Prašina
Vojtěch Matocha
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537782/bmid_prasina-6636293379210.jpg
4
1259
1259
Prašina je tajuplné místo, temný ostrov uprostřed zářící Prahy. Nikdo neví proč, ale v téhle čtvrti nefunguje elektřina. Lampy tu nesvítí, tramvaje nejezdí, rádio nehraje, mobil je bez signálu. Jirka chodí do Prašiny, které se většina Pražanů raději vyhýbá, navštěvovat svého dědu. Ten se však coby strážce dávného tajemství, které může změnit svět, ocitá v ohrožení života. Jirka s kamarádkou En a bratrancem Tondou se pouští do hry o čas s všehoschopnými pronásledovateli patách. Dobrodružství, zasazené do foglarovských kulis s mimořádně napínavou zápletkou, tříbí vztahy mezi třináctiletými hrdiny, kteří zažívají první lásku i zrady. Vojtěch Matocha (1989) Vystudoval matematiku a vyvíjí software pro mobilní telefony. Tvůrčím psaním se zabývá od gymnázia, úspěšně se účastnil několika literárních soutěží, píše recenze pro iLiteraturu. Prašina je jeho literární prvotina. Matouš Ruml (1985) Vystudoval hudebně dramatické oddělení Pražské konzervatoře (2008). Již během studií hostoval v Divadle ABC, ve Stavovském divadle a v Klicperově divadle v Hradci Králové. Pět let byl členem souboru Městského divadla v Mladé Boleslavi, kde vystoupil například v inscenacích Ostře sledované vlaky, Nebezpečné vztahy, Úplné zatmění nebo Chaplin. Nyní je členem divadelního spolku Kašpar v Divadle v Celetné (Osiřelý západ, Višňový sad, Mrzák Inishmaanský, Mikulášovy patálie). Televizním divákům je známý ze seriálu Comeback, z pořadu pro děti Hřiště 7 a z magazínu Za obzorem. Je laureátem Ceny Zuzany Navarové a Thálie pro mladého činoherce za rok 2012. Nahrávka vznikla podle knihy Vojtěcha Matochy Prašina vydané nakladatelstvím Paseka v roce 2018. Copyright © 2018, Vojtěch Matocha. Čte Matouš Ruml. Režie Alexandra Bauerová. Zvuk Jiří Pochvalovský. Hudba Mario Buzzi. Úprava obalu pro CD Emil Křižka. Odpovědná redaktorka Tereza Melicharová. Vydalo Tympanum, s. r. o., červnu 2018.... celý text
Romány Literatura česká Pro děti a mládež
Vydáno:
2018
,
Tympanum
Interpreti: Matouš Ruml
více info...
Přidat komentář
Napínavý příběh Jirky a jeho kamarádů z pražské čtvrti Prašina, kde nefungují žádné elektrické, elektronické ani jiné stroje a přístroje. Velmi zajímavý nápad, velmi pěkně zpracovaný - moc příjemné zjevení v českém literárním rybníčku. Hlavní postava není žádný hrdina, spíš takový pos*ra a smolař, kterému nikdy nic nevyjde, jak by chtěl, ale je chytrý a rozhodně sympatický. Kniha se mi moc líbila - poslouchala jsem velmi dobře zpracovanou audio verzi v (jako vždy výborném) podání pana Rumla.
Znamenitá románová inspirace nesmrtelnými Stínadly s několika více či méně zjevnými foglarovskými i jinými odkazy, plná tajuplné atmosféry, ponuré poetiky a zběsile pádícího napínavého děje, který nedá čtenáři vydechnout. Příběh velmi zdařile kombinuje několik současných reálií s dobou konce 19.století. Zasazení fiktivní lokality tajuplné čtvrti, kde se zastavil čas i pokrok, do zcela konkrétních míst skutečné Prahy, je svým způsobem velmi vzrušující. V průběhu čtení jsem zaznamenala jediný trochu zjevnější logický lapsus při putování hrdinů, který se však v překotně plynoucím ději dá snadno odpustit. Závěr s dějovým zvratem, který bývá slabým místem tolika příběhů, mě tentokrát nezklamal ani trochu.
