Prázdnota
Michaela Merglová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/514942/bmid_prazdnota-643a711b1a79c.jpg
4
84
84
Každý v Metropoli Evropa má v sobě prázdnotu, kterou se snaží zaplnit. Někdo bojem s bezprávím jako bývalý policajt Richter, někdo hraním her jako streamerka Cilka. A někdo službou jiným. Rebeka vždycky chtěla pomáhat lidem a její vrozená schopnost vidět cizí démony a číst v myšlenkách ji k tomu předurčila. Jenže hledání Asiatky s modrým pruhem ve vlasech probudí věci, co zahýbou celým městem. V neonové Metropoli poteče krev. Hodně krve…... celý text
Přidat komentář
Kniha se čte dobře a moc nechápu, jak někteří píšou, že je kniha "prázdnota". Není, ale s čím bych souhlasil je, že zhruba do 120té strany je děj velmi pomalý. To co se na nich děje se čte dobře, ale pro lidi, co mají rádi svižnější dějové linky nebo záhady na každé desáté straně... tam naprosto chápu a přeci jen čekat tak dlouho na nějaké zajímavé zvraty, sám jsem z toho byl trochu nesvůj.
Druhá polovina knihy je o dost svižnější a na konci (asi 60 - 70 stran) je děj velmi, ale velmi dobrý. Postavy mne chytli za srdce...nikdo není dobrý ani zlý, jsou to prostě... lidé a zrovna třeba taková Cilka... chtěl bych další knihu s touhle postavou.
Co autorka umí podle mě skvěle je kombinace přirozenosti a popisu. Prasárny a sprostá slova jsou používány účelně a funguje mi to. Nic tam není na sílu "aby to tam prostě bylo" jako třeba sex a násilí.
Na autorku jsem narazil díky povídkám, které mne bavily a musím říct... za mne super. Pokud máte rádi nebo zrovna chcete číst knihu s rychlou akcí a spoustou střev, tohle pro Vás asi nebude, ale pokud máte rádi pomalejší rozjezdy a dekadentní Cyberpunk (spíše bych řekl knihu šmrncnutou lehce Cyberpunkem) , myslím si, že je to pro vás.
Za mne je to skvělý počin.
Já nevim, zezačátku to vypadalo, jako něco ve stylu Push, čekal jsem,ale až se jí rozjedou schopnosti budou lidi a vnitřnosti lítat kolem, jako když přijde Blade na techno party..ale zatim jsem čekal skoro 3/4 knížky na nějakou akci, chápu, představit postavy, pohnuty a tak (konec mě celkem pozitivně překvapil) Která mě ale dost bavila a musim uznat, ze mi i celkem vynahradila ty nudnějši pasáže. Konecně to tam lítá, jen škoda, ze těch zaporáků nebylo víc:)) Ale ten konec, jako skoro Jason Bourne:) možná si potom dam Legendy a latéčka:) Nicméně další knížku si od ní asi přečtu, našel jsem tam spoustu věcí, díky kterým jsem zavzpominal na lovce monster, temnou stranu a béčkovou legendu.
Jsem moc ráda, že jsem konečně měla možnost přečíst si jednu z Míšiných knih. Její styl psaní je skutečně záživný a čtivý, stránky mi mizely pod rukama, ani jsem nevěděla jak. I když má Prázdnota téměř čtyři sta stran, měla jsem ji přečtenou během dvou večerů, protože jsem ji nemohla odložit.
Rebeka je velmi zajímavá postava. Působí tak trochu ztraceně, protože kromě své spolubydlící streamery Cilky vlastně v životě skoro nikoho nemá. Chce pomáhat ostatním i za cenu vlastního nepohodlí. Ohromně se mi líbí, jak autorka pojala empaty jako takové. Znázornění démonů jednotlivých lidí bylo vskutku působivé. Rebečina postava se v průběhu děje hodně vyvíjí a mění a my jako čtenáři ji máme možnost hlouběji poznávat především díky tomu, že ona sama se snaží o to samé - zjistit, co je vlastně zač.
