Právo na život
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/306792/bmid_pravo-na-zivot-rcP-306792.jpg
4
408
408
Sudkyňa vyššieho súdu Fiona Mayeová, známa vysokým intelektom, citlivosťou a erudovanosťou, stojí pred vážnym rozhodnutím v naliehavom prípade. Sedemnásťročný mladík z náboženských dôvodov odmieta liečbu, ktorá by mu mohla zachrániť život. Čas beží. Návšteva chlapca v nemocnici v nej prebudí hlboko skryté city a v chlapcovi nečakané emócie. Iba Fiona však môže rozhodnúť, či Adam bude žiť, alebo zomrie, a jej rozsudok bude mať následky pre oboch.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Slovart (SK)Originální název:
The Children Act, 2014
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem si vybrala záměrně, tématika soudů je mi blízká. V dnešní době se vždy skloňuje zájem dítěte a co se týče soudních řízení v Anglii to není jinak. Soudci rozhodují o životech dětí na základě předložených důkazů a soudce by se neměl případem nikterak dlouze zaobírat. Nicméně hl. postava knihy Fiona i přes její zjevnou racionalitu a zkušená léta soudkyně vrchního soudu se nechá případem více ovlivnit než je obvyklé. Postava vykresluje pocity osoby, která zažívá i osobní nesnáze - manželskou krizi. Určitě si přečtu více knih od autora - jeho postavy jsou spíše z vyšších sociálních vrstev, ale vykresluje je v celé jejich šíří, I s jejich problémy. Tak i Fiona přemítá nad svými rozsudky...Byla všechna její rozhodnutí správná? Co když někomu jen rozsudek nestačí?
Není první knihou z prostředí soudů, kterou jsem četla, ale tady mi přišel jiný pohled - více popsáno, co může prožívat soudkyně a jak jí práce zasahuje do života. Kniha zajímavá, ale asi jsem čekala víc.
Nelehká kniha plná zajímavých myšlenek. Místy zbytečně zdlouhavé, ale určitě stojí za přečtení.
Kniha dává důraz na to jak je složité dělat jak profesní, tak soukromá rozhodnutí. Kniha se čte velice dobře, i když téma je nelehké. Znovu se dostávám k otázce proč je to tak komplikované v něco věřit. U "Odeonek" mám ráda doslov a i zde se mi líbí úplně poslední zbytek věty - "...a je třeba smířit se s tím, že plně pod kontrolou nemáme nic, ani své nitro."
Při čtení vyvstává spoustu otázek. Člověk by řekl, že rozhodnutí musí být jasné, ale ono to není tak jednoduché. Sám Adam krevní transfuzi razantně odmítá, ale je mladý, život má před sebou, neví, co ho ještě může v životě čekat. Jak rozhodnout správně? Které rozhodnutí bude nejlepší?
Nesmírně zajímavé téma, kniha plná myšlenek o životě a smrti. Společně s Fionou řešíte morální dilema soudců nejen v Adamově případě, zvažujete pro a proti a sledujete, jaké má vaše rozhodnutí důsledky. McEwanovi rozhodně nemohu upřít skvěle zvládnutou psychologii ženské hrdinky, stárnoucí soudkyně, která mimo své případy řeší ještě vlastní manželskou krizi.
McEwanovy knihy jsou pro mě jak na houpačce. Buď mě chytne hned od začátku a já vím, že nebudu litovat, až knihu dočtu a nebo se nejsem schopná začíst a ani v průběhu čtení už se to nezmění. Tohle byl naštěstí ten první případ. Rozhodně se vyplatí si ji přečíst!
Bohužiaľ, napriek interesantným kulisám na mňa príbeh pôsobil ako obyčajný kalkul a u takého pána ako McEwan sa cítim trochu podvedená. Chladné, intelektuálne cvičeníčko.
Podľa môjho názoru skvelá kniha. Na príkladoch súdnych sporov, ktoré Fiona rieši si človek uvedomí, ako dospelí ľudia, rodičia ubližujú svojim deťom. Na knihe ma ale najviac zaujal vývoj vzťahu Fiony a jej manžela Jacka. Dokonale vykreslené odsudzenie a snaha o postupné zbližovanie. Vnútorné monológy a pocity Fiony ukazujú, že citové vzťahy a ich havárie zasiahnu každého rovnako bez ohľadu na vzdelanie a postavenie. Až z doslovu som sa dozvedel, že Ian si prešiel ťažkým rozvodom a tak je zjavné, že tým všetkým si osobne prešiel.
Za mě opět dobré čtení, první půle chytlavější. Bohužel jsem očekávala, že hoch vytržený z naučené jistoty si s dávkou svobody neporadí, a rodiče naučení žít podle stejně předepsaného vzorce mu nepomohou. Smutné, nikoli překvapivé.
Myslete na děti - za mě určitě větší čtenářský zážitek než tomu bylo u knihy "Dítě v pravý čas". Zajímavé téma - jak moc se nechámá ovlivnit ideologiemi a ostatními lidmi... Jak je složité v těchto případech rozhodnout, co je v zájmu někoho druhého. Jak těžké je povolání soudce, který někdy musí rozhodnout - dilema, zda naprosto striktně dodržovat zákon či do rozhodování zahrnout i přirozené lidské pocity, soucit, lásku, pochopení. Není to jednoduché. A do toho hlavní hrdinka prochází svojí vlastní manželskou krizí.
