Pravidla moštárny
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/183858/bmid_pravidla-mostarny-yBV-183858.jpg
5
2817
2817
Uprostřed jabloňových sadů v úrodné krajině státu Maine leží podivný svět, v němž začíná odysea Homera Wellse. Po několika traumatizujících zkušenostech u adoptivních rodičů se stane natrvalo součástí sirotčince v St. Clouds a jako nejstarší chovanec se učí mladým i starším ženám pomáhat od jejich starostí. Jeho učitelem je zakladatel sirotčince Wilbur Larch, lékař, který vede své soukromé křížové tažení proti zlu, často v rozporu se zákonem. Sledujeme Homerův příběh, jeho snahu stát se užitečným, učednické období v sirotčinci, dospělá léta v moštárně, prazvláštní vztah k manželce jeho nejlepšího přítele, neustálé odchody i návraty…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , OdeonOriginální název:
The Cider House Rules, 1985
více info...
Přidat komentář
Moštárna se mi zaryla pod kůži silněji než Garp, i když v obou dílech vidím podobnosti - například v obou se autor staví za práva žen.
Irving se netají svou oblibou ve velkých románech 19. století a po celý příběh odkazuje na úryvky z Olivera Twista nebo Jany Eyrové. Mě odkazy na další knihy v knihách teda hodně baví Navíc tady to sedlo opravdu skvěle.
I když mě rozvleklost a délka románu trochu potrápila, musím uznat, že i sebemenší odbočka od děje měla poté svůj význam o několik stran/kapitol dále. Obdivuju, jak si autor pohrál s detaily, jak bylo celé dílo promyšlené, a hlavně jak dokázal zpracovat nelehké téma potratů.
O těch hlavně Pravidla moštárny jsou. O boji za možnost volby, o sirotcích, o sklizni jablek, o nepřízni osudu, a hlavně - o velké lásce a lidskosti.
Musím vyzdvihnout i zajímavé a dobře zpracované postavy, ať už Wilbura Larche, Homera Wellse nebo Melony.
"Nesmíš se plést do životů lidí, které miluješ, o nic víc než do životů těch, které vůbec neznáš."
"Děti si vždycky nejlépe uvědomí důležitost okamžiku, když jejich rodiče začnou porušovat pravidla, která sami ustanovili."
"Je mi už skoro sto let, Edno. Asi půjdu do penze."
Krásný příběh plný lidskosti. Tematika potratů mi přijde skvěle zpracovaná.
Knihu jsem četla velice dlouho, nějak jsem si zvykla na jiný styl. Začetla jsem se někde u 250. stránky, ale jsem ráda, že jsem knížce dala šanci a neodložila ji.
Je to krásný příběh - čeho jsem si u něj všimla nejvíce a ještě více si to uvědomila, je, jak čas letí, lidé stárnou a život běží stále dál. Sledujeme pár lidí několik let a krásně vidíme pomíjivost života. Určitě doporučuji.
Za to vylíčení beznaděje některých žen v té době, za zlatíčko Homera, za epický příběh lásky a nenávisti, za jablka, za Melony, za to všechno plný počet. Jedna z TĚCH knih.
(SPOILER)
Ze začátku mi to přišlo trochu pomalé, ale děj mě vtáhnul a nakonec jsem měl několik hlavních postav rád. Hlavně obě sestřičky, které se vytrvale věnují svojí práci, která je pro ně i smyslem života. Doktor s jeho hláškama byl taky super.
I přes pozitivní dojem mi v knize pár věcí vadilo. Smrt Malony, a rodičů Wallyho a Candy byla úplně zbytečná a nic v příběhu neznamenala ani nezměnila. Konec pana Rose byl vyloženě antiklimatický, byla to postava s tak velkým potenciálem. A když patnáct let něco tajíte z obavy, co se stane až se to Wally doví, pak bych do knihy napsal, co se teda nakonec stalo?
Kromě toho ale pěkná kniha se spoustou vedlejších zápletek a skvělého vykreslení postav a atmosféry.
