Prázdniny v Česku
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543081/bmid_prazdniny-v-cesku.png
4
1189
1189
Za dobrodružstvím není třeba létat přes půl světa! Stačí procestovat rodný kraj a dobře se dívat. Vydejte se s Ladislavem Ziburou na dvouměsíční jízdu po českých luzích a hájích a připomeňte si, v jak rozmanité a krásné zemi žijeme. Těšit se můžete na cestu plnou zajímavostí, při které se zasmějete nad příběhy svérázných lidí a načerpáte tipy na výlet. Tak přisedněte do roztomilého bílého autíčka a pevně se připoutejte! Váš řidič je začátečník.... celý text
Přidat komentář
Prázdniny v Česku bavily a pobavily, některé komentáře nebo poznámky byly hodně vtipné a trefné. Určitě pro mě kniha byla zdrojem řady informací jak o místopise, tak o historii. Mám dojem, že většina negativních hodnocení je spíš spojená s nesplněným očekáváním, které do toho čtenáři vložili.
Knížka pro mě byla trochu chaotická, nějaký řád jsem v tom hledala marně. Ale mělo by mi to vadit? Asi ne. Méně známých destinací tam určitě bylo dost a hodně se jich dá použít jako tip na výlet. Řada historek byla spojena s lidmi, se kterými by se normální člověk nesetkal nebo by se k nim nedostal na takové zajímavé popovídání. Což je na jednu stranu skvělé, protože třeba kapitán Konkolski mě zaujal hodně. Ale také se na to můžete dívat tak, že zrovna tuhle kapitolu těžko někdo může brát jako tip na výlet a může ji považovat za zbytečnou. Nebo se na to můžete dívat jako uživatel los, který už považuje Ladislava za prodejného kašpárka.
Jediné, co já bych knize opravdu vytkla, je mnou nenáviděné nafukování počtu stran. Hergot, knihy jsou už tak dost drahé, tak proč je takto uměle dělat ještě dražšími? Obrázky jsou sice hezké, ale že bych z knihy o obsahu 354 stran musela mít 104 stran malůvek, to bych opravdu nemusela. Asi bych to ještě skousla kdyby to byly fotografie popisovaných míst, přesto i tak by mi jich bohatě stačila polovina. Méně je někdy více.
A zase je to o individuálním vkusu. To, co mě do budoucna od koupě knih Ladislava Zibury odradilo, třeba uživatel jadran hodnotí jako velké plus.
Princ Ládík pro mě už teď bude spíš cestovatel, u něhož dám přednost návštěvě přednášky před koupí knihy.
Tak tohle je můj třetí Ziburův cestopis a bál jsem se ho přesto, že Ladislav v těch dvou předchozích o východní Evropě a Kavkazsku předvádí brilantní smysl pro humor s absencí obvyklých a některými lidmi vyžadovaných klišé, hravost, sklon k recesi, ale také vzácnou schopnost pojmenovat a vysvětlit věci stručně a věcně lépe než desítky lidí, kteří se o to snažili předtím. Mám na mysli třeba stručnou kapitolku týkající se mnichovské dohody. Nebo je zde snad poprvé jasně vyslovený fakt, že s vyháněním z pohraničí začali sudetští Němci – v roce 1938. Skoro dvě stě tisíc lidí se muselo ze dne na den sebrat a odejít. Jinde píše, že ono slavné opevnění v roce 1938 bylo ve chvíli, kdy mělo být použito hotové tak ze třetiny. Jenže nechme politiku politikou, i když tohle pro mě bylo velmi příjemným překvapením. Zibura mi ve svých knihách připomíná cestopisy Karla Čapka. Stejný přístup k místům i lidem, stejná neokázalá zvědavost, stejná laskavost a pochopení. Ony „vysvětlovací“ články a neuvěřitelně příjemné ilustrace mě vrací do dětství a do dob různých těch dětských knih a encyklopedií. Přitom řadu míst, o kterých cestovatel tak skvěle píše znám velmi dobře. A teď je budu znát ještě lépe. Trochu víc „zevnitř“. Ziburův pozitivní vztah k lidem je přesně to, co dneska všichni potřebujeme víc než okázalé road movies celebrit na motorkách, v autech či jachtách kolem celé zeměkoule včetně sebeoslavného materiálu na FB nebo rádoby dramatických filmových zpracování (s výjimkou cest „trabantisty“ Daniela Přibáně a „Fotra“ na tripu s dvěma malými dcerami). Z množství mnoha vyjádření nejrůznějších lidiček, se kterými Ladislav dokáže navázat kontakt s ohromující bezprostředností je možná dobré si v souvislosti s turistikou připomenout onu paní z Českého Krumlova. „Žádný pokles návštěvnosti tu nemáme. Jen teď místo cizinců přijíždějí Češi. To víte, občas nám ty davy vadí. Ale když jsem jela do Benátek, ten dav jsem byla zase já.