Možná jsem až moc ovlivněna svým postojem k víře, pro mě bylo rozhodnutí, jak postupovat v případě Adama naprosto jednoznačné, ale chápu, že to může být velké dilema. Kniha mě oslovila, to určitě. Rozhodně jde o téma, nad kterým musíme přemýšlet.
Kdysi dávno,v jedné předaleké zahradě ...
Bylo poměrně teplo.Někdy v květnu.Ležel v houpací síti.Zvolna pohupující se.
Poblíž v dutině stromu štěbetají malá ptáčata.Táta a mamka kosových nestíhají krmit,ale i tak je o nich dost vědět.Je tu bezva a krásně.
Stále leží a houpe se v síti.Drží a svírá knížku od nějakýho McEwana.
Paprsky slunce pronikají skrze větve jabloní na tvář.Mouchy jsou dotěrné a přesto je neodhání.Přitahuje je bílý světlý papír stránek v knížce.Dokonce se prochází mezi řádky.
Odkládá Myslete na děti ! Dívá se.Tam.Do dálky,tam co slunko bude zapadat.
Obrat.Stranka a za ní další.Soudkyně člověk Fiona ta má rozhodně jiné starosti.A už vůbec neodpočívá na zahradě zalitém sluncem.To jsou paradoxy.Když není zrovna den blbec,pro změnu všechno na ni padá.Do toho všeho,zdá se nějaký šelest v partnerství.To víte,jak člověk chytne tu slepičí nemoc.Fiona.Co ona by dala za trošku toho klidu.Navíc řeší všelijaké soudní spory.Spory ve svém svědomí.A ted do toho ještě ten kluk s tranfuzí ...
Vztahy.Milostné avantýry.Co bychom si bez nich počaly.Nic romantického se nekoná ani tady.Navíc jen těžko hledat čas.
Psychologické nasazení románu v rytmu kapek deště.O ženě s jejím osudem.
Rozhodujícím o osudech jiných lidí.
Důsledky.Rozhodnutí.Svědomí.Důvěra.Pochybení.
Rozklad vztahů.Náboženská dogmata a přesvědčení.V obou směrech-nedorozumění jako takové.
Komorní a zároven zdánlivě poklidný Ian McEwan.
Fiona.Ze svých každodeních odcházení a přicházení do svého bytu.Zbyde čas a nastane chvíle jak ven z tohoto kruhu ?
Zbyde kousek světla v korunách stromů.Zahlédne prchavé paprsky ?
Zahrada s houpací sítí osiřela.Setmělo se.Rodinka starostlivých kosáků,po starostech o svá ptáčata už jistě také spí.Klid a usmíření.
O ně.O ně tu jde především.
Myslete na děti !
(SPOILER) Co je víc? Racionální právo založené na sekulárním humanismu? Nebo náboženství s tajemnými knihami a tisíciletými učeními, stojící na omezené vůli jednotlivce? Ian McEwan vystihl morální dilema soudců (nejen) v rodinných věcech, když musí ve veřejném zájmu prolamovat víru. Soud musí vždy ctít nejlepší zájem dítěte a ten jistě není naplněn, pokud dívkám z ortodoxní židovské rodiny jeden z rodičů brání ve vzdělání. V případu siamských dvojčat už se objevují pochybnosti – stárnoucí bezdětná soudkyně Fiona svým rozhodnutím jednomu umožní žít a u druhého jen urychlí i tak jistou a brzkou smrt, ale přesto „to ona sprovodila ze světa jedno dítě, pečlivou právní argumentací na čtyřiatřiceti jazykově vytříbených stránkách“. Naprosto hraniční situaci pak představuje ústřední příběh Adama, jenž se nejspíš nedožije osmnáctin, protože umírá na leukemii a jehovisté odmítají krevní transfúzi. Sice skoro dospělý a inteligentní mladík, jenže s poněkud vymytým mozkem. „Musí být ochráněn před svým náboženstvím i před sebou samým,“ zní verdikt. Těžko říct, zda k němu Fiona dospěla jen striktní aplikací zákonů a precedentů nebo i pod vlivem manželské krize a něhy k umírajícímu mladíkovi. Každopádně však jen naplnila úlohu, kterou stát do jejích rukou svěřil. Vydala rozhodnutí v Adamově nejlepším zájmu, vdechla mu nový život, ale nemohla naplnit jeho očekávání, že jej jím jako guru provede. Za jeho další život už odpovědnost nenese a ani nést nemůže. I soudci jsou ale jen lidé a „božská“ rozhodnutí zanechávají šrámy na jejich duši. (8/10)
Kniha s nelehkým tématem - Je víra více než život? A lze vůbec takové věci posuzovat objektivně? Na pozadí příběhu mladíka Adama a jeho víry a starší advokátky Fiony se zároveň odehrává manželská krize Fiony a Jacka...
