Pravidla hry
Neal Shusterman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536301/bmid_pravidla-hry-66192a7e43c4c.jpg
4
118
118
Stačil jeden úder na fotbalovém hřišti, aby se Ashtonův život dočista proměnil. Najednou nic nevypadá tak, jak si to pamatuje, protože ač se to zdá nemožné, Ash se ocitl v jiné dimenzi. Od té chvíle se pohybuje po světech, které jsou téměř jako ten jeho – ale ne tak docela. Začalo to drobnými změnami, které se ale rychle vymkly kontrole, a Ash sklouznul do vesmírů, kde může mít všechno, co si kdy přál... Do vesmírů, které ho pomalu učí dívat se na svůj život úplně jinýma očima. Pokud si však nedá pozor, mohl by mu jeho skutečný svět proklouznout mezi prsty a navždy zmizet...... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno:
2024
,
Yoli (ČR)
Originální název:
Game Changer, 2021
více info...
Přidat komentář
Od začátku jsem očekávala, co se bude dít. Bohužel až do poloviny knihy se prakticky skoro nic nedělo, a pak mi přišel děj trochu chaotický . Až ke konci knihy začínal mít děj trochu smysl.
Za mě docela zklamání jsem od autora zvyklá na knihy které mě úplně dostanou světem i nápadem u této knihy byl skvělý nápad ale zdá se mi poněkud nedotažený a příběh i dějová linka hlavního hrdiny mě tolik nebavily. Ale za jedno přečtení to určitě stálo jelikož autor má jedinečný specifický styl a snaží se věnovat problematice současného světa
Kniha má docela originální námět, velmi dobře se čte, jako všechny Shustermanovy knihy, ale jeho předchozí knihy byly o mnoho lepší. Nicméně kniha určitě stojí za přečtení. Autor prostě umí psát poutavě.
Oceňuji originální téma. Autora jsem si oblíbila po přečtení Bez šance a prvního dílu Smrtky. Tato kniha mě bohužel až tak nezaujala.
No teda! Naprosto obdivuji fantazii, nápady a hloubku autorova myšlení! Ano, je to úplně jiný příběh než na jaký jsem byla zatím zvyklá. Ano, není to lehké čtení. Ano, příběh vás nutí přemýšlet. A ano, myšlení někdy bolí.
Chvilku to trvalo než jsem pochopila oč tady vlastně běží. Některé proměny se mi četli lépe, některé hůře a byli chvíle kdy jsem váhala zda mám pokračovat. Čím více se ovšem blížil závěr příběhu zvyšovalo se i mé vnitřní napětí a touha knihu dočíst a plně pochopit. Asi jsem ráda, že jsem to nevzdala, ale taky si musím říct, že jsem čekala víc. Tak snad příště.
Trochu jsem se bála pojetí knihy, protože hlavním tématem jsou dimenze, což není lehké sousto a často se do toho může autor zamotat. Od autora jsem četla celou sérii Smrtka, kterou mám moc ráda a jeho styl psaní taktéž. I tady jsem se okamžitě začetla, hlavní hrdina Ash je opravdu sympatický a vtipný, což zvedá příběh ještě na vyšší úroveň. Je to dosti originální a opravdu mě celou dobu zajímalo, kam až se hlavní hrdina dostane, protože změny v dimenzích jsou nejdříve skoro až nepatrné, ale postupně se zvětšují a zvětšují. Já úplně nejsem na fyziku ani matiku, takže některé pasáže mě tolik nebraly, a ten konec mi přišel možná až moc uspěchaný a nevím, možná jsem čekala něco více wau? Ale jako oddechové čtení to bylo nakonec fajn a hodnotím 3,5/5.
Skvělý nápad, sympatický vypravěč, kterému nechyběl smysl pro humor. Chvilku trvalo, než jsem se začetla, ale jak se kniha blížila ke konci byla jsem čím dál zvědavější, jestli se Ashovi podaří všechen ten nepořádek narovnat.
Nekomfortní čtení, připomínající Kingovu Nespavost. Shusterman mívá skvělé nápady, umí je domýšlet a jeho styl je jedinečný. Bez šance mě svého času zasáhlo jako máloco, šílení kolem Smrtky jsem si užila. Tady mě to nutilo racionálně probírat svět a svou úlohu v něm, respektive svou představu o světě a svou představu o sobě s úvahou, kde se to vlastně protíná... a myslet bolí. A moc nepomáhá konfrontovat se s klukem, který přes všechno neztrácí naději (a s proměnami se pasuje se smyslem pro proporce) - možná to je tak rozčilující..? Takže díky, ale příště něco míň osobního, jo?
