Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih
Matthew Perry
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548226/bmid_pratele-lasky-a-ten-ohromny-prusvih.png
4
1087
1087
Hvězda oblíbeného seriálu Přátelé nás ve svém otevřeném, vtipném a nesmlouvavě upřímném životopise zavede nejen do zákulisí natáčení legendárního sitcomu, ale i vlastního boje se závislostí. Matthew Perry nechává ve svém výjimečném životním příběhu čtenáře nahlédnout do nahrávacího studia nejúspěšnějšího komediálního seriálu všech dob a zároveň se otevřeně svěřuje se svým bojem se závislostí. Jedinečným stylem, s bezmeznou upřímností a svým typickým humorem barvitě líčí podrobnosti z celoživotního zápasu se zdravotními problémy a odhaluje, co k nim přivedlo člověka, kterému alespoň na první pohled nemůže v životě nic chybět. Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih je nezapomenutelný osobní příběh, ve kterém autor sdílí nejintimnější podrobnosti o ztracené lásce, o nejtemnějších hodinách svého života a o těch nejlepších přátelích. Neotřesitelně upřímná, dojemná a zároveň vtipná – autobiografie, na kterou nejen fanoušci seriálu Přátelé netrpělivě čekali.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Umění
Vydáno:
2022
,
Bourdon
Originální název:
Friends, Lovers and the Big Terrible Thing, 2022
více info...
Přidat komentář
Kniha by se dala nazvat i jako "Průvodce po drahých klinikach aneb jak se vyhnout "doktorům", kteří netuší, co se závislými".
Niterna zpověď o ztracené duši a nenaplneni prázdnoty i přes peníze, slávu, obdiv a neprebernych možnosti které z toho plynou.
Sonda do života člověka o kterém si kdekdo myslel jak se má báječně a skvele, očima samotneho aktera, který vše vyvrati.
Názorně uvedomeni si, že to o čem předpokládáme, že nás udělá stastnymi je často jen mylka a falesne lhaní si do kapsy. Pochopení toho, že život není pouhé zdolavani vytycenych cílů, ale hledání radostí, na které dosáhne každý bez rozdílu stavu na bankovním účtu.
Z knihy jsem necítila žádné foukání nad zpackanym osudem a nespravedlnosti světa vůči jemu samému. Naopak uvědomění si, že všichni jsme svetu jedno a je jen na nás, jak se do něj začlenime.
Knihu jsem si ze zvědavosti přála od Ježíška, ale chtěla jsem si ji přečíst již delší dobu. Je to hodně zajímavé. Hned úvod mě fakt dostal. Čekala jsem, že bude kniha samá sranda a historky z natáčení přátel, ale popravdě se to kolem přátel jen letmo mihlo. Spíš to bylo o jeho dětství a to jak to zformovalo. Což je docela brutální. Je vidět, že to s ním na terapiích hodně rozebírali. V podstatě byl hodně sám, bral prášky, byl závislý, alkoholik atd. A to je spíš smutné než vtipné. Oceňuji otevřenou zpověď. I Když je mi jasné, že kniha prošla velkou cenzurou.
Ani jsem netušila, že chodil s Julie Roberts. Měli docela pěkný vztah, než to posral.
"Možná nakonec nejsem tak úplně k zahození."
"Dnes ráno a každé ráno, které trám tady venku na terase, jsem jako nováček. Ty "rozdíly" mě naplňují a dodávají mi energii - žádný alkohol, žádné léky, žádné cigarety... Stojím tam jen se šálkem kávy v jedné ruce, v druhé nic nemám, pozoruji v dálce vlny na oceánu a uvědomuji si, že ve svém nitru cítím svou vlastní vlnu. Vděčnosti."
Nad koupí knihy jsem dlouho váhala, nečtu autobiografie. Ovšem po smrti Matthewa jsem si ji koupila a včera, po dvou dnech čtení, jsem se dostala na její konec. Úplně jsem slyšela hlas Rostislava Čtvrtlíka, který Matthewa v Přátelích z většiny dílů daboval, jak ji čte. Žasla jsem, kolik jedu do sebe tenhle chlapík dostal, mnohdy by to nevydržel ani kůň. Kolikrát do toho pekla léků a alkoholu spadl a přesto se zvedl a chtěl se léčit. Ovšem touha po tom, aby mu bylo líp, byla silnější a tak se rozhodl do toho kolotoče vstoupit znovu. Je to upřímná zpověď člověka, který ví, že si všechno zavinil sám a nesnažil se to na někoho hodit. Budiž Ti země lehká, Metthew.
