoci, vyvoje, sebereflexe, i nametem... Postavy nejsou sablonovite a dej neni fadni... Knihou se i jemne mihaji hlubsi myslenky a poselstvi, avsak bez tlaceni na pilu...
a doprovazi ji pocit, ze kdyz detska kniha o tajemne ctvrti v Praze, tak presne takova :)
Knihu Prašinu jsem začala poslouchat jako audioknihu a tak mě strhla, že jsem po ní sáhla i v papírové podobě, abych se rychleji dobrala konce. Vojtěch Matocha umí skvěle vytvořit napínavou atmosféru, děj plyne rychle, není v něm nouze o dobrodružství a dějové zvraty. Věřím, že dětský čtenář musí být nadšen. V recenzích bývá Prašina přirovnávána k Foglarovým knihám, mně příběh evokoval spíše Harryho Pottra - ať už složením party, z čehož vyplynula další linka příběhu ;-), uvědomováním si sebe sama, dospěláckými výzvami, kterým museli hrdinové čelit, místy až krutostí a syrovostí. Ale upřímně řečeno závěr mě zklamal. Nebyl až tak překvapivý, což je v pořádku, jako dospělák mám načteno víc a vnímám děj skrze své zkušenosti jinak než dětský čtenář, ale hlavně mi přišlo, že děj má jisté trhliny, zůstala spousta nevysvětlených věcí. Uvidím, jestli se rozhodnu pro pokračování.
Tak jsem se zase mrknul, co čtou má vnoučata a ejhle...ten příběh jsem se zájmem přečetl i já.
Plně souhlasím s Dáma s hrnstjm . Nápad byl zajímavý, moc se mi líbil, ale místy to působilo nedomyšleně. Nepřišlo mi to ani moc napínavé. Nedokázala jsem se s hlavními hrdiny jakkoliv ztotožnit a přišli mi ploší. Do druhého dílu už nejdu:-)
Už to v jednom komentáři padlo: Prašina leží vedle Sedmikostelí (kdo znáš Miloše Urbana, rozuměj), já dodávám, že Prašina je jeho mladší a méně drsná sestřička. Námět Prašiny je zajímavý, ale hrdinové mi k srdci nepřirostli a celý příběh mi přišel "neučesaný," nejen po literární, ale i obsahové stránce. Věřím, že cílová skupina učesanost neřeší, u četby se pobaví a to je dobře. Líbilo se mi, proč Prašina vznikla a je to nesmírně lákavá představa pro určitý typ lidí (a noční můra pro jiné). Stejně jako u toho Sedmikostelí :-)
Chválím krásné ilustrace, ač je obecně v knihách nevyhledávám. Do dalšího dílu asi už nepůjdu.
Bála jsem se, že to bude moderní Foglar. Ale přes několik shodných bodů to Foglar (naštěstí) není. Četlo se do dobře. Aspoň z pohledu dospěláka, který čte dětskou knihu.
Štítky knihy
Praha prvotina tajemno tajemství parta dětí pro dospívající mládež (young adult) pro chlapce Cena Jiřího Ortena (nominace)Autorovy další knížky
| 2018 |  Prašina |
| 2019 | Černý merkurit |
| 2020 | Bílá komnata |
| 2022 | Křídový panáček 1/7 |
| 2021 | Prašina: Kompletní trilogie |
Rovnou zkraje přiznám, že jsem zcela propadl představě pražské čtvrti, která je odtržená od reality kvůli lokální nefunkčnosti elektrické energie. Tohle Vojtěch Matocha vymyslel náramně, přičemž celou myšlenku ještě podtrhl dokonalým popisem městských uliček a historické zástavby. Podobně mystické je i vyprávění o Hanuši Nápravníkovi a dobrodružné pátrání po jeho neobvyklých vynálezech.
V čem u mě naopak Prašina selhala, byla dějová stránka. Autor trochu až zbytečně tlačí na pilu akčního vývoje, takže po většinu zápletky protagonisté před někým buď zbrkle prchají, nebo se chaoticky schovávají. Navíc mi vadila nevyrovnanost přátelství v dětské skupině, kdy se v jeden moment apeluje na věrnost a vzápětí se opouštějí kamarádi v těch nejvypjatějších momentech. Nepochopitelné pro mě byly také role Zoufalého a Odhodlaného, jež si postavy mezi sebou častokrát průběžně předávají, aniž by to pasovalo k jejich charakterům. Dalším dílem ale rozhodně nepohrdnu, dostane-li se mi někdy do rukou.