“ A pak taky ono tvrzení samotného Ladislava Zibury, že Češi jsou stejně bezprostřední a přátelští lidé, jako kdekoliv jinde na světě a naopak, jak zavádějící mohou být ony thymolinové úsměvy a okázalá, ale často jenom verbální vstřícnost. O tom píšou nadšené tirády někteří jedinci, kterým ovšem chybí vše z toho, čím Ladislav Zibura cestovatel a hlavně Ladislav Zibura spisovatel oplývá v míře skoro zázračné. Nezbývá než odcitovat ze závěru knihy, psané na hradě Pecka pod duchovním dohledem slovutého Kryštofa Haranta z Polžic a Bezružic, pána tamtéž: „ Rád bych zmínil tři věci, které mi udělaly radost. Tou první je, jak přátelské a ochotné lidi jsem v nejrůznějších koutech naší země potkal. Sám jsem se ze začátku obával, že zda ke mně budou Češi stejně sdílní jako lidé v zahraničí. Navzdory našim národním stereotypům ale vše probíhalo stejně jednoduše jako kdekoliv jinde. Abych se s někým pobavil, stačilo se usmívat a dobře se zeptat. Jako konverzační témata se mi nejvíc osvědčily věci, které místní sami rádi a jsou na ně hrdí. Do knihy se těch milých seznámení vešel jenom zlomek.“
A kromě všech těch superlativů bych ještě trochu výjimečně připomněl jedno jméno – Lukáš Tomek, ilustrátor a fakt, že na knize se rozhodně nešetřilo a to mám na mysli grafiku stejně jako kvalitu papíru. Takže moc a moc děkuji a těším se na další. A rozhodně se k jeho knihám budu vracet.
Knihu jsem přečetla díky čtenářské výzvě a jsem moc ráda, je skutečně parádní za mě 5z5! Teď už jen přečíst všechny knihy autora.
Asi mě od L.Z. tato knížka bavila nejvíc. Humor jí nechyběl, bylo nám poskytnuto i něco zajímavostí a informací z cest po naší vlasti, které si už může rozšířit každý sám. Nemyslím si, že by knížka potřebovala koncepci cest, není to příručka na cesty.
Jsem ráda a baví mě, že už to není jen o tom, kdo mu poskytnul nocleh a pozval ho na večeři nebo na skleničku.
Tentokrát se už v páté knize Ladislava Zibury vydáváme po krásných místech v Česku a prožíváme setkání se zajímavými a šikovnými lidmi. Kniha se mi velmi líbila a určitě byla zatím nejlepší a moc se těším na další.
Je skvělé, že Ladislav Zibura konečně představuje českým čtenářům i mnohá zajímavá místa jejich domova. Ale nedá se nic dělat - chůze je chůze, putování k Ziburovi patří a lze ho (literárně) jen těžko dosáhnout, pokud autor/vypravěč/poutník sedí za volantem. I kdyby se nabízelo sto veselých historek pro řidiče i neřidiče, bolavé nohy a určité "nutné nepohodlí" téhle knížce zkrátka chybí.
Za mě doposud nejlepší Zibura - ovšem je třeba podotknout, že nikoli, co se týče literárního Olympu, ale čistě čtivosti a komerční atraktivity. Destinace Česko je prostě každému z nás blízká, líbí se mi, že ukazuje na méně známé rarity a Zibura si s ničím si moc hlavu neláme a prostě je - žije tím, kde zrovna je, kouká kolem sebe a užívá si to, což se chtě něchtě dostane alespoň trochu i na čtenáře.
Jako by se Zibura už definitivně rozhodl nést kabát cestovatelského baviče, kde lehkost a povrchnost vítězí nad větší hloubkou genia loci. Nicméně právě za to mu děkuji, neboť po klasickém cestopise bych nejspíše nikdy nesáhla. Tato forma je pro mě (a věřím, že i další masu čtenářů) přesně ta hrana, po které se s cestovatelem rádi vydáme...
chápu, že v žánru oddechového čtení nachází Ziburovy fejetony své nadšené čtenáře, ale tato kniha je moc špatná: chybí jí koncepce cesty, putování (chce-li být cestopisem), formální i myšlenková struktura (dialogické skeče střídají autorovy dojmy z okolí a ty pak amatérské pokusy o výklad historie - au, tyto pasáže měl redaktor nemilosrdně škrtat!) a nejhorší je bohužel absolutní ztráta původního kouzla nechtěného, náhodného a autentického
zatímco v první knize se neznámý chlapec vydává do neznámého světa a po návratu domů popisuje, jak šikovně si dokáže chytrý človíček poradit v ošemetných situacích (a ještě se z nich poučit), tak v této poslední knize už vystupuje jako mediálním světem provařená a sponzorovaná celebrita, která kam přijde, tam je vítána (pro ješitnou sebeprezentaci či reklamu podniku), někam jede přímo na pozvání (a očekává se, že pak o daném místě a lidech napíše)
z podnikavého, chytrého a odvážného kluka vyrostl naivní hlupáček a prodejný kašpárek, a to je mi líto
Láďa Zibura se zlepšuje co do spisovatelského umu každou nově vydanou knížkou a Prázdniny v Česku jsou toho jasným důkazem. Směs vtipných příhod, autorova neotřelého humoru společně s popisem netradičních památek a výčtu ne tolik známých historických zajímavostí tvoří skvělou směsici, která jako cestopis funguje na jedničku s hvězdičkou. Navíc české reálie jsou čtenáři povětšinou bližší než ty zahraniční a o to víc si jejich popis dokáže užít. Celkově nemám knize co vytknout a budu jen doufat že Láďa bude v knižní tvorbě pokračovat i do budoucna.
