Pravidla moštárny
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423993/bmid_pravidla-mostarny-Ll7-423993.jpg
5
2821
2821
5. vydání. Uprostřed jabloňových sadů v úrodné krajině státu Maine leží podivný svět, v němž začíná odysea Homera Wellse. Po několika traumatizujících zkušenostech u adoptivních rodičů se stane natrvalo součástí sirotčince v St. Clouds a jako nejstarší chovanec se učí mladým i starším ženám pomáhat od jejich starostí. Jeho učitelem je zakladatel sirotčince Wilbur Larch, lékař, který vede své soukromé křížové tažení proti zlu, často v rozporu se zákonem. Sledujeme Homerův příběh, jeho snahu stát se užitečným, učednické období v sirotčinci, dospělá léta v moštárně, prazvláštní vztah k manželce jeho nejlepšího přítele, neustálé odchody i návraty…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , OdeonOriginální název:
The Cider House Rules, 1985
více info...
Přidat komentář
Výborné dílo. Kniha s velkým příběhem ukazuje, jak je lidské pořád vymýšlet nějaká pravidla a jak lidské je tato pravidla porušovat. Nepřímo se ptá, pro koho ta všechna pravidla vlastně jsou? Pro ty co je píší, nebo pro ty, co je mají dodržovat. Jsou pravidla pro blaho společnosti, nebo pro nějaké to vyšší dobro?
Ve mě to vyvolává hlavně tyto, otázky a schválně, můžete si zkusit na ně odpovědět před i po přečtení.
Má láska pravidla?
Má život pravidla?
ANO-NE-NEVÍM
Můžeme je porušovat?
Můžeme si dávat vlastní pravidla?
ANO-NE-NEVÍM
Mají mít potraty pravidla?
Mají mít sirotčince a jiné instituce pravidla?
ANO-NE-NEVÍM
Může být nevěra, závislost, incest,nebo otcovražda odpuštěna?
Může to všechno být tolerováno podle okolností?
ANO-NE-NEVÍM
Styl vyprávění se mi moc líbil, ano autor je doslova ukecaný a občas rozvleklý. Zápletky šroubuje až k neuvěřitelnosti, ale ve výsledku mu to jako čtenář se zatajeným dechem a bušícím srdcem věřím. Protože kniha otvírá pole pro diskusi a vyvolává spoustu otázek, rozhodně stojí za doporučení a hlavně za přečtení.
Příběh sám o sobě je velmi dobrý. Irving má dar vyprávět. Ovšem po dvoustech stranách potratů jsem byla úplně hotová. Nemohla a nechtěla jsem tohle číst dál. Chápu, že Irving chtěl vysvětlit a přesvědčit o nutnosti potraty legalizovat. Ale k tomu by mi stačilo méně stránek. Jinak je kniha jedinečná, čtenářský zážitek.
Mám za sebou ďalší Irvingov román. Dva dni po dočítaní som počkal, bo som nevedel, čo napísať.
Nesie autorov jasný rukopis, no je iný, príde mi taký "jednoduchší" (najmä čo sa týka plynutia deja, či správania sa postáv), ale zatiaľ prvýkrát (čítam chronologicky) neobsahuje nič o medveďoch, Viedni ani zápasení. Veľmi sa mi páči jeho melancholický tón, ktorý na mňa sála z každej stránky, hoci ho občas prerušia aj zrnká svojského humoru. Možno, keby ho čítam za jesenných dažďov, bol by zážitok z neho hlbší (predsalen tie 30-stupňové spary k nemu až tak nesedia).
V mojom súkromnom rebríčku Garpa síce nepokoril, no zasadol, len o kúštik nižšie. Uvidím, ako dopadnú ďalšie knihy autora, ktoré už stoja v poradovníku na čítanie.
Prvně jsem viděl film, ale velmi dávno, proto mi nijak "nezkazil" četbu. Chvíli mi sice trvalo, než jsem se začetl (autorův styl psaní mi totiž docela dělal problémy), ale pak jsem se do knihy položil a ani mi nevadil počet stránek. Nikdy jsem se nenudil a upřímně nemůžu přijít na části, které by mi vadily a já chtěl s četbou skončit. Kniha je perfektní jako celek a za sebe nejlépe hodnotím lidské, promyšlené postavy a celkovou plynulost románu. Dokonce i ten jediný vroubek, který jsem v knize našel, tedy to, že jde o VELMI nereálný příběh a že autor využívá různých těžkých strastí života (viz smrt) často pro to, aby nastavil tu pravou emoční atmosféru, mi příliš nevadil. Velmi kladně hodnotím i autorův přístup k otázce ohledně potratů, ale i rasismu či sirotků. Věřím, že i kdyby kniha měla 1.000 stránek, stejně by mě bavila.