Ano je to úplně něco jiného než co od autora známe, přesto je to stále dobré čtení. Hlavní hrdina se postupně dostává do paralerních světů, kde se zaráží nad jinými realitami a zjišťuje , že život by vlastně mohl být úpně jiný než jej zná.
Moc se mi líbilo, jak se Ash vyvíjel, jak postupně dokázal bojovat se stále novými situacemi.
Zpočátku jsem byla zmatená, ale to asi bude každý, postupně i čtenář musí pochopit ,co se tu vlastně děje.
Na mě kniha velmi zapůsobila svým velkým přesahem a předložením těžkých témat, které jsou stále aktuální - bohužel i v dnešní době.
Velice čtivě napsaná a nebudu ji ubírat hvězdičku za to, že to není Smrtka.
Mě knížka bavila hodně a čekala jsem jak to dokáže autor zakončit a myslím , že to zvládl dost dobře.
Nejdřív jsem uvažovala, že dám jen 3 hvězdičky, ale nakonec jsou to čtyři, protože by to bylo nefér. Jsem příliš ovlivněna tím, jak na mě zapůsobila série Smrtka a mám prostě u tohoto autora až přehnaně vysoká očekávání. Zkusím se tedy oprostit od toho, že jsem od Shustermana už něco četla a budu hodnotit jako separátní dílo.
Námět je jedinečný, příběh ubíhá velmi dobře, dobře se to čte, závěr je příjemný. Problém vidím v tom, že kniha někdy příliš filozoficky polemizuje a na mě některé ty pasáže byly trochu náročnější na to, abych je nechtěla přeskočit.
Určitě stojí za přečtení, ale už jako u Sucha mi chybí trošku něco víc.
Moje láska ke Smrtce je (věčná a) větší, a Sucho se mi taky líbilo víc, takže to vidím tak na 3,5 .
Jedno se Shustermanovi rozhodně nedá upřít, tedy vlastně dvě věci: čtivost a super nápady, které si vždycky nějak hrají se… sociálními tématy. Ať už je to smrt, co se stane když dojde voda, nebo teď sociální nespravedlnosti jako rasismus, sexismus, homofobie, nebo zneužívání ve vztahu (o kontrole a nátlaku a o tom, jak násilníci podkopávají své oběti). V Pravidelch hry Shusterman využívá každý z paralelních vesmírů, do nichž Ash „skáče“, k tomu, aby prozkoumal, jak špatná může společnost být. A zatímco i sám Ash uznává, že současný svět není bezchybný a je třeba ho zlepšit, Shusterman upozorňuje, že i drobné události v historii mohou mít zásadní dopady a mohlo by to být mnohem horší.
V Pravidlech hry kombinuje Shusterman tato vážná témata se sci-fi prvky, přesněji řečeno cestováním paralelními dimenzemi, co mě osobně baví. A otevírat zmíněná témata je samozřejmě důležité a Shusterman se toho zhostil dost kreativně - prostřednictvím kluka, který se při americkém fotbalu zraní a najednou zjišťuje, že svět ve kterém teď žije částečně je a částečně tak úplně není jeho, není takový, jaký si ho pamatuje. Vždycky je tam něco jinak, A tak se mu stane, že najednou zjišťuje, že je dealer, jeho rodina je bohatá, že se stále děje segregace, že je gay atd.
Super myšlenka, že? Nicméně naprosto chápu, že to může celé působit jako příběh cis hetero bílého privilegovaného kluka, který konečně pochopí, jak ostatní trpí, vysvětluje teď zkušenosti žen, POC a queer lidí čtenáři, a sám zachraňuje svět. S pomocí mezidimenzionálních bytostí, kterým říká Edwardsovi, Ash totiž v průběhu zjišťuje, že pokud nedá věci do pořádku, vesmír se sám napraví a nadobro vyhladí jeho i všechny ostatní na planetě. Tak trochu mainsplaining a savior complex. Asi i proto má na Goodreads horší průměrné hodnocení než třeba Smrtka trilogie či Sucho. Malinkatý (asi) spoiler… a nevím, jestli je fakt, že je středem vesmíru cis hetero bílý kluk vlastně geniální (protože to bohužel odráží fungování světa) + smutný, anebo strašně pitomý.
