Právní myšlení. Kritika moralismu
Tomáš Sobek
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/320098/pravni-mysleni-kritika-moralismu-oPe-320098.jpg
5
4
4
Publikace se orientuje na význam etiky v právním myšlení. Autor obhajuje morální pluralismus, který reflektuje fenomén tzv. rozumné morální neshody, tedy neústupné názorové neshody v morálních záležitostech mezi rozumnými a dobře informovanými osobami. Jestliže existuje pluralita rozumných koncepcí morálky, která z nich je právně relevantní? Má právník morálně myslet v pojmech kantovské etiky, utilitaristické etiky, etiky ctnosti či nějaké jiné etiky? V knize je podrobně analyzován historický vývoj právního myšlení od školy právní exegeze, historické školy právní přes zájmovou jurisprudenci, školu volného práva, nacistickou teorii přirozeného práva, hodnotovou jurisprudenci, americký právní realismus až k demokratickému pozitivismu. Autor se také věnuje etickým otázkám v konkrétních právních odvětvích, zejména v teorii smluvního a trestního práva. Argumentuje, že právníci by se měli vyhýbat dvěma extrémům, totiž hodnotově slepému formalismu na jedné straně, ale na druhé straně i moralismu, který má protiliberální ambici vnucovat občanům silou veřejné moci nějakou partikulární morálku. Účelem práva v liberální demokracii není sjednocovat způsob života ve společnosti podle jedné koncepce dobra, ale naopak umožnit, aby spolu mohly v míru a prosperitě koexistovat rozmanité koncepce toho, co je správný život.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2012 |  Právní myšlení. Kritika moralismu |
| 2020 | Filosofie práva |
| 2009 | Nemorální právo |
| 2008 | Argumenty teorie práva |
| 2014 |  Aktuální otázky metodologie právního myšlení |
Právní myšlení je jednou z těch knih, které jsou natolik zajímavé do svého obsahu, že tento obsah v praxi nelze komentovat. Je toho tam moc a všechno je natolik komplikované a zajímavé, že člověk vlastně neví co k tomu napsat.
Autor na rozloze cca 520 stran pojednává o velice rozmanitém spektru problémů. Kniha pojednává o iuspozitivismu a iusnaturalismu, o argumentaci, interpretaci, i aplikaci práva. Zabývá se ospravedlněním trestání a svobodou, materiálním ohniskem ústavy, i homofobií. Obsahuje mimořádně zajímavou a poučnou pasáž o nacistickém právu (díky za ní, odkazem na Sobka je mnohem jednodušší vyvracet pochybné názory o pozitivismu v nacistickém právu). Probírá jednotlivé školy právního myšlení a vcelku kriticky je podává čtenáři, který se v nich pomalu ztrácí a tápe. To vše pod tíhou 2476 poznámek pod čarou a seznamem literatury o rozsahu 68 stran. O knize nelze hovořit jako o učebnici filosofie, ani jako o učebnici dějin právního myšlení, ona je čímsi víc. Jedná se o největší český sumář právního myšlení, který je pro čtenáře naprosto ohromující nelze ji dost dobře číst a při čtení ji nelze dost dobře pojmout. Ale až nastane ve vašem akademickém životě krušný okamžik, budete vědět kam sáhnout a s čím pracovat. Přínos knihy je obrovský a tento Sobkův počin je úctyhodný.
Kniha je mimořádně komplikovaná, ale já ji mám rád a jsem rád, že je v mé knihovně a kdykoliv po ní sáhnu, myslím, že by ji měl mít v knihovně každý právník a student práv.