Prázdniny v Evropě
Ladislav Zibura
Máte rádi humor, dobrodružství a mnohahodinové čekání u silnice? Pak vložte řízek mezi chleby a vydejte se za čtvrtým prázdninovým dobrodružstvím s Ladislavem Ziburou. Tentokrát vás čeká 14 000 kilometrů stopem napříč Evropou. Ve společnosti svérázných řidičů vyrazíte z Polska přes malebné Pobaltí až za polární kruh a následně z horkých Athén přes divoký Balkán zpátky domů. Objevíte při tom místa, která jste vždycky chtěli navštívit, jen jste o nich dosud nevěděli. Vyslechnete příběhy neobyčejných lidí a přesvědčíte se, že jste se narodili na tom nejrozmanitějším kontinentu světa.... celý text
Přidat komentář
Tak tu máme již ċtvrtou "Ziburovku".V této si autor veze zadek nejdříve na sever Evropy,a pak z jihu Evropy do Brna,aby nám v závěru sdělil,že tradice stopování dosud žije!Líbilo se mi to,i proto,že autor ubral rádoby vtipných hlášek,něco nového jsem se dověděl a celkem bezplatně si projel Evropu.P.S. Stopovat se ale rozhodně nechystám,i když to je tak jednoduché.Staċí když.....70%.
Zibura tentokrát stopem po Evropě se spostou veselých hlášek, kniha pobaví nejen cestovatele. Ani jedna jeho dosavadní kniha mě nezklamala.
Ziburu jsem si přečetl kvůli výzvy a nelituji. Má smysl pro humor, který mi není cizí. Jenom škoda že cestu po jihu tak "odbyl". Chyběl mi v knížce nějaký časový přehled.
Obsahovo na tri hviezdičky, ale tie ilustrácie a celkové spracovanie knihy na päť. Bola to radosť knihou listovať a asi si ju budem musieť kúpiť aj do svojej knižnice...:)
Moje první kniha od Zibury, a rozhodně ne poslední. Úplně jsem se sama viděla s batohem na zádech a zavzpomínala na staré časy.
Veľmi príjemné čítanie. Zaspomínala som si na svoje backpackerské časy. Aj keď ja som nechodila stopom ale vlakom. Tiež som často chodila sama, má to svoje čaro. Autor je milý chalan, keď ho stretnem na slovenských cestách, určite ho odveziem. Možno sa tak dostanem do niektorej ďalšej knihy :D Bavil ma štýl písania, zaujímavé postrehy a autorov zmysel pre humor.
Moc pekne popsany cestopis z pohledu stopare. Autor objevuje mista, ktera by jinak pro me zustala bez povšimnutí.
Ziburovy cestopisy jsou zárukou kvalitní, zábavné a chytré četby. Jeho nejnovější kniha o cestě po Evropě mi přišla ještě o kousek lepší než knihy z exotických cest po Arménii, Číně nebo Turecku. Možná je to právě tou blízkostí a relativní obeznámeností s procestovanými zeměmi a životem v nich. A možná je to i tím, že jak autor stárne (resp. má více zkušeností :-), tak získává ještě větší nadhled a schopnost vše zábavně zachytit a popsat.
Tentokrát to nebylo pěšky, ale stopem, a opět jsem se nenudila. Na některá místa jsem zavzpomínala a na další mě kniha nalákala. A k tomu ještě povedené ilustrace. Jasných pět hvězdiček.
První polovina mi přišla maličko nudnější, ale na jihu už to zase bylo ono. Opět vtipné a zajímavé vyprávění o cestování po Evropě.
ČV 2020 - 9. Kniha, jejíž první věta začíná zájmenem
Trošku jsem se bála toho stopování, přece jen jsem u Zibury zvyklá na pěší turistiku. Ovšem nezklamal. Bavila jsem se náramně, hromada vtipů. Mám pocit, že jsem dozvěděla i víc zajímavostí než v předešlých cestopisech. Ale možná je to tou hromadou zemí, které navštívil. Moc jsem se těšila na tuto knihu, protože tuhle jeho cestu jsem sledovala na Instagramu. Navíc Balkán, má srdcovka, takže za mě topka :-)
Ziburovi jde psaní stejně dobře jako focení kafíček na instagram. Na sociálních sítích ho už raději nesleduji ale knihu od něj si vždy ráda přečtu. Mnohokrát jsem se zasmála, příležitostně zavzpomínala. Díky doporučení se vrhla na Brysona. A až bude další ziburovka, vrhnu se s díkem aj na ňu.
Je to jako průvodce pro stopaře. A asi to tak má i být.
Já se na chvíli vrátila v čase, protože Pobaltí máme dobře projeté, ale jinak mě to moc nebavilo. Je to takové rozvláčné a hodně se autor opakuje, takže téměř v každé kapitole čtete o tom samém.
Ale oceňuji poučné komentáře a občas vtipné pasáže.
Další povedená Ziburovka. Pokud to půjde choďte i na jeho přednášky, dočkáte se více příběhů,humoru a spousty fotek.
Jeruzalém to sice není, ale i tak se tento cestopis hodně povedl. Škoda času stráveného při stopování, možná na úkor zážitků , které jsou popsány s nadhledem a humorem, který je tak typický pro jazyk autora.
Každopádně to byla zábavná cesta a hezké ilustrace částečně nahradily absenci fotografií.
Graficky je tato kniha hodně povedená a tak se nabízí otázka, proč nedávám plné hodnocení?
Vadily mi chyby v textu, vadilo mi, že jsem vdechovala tiskařskou barvu a nejvíc mi vadilo, že se kniha neustále zavírala kvůli vazbě - ale to je kritika patřící na adresu Finidr.s.r.o.
Toto je moje druhá kniha od Zibury. První byla 40 dní pěšky do Jeruzaléma. Na začátku knihy jsem se trochu bála, že se mi nebude líbit tolik jako Jeruzalém, zaskočily mě informační stránky, které se mi ale postupem času líbily čím dál víc. Také jsem se bála, že se mi stopování nebude líbit tolik jako putování, ale veškeré obavy mě opustily hned za Polskem. Ládík neztratil nic ze svého humoru a nonšalance. Pobavil mě, kolikrát jsem se smála i nahlas, nalákal mě opustit české luhy a spatřit krásy Severu a zažít neuspěchaný líný život Jihu. V neposlední řadě vyzdvihuji překrásné ilustrace a oceňuji Ládíkův optimismus a chuť představovat nám různé způsoby cestování a poznávání ať už exotiky, tak i našeho starého kontinentu. Zbylé dvě knížky určitě přečtu a další přednášku si rozhodně nenechám ujít.
Tak nevím, dle ostatních hodnocení jsem od knihy čekala víc. Je to kniha spíš o stopování než cestopis. Vždy jen stručně kam dojel, o nějakých super zážitcích taky nemůže být ani řeč. A zase tak vtipné vyprávění to také není. Sem tam nějaká chyba, což zamrzí, ale obrázky jsou zase moc hezké. Hodnotím jako průměr. Jiné knihy od Zibury jsem nečetla, tak nedokážu porovnat s ostatníma.
Štítky knihy
Evropa cestování cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
2016 | Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
2019 | Prázdniny v Evropě |
2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
2021 | Prázdniny v Česku |
2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Spolu jsme to zvládli - já v roli čtenáře a princ Ládík jako stopař. Moc pěkné zážitky to byly. Mám chuť sebrat u benzínky kartonovou krabici a vydat se na cestu se vztyčeným palcem - jedno kam.