Po vynikajícím Posledním tajemství Jana T. od Jaroslava Velinského je tento román Vojtěcha Matochy první knihou, která ve mně dokázala znovu vzbudit podobné pocity jako v době před třiceti lety, kdy jsem ve věku Jirky a En poprvé hltala stínadelskou trilogii…
Skvělá, napínavá. Ideální zejména pro starší kluky, u kterých je problém natrefit na dobrou knihu...
Napínavé čtení do vlaku. Adrenalinová jednohubka, která kromě akce a výtečně vykresleného prostředí Prašiny, nenabízí nic dalšího. Děj ubíhá jako splašená kobyla a dětští hrdinové se chovají jako postavy z artového filmu. Jsou smrtelně vážní a racionální. Chybí jim dětská optika a odlehčení v podobě humoru. Místo toho zažívají neustálý stres, utrpení a temnotu. Z toho by se dospělí člověk po pár dnech sesypal. Rozhodně bych knihu nepřirovnával k Záhadě hlavolamu. Tahle kniha je temná a krutá, žádné světlo na konci tunelu. I přesto je hodně čtivá. Možná, že dnešní děti jsou odolnější, než jsme bývali my a po takovém čtivu dychtivě prahnou. Těžko posoudit, když jsem dospělý (36 let). Četba pro mě nepředstavovala návrat do dětských let, spíš ukázku moderního thrilleru s puberťáky.
Skvělé. Vrátil jsem se do dětských let a upřímně přiznávám, že když jsem četl večer při rozsvícené lampě, děj mě tak vtáhl, že jsem měl trochu i takový ten pěkný strach. Takže jsem Prašinu raději přečetl za večer celou.
Velmi pěkná česká kniha zasazená do pražských reálií, s úžasně vybudovanou atmosférou Prašiny, kterou dokreslovaly povedené ilustrace.
Opravdu klobouk dolů, senzační počin.
Marná sláva, dnešní děti už prostě Vernerovky nebo Foglarovky nebaví tolik, jako kdysi v dětsví nás, jejich rodiče. Máme doma knížky od obou autorů, ale zatím jsem neviděla, že by je synové přelouskali s takovou rychlostí a chutí, jako Prašinu. A tak jsem musela zjistit, co teď frčí. A byla jsem nadšená. Napínavý a dobrodružný příběh, který má část z fantastiky z Verneho, kombinovanou s dobrodružstvím a kamarádstvím z knížek od Foglara... Bez jakékoli hluché vaty - v Prašině se pořád něco děje, děj sviští dopředu raketovým tempem - a to je přesně to, co mladé čtenáře dokáže u knížky udržet. Skvělý počin, už jsem dostala za domácí úkol sehnat i druhý díl...
(Možné SPOILERY!)
Parádní, dějem nadupaná knížka, kterou si vychutnají nejenom příslušníci cílové skupiny školáků, ale určitě i mnozí z těch, kteří mají povinnou školní docházku dávno za sebou.
Autorovi se daří výborně zachytit noirovou atmosféru mysteriózní pražské čtvrti, umí navodit napětí a s uznáním musím prohlásit, že mu výborně šlapou i dětské dialogy, což bývá u tohoto typu literatury spíše výjimkou, než pravidlem.
Pravda, těch "záchran na poslední chvíli" je tam možná víc, než odpovídá dobrému vkusu, ale to už bychom byli příliš velcí šťourové.
Také mě trochu zaskočil ten neúprosný souboj na život a na smrt mezi dětmi a dospělými (a že na padlé bojovníky skutečně dojde!), v literatuře pro mládež bych čekal spíše vylehčenou soft-polohu předpubertálních dobrodružství, než takovouhle radikální nesmiřitelnost ze strany padouchů-dospěláků – protože nebýt jednoho z oněch "zásahů vteřinu před dvanáctou", mohly jsme mít na konci knížky i dětské mrtvolky – a to už by přes čáru určitě bylo.
A vlastně ještě jednu výtku bych měl – už ji zmínil na jiném místě Joges: i mně vadila ta celková "vyprázdněnost" dané lokace, ta absence ostatních civilistů…
Přesto dávám plný počet – knížka si to zaslouží.