Za sebe můžu říct, že mě hlavní hrdina nijak na nervy nelezl. Je to prostě obyčejný kluk, který tak jako proplouvá životem a k sociálním problémům zaujímá poněkud pasivní postoj, ale ne proto, že by mu na nich nezáleželo, ale proto, že se ho to vlastně netýká, a tak o nich nepřemýšlí tak hluboce, jak by mohl. Uvědomuje si problémy a nespravedlnosti ve společnosti, ale nikdy se jimi extra nezabývá, protože nemá vlastní zkušenosti. Jeho kamarád Leo ho upozorňuje, jaký je to pro něj luxus. Tím čím si Ash v paralelních světech prochází ho nutí mnohem více uvažovat o příležitostech a rovnosti.
Co bych knížce vytkla je to, že jsem ve finále nějak extra nechápala, jak to celé cestování paralelními dimenzemi má fungovat. Docela jsem se do toho zamotala. Původně (než jsem knížku začala a hrdina se přesunul) jsem si myslela, že se Ash vždy ocitne v novém světě, ale tady jako kdyby se ty světy akorát nabalovaly na sebe. I lidé kolem něj měli kolikrát pocit, že si vybavují něco z některého jiného univerza. Edwardsovi, kteří tam jsou proto, aby vysvětlovali tu SF část, mě nějak nezaujali a všechno kolem nich mě vlastně mate.
Výhodou je, že se jedná o standalone, mimochodem autorův nejoblíbenější.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Yoli a Knihkupectvím Luxor za účelem recenze.
KNIHA: Mám ráda knihy o alternativních realitách. A autor nám jich naservíruje hned několik. Možná škoda, že vše začíná tak pozvolně a nenápadně a že se v těch realitách nezdržíme déle. Ale i přesto si s dějem autor neuvěřitelně hraje a vytváří dost neobvyklou dějovou a romantickou linku. Příběh přináší spoustu filozofických otázek. Poukazuje na nešvary lidské společnosti. Ale nenabízí řešení. Chce, aby k němu čtenář došel sám. Milá young adult záležitost. Starším čtenářům ale knihu asi úplně nedoporučuji právě proto, že příběh nejde nikterak do hloubky. Za mě slušné tři hvězdičky.
Novinka krále dystopií a tentokrát standalone. Neal Shusterman opět přišel s perfektním námětem - cestováním mezi dimenzemi. Aneb co všechno se v alternativních vesmírech může pokazit. No, je toho opravdu spousta.
V knize se objevuje hned několik vážných témat, tím stěžejním je pak rasová segregace, která je v USA i v současné době bohužel stále patrná. Na kloub se tomu snaží přijít hlavní hrdina Ash, který mi zpočátku nebyl příliš sympatický, během příběhu však přišel velkým vývojem a nakonec jsem si ho oblíbila. A palec nahoru také za velmi netradiční romantickou linku, ta mě opravdu bavila!
Je to vlastně úplně něco jiného, než co jsem od Neala očekávala, ale moc se mi to líbilo. Dimenze a další podobná témata mi nejsou úplně blízká, ale v této knížce to hrálo vedlejší roli, takže jsem se dokázala orientovat :). Další věcí, které nejsem úplně fanouškem, je zapojování témat o rasismu, xenofobii a dalších, řekněme na sílu. Zde to bylo ale tak hezky zpracováno do děje, že se nedá vůbec nic vytknout. Doporučuji všem!
Po přečtení Sucha a Bez šance/citu pro mě zatím nejslabší kousek. Nicméně si to určitou autorovu kvalitu drží a v knížce pro mě zazněla nejedna zajímavá myšlenka.
Po knihách Bez šance a Sucho byly Pravidla hry třetí knihou autora, kterou jsem četla.
Ve zkratce jde o tohle: Ash je hráčem amerického fotbalu; jak asi víte, u takového sportu se pro úraz nejde daleko. Jednoho dne Ash utrpí silný naráz do hlavy, ze kterého zůstane lehce otřesený, nejde ale o nic, co by do té doby nezažil. Tedy až do chvíle, než si uvědomí, že je něco jinak. Svět, jak ho Ash zná, je sice pořád stejný, jisté drobnosti jsou však pozměněny a všichni lidé okolo je berou jako samozřejmost. Ash se ocitá v paralelní realitě, která ho nutí přemýšlet nad tím, co je vlastně správné. Od té doby Ash podobných nárazů zažije ještě několik a pokaždé se ocitne ve světě, který je pozměněný víc a víc. Důvodem změn jsou odlišná rozhodnutí v historii lidstva, která však mají dalekosáhlé dopady. Nezbývá, než se ptát: jsou tyto světy s jejich odlišnými realitami správně, nebo žijeme v té nejlepší možné variantě?