(SPOILER)
Možná jsem si podobně laděné knihy odvykla číst, ale četba mi trvala hrozně dlouho. Tento fakt mi ale neubíral na zážitku z příběhu. Nejvíce bych na knize ocenila, že vše říkala na rovinu, nic si čtenář nemusel domýšlet, ani hledat ve složitých metaforách. Osud Homera Wellse a vlastně všech protagonistů se vás prostě musí nějak dotknout, nikdo z nich to neměl v životě jednoduché a za těch více než 600 stran vám přirostou k srdci. Zajímavé je, že když jsem si hledala, jak Irving vypadá, tak jsem si hned říkala, že přesně tak si představuji doktora Larche.
Homer byla zvláštní postavička, ani Melony nebyla prototypem sympatické hlavní hrdinky, ale přece jen se oba trefili do mojí představy, jak by se asi mohli chovat lidé, odchovaní v sirotčinci. A asi nejen moji představy. Zkrátka nejvíce oceňuji, že příběh nebyl jen vyfabulovaná optimistická pohádka, jak si sirotci šťastné žijí poté, co se jim třeba podaří opustit brány sirotčince.
Candy mi byla protivná, s tím neustálým čekáním, stejně tak si myslím, že neměli hrát žádnou habaďůru, ale oni byli prostě fakt příjemní hlavní hrdinové. Candy si mě získala, když se zastala Rose. Z některých skutečností, právě třeba dění kolem pana Rose, je mi nevolno, tohle prostě neumím pochopit a hrozně mu přeju jeho konec.
Způsob, jakým je popsáno vše kolem potratů, i různé pohledy, jak o tom lze přemýšlet, postihuje snad vše, co se o této problematice dá namítat. Je to všechno prostě Boží dílo.
Knihu jen tak z hlavy nedostanu a myslím, že se právem může řadit k oceňované klasice.
Knížku jsem poslouchala jako audio, určitě není špatná . Týká se velmi palčivého, stále aktuálního a velice citlivého téma, na které nejsou jednotné názory dodnes. Je pravda, že v současnosti máme mnohem větší možnosti zabránit nechtěnému těhotenství.
Mně osobně se nejvíce líbily části ze sirotčince a doktor Wilbur Larch mě byl velmi sympatický , chápala jsem ho a moc jsem mu fandila. Přestože se celá odysea točí kolem Homera Wellse úplně mi k srdci nepřirostl.
Je fakt že kniha je hodně dlouhá a obsáhlá. Mě bohužel zdaleka nenadchla tak jako kniha Svět podle Garpa, i když možná pokud bych knihy četla naopak , vyhrály by Pravidla moštárny.
Audiokniha se poslouchala velmi příjemně je dobře namluvená.
Kniha jako taková je velmi citlivě a dojemně napsaná. Můžu jen doporučit, je to hodně kvalitní čtení.
John Irving - Pravidla moštárny
Homer Wells je sirotkem, který tráví celé mladí v sirotčinci vedeným hodným, ale zároveň striktním doktorem Wilburem Larchem. Ten je hlavním správcem sirotčince, provádí porody a zároveň pomáhá ženám, které o dítě nestojí a je tak jedním z mála doktorů, kteří v té době tajně provádějí potraty (kniha se odehrává v první polovině 20. století). Dobrosrdečný Homer Wells také není obyčejným sirotkem. Je nejstarším chovancem v zařízení a pomáhá s jeho chodem. Homer také projevuje velký talent a stává se z něj skvělý porodník. Mezi ním a doktorem Larchem vzniká silné rodičovské pouto. Larch ho proto začne vychovávat jako svého nástupce. Vše se ovšem změní, když do sirotčince přijede mladý pár, který Homera odveze na jejich rodinný jablečný sad, kde Homer objeví nový způsob života.