Opravdu hodně mě mrzelo, že tuhle knížku nikdo nevydal před 12 lety, kdy jsem zoufale hledala podobné čtivo. To byli akorát Spy Kids a to už bylo zase trochu moc, nebo Rychlé šípy a ty byly spíš pro kluky. Bavilo mě to i jako dospělou, i když něco bylo vyloženě pro děti. Akorát teda takhle odvážné děvče podle mě je jenom ve filmech. Shoduju se s autorem komentáře, který tu vypisoval, že je to trošku lízlé s genderovým podtextem a feminismem :) Ale jinak super čtení.
Je to rychlá, napínavá četba, kulisami to opravdu připomíná Stínadla, ale chvílemi - v pasážích z podzemí - i trochu Metro, i když to samozřejmě není žádná četba postapokalyptická. A jistěže je za vším cítit skautská romantika a ideál života bez většiny vymožeností 20. století. Za mě je to velmi dobře napsané a taky to dobře odráží to, co dnes napadá čím dál víc mladých lidí.
Rozhodně zajmavý námět a na českou literaturu kvalitně napsané. Chvílema jsem měl chuť se toulat v prašinských ulicích (i když v této čtvrti bydlím, ovšem žádná Prašina tu není). Mohu doporučit a hned se vrhám na druhý díl.
tak - úplně špatně se to sice nečetlo, ale přirovnávat k Foglarovi to opravdu nelze - pokud ovšem tím není myšlena skutečnost, že autor Foglara poněkud "vykrádá";
jinak je to celkem zdlouhavá a stále se opakující linka jedné a téže honičky....
po nadšených recenzích poměrně velké zklamání;
Prašina je místo uprostřed Prahy, kde nefunguje elektřina, nejezdí tramvaje a mobily nemají signál.
A Prašina se rozrůstá. Jirka, Tonda a En musí zachránit svět dříve, než ho Prašina pohltí.
Vojtěch Matocha nás zavádí do Foglarovského příběhu, kde dětem stačí periferie města a nepotřebují žádné sci-fi ani fantasy výmysly, aby se dokázaly zabavit.
_________________________________________
Na mě až moc akční, trochu zvolnění by příběh snesl a nemohu si pomoct, ale připadá mi, že vykreslení En bylo pod velkým gendrovým tlakem.
Jinak ale knihu doporučuji holkám, klukům, všem!
Dětská kniha, která mě opravdu nadchla. Nejenom napětím, ale i krásnou tajemnou atmosférou starých časů. Jak kontrastovala čtvrť, kde se kvůli nemožnosti elektřiny zastavil čas s dobou mobilů, GPS a dronů existujících v okolním světě. I jsem se přistihl, že bych chtěl takovéto místo navštívit a zkoumat. Kniha má i pěkné ilustrace dotvářející atmosféru. Určitě si přečtu i další díl.
Pan Matocha mě potěšil. Konečně někdo napsal o mém snu, který mám už mnoho let. Dlouho smutně sleduju, co se kolem děje a představuju si, jak by bylo ve městech krásně bez osobních aut. Speciálně velká města trpí "autokalypsou" natolik, že to jejich chod narušuje už naprosto nesnesitelně. A lidi pořád nechápou, že se už další auta do měst nevejdou a paradoxně více než dvojnásobně zpomalují přesun městem, protože brzdí městskou hromadnou dopravu, která by bez nich nemusela stát nikde na semaforech a v zácpách a prosvištěla by městem jako noční "rozjezdy". Navzdory tomu, že jsem technokrat a spoustu let jsem věnoval výzkumu a vývoji softwaru a elektroniky, mám někdy chuť všechno rozšlapat, protože ze světa mizí "kouzlo" a na Prašinu by se jedna část mého já bez váhání odstěhovala, kdyby to šlo. Ke knížce jsem ale zpočátku přistupoval s předsudky, protože hned první věc, která mě napadla, byla, že bez elektřiny nebudou funkční ani nervová spojení a nebude možný život. Nemám rád WTF okamžiky v dnešních filmech, kdy do sebe věci logicky nezapadají a nikdo si s tím neláme hlavu, protože dnešní divácká ovce sežere vše a stejně mi takové věci vadí i u knih (kde naštěstí nejsou tak hojné), ale pan Matocha to vyřešil jedinou větou a vyřešil to