A teď už můj ambivalentní názor. Jednoznačně kvituju témata v knize zobrazena, která mohou mládež, což je cílovka knihy, přimět o věcech přemýšlet trochu jinak. Témata však mohla být dle mého názoru více rozvedena - autor zde pouze zmínil učebnicový příklad problému bez větší inovace. Zároveň mi trochu vadilo ono vysvětlení paralelních světů v rámci knihy, upřímně jsem tomu moc nerozuměla. No a naprosté zklamání přišlo v závěru knihy - už zhruba v polovině příběhu mě napadlo, co by za všemi těmi paralelními světy mohlo být, ale doufala jsem, že takhle prvoplánové to nebude… Ale ono bylo.
Hodnotím 3,5/5, kniha má rozhodně svá pozitiva a pokud přiměje číst mladší generaci, splnila přesně svůj účel; dle mého názoru však tento slibný nápad nebyl uchopen úplně dobře.
Hlavní postavou je student střední školy ASH, který se při fotbalovém zápase poraní a důsledkem toho se dostává do různých paralelních světů.
Zpočátku mi trvalo, než jsem se dokázal do knihy začíst, ale postupně se to rozjelo. Je to zajímavý příběh s přesahem. V knize se nachází hodně překvapivých zvratů. Všechno bylo pochopitelné.
V knize se nachází hodně témat – rasismus, imigrace, homosexualita, psychické násilí aj.
V knize jsem našel hodně překlepů!
Citáty:
Podle mě je myšlení váš nepřítel hlavně v případě, kdy upadáte do sebelítosti nebo teoretizování nad černými scénáři věcí příštích.
Existuje spousta věcí, kterým nerozumím. Asi jako každý. Můžeme být nejchytřejší na světě, ale nemůžeme vědět všechno. A pokud se o to budeme snažit, zblázníme se z toho. Takže s tím, čemu nerozumíme, jsme obvykle srozuměni. Bereme to, jak to je.
"Jen si to užij," řekl mi jednou otec. "Bude po všem dřív, než si to stihneš vůbec uvědomit."
Pro mě hodně očekávaná kniha, od autora jedinečné Smrtky, která se řadí mezi moje oblíbené knihy. Anotace zněla skvěle - máme tady hlavního hrdinu, který se ocitne v alternativních verzí svého života, kdy každá jedna je něčím odlišná. Jako velký bonus jsem navíc brala, že se jedná o standalone, a ne sérii. Čtení se mi trochu protáhlo, ale pravda je, že jsem si ho užila, a cítila napříč stránkami autorův styl vyprávění, který jsem si ve Smrtce tolik zamilovala. Co už mi moc neříkalo, a vlastně stále neříká, je americký fotbal, a ten protkává tenhle příběh od začátku do konce. Miluju filozofování, a líbí se mi, že autor nakousl hned několik problematických témat, kterým čelí současná společnost, ale přijde mi, že mohly být probrány krapet víc do hloubky. Podtrženo sečteno, je to moc fajn kniha, ale asi ne úplně nejlepší, co jsem kdy četla.
"Jedno se knize Neala Shustermana Pravidla hry nedá odepřít. Nejedná se o klasickou sci-fi plnou nadpřirozena – tento aspekt zde nemá výrazné zastoupení, pro příběh však tvoří prostor a čas klíčové motivy. Autor si pohrává s dimenzemi, ve kterých hlavní postavou přehazuje jako kuličkami v africkém perkusním chrastítku. Toto přirovnání je sice mým výtvorem, ale obsahově ani kvalitou se od těch z originálu téměř neliší. Nevýstižné, směšné a přehnaně zdobné – to vše vystihuje nesčetná autorova přirovnání, kterých jsou stránky této načervenalé knihy plné jako jahodový puding rozinek (ano, další takové)," píše Rosaria (15 let) ve své recenzi pro facebookovou skupinu Nezletilí kritici.