Posloucháno jako audiokniha: podle mě velice povedené dílo. Když tohoto herce vidíte v různých sitcomech, filmech či v pořadech, nikdy byste nevěřili, jaké démony a hrůzy tento člověk zažívá po zhasnutí světel v ateliérech u sebe doma. Po tom všem, co má za sebou, by bylo jednodušší říci, co mu nebylo, než to, co mu bylo. Dojem celé knihy výrazně umocňuje to, že již pár měsíců není mezi námi. A asi se mnou budete souhlasit, když napíšu, že je mu určitě lépe...
Knihu Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih jsem dočetla necelý měsíc předtím, než Matthew zemřel. O to více se mě jeho odchod dotkl, protože jsem vše měla v čerstvé paměti - to jak chtěl Matty konečně začít žít. Je mi z toho smutno ještě dnes, že neměl více času, ale bohužel je to prostě tak.
Abych byla upřímná, nikdy jsem Chandlera, kterého ztvárnil v Přátelích, moc neprožívala, ačkoliv seriál miluju. Ano, měla jsem ho ráda, ale nijak zvlášť jako ostatní milovníci Přátel. To se změnilo až po dočtení této knihy. Nahlédla jsem do jeho života, který rozhodně nebyl lehký, do jeho bojů se závislostmi, méněcenností a vztahy se ženami. Matthew je zde velmi upřímný, až mě mockrát napadlo, jestli to lidem z jeho okolí, o kterých mluvil, nebylo nepříjemné. Taky mě zarazilo, proč ho jeho okolí více “nezachraňovalo, možná to ale jen tak vyznělo a jinak to asi nešlo.
Je to smutné čtení, Matty se tu hodně lituje, občas jsem měla pocit, že stále háže vinu na ostatní a za chvíli se zase obviňuje naprosto ze všeho. Naprosto chápu jeho pocity a neukotvenost v boji sám se sebou. Neměl to lehké, ale věci nejsou černobílé.
Kniha je neskutečně čtivá, prokládala jsem ji audioknihou, kterou dokonale namluvil Aleš Procházka. Četla/poslouchala jsem ji prakticky v jednom kuse a to se mi už dlouho nestalo. Do teď ji vnímám jako jednu z nejlepších knih tohoto roku. V průběhu jsem si znovu pouštěla jednotlivé díly, které v knize zmiňoval a stejně jako ostatní - už Přátele nikdy nebudu vnímat jako dřív.
Knihu jsem přečetl až po smrti Mattyho a beru ji jako velmi dojemné a upřímné rozloučení se světem...
No, co k tomu říct... Být to fikce, řeknu že to autor překombinoval, že tam toho nacpal příliš mnoho, že je to neuvěřitelné i na smyšlený příběh. Jenže tohle fikce bohužel nebyla.
Opravdu smutný život, působilo to na mě, že šel neustále z bláta do louže. Téměř čtyřicet let. Myslím, že svou autobiografii napsal opravdu za pět dvanáct. Jedna z jeho prvních vět se naneštěstí stala pravdou a já se k jeho příběhu dostala až po jeho smrti. Myslím, že kdyby mohl, rád by měl život stejný jako Chandler, protože by si splnil svůj celoživotní sen - mít vlastní rodinu. Bohužel, sice měl peníze i slávu, ale opravdové štěstí mu to rozhodně nepřineslo, spíš naopak.
Co se týče stylu psaní, měla jsem v tom trochu zmatek, protože děj nešel chronologicky ani jakkoli uspořádaně a navíc i v samotných kapitolách se přeskakuje v různých časových obdobích. I přesto se mi celou dobu četlo "lehce" a "dobře".
A co dodat, jsem ráda, že to napsal a že jsem si to přečetla i když to nebylo hezký...
Pokud si tuto autobiografii chcete přečíst, neváhejte, stojí za to.
