Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih
Matthew Perry
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548226/bmid_pratele-lasky-a-ten-ohromny-prusvih.png
4
1086
1086
Hvězda oblíbeného seriálu Přátelé nás ve svém otevřeném, vtipném a nesmlouvavě upřímném životopise zavede nejen do zákulisí natáčení legendárního sitcomu, ale i vlastního boje se závislostí. Matthew Perry nechává ve svém výjimečném životním příběhu čtenáře nahlédnout do nahrávacího studia nejúspěšnějšího komediálního seriálu všech dob a zároveň se otevřeně svěřuje se svým bojem se závislostí. Jedinečným stylem, s bezmeznou upřímností a svým typickým humorem barvitě líčí podrobnosti z celoživotního zápasu se zdravotními problémy a odhaluje, co k nim přivedlo člověka, kterému alespoň na první pohled nemůže v životě nic chybět. Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih je nezapomenutelný osobní příběh, ve kterém autor sdílí nejintimnější podrobnosti o ztracené lásce, o nejtemnějších hodinách svého života a o těch nejlepších přátelích. Neotřesitelně upřímná, dojemná a zároveň vtipná – autobiografie, na kterou nejen fanoušci seriálu Přátelé netrpělivě čekali.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Umění
Vydáno:
2022
,
Bourdon
Originální název:
Friends, Lovers and the Big Terrible Thing, 2022
více info...
Přidat komentář
Tak tohle je pro mne velmi rozporuplná kniha. Pokud by si s autorem nezahrál osud tak, jak to udělal, pravděpodobně bych jí ani nečetla. Byla to pro mě kniha zase dalšího herce, co už nemá do čeho píchnout a potřebuje se vypsat s kým a kdy a co. Ale jeho odchod přišel v době, kdy mě určitým způsobem zasáhl a i když nejsem skalní fanoušek Přátel, měla jsem chuť si jí přečíst.
Kniha je průřezem jeho života. Vzpomíná na dětství, na pubertu, na mládí a období před Přáteli, na život po nich, na své vztahy a zdravotní problémy. A celý jeho život bohužel doprovází alkohol a následně všemožné prášky. To co ale bylo jeho hlavním prokletím je nedostatek pozornosti, pocit méněcennosti a pocit, že jeho opravdového nemá nikdo rád. Jak sám říká, ego má velké a jak moc jsou tyto pocity opodstatněny, je jen úhel pohledu. Pro mě je tato kniha hodně o jeho psychických problémech, než o těch závislostech. A zde je něco čemu nerozumím, to že se jde léčit, dostane jiné prášky, na kterých je posléze opět závislý, ok tak to bohužel funguje, ale že mu nikdo nepomohl po psychické straně, to nechápu. V podstatě celý dospělý život chodil na terapie, na léčení a nikdo mu nepomohl a nikomu se nepodařilo ho nasměroval správným směrem. Kniha se měla původně jmenovat „nezletilý bez dozoru“ a to je podle mne naprosto přesný název, on nikdy nedospěl, a pořád volal o pozornost. Je pravda, že mě v mnoha okamžicích „rozčiloval“ že se nedokáže pochlapit. Ale ALE ALE!!! tohle všechno je jen posuzování někoho, koho nikdo z nás nezná. Možná známe někoho, kdo se potýká s horšími problémy a přesto je zvládá, někoho kdo svůj život ukočíroval a dospěl. ALE troufám si říct, že nikdo z nich není CHANDLER BING! To co se z přátel stalo za kult a jak to ovlivnilo mladého kluka s hromadou problémů, to že ať se snažíte sebe víc, tento prokletý dar ze sebe nikdy nevymažete. Už třicet let ho pronásleduje. Kolik Vám bylo před třiceti lety? Mě pět a to je dost děsivý.
Kniha je velmi upřímná a je jen škoda, že nebyl take upřímný k sobě. Když konečně došel ke smíření, našel víru a naději bylo už pozdě. Škoda promarněného života.
Odpočívej v pokoji Matthew Perry
Miluju Chandlera Binga a vždycky budu. Matthewa miluju proto, že byl Chandlerem. Knížka byla syrová, smutná, ale já jsem díky ní zase vic vděčná, že mám tak neobyčejně obyčejný život... Moc mě mrzí, že Matty neměl svůj happy end... Snad už je mu líp...