Hlavní tématem knihy je možnost volby, s čímž se v knize pojí především otázka provádění potratů. Wilbur Larch se setká s několika ženami trpícími nechtěným těhotenstvím. Také je dobře seznámen s těžkými osudy nechtěných dětí. Ukončení těhotenství je pro něj tedy další způsob, jak pomoci lidem v nesnázi. Kniha toto téma podává lehkou, poučnou formou a vyzdvihuje možnost svobodné volby každého člověka. Možnost volby ovšem není zobrazena pouze na tomto příkladu, ale je spojovacím tématem celé knihy.
Hlavní předností knihy je styl Johna Irvinga a emoce, které je svým psaním schopen předat. "Pravidla moštárny" jsou kombinací laskavého humoru s dojemným lidským příběhem o lásce a hledání štěstí. Knížka dokáže být i smutná, ale i tyto pasáže zpracovává s nadhledem, který ve mně probouzel pocit příjemné, hřejivé melancholie a dojetí.
Kniha má ovšem i svá negativa. Je na ní znát určitou schématičnost vyprávění a také předvídatelnost, díky které je od první poloviny jasné, jakým směrem se bude příběh dál ubírat. Některým čtenářům by mohla vadit i klišé a určitá sentimentalita
"Pravidla moštárny" jsou krásným a emotivním příběhem, který doporučuji každému, kdo hledá odpočinkovou knihu, která zároveň není banální, je krásně napsaná a předává i nějaké myšlenky. Já si čtení i přes některé výhrady užil a k Irvingovi se někdy znovu rád vrátím :)
Hodnocení 4/5
Sú knihy a KNIHY. Táto patrí jednoznačne a nespochybniteľne do druhej kategórie.
Veľmi dlho som ju mala v kôpke "chystám sa čítať", no odrádzala ma jej dĺžka. Nakoniec som ju čítala dlho, no nie kvôli počtu strán, ale preto, lebo som nechcela aby sa skončila. Nádherný, emotívny a ľudský príbeh, ktorá vyvolá slzy aj úsmev.
Pravidlá muštárne patria medzi Irvingove najkrajšie knihy. Hlboko ľudský, bolestne surový, neprikrášlený príbeh o tom, že niekedy je dôležitejšie pozrieť sa do vlastného srdca, pretože len tam môžeme nájsť, po čom tak slepo túžime. Príbeh plný obyčajných reálií, plný tých každodenných, všedných radostí, plný toho neučesaného šťastia a hlavne plný lásky. Nepochopené, nestále, kruté a hocikedy boľavé, a najmä osudové... opisuje veľmi otvorene a realisticky život v sirotinci/nemocnici, kde sa doktor Larch, závislý na éteri, snaží vytvoriť čo najlepšie prostredie pre opustené deti a zároveň im hľadá adoptívnych rodičov. Nelegálnymi potratmi pomáha aj ženám v núdzi. Tie sa vykonávajú denne a opisujú z medicínskeho hľadiska veľmi naturisticky. Kniha je drsná a reálna, ako život sám. Dotýka sa najmä legalizácie potratov na pozadí života v sirotinci a prepletených vzťahov jednotlivých aktérov a obyvateľov.
Neni nutné byť šťastný , pokiaľ človek cíti , že je užitočný.
Už je to doba, co jsem tuto knihu četla, ale je to přesně ten typ románu, na který vzpomínáte i po dlouhé době. Kniha, která z vás vytáhne všechny možné emoce. Místy je až morbidní a jde hodně do detailu. Ale komu podrobné popisy nevadí, ten bude nadšený.
Je zbytečné nabádat lidské bytosti ke klidu: potřebují činy a nevidí-li je kolem sebe, odhodlají se k nim samy.
Přišli jsme na svět proto, abychom byli užiteční.
Vždycky je lepší něco udělat než kritizovat.
Lépe je něco vykonat než lhostejně postávat stranou.
Nic víc než šanci člověk nikdy nedostane.
Pravidla mají své důvody.
Je moudřejší o věcech vědět, než o nich mluvit.
Při každém pokušení se bojte výčitek.
Některé pravidla jsou v pořádku. Ale někdy jsou to jen pravidla pro pravidla. Jde jenom o to dávat si pozor, když je porušuješ.