(SPOILER) To se nedá komentovat. Často jsem si říkala, jestli to může být všechno pravda, protože tohle by snad přežil tak dlouho jen Superman. Od těch čtrnácti nebo v kolika se Matthew poprvý opil, se systematicky zabíjel, i když tvrdil, že se o to nesnažil, že neměl sebevražedný myšlenky, že to je jeho mozek, kterej ho nesnáší, a on mu jen nedokáže odporovat. Šestnáct operací, několik kómat, pětiminutová zástava srdce, ze který ho prý tak dlouho dostávali proto, aby v jejich nemocnici neumřel ten herec z Přátel. Všechny drogy, který sehnal, kromě heroinu, protože to slovo mu nahánělo strach. Když už nevěděl, jak shánět dávku 55 prášků denně, chodil na prohlídky domů ke koupi a vykrádal tam majitelům lékárničky. Scénu z Přátel, kdy si bere Monicu, prý točil na propustce z léčebny, venku čekal řidič a po dotočení ho zase odvezl zpátky. A při tom všem zvládl Přátele točit deset let, do toho dělat i filmy a přežil i všechen ten humbuk kolem celebrity jeho velikosti? Nechápu, fakt ne.
Asi to nezvládnu ohodnotit hvězdičkami, protože se to prostě nehodí. Kniha je opravdová a člověk si u ní říká - pane bože je tohle vůbec možné. Několikrát jsem si říkala, že je neuvěřitelné, že se dožil tolika let a že tu byl s námi tak dlouho.
Milovala jsem Přátelé a Matthew patřil mezi mé oblíbence. Jeho hlášky, smích a roztomilý kukuč. Je neskutečné co skrýval celou dobu pod povrchem.
Tohle je opravdu odstrašující případ.
Nad systémem léčby závislých lidí by se měl někdo v té Americe zamyslet.
Ke konci knihy, jsem uronila i slzičku, protože jsem prostě věděla, že to neskončilo dobře a že se ten náš Chandler nedožil ani té 60.
Celkove je kniha moc hezky napsana. Prvni polovina je ctivejsi, druha se malinko vlece a opakuje. Nelibily se mi dve dejove linky, ktere byly pro ctenare matouci a casto jsem nevedela, do ktereho casu dej zasadit. Knihu jsem mela prectenou jednim dechem, na (auto)biografii byla opravdu zajimava a svym zpusobem i napinava..
Velmi zajímavá kniha, spím způsobem té smrti šel brutálně naproti. Škoda ho kluka.....
Nikdy bych neřekla, že za usměvavým Chandlerem se může skrývat tolik bolesti. Věděla jsem, že měl Mathew problémy se závislostí, ale tohle?? Panebože...jak jenom může lidské tělo něco takového vydržet...je strašně smutný, že po všem čím si prošel, po všech bitvách, které "vyhrál" nakonec dopadl, jak dopadl....ať už to bylo jakkoliv, v hloubi duše doufám, že našel klid a nic už ho netrápí ani nebolí..
(SPOILER)
Celkem dlouho jsem přemýšlela nad tím, jak vlastně knihu hodnotit. Čekala jsem na ni, až bude v knihovně nebo u audiolibrixu (mám členství). Nakonec to byla audiokniha, bohužel tedy až po smrti autora.
Myslím, že kdybych byla větší fanoušek Přátel, asi bych na autora (potažmo jeho knihu) měla trochu jiný názor. Chandler byl pro mě v Přátelích asi jediná snesitelná postava, ačkoliv ne vždy. Na seriálu jsem nevyrůstala, což je podle mě asi ten největší kámen úrazu, a podívala jsem se na něj až v dospělosti. Matthew v knize mluví opravdu otevřeně, nebojí se přiznat, kolik bral prášků atd. Ale ačkoliv na začátku tvrdí, že z toho neviní své rodiče (kvůli jistým okolnostem, které nám prozradí hned na začátku), tak mi prostě přišlo, že to není pravda. Je strašně těžké s ním sympatizovat, když člověk tu zkušenost sám nemá (naštěstí), protože si říkáte, že to přece mohl zvládnout. A vím, že to vyznívá asi krutě, ale ono se to těžko popisuje takhle v psané formě. Ale na druhou stranu rozumím tomu, že mu mozek sice říkal, jak sám popsal, že je to špatné a měl by toho nechat, ale pořád tam bylo "něco", co ho nutilo k tomu dál pokračovat. A já vím, že si většinou řekneme, že měl peníze a slávu a mohl mít všechno, tak co měl sakra za problém. A i mě to proběhlo hlavou, že přece měl peníze, tak to mohl zvládnout. Ale jak sám řekl, a já s ním opět souhlasím, že peníze a sláva prostě ve skutečnosti nic neznamenají. Tedy neřekl to přesně takto, ale ten význam to prostě mělo.