Knížku jsem si koupila až po té smutné zprávě, která v říjnu loňského roku obletěla svět. Asi jako většina fanoušků seriálu Přátelé jsem nemohla pochopit, že už jako Chandler Bing není, že už tu bezvadnou šestku NIKDY neuvidíme společně, NIKDY. A letos v únoru jsem se dala do čtení. Na jednu stranu jsem byla překvapená, v šoku, co všechno prožil, kolik toho vydržel, vlastně i kolik měl štěstí, že v osudnou chvíli nikdy nebyl sám, i když si na samotu dost často stěžoval. Pro mě bylo absolutně nepředstavitelné to množství různých prášků, které v nejhorších dobách denně spolykal (o množství alkoholu ani nemluvě) a vlastně i nepředstavitelné, že to přežil. Je mi ho velmi líto, když dnes už víme, jak to, bohužel, dopadlo, ale s trochou optimismu musím napsat, že díky tomu, že měl tu nejlepší práci na světě (Přátelé), nikdy nebude Matthew Perry zapomenut.
(SPOILER)
„Musíte se stát slavnými, abyste zjistili, že to není odpověď. A tomu nikdo, kdo slavný není, nikdy neuvěří.“
Ach, Matty.
Snad nikdy jsem nebyla víc rozpolcená z jedné třísetstránkové knížky.
Já velmi oceňuji, že knížku napsat Matthew sám, takže opravdu působí, jako by seděl vedle Vás a svůj příběh Vám bez příkras vyprávěl.
Knížku na základě svých pocitů obecně rozdělím na třetiny.
V první části Matthew vzpomíná na své dětství, které nejvíc ovlivnil rozvod rodičů. Ačkoliv pravidelně opakuje, že za své problémy neviní své rodiče, měla jsem při čtení opačný pocit. Vyznělo mi to asi takhle: „Moji rodiče jsou skvělí, vůbec je neviním za ten ohromný průšvih mohou za to geny“ ou, počkat sakra
V druhé části se věnuje Matthew průběhu svého života, své kariéry, vztahům, a také vývoji své závislosti.
Vůbec nechci zlehčovat tuhle nemoc a uvědomuju si, že jako „normálňák“ to nikdy nemůžu pochopit, ale několikrát v téhle části mě napadlo, že když někdo utratí stovky milionů za různé terapie, rehabilitace a na odvykačky lítá soukromým letadlem, a přes to vyjde ven a jako první shání další léky, tak je to trochu výsměch obyčejným lidem, kteří se závislostí bojují také a nemají ty prostředky.
Druhou část bych shrnula takto: „Měl jsem skvělou přítelkyni, dostal jsem strach, že mě opustí, tak jsem se s ní rozešel první, zase jsem do toho spadl, někdo zasáhl, já byl čistej a našel jsem si skvělou přítelkyni, dostal jsem strach,“
V tuhle chvíli jsem byla trochu roztrpčená sama sebou, že tak strašně smutný příběh vnímám tak negativně.
A pak přišla poslední část. Ta, ve které píše Matty ze současnosti o fyzických následcích své závislosti, o strachu ze smrti, chuti do života, o víře a naději. O tom, jak chce pomáhat ostatním, aby si neprocházeli tím, co on. Tady jsem opravdu pocítila, jaký Matty byl a závěr knížky jsem obrečela.
Matty, děkuji, že ses s námi podělil a doufám, že teď už tě ta tvoje zatracená hlava tak netrápí a je ti dobře.
3,75*/5*
Můžj nějvětší problém je, že prostě nevěřím, že kdyby knížku napsal někdo jiný, než Chandler Bing, měli by lidé stejné pochopení.
IG: @cotaholkacte
(SPOILER)
Seriál Přátelé jsem milovala, vyrůstala jsem na něm a když se mě někdo zeptal: "Která je tvoje nejoblíbenější postava?", tak jsem si nemohla vybrat pouze jednu. Každou z nich jsem zbožňovala z jiného důvodu. Chandlera jsem milovala pro své pohotové odpovědi plné vtipu, sakrasmu a jeho šílené taneční kreace. Neměla jsem ani tušení, že představitel Chandlera měl tak strastiplnou a bolestivou životní cestu.
Matthewevo vyprávění je upřímné, než příkras a taktu. Nebere se servítky se sebou samým ani s nikým okolo něj. Matthew zmiňuje, že měl strach být sám se svou hlavou, svými myšlenkami, svými démony. Jeho slova vás zasáhnout ať chcete nebo ne. Chybí mu sebeláska, sebepochopení, sebedůvěra, lehkost žití.
Jeho popis dětských traumat je až děsivý.