dobře :) Vlastně se mi líbí jeho důslednost v tom, že věci, které nemůže objasnit, alespoň uvede, aby čtenáři dal najevo, že o nich ví, přestože jsou přinejmenším zvláštní. Srovnání s Foglarem se na rozdíl od jiných čtenářů nebráním. Je možné, že takto nějak by Foglar psal, kdyby žil v dnešní době. Jeho tvorba je totiž dobou, ve které prožil své mládí, ovlivněna. Pro dnešního čtenáře je tvorba pana Matochy, myslím, stravitelnější. Je tam ale patrný odklon od mladších čtenářů, kteří asi budou s trávením této knihy mít větší potíže, než měli mladší čtenáři Foglara. Nicméně foglarovský svět toto je a kniha mě bavila tak, že jsem ji přečetl v pro mě rekordním čase. Přemýšlel jsem mnohokrát o tom, jestli je ještě vůbec možné, aby v dnešní době někdo vytvořil foglarovsky laděné dílo a spíš jsem tomu nevěřil, ale panu Matochovi se podařilo dostat se zpět v čase o kus dál a tento svět mistrně naroubovat do dnešní doby. Stará seriálová Stínadla byla již z velké části zbourána, ale v dnešní době by se zase dala už alespoň vyrenderovat téměř bez omezení, takže bych rád viděl i filmovou verzi Matochy a Foglara podle dnešních trendů, ale pod taktovkou někoho, kdo by si pohlídal, aby z toho nevznikla srajda ... samozřejmě s vynecháním "Bahňáka", "Joviše", "plantážníků" a podobných slov, která dnes působí dost úsměvně :)
Jen napětí, chybí přesah pro dětskou fantazii to vlákání do poučna a propadnout se tomuto kouzlu.
Malo to atmosféru rýchlych šípov a tu správnu zápletku, vôbec by som sa nedivil keď najbližšie stretnem v Prahe Japonského turistu hľadajúceho Prašinu.....
Prašinu jsem koupila pro jednoho páťáka v rodině, ale ještě než jsem mu ji dala, stihla jsem ji přečíst. A můžu říct, že se mi hodně líbila. Vyprávění je dost akční a neustále se něco děje. Což je u četby pro mládež myslím dobře, protože jsou alespoň neustále zvědaví, jak bude příběh pokračovat a nemají potřebu jít hrát počítačové hry. Alespoň doufám. :)
Skvělá dětská knížka pro dnešní děti. Je tam nádech sci-fi, ale zároveň i atmosféra Foglarovek a je tam i trocha citů a psychologie postav. Děj je svižný a napínavý. Výborně se to čte, nejsou tam hluchá ani pomalá místa. Míst pro zamyšlení je tam naopak spousta. Kniha nemoralizuje ani nevnucuje nějaké konkrétní typy chování, nebo dnešní moderní ideologie jako o ekologie, nebo něco podobného. Hrdinové jsou skuteční, mají i chyby ale i přesto si je snadno oblíbíte. Chválím a doporučuji.
Štítky knihy
Praha prvotina tajemno tajemství parta dětí pro dospívající mládež (young adult) pro chlapce Cena Jiřího Ortena (nominace)Autorovy další knížky
| 2018 |  Prašina |
| 2019 | Černý merkurit |
| 2020 | Bílá komnata |
| 2022 | Křídový panáček 1/7 |
| 2021 | Prašina: Kompletní trilogie |
Knihu som si prečítal na základe rozhovoru s autorom v Slovenskom rozhlase v relácii o knihách. Aj keď je to skôr mládežnícka literatúra, veľmi rád som po nej siahol nakoľko som ako dieťa bol nasiaknutý Tromi pátračmi a nejakými foglarovkami. Celkom zaujímavý príbeh o jednom mieste, ktoré sa volá Prašina. Nie je to len miesto, ale aj taká ničota, ktorá spôsobuje, že takmer všetko čo je na elektrinu, tu nefunguje. Dej sa celkom slušne rozvíja a hneď dokáže upútať. Pre dospievajúceho čitateľa je to fajn titul a určite poteší množstvami dobrodružstiev. Náročnejší čitateľ má tendenciu všetko viac logicky dokazovať a bude to pre neho skôr návrat do detských čias. Atmosféru dopĺňajú skvelé čiernobiele ilustrácie Karla Osohu vykresľujúc noir prostredie Prašiny. Pri čítaní som sa nenudil a pravdepodobne si prečítam aj druhý diel Prašiny - Čierny merkurit.