Jeho život byl smutný. V podstatě neustále bojoval, ve většině případů sám proti sobě a to je mi neskutečně líto. Ještě více je mi ale líto, že se mu konečně podařilo "vyhrát" a on dva roky na to bohužel zemřel. A ačkoliv je to asi nejotřepanější fráze, ale v jeho případě mi to tak nějak sedí - konečně má opravdu klid.
Vzhledem k okolnostem je těžké knihu objektivně hodnotit. Ano, uronila jsem při čtení slzu, ale otázkou je , zda bych ji uronila, kdyby byl autor stále mezi námi. Je zřejmé, že jeho skon mými emocemi při čtení nemálo otřásl. Tipuji, že minimálně jednou hvězdičkou navíc.
Přečteno nakonec za více dnů než jsem čekala. Tato kniha mě totiž dostávala místy do fakt velkých "depresí" a musela jsem ji odkládat. Až moc jsem ji prožívala díky tomu, že Přátelé prostě miluju a koukám na ně pořád dokola. Navíc Chandler a Monika jsou pro mě nejvíc top seriálový pár.
Jednou jsem si ke čtení dokonce nalila víno a ani jednou jsem si necucla...všechno to bylo až moc děsivé na to, aby to zažíval jeden člověk.
Musím uznat, že po tom, co všechno Matthew pil a jaké bral léky, tak jsem se ještě nakonec divila, jak moc dobře na tom ty roky byl. Prostě bych čekala, že na tom bude ještě hůře...a to na tom byl dost špatně i tak. Ale to, co vše konzumoval, to byla teda síla. A jak dlouho!
Nakonec jsem se ale rozhodla strhnout hvězdičku za překlepy, za tu zmatenost v časech (já bych více uvítala, kdybych věděla, v jakém roce se zrovna nacházíme). Připadalo mi to, že se moc skáče tam a zpět a já se místy ztrácím. A taky bych knihu uvítala v některých pasážích delší, protože mě to zajímalo ještě více do hloubky.
...ale to už se bohužel nedozvíme....nikdy...je to velmi smutné...RIP Matthew/Chandlere
Matthew Perry toho věděl o alkoholu a prášcích hodně a nebál se jít znovu a znovu (a znovu) do boje se závislostí. Když v závěru knihy po všech uklouznutích, léčebnách, kolapsech a nových začátcích, kdy netušíte, jestli se chce litovat nebo se snaží ironizovat nepředstavitelnou hrůzu vědomí, že je to v genu a ta chuť je nezvládnutelná, děkuje všem, co ho podrželi, co s ním měli trpělivost a vám ukápne slza dojetí a radosti, skoro se chce zařvat: Čendíku, tys to nakonec zvládnul, ty kluku! A pak si uvědomíte, že Čendík to zvládnul určitě a bude tu s námi ještě hodně dlouho, ale Matthew Perry už ne.
Asi nejsem jediný, kdo má jako Chandlera toho nejoblíbenějšího z celé šestice Přátel. Jeho vtípky, situace a i celá seriálová cesta je ta nejzajímavější. O to je zajímavější, jaký herec ho ztvárnil. Kdysi jsem četl, že si z Přátel asi 80% nepamatuje, protože byl věčně sjetý. Po přečtení knihy je mi to potvrzeno. Bojoval se svými démony, se svým vlastním mozkem a je vlastně zázrak, že to vydržel takhle dlouho. Knihu jsem si koupil asi před půl rokem s tím, že si počtu nějaké ty pikošky z přátel. Když však před pár týdny umřel, sáhl jsem po ní dřív než jsem chtěl a vlastně mě ani nemrzelo, že o těch Přátelích to vlastně vůbec není. Je to o jeho životní cestě alkoholika a feťáka. O tom, jak se snažil s tím bojovat nebo jak se naopak jindy nechal vést vlakem rauše. Je mi líto, že dopadl tak, jak dopadl. Kniha jako taková byla tedy spíše epitafem, zpovědí a bude mít hodnotu pro lidi, kteří si rád čtou o drogách nebo spíše o lidech a jejich drogových příbězích. Pro mě tyhle příběhy skončily někde s Mementem a My děti ze stanice ZOO, kdy jsem si řekl, že tohle není můj žánr a nechci toho číst více. Proto dávám průměrné hodnocení, protože nejen, že mi to nebylo blízké téma, ale zároveň to bylo 300 stran téměř pořád dokola. A že zrovna Matthew Perry zažil těch vzestupů a pádů. Kolikrát byl na odvykačce přestával a znovu začínal, to všechno se v knížce dozvíte. Já však asi tento příběh zapomenu a bude pro mě vzpomínkou jako Chandler Bing, kterému se poštěstilo ztvárnit svoji životní roli a pravděpodobně si splnil svůj životní sen alespoň v rovině charakteru ze seriálu, tedy oženit se, mít děti a hezký dům za městem. R.I.P.