Nádherná kniha, zpočátku jsem měla problém se začíst, ale pak mě kniha naprosto uchvátila a vysloveně jsem jí hltala :-). Příběh je nádherný a dojemný, některé pasáže bych řekla, že jsou zbytečně zdlouhavé, ale určitě to knize nijak neškodí :-) můžu tedy doporučit.
Videla som film, ktorý sa mi veľmi páčil a Irvinga považujem za najlepšieho amerického spisovateľa. Má bizarné postavičky, vykresľuje miesto, kde sa dej odohráva veľmi hodnoverne a realisticky, kde cítim atmosféru toho miesta. Avšak,... Ak si porovnám Pravidlá muštárne s Modlitbou za Owena Meanyho, druhá spomenutá kniha má o dosť navrch. Preto len 70 %.
Klasika, kterou jsem se pokoušel dočíst už třikrát, ale povedlo se mi to až letos. Těm marným pokusím se nedivím. Krásný příběh, velký talent líčit některé jeho části a dostat čtenáře do hlavy hrdinů nebo prostředí, kde se vyskytují. Obrovský talent humoru, který ale vytěžuje jen okrajově. Celé se to místy příšerně vleče a hrdinové jsou tak příšerně pasivní, že jsem Pravidla moštárny i tentokrát dvakrát odložil, abych se začetl do jiné knihy. Nakonec jsem to dočetl, ale byl to víc výkon než požitek.
Jedna z nejkrásnějších a nejemotivnějších knih, které jsem četla. Viděla jsem i filmovou verzi, ale ta bohužel knize udělala špatnou reklamu.
Kniha se mi moc líbila. Některé pasáže byly hodně popisné a zdlouhavé, podobně jako ve Jménu růže. Takže jsem je ke konci knihy už přeskakovala a to kniha má přes 600 stránek. Vtipně je taky napsaný doslov od Petra Matouška, celkem jsem se u něho pobavila, kolik slov existuje a jak málo jich znám nebo spíše umím použít ve větě jako on :-).
Pár citátů z knihy: "Nemůžeš nikoho chránit, cvrčku,"namítl Wally. "Můžeš jenom milovat."
Mnohokrát opakovaný citát od Charles Dickens z Davida Copperfielda: "Prokázat, zda se jako hrdina vlastního příběhu projevím sám, anebo zda toto místo zaujme někdo jiný, bude úlohou následujících stránek."
"Dobrou noc princové z Maine, králové Nové Anglie!"
Jako líný čtenář jsem měla z délky knihy strach. Od Irwinga jsem ještě nic nečetla, ale jeho styl psaní jsem tušila a ani na ten se moc netěšila. Ale Čtenářská výzva mě opět donutila se překonat a jako téměř pokaždé i tentokrát jsem za to vděčná.
Pravidla moštárny mi přišla boží! A to pomalé tempo a minimum dramat mi absolutně nevadilo. Irwingův styl se mi moc líbí a je až neuvěřitelné, kolik příběhů dokáže vyprávět najednou. A přitom jsou všechny hodně zajímavé, originální a nápadité. Určitě se chystám na další a jsem ráda, že jsem se k nějaké Irwingově knize konečně dokopala.
Tak, tady jsem úplně vybouchla. Kniha mne nebavila, snažila jsem se ji přečíst, popravdě, dlouhá léta. Nakonec nějak ano, radost se ale nedostavila, ani nic jiného. Nelíbil se mi film. Dokonce. Proč asi, když je to podle všeho velice kvalitní román?
Prozatím mám na to teorii, že pokud jde o bloudící duše, příliš miluji své ruské autory - a jejich styl, nikoli tento. Nebo - originál pan Dickens. Toho také miluji.
Dávám 3 hvězdičky, protože uznávané literatuře se tak nějak nedává méně..
