Prázdniny s bosonožkou
Eda Kriseová
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13620/prazdniny-s-bosonozkou-13620.jpg
4
8
8
Křehký příběh renomované české prozaičky, určený menším čtenářům, vypráví o holčičkách Terezce a Majdě, které tráví s maminkou prázdniny na chalupě a prožívají tam všelijaká obyčejná i tajuplná dobrodružství - setkají se s toulavým psem komediantem, potkají čarodějnici, najdou poklad... Celou dobu dostávají dopisy od záhadné víly Bosonožky, která jim radí a často i vysvětluje, jak se mají zachovat.... celý text
Přidat komentář
21.01.2012
Kniha pro děti působí mile i poučně, napínavě a dobrodružně až docela strašidelně. Víla Bosonožka dělá společnost dvěma děvčátkům, kapitoly jsou krátké a rodiče nebo i děti si je mohou předčítat před spaním.
Autorovy další knížky
1997 | Kočičí životy |
1991 | Václav Havel - životopis |
2001 | Perchta z Rožmberka aneb Bílá paní |
1990 | Křížová cesta kočárového kočího |
2014 | Duši, tělo opatruj |
Název knihy tady na webu mě nepotěšil: to je tak těžké opsat ho správně z obálky? Je přece zřejmé, že Bosonožka je jméno téhle víly, podobně jako Vikýřník, Dubák nebo Pimpouch, další pohádkové postavy z knížky!
Úžasná a výborná, jen upozorňuju, že asi ne kniha pro samostatnou četbu malých čtenářů a čtenářek. Prázdninové čtení rodičů nebo prarodičů na dobrou noc, nebo ještě lépe na dobré prázdniny, to určitě ano. Já jsem sice pročítala sama, ale byla jsem nadmíru spokojená! Krásná jména, nápady, situace. Spousta rostlinek i stromů, kamenů i vody, a navíc maminky, které si taky chtějí občas něco přečíst!
A to výrazivo: slůvko bouchořečkové jsem slyšela poprvé v životě, podobně jako třeba heliosky, nádhera. A to jsem ještě nezmínila drobné modré „tlapičky“ vinoucí se celou knížkou . . .
Ovšem díky za nevěřícího Tomáše - pardon, Roberta! Nebýt jeho, vypadla by z knížky kapitolka Těžká zkouška, která se mi líbila asi nejvíc. Móc povedené!
„Ach, to bylo krásné, být hodné. Až se zpotily radostí. Jen kdyby to nebylo tak těžké, a co času to stojí, vždyť si za celý den ani nepohrály. Pořád musely hlídat to, co v nich zlobí, a nepustit ven ani jeden zlobivý prst, neotevřít ani škvíru, kterou by se mohl protáhnout. Bylo to, jako by se jim celý den chtělo na záchod. A den byl dlouhý k nepřečkání.“