Zibura se vypracoval na profesionálního spisovatele, a to v dobrém smyslu. Jeho spisovatelský růst je znát knihu od knihy, a přesto zůstává sám sebou. Jeho humor (ač nemusí sedět každému) nevyprchává, ale nesnaží se za každou cenu být vtipný. Takže vyloženě humorné kapitoly (nejen ta s oslem, která mě fakt rozchechtala) se střídají s poznávacími (a Ladislav vyhledává ne tak známá místa a nebo o nich aspoň nepíše jak encyklopedie či cestovní průvodce) a s historicky vzdělávacími. Opět platí, že kniha je kvalitně a naprosto bezchybně provedená se spoustou ilustrací, které knihu velmi příjemně oživují. 75%, 6. 2. 2022.
Myslím, že mě tato kniha od Ladislava chytla nejvíc. Asi i tím, že jsem spoustu míst, o kterých píše, viděla, nebo mými pocity za volantem. I styl cestování je mi blízký. Dávám plný počet a čekám na další knihu.
Kapitoly jsou krátké, takže kniha rychle ubíhá a pokud člověk narazí na nezáživnou pasáž, dá se díky krátkému rozsahu vydržet. Těžko říct, proč je kniha označena jako cestopis, když 90 % prostoru je věnován osobním pocitům autora, jeho myšlenkám a historkám dalších lidí. Cestopis nebo místopis zabírá pak jen zbylých 10 %. Navíc jako bedekr by kniha byla dost k ničemu, s ohledem na to, jak nesmyslně jsou za sebou řazeny jednotlivá místa.
Sem tam se ale čtenář může i zasmát, takže nakonec kniha slušný průměr.
Jen tedy výraz "Nisánek" je asi tak úžasný a roztomilý jako "mimísek" a křečovitá snaha o fórek zkrátka ani tady nevyšla.
Tak zde je to 5* bez váhání.
Velmi přirozené, nenucené vyprávění, které okamžitě nakazí čtenáře dobrou náladou a vykouzlí úsměv i na duši. K tomu spousta faktických informací a k nim doplňujících údajů a popisků, že už si je nemusím gůglit sám, leč to již udělal Zibura :-)
Je úžasné, jak si autor nachází cestu k lidem, jak je otevřený a též jaký má bohatý slovník. Grafika obálky i kreseb perfektně ladí s duchem knihy. Další 4 knihy z Ladislavova pera mám již ve své knihovně :-)
Skvěle putování po naší vlasti. Některá místa jsem sama navštívila, jiná díky Ladislavovu vyprávění mám chuť navštívit hned.
Opět byla knížka podtrhnuta skvělým humorem, těším se na jeho další přednášku!
Kniha plná zajímavostí, milých setkání, Ládíkova laskavého humoru a krásných ilustrací. Je vidět, že si s tím dal práci. A děkuji za rozšíření obzorů :-)
Nadany, nadejny, navíc kniha :-)...díky teto knize mám cca 150 tipu na výlety po Česku. Doplněno o krásné ilustrace.
Skvělá kniha plná humoru, krásných ilustrací a tipů na výlety po naší zemi. Některá místa určitě navštívím a jedno vím jistě. Na žádný komín nevylezu.
Tato kniha mne zaujala hned od první stránky. Autor mi svým humorem, trefnými poznámkami, ale i začátkem cesty v mém rodném kraji, lásce k historii i hudbě, zahrál na tu správnou notu. Nutno říci, že nejlepší kniha, jakou jsem od autora četla. Díky, Láďo!
Za mě nejlepší kniha, kterou Ladislav Zibura napsal, přestože to tentokrát není cestopis z krajů exotických. I v tuzemsku je toho hodně k vidění, stačí se jen pozorně dívat. Kniha je napsána s charakteristickým autorovým humorem a vytříbeným literárním stylem, který se mi zdá ještě lepší, než u jeho předchozích titulů.
Štítky knihy
humor Česko, Česká republika cestopisy turistické zajímavosti
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Zibura opět nezklamal. Skvělé čtení o naší zemi, při kterém člověk zjistí, že ji ani zdaleka dobře nezná.