Čím dál tím víc přicházím na chuť mluvenému slovu. A tohle se fakt povedlo! Nádherný příběh, který pozlatil Ladislav Mrkvička svým skvělým přednesem. Hallströmův film byl opravdu výborný, ale román (a potažmo audiokniha) je ještě nejméně o třídu lepší – pro mne jeden z největších zážitků poslední doby.
Vřele doporučuju.
Přečetla jsem a s klidem odnesu zpět do knihovny. Půjčovat si ji už nebudu. I když se mi Pravidla moštárny četla lépe než Poslední den na Klikaté řece, není to prostě můj šálek kávy. U Pravidel mi asi i pomohlo, že jsem viděla film (a přiznávám bez mučení, že se mi líbil víc jak kniha).
Homer i doktor Larch jsou zajímavé postavy, i když Homerovi moc nerozumím Ostatní figury mi lezou spíš na nervy. A vztah Cindy/Homer/Wally už je úplně mimo mé chápání.
Takže si odškrtávám "povinnou četbu" a vracet se nebudu.
John Irving má prostě svůj styl, zvláštní myšlení a musíte mu přijít na chuť. Knihu jsem po částech odkládala a zase se vracela, nedokázala jsem ji přečíst na jeden zátah. No ještě že jsem ji měla půjčenou, protože vím, že se k této knize již nevrátím.
Tohle není standardní kniha, kterou bych normálně četl. A nejspíš i proto mě i přes svou délku velmi, velmi bavila. Pěkný a zajímavý příběh, vykreslené postavy...Ale nejspíš musíte být správně naladěni, jinak knihu zahodíte. Dal bych čtyři a půl hvězdy, tedy 90 %.
Brilantně napsaná kniha. Kromě skvělého jazyka ( ač tedy hodnotím pouze překlad) a originálního příběhu, nabitá také řadou faktických informací z různých oborů, které si autor musel nastudovat, čehož si vždy velmi cením.
Osobně mám ale s Irvingem jeden menší problém- jeho knihy mě na začátku vtáhnou do děje, miluju jeho psaní, nemůžu se odtrhnout, nemůžu se nabažit, tak moc mě to baví, baví,....pořád ještě baví, a pak najednou přijde okamžik, kdy mi přijde, že už to natahuje jak gumu u trenýrek, a že příběhu by naopak prospělo, kdyby uměl skončit trochu dřív. Zkrátka, po přečtení jeho knih se cítím asi jako kdybych vylezla z cukrárny, kam jsem se hladově vrhla s chutí úplně na všechno a nezřízeně se tam naládovala dorty. Je to úžasné, lahodné, ale člověk se po tom cítí trochu přiotráven...
Porušení pravidel se trestá. A vůbec nejde o moštárnu, Irving má skvělé nápady, i když bude nejspíš grafoman. Ale v téhle knize je to ku prospěchu.
Velmi náročná kniha, která ovšem rozhodně stojí za přečtení. Pojednává o vážných tématech a při čtení to nutí člověka vážně dost přemýšlet. Není to žádná oddechovka. Zajímavý byl vývoj postav, velmi detailní popisy, občas až příliš. Asi to není úplně kniha pro každého, děj se občas dosti táhne, kapitoly jsou extrémně dlouhé, takže člověk musí číst dál a dál, i když už je poměrně vyčerpaný z toho, co už přečetl.. :D Teď se chystám shlédnout ještě filmové zpracování, ať můžu porovnat :)
Štítky knihy
zfilmováno 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) hledání smyslu života potraty rozhlasové zpracování sirotci sirotčince rodinná tajemstvíAutorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
Poslouchala jsem jako audioknihu.
John Irving má pro mně velmi specifický styl vyprávění. Vše popisuje velmi květnatě, mnohy (dle méno vkusu) až moc zdlouhavě.
Samotný příběh mě však velmi bavil. Malý, uzavřený svět sirotčince St.Clouds (u nás v St. Clouds ... a ve zbytku světa ...). Příběhy jednotlivých protagonistů jak v sirotčinci, tak i v sadu/ moštárně byly zajímavé a uvěřitelné.
Ano, těch potratů tam bylo docela dost, ale myslím si, že v tu dobu to bylo opravdu důležité téma a problém kolem kterého se točil život skoro každé ženy.