4,5/5
Když Matthew zemřel, jako by umřel přítel každého mileniána.
Naštěstí stihl napsat svou knihu, knihu ve které mohl světu vysvětlit, že má i jinou stránku než jen vždy zábavného Chandlera. Že má své strachy. Že celý život opouštěl skvělé ženy ze strachu, že bude opuštěn. Že pořád hledal něco dokonalejšího. A přitom ze všeho nejvíc toužil po rodině a dětech.
Nedokázal se radovat i když mu život nadělil vše. K tomuto pocitu potřeboval léky, hodně léků a alkohol. Svou závislost, nemoc, na nikoho nesváděl, věřil, že jeho tělo takové prostě je. A nikdy nechtěl dobrovolně zemřít, byl ale smířený, že s tím vším co užívá se smrt klidně může stát a je až neuvěřitelné co jeho tělo vydrželo než vypovědělo službu. Bral 55 vicodinů denně, oxycontin, 1800 mg opiátů denně, litry vodky, kokain ..a stejně jsem nebyl v rauši, moje tělo už na to neslyšelo ... a pořád dokázal ráno přijít na plac a zodpovědně točit nejzábavnější seriál na světě.
“Na dílech přátel můžete vidět v čem jsem jel .. když jsem přibral, tak alkohol, když jsem zhubl tak prášky, kozí bradka hóódně prášků.
“Mezi posledním dílem 6.řady a prvním dílem 7. řady, kdy Chandler žádá Moniku o ruku, mám rozdíl 20kilo.. což bylo náročné, protože oba díly se odehrávají v jeden večer.
Děsivé. Díky téhle knize už nikdy nebudu koukat na Přátele jako dřív.
Matty v knize ukazuje jak probíhalo natáčení Přátel, jak úžasné měli vztahy, a jak zvládali rostoucí slávu.
Výborná je i část, kdy točil film Můj soused zabiják a popisuje přátelství a party s drsným Brucem Willisem. To mě moc bavilo.
V neposlední řadě je kniha pohledem do mysli člověka s depresí, se závislostí na alkoholu, lécích a s nikdy nekončícím kolotočem léčby závislosti a opětovném návratu k drogám.
A i když to není žádná vysoká literatura, za přečtení stojí. Já doporučuji poslech audioknihy.
Drahý Chandlere, jsi moje nejoblíbenější televizní postava. Tvoje zpověď je pro mě šokující, jak jsi mohl dokázat co jsi dokázal, jak jsi mohl vůbec přežít...pokud jsi to ukončil sám, tak doufám že jsi konečně našel klid...díky!!!
Štítky knihy
drogy životopisy, biografie psychiatrické léčebny tajemství herci alkoholismus závislosti
Ach Matthew..
Čím vším si musí člověk projít?
Už na začátku knihy nabírá čtení na síle. Dočteme se o jeho dětství, kdy býval v letadle sám a bez doprovodu, rodiče rozvedení, a jemu už v pár měsících života začali cpát prášky (doktoři samozřejmě!), v pubertě se přidal alkohol a to vše mu vydrželo celý život.
Rval se s tím.
Ale na druhé straně s tím úplně skončit nechtěl. A to je ono, člověk prostě musí chtít. Ale chápu to i z té jeho strany- prostě to nešlo.
Mattyho jsem měla v Přátelích úplně nejvíc nejradši. Odteď už Přátelé nebudou to, co bývaly.
"Nezajdeme si někam na kafe?"
"A kam?"
Opravdu drsné čtení. Moje (tuším) první autobiografie, která se mnou teda slušně zamávala a na kterou jen tak nezapomenu.