Z jeho vyprávění jsem měla někdy pocit, že už v době, kdy se narodil, vlastně nedostal šanci na normální život. Začali mu totiž podávat návykové léky už jako měsíčnímu miminku. Ty stejné návykové látky mu předepsali, když se snažil zbavit závislosti na alkoholu. Byl to zkrátka začarovaný kruh.
Všechno čím jsme, se v nás formuje už od dětství. Matthew dostal pořádně naloženo.
Milovníci seriálu Přátelé jistě ocení podrobnosti o natáčení a popis velmi skutečného přátelství těchto pěti herců, kteří se během těch 10 let (natáčení) o sebe navzájem opravdu starali. Matthew svou závislost před ostatními tajil, do práce chodil střízlivý, text uměl, neustále vtipkoval.
Matthew také popisuje, kdy nastal ten největší zlom v jeho závislosti, kdy opravdu skočil a řítil se k zemi.
Matthewev se v 26 poprvé svěřil své bývalé přítelkyni a v tomto věku poprvé podstoupil léčení. Od tohoto momentu nastaly problémy. Jeho návštěvy odvykacích zařízení se staly pravidelnou rutinou a pro bulvár to byl tahák.
Celé jeho vyprávění je vlastně tak trochu ironické, protkané jeho osobitých humorem. Jeho slova působí brutálně upřímné až bolestně.
Ke konci knihy Matthew říká, že si konečně v posledních letech (svého života) uvědomil, že je dost dobrý a objevil sebelásku a smysl života. Nastavil si nové životní cíle a chce žít.
Matthew bojoval, padal, vstával a nevzdával se.
Děkujeme Matthew.
Tak asi takhle knížka byla rozhodně zajímavá. Začátek byl parádní, hodně emotivní, vtáhnul do života Matthewa. Jenže čím víc jsem knížku četla, tím míň jsem s ním soucítila a tím větší pocit jsem měla, že se vlastně z ničeho, co se mu stalo nepoučil a vinu schvaloval na vše okolo, jen ne na sebe. Chyběla mi tam jakákoliv sebereflexe. Přitom z toho, co v knížce popisoval, mi nepřišlo, že by měl úplně hrozně těžký život, ve kterém by se nedalo fungovat. Ale možná je to jen můj pohled, protože v pohledu na drogy jsem celkem nekompromisní.
(SPOILER)
Kniha měla pro mě několik úrovní - napsáno super, “dobře" se četla. Evidentně jsem neměla tušení o žádné další rovině Matthewa Perryho, pro mě to byl "jen" herec v mém oblíbeném sitcomu. Jako spisovatel u mě obstál.
Téma bylo příšerné - bohatý narkoman a alkoholik, který se mohl dostat ke všemu, co potřeboval a v jakémkoliv množství vždy a okamžitě. Kolikrát se chtěl stát lepším člověkem, kolikrát nemohl z nějakých smyšlených, subjektivních nebo objektivních příčin, kolikrát panebože unikl smrti?
A v neposlední řadě jsem cítila ten obrovský smutek z toho, jak chtěl být slavný a jak vlastně slavný byl a pak nechtěl? Jak chtěl být bohatý a pak ho to celý semlelo.
Za mě utrpení a smutek, ale taky pochopení a vlastně i nepochopení. Cítila jsem, že pro něj ten životní vrchol byl Chandler a vše ostatní byly jen prášky, alkohol a cigára. Nic ostatní nemělo prostě cenu.
Hrozně smutný a tak reálný.
Seriál Přátelé je kultovní záležitost pro většinu z nás, já osobně jen viděla nesčetněkrát a všechny jeho postavy mám moc ráda, proto životopisná kniha herce, představitele Chandlera byla jasná volba. Bohužel jsem četla až po jeho úmrtí, proto bohužel knihu nelze považovat za knihu s happyendem a o to bolestněji se mi řada věcí četla, ale přesto můžu s klidným svědomím říct, že Matty (tak se mu všeobecně říkalo, nikoliv Matthew) ve své knize předal co potřebal říct a co jiní závislí potřebují slyšet, a nejen oni. Knížka je svižná, upřímná a já jsem moc ráda, že byla napsána a já si ji mohla přečíst. Doporučit k jejímu přečtení určitě můžu a ráda tak činím.
Je evidentní, že knihu nepsal profesionální spisovatel, o to více ale působí upřímně, živě a lidsky. Jde o obraz naprosto šíleného a nešťastného života v prostředí, kde bychom nic takového (nebo alespoň v takové míře) nečekali. Kniha Vás donutí se pořádně zamyslet nad životem.