Tuto knihu jsem četla dlouho. Až skoro v půlce knihy jsem se trochu začetla. Hodně jsem se ztrácela v časech a ve jménech, toho přeskakování tam bylo moc.
Každopádně příběh sám o sobě byl velmi silný!
Já si poslechla audio verzi namluvenou p. Mrkvičkou a za tu tleskám.
Příběh jako takový super, jen mi trošku vadilo, že v každé důležité chvíli, kdy přichází nějaký zvrat, tak není dotaženo do konce. Žádný dialog, žádné vysvětlení prostě to skočí na dobu po....Proto o * méně
Za mě je to jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. A proto jsem ráda, že i díky letošní ČV jsem se znovu mohla vrátit do St' Clouds a užít si životní příběh jednoho sirotka.
Mimochodem i filmové zpracování je skvělé, i když notně upravené.
Skvělý komentář má uživatel Malýmedvěd.
Ačkoli mám Irvingovy knihy ráda, do téhle jsem se nějak vůbec nemohla začíst. I přes dlouhé popisné pasáže mi tentokrát chyběla květnatá, komplikovaná inteligentní souvětí. Jako by se nechtěl namáhat. Vždycky když už to vypadalo, že se zápletka nějak rozvine, přesunuli jsme se v čase a místě. Snad jen v závěru knihy proběhne malý zvrat, ale na to, jak je kniha obsáhlá, jsem čekala mnohem víc.
Hodně, hodně vyčerpávající čtení, to primárně psychicky. Ač velmi dobře napsané a důležité dílo. Přála jsem si, aby kniha co nejrychleji skončila. Kniha hraje hodně na emoci a útočí na správná místa, o dojemné a smutné momenty není nouze. Mě to přišlo jako příliš zbytečné trápení se nad knihou - nicméně to nebude chyba tohoto díla ale spíše mého rozpoložení, které jsem v ten čas měla. Znovu už bych si ji nepřečetla, určitě jsem ale za tuto zkušenost ráda.
Posloucháno jako audiokniha a bylo to několik naprosto nádherných hodin. Těšila jsem se na každou chvilku, kdy jsem se mohla ponořit do jiného světa. Ke knize není potřeba psát nic jiného. Pokud jste se do ní ještě nepustili, určitě to udělejte. Některá místa jsou hodně popisná a plynou v pomalém tempu, ale to mi v případě audioknihy vůbec nevadilo. Prostě krása!
Krásná knížka. Nechtělo se mi s ní loučit. Poutavě vyprávěný příběh, který nikdy nezapomenu. Chvíli jsem váhala, jestli si mám pustit i film, abych si nezkazila dojem, ale zklamaná jsem nakonec nebyla. Počítala jsem s tím, že dostat na plátno víc jak 600 stránek knihy není jen tak.
Poslouchala jsem jako audioknihu.
John Irving má pro mně velmi specifický styl vyprávění. Vše popisuje velmi květnatě, mnohy (dle méno vkusu) až moc zdlouhavě.
Samotný příběh mě však velmi bavil. Malý, uzavřený svět sirotčince St.Clouds (u nás v St. Clouds ... a ve zbytku světa ...). Příběhy jednotlivých protagonistů jak v sirotčinci, tak i v sadu/ moštárně byly zajímavé a uvěřitelné.
Ano, těch potratů tam bylo docela dost, ale myslím si, že v tu dobu to bylo opravdu důležité téma a problém kolem kterého se točil život skoro každé ženy.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) hledání smyslu života potraty rozhlasové zpracování sirotci sirotčince rodinná tajemství
Autorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
mám moc rád knihu a mám moc rád film. kniha je samozřejmě lepší, a obdivuji scénář filmu, který se nebál škrtání a zachoval jádro příběhu, dokázal škrtnout dokonce i Melony, necelé dvě dekády Homerova pobytu na Ocen View zredukoval na pouhé dvě sezony, a neztratil nic ze svého poselství a vešel se do necelých dvou hodin a nemá jediné hluché místo nebo chybějící vysvětlení.