Jedná se sice počtem stran o kratší román, ale co do obsahu nutí čtenáře klást si otázky, nutí k zamyšlení nad nejedním těžkým tématem. Skvělá kniha!
Kdo vede lepší, správnější, hodnotnější existencii? Stoupenci sekulárního humanismu, racionality a právní kultury západního světa, nebo ti, kdo ve svém životě přiznávají místo vertikále, svrchovanému tajemství, a připouštějí omezenost vlastní svobodné vůle? Je náboženství jen dětskou hrou lidstva, nebo je spiritualita bytostnou lidskou potřebou stejně přirozenou jako potřeby fyziologické?
Na první pohled přináší McEwanův román Myslete na děti! jednoznačené odpovědi. Ve čtenářích, kteří nesdílejí autorova východiska, však může naopak zanechat mnohem více otázek.
Fiona Mayeová, brilantní soudkyně na prahu šedesátky vede fádní, spořádaný život Londýňanky vyšší střední třídy, prostý vnitřních i objektivních vzmachů a propadů. Kromě hrstky výstřelků v mládí nezažila nic mimořádného. Osobní dramata a lidské vášně (zejména ty temné) k ní přicházejí pouze prostřednictvím jejich případů, které má rozsoudit. A jediným vážnějším vzrušením v jejím životě je avantýra jejího manžela, nicméně v díle vůbec nejde o manželskou krizi, to co autor přimárně v knize řeší je:
Společenskou smlouvou jsme se vzdali zodpovědnosti v mnoha oblastech života a delegovali rozhodování na instituce, kteřé si na to zjednáváme. Outsourcujeme vlastní mravní zralost a způsobilost. Zákony jsme oběstavěli vztahy, reglementovali i lásku. Vše je právně ošetřeno, světská spravedlnost chrání člověka před ním samým a právo zatím taktak stačí reagovat na čím dál složitější svět. U soudu může skončit i tak soukromá všední věc, jako do jaké školy bude a nebude chodit vaše dítě. Zdá se být typickou projekcí vlastního stínu, že takto zdětinštělá společnost se dětmi nejvíce zašťiťuje a ohání
Většina románu se odehrává na pozadí velké manželské krize hlavní hrdinky. Ona i její muž jsou zde vykresleni bez příkras, bez nadřazenosti jednoho nad druhým, nefandíme ani jednomu. Společně s nimi jsme tichými svědky krize jejich manželství, jejich osobních, ale i profesních dilemat (McEwan nám tu nabízí polemiku mezi právem víry a pragmatickým humanismem). Konečný zápas mezi vírou a touhou, jak nám McEwan předestírá , je spíše svobodnou vůlí ještě ne zcela plnoletého mladíka, k níž se další z hlavních postav odhodlala.
Ano, k tomuto konci příběh nevyhnutelně spěl od samého začátku, nicméně autor se k němu dostal přes spoustu zbytečných, zdlouhavých a nudných odboček a ve finále je pak čtenáři jedno, jakým směrem se hlavní hrdinové dají. Zůstane jen jakýsi osten zklamání, což je velká škoda.
morální cvičení, pojaté krásným jazykem. hrdinové se ale chovají šablonovitě: ani Fiona, ani Chlapec na mě nepůsobili jako živé bytosti a stejně pimprlově na mě působila i krize donedávna zcela harmonického manželství.
V knize se proplétají soukromá dramata různých lidí. Uznávané soudkyni v oboru rodinného práva se rozpadá manželství, zatímco řeší spory jiných manželů. Do života jí vstoupí umírající mladík, který je odmala svými rodiči fanaticky veden k víře, a proto odmítá transfuzi, která by mu zachránila život. Stárnoucí, vždy chladná soudkyně zažije po mnoha letech vzplanutí, se kterým se neumí vypořádat a utíká sama před sebou. V knize je také skvěle zakomponováno to, jak dokáží být lidi ve své víře fanatičtí. Bylo to velmi zajímavé čtení.
McEwan to proste vie, vie vybrať zaujímavú tému, rozobrať hlavnú postavu na kúsky, zaujať čitateľa tak, že nepustíte knihu z ruky, kým ju neprečítate celú.
Štítky knihy
Anglie zfilmováno anglická literatura soudní procesy psychologické romány leukémie Svědkové Jehovovi rodiče a děti právnické prostředí
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Velice silné. Perfektně napsané.
"Kdyby byly její děti naživu, bylo by jistě šokující pomyšlení, že by mohly nežít."
"Jak se teď styděla za přízemní strach o svou pověst. Adam ji vyhledal a ona mu místo jeho náboženství nic nenabídla, žádnou ochranu, i když zákon mluví jasně, jejím prvořadým zřetelem měl být jeho prospěch. Kolik stran v kolika rozsudcích věnovala tomuto termínu? Prospěch, duševní pohoda, zájem dítěte, to všechno jsou společenské věci. Žádné dítě není izolovaný ostrov. Domnívala se, že její odpovědnost končí na prahu soudní síně. Jenže jak by tam mohla končit? Vyhledal ji, chtěl to, co chtějí všichni, co mohou dát jen svobodomyslní lidé, žádné nadpřirozené bytosti. Smysl."