Kniha byla opravdu velmi čtivá, Matthew má opravdu své vypravěčské kouzlo. V tuto chvíli mi přijde trošku zvláštní koukat na Přátele, přestože je zbožňuji, tak stále hledám rozdíly v Chadlerově chování v různých sérii. Také oceňuji otevřený styl psaní o různých typech léčení a cesty kterou si Matt musel projít.
Tak tohle byl silný příběh a hodně, hodně smutný ;(
Že nějaký problém měl, jsem v době Přátel nevěděla a nikdy bych to nepoznala. Možná ani dneska, když už vím.
Nicméně jsem ráda, že jsem se do toho pustila a obdivuji, že se z toho nějakým způsobem dokázal dostat i když bohužel jen na chvilku.
Jelikož biografie moc nečtu, tak nějak nevím, co k tomu říct :D Celá kniha je plná typického Chandlerovského humoru, jaký známe právě ze seriálu Přátelé, ale také je plná deprese, smutku a bolesti. Přesto se ale četla poměrně dobře, i když poslední třetina knihy byla taková vleklejší, pomalejší, a strávila jsem s ní nejdéle času.
"Závislost je jako Joker. Nechce nic jiného, než aby celý svět pohltily plameny." (mezihra Díry, str. 189)
Ale dozvěděla jsem se o Matthewovi zajímavé věci, měla jsem i tendenci si googlit některé lidi zmíněné v knize, nebo třeba filmy a seriály. Co mě ale zasáhlo, byla část hned na začátku knihy, kde Matthew psal: "Jestli chcete, můžete to, co se chystáte číst, považovat za vzkaz ze záhrobí, z mého záhrobí." Jsem si jistá, že by nebyl překvapený, že se k jeho knize spousta čtenářů dostala právě až po jeho smrti - nejsem výjimkou.
Nejsem si jistá, zda bych knihu někdy v budoucnu četla znovu, ale nyní toho, že jsem si ji přečetla nelituji, i když jsem k jejímu přečtení dostala až po jeho smrti.
Měj se tam nahoře hezky, Matthew!
Strašně depresivní čtení pro fanouška seriálu přátele a hlavně fanouška Chandlera, navíc s ohlednutím jak vlastně umřel. Je to velice smutný pohled na jeho život. Jednak se dozvíte spoustu věcí ohledně toho kolik toho vlastně bral, druhá věc je, že se na seriál Přátele už asi nikdy nepodívám stejně.....
Opravdu hodně mě překvapilo, jak dobře je to napsané. Perry je skutečně vynikající vypravěč - když ho porovnán s českou vypravěčskou elitou, tak jsou to všichni břídilové.
A to navzdory tomu, že pokud jste někdy potkali alkoholika se zálibou v lécích a povídali si s ním o "tom ohromném průšvihu", tak (z mého laického pohledu) Perry nepíše o ničem novém, neznámém.
Správně načasované vtipy, sebeironie, a současně vše trefně pojmenované!
Tu pátou hvězdu jsem ale knize dát nemohla - a to kvůli poslední kapitole. Ta byla tak sladká, tak optimistická, tak moc ve stylu happy endu hollywoodské romantické komedie!
(jednu o alkoholikovi znám, hraje tam Alec Baldwin. Ta nemá přeslazený konec. Má sice lepší konec, než Perryho život, ale pracuje se stejnou pointou.)
(SPOILER)
Neskutečně otevřená a upřímná zpověď velice vnitřně nešťastného muže, který celý život toužil po lásce, uznání a pozornosti od nejbližších a milovaných a který Chandlerovský vtip a humor používal jako svou “ochranu a “obranu před vlastní zranitelností a citlivostí.
Překvapilo mě, jak je kniha velmi čtivá, šokovalo mě, čím vším si musel Matthew projít a při čem mi zůstával rozum stát (a co zásadně ovlivnilo jeho celý život) - že malé miminko téměř novorozence “krmí návykovými léky pro utlumení a jako malého vystrašeného klučíka ho nechají samotného letět letadlem. Vzhledem k nedávnému úmrtí autora kniha při čtení dostávala úplně jiný rozměr (až mi bylo hodně smutno). Rozhodně doporučuji k přečtení všem (ne jen milovníkům Přátel).
Miluju životopisy. Miluju Přátele a miluju Chandlera a Monicu. Vůbec jsem ale netušila, jaké má Matthew Perry celoživotní problémy se závislostí a je mi to moc líto.
Na začátku knihy Matthew píše, že ji můžeme brát jako jeho vzkaz ze záhrobí. Když ji psal asi netušil, že to tak opravdu bude a mnoho lidí si ji přečte až po jeho smrti. Když se na to člověk takto dívá, je to opravdu strašidelné, jak to ten život někdy vymyslí. V knize píše, že nechápe proč se po vážné nemoci mohl vrátit zpět do života, když další pacienti, kteří byli napojeni na ECMO ne. Věřím, že to bylo proto, aby napsal tuto knihu a pomohl tak spoustě lidí. Je úžasné, že může pomáhat, i když už tady nemůže být a věřím, že by si to tak přál. O to víc je mi líto, že nikomu se nepodařilo pomoci jemu.
Přiznám se, že Chandler a Monica mi vždy připomínali mě a mého manžela. Náš vztah vznikl po několikaletém přátelství, nejčastěji se hádáme kvůli úklidu :-D, můj manžel neustále vtipkuje, až mě tím někdy přivádí k šílenství :-D a nebyli jsme ušetřeni ani náročné cesty za miminkem jako měli Chandler s Monicou. Stejně jako je, i nás tato cesta spojila a pomohla mi pochopit, že mám vedle sebe člověka, se kterým chci strávit zbytek života.
S Chandlerem a Monicou jsem se smála, fandila jim, plakala i byla smutná. Ale taky jsem se radovala a byla dojatá, když se jejich rodina konečně stala kompletní. A věřím, že to ještě mnohokrát dělat budu. Cesta adopce je sice jiná, než když se vám miminko narodí, ale je neméně nádherná a když si pak pochováte ten Váš vymodlený zázrak, víte, že to za všechno trápení stálo.
Životní příběh Matthewa byl hodně těžký, doufám, že odcházel smířený a v klidu, šťastný a spokojený a moc mě mrzí, že sám se svého vytouženého potomka nedočkal.
Stejně jako on znám tu nejistotu a obavy, které prožíval a je mi líto, že ho dovedly až k závislosti.
Je úžasné, jak někdo může ovlivnit váš život i když jste ho nikdy nemohli poznat osobně a já na Matthewa budu vždy vzpomínat v dobrém, jeho trápení ani v nejmenším nezměnilo můj pohled na něj a pokud ano, tak jen v pozitivním slova smyslu. Už vždy se na něj budu dívat jako na člověka, který bojoval za svůj život a že opravdu bylo za co bojovat.
Asi nejotevřenější zpověď kterou jsem četla. Je až neuvěřitelné co všechno dokáže naše tělo vydržet a přežít. Bohužel jeho brzká smrt po vydání knihy mi tento zážitek trochu kazí.
Právě jsem dočetla. Na životopisy moc nejsem, ale tento mě pohltil. Tři dlouhé večery a velmi krušná rána :-) Opravdu se nedal odložit. To co Matthew prožil je strašlivé a naprosto nepředstavitelné. Vzhledem k jeho brzkému skonu po dopsání knihy je ta kniha ještě mrazivější.
**AUDIOKNIHA**
Knihu jsem si poslechla v její audioverzi, nevím, kdy (a jestli) bych se k ní dostala v tištěné podobě... Poslouchala se mi dobře, těžko se odtrhnout, i když později se mi zdálo, že se některé pasáže zbytečně opakují. Neuvěřitelná zpověď závislého člověka, s přihlédnutím k tomu, o jak slavnou osobu se jedná, rozhodně to chce odvahu. Myslím, že jako někdo, kdo si ničím takovým neprojde, těžko může pochopit, co se takovému člověku odehrává v hlavě a jak těžký boj to je. Z tohoto pohledu opravdu zajímavý vhled... Na druhou stranu, na to jak moc a jak často zdůrazňoval, jak z toho, co se mu stalo neviní nikoho, než sebe, přišlo mi, že mezi řádky ve skutečnosti říká něco trochu jiného a občas jsem zkrátka slyšela ten ublížený tón. Těžko říct, proč takovou zpověď vlastně napsal a jestli mu to pomohlo. Každopádně asi není pochyb o tom, že jeho osud byl vlastně smutný, ať už za to mohl kdokoliv a cokoliv.
Štítky knihy
drogy životopisy, biografie psychiatrické léčebny tajemství herci alkoholismus závislosti
Trochu jsem se knihy bala, neboť autobiografie mne většinou moc nevtahnou a nebaví mne. Ale protože je to přeci Chandler, tak jsem do toho šla. A byla to síla. Netušila jsem, že M.P. byl závislý tak moc a že do toho průšvihu spadl tak brzy. Škoda, že nakonec se happy end nekonal a Matty už není mezi námi.