I ostatní postavy jsou výrazné a snadno zapamatovatelné. Především pak Cilka, taková ztřeštěná, bláznivá gamerka, trochu otravná, ale vlastně docela fajn. Stejně tak Richter, u kterého člověk tak trochu neví, co si o něm vlastně myslet.
Akce je v knize poměrně dost, události rychle nabírají spád. Není tu nouze ani o vulgarismy, kterých bylo podle mě asi víc, než bylo třeba, ale to je spíše otázkou vkusu.
Míša umí čtenáře dostat přesně tam, kde je chce mít, a myslím, že klíčový plot twist tady dokáže odhadnout jen málokdo. Já jsem ho absolutně nečekala a docela mě šokoval. Přesto jsem ale na samém konci měla trochu pocit, jako by příběhu něco chybělo. Vlastně sama nedokážu říct, co přesně, ale po dočtení jsem neměla takový ten slastný pocit zadostiučinění a spokojenosti po skvěle uzavřeném příběhu. Kdyby se jednalo o první díl série, pak by byl konec víc než uspokojivý, ale takhle ve mně zanechal jakousi zvláštní prázdnotu. Jak překvapivé, u knihy, která se jmenuje Prázdnota, že? Zkrátka by mi nevadilo, kdyby byl příběh aspoň o sto stran delší, protože by tak vzniknul větší prostor pro rozvinutí světa a pozadí postav.
Myslím, že Prázdnota nadchne jak milovníky fantasy, tak sci-fi, protože podle mě osciluje někde na pomezí těchto dvou žánrů. Na jedné straně je moderní metropole plná neonů, na druhé zase empati s takřka nadpřirozenými schopnostmi. Já sama jsem si příběh moc užila a těším se, až si přečtu další knihy z Míšiny tvorby.
Moje první setkání s touto autorkou dopadlo poněkud rozpačitě. Prázdnota mě nalákala na drsný svět říznutý špetkou cyberpunku. Ani nevím proč jsem toto očekávání měl, asi z obálky a anotace.
Určitě se dá vyzdvihnout atmosféra jednotlivých městských čtvrtí, která je vykreslená hezky a funguje. Chválím také akční části a celkové tempo knihy, to se opravdu povedlo. Koncept empatů byl také fajn, ale bohužel nenaplnil úplně potenciál a nakonec trochu vyšuměl. Empati mohli být něco, co knihu odliší a vyzvedne, ale nestalo se.
Bohužel jsem se nedokázal sžít s žádnou z postav a na nikom v téhle knize mi nezáleželo. Celá zápletka mě nedokázala nikterak pohltit, žádnou emoci se nepovedlo příliš prodat. Název Prázdnota k příběhu docela sedí, cítil jsem se při jeho čtení dost prázdně, prostě ničím nezaujal, přestože po řemeslné stránce nebyl špatný.
Kromě samotného města a existence empatů nebyly v knize žádné další prvky, které byji žánrově posouvaly ať už k fantasy nebo ke sci-fi, což je možná trochu škoda. Hodnotím tuto knihu jako typický příklad šedého průměru, ze kterého alespoň pro mě absolutně ničím nevyčnívá. Neurazí, ale nenadchne. Nemastná, neslaná, 3/5. Autorčinu fantastickou tvorbu mám v plánu také vyzkoušet, uvidíme, jestli zaujme víc.
Míšu známe ve světě fantasy jako princeznu magie a meče, ale tady sáhla do fantasy ve světě postapo. Proto jsem knihu dlouho odkládal. A byla to chyba.
Ocitáme se ve světě Spojené Evropy roku 2042. Brusel je jejím středem a směrem od něj se rozkládají různé enklávy a čím jsou dál, tím jsou zuboženější.
Lidé se snaží cestovat za lepším, takže je velký problém s migrací.
Svět je po nějaké pandemii ( asi jediná výtka k dílu-nedostatečné vysvětlení původu světa v kterém se ocitáme) a tato pandemie zvýšila výskyt tzv. empatů. Lidí, kteří cítí nebo vidí vaše emoce, vzpomínky.
A protože jsou jiní, svět se jich bojí.
A to vše nahrává organizovanému zločinu. Korupci a dalším zvěrstvům. Společnost je tak zvrhlá, že v duších lidí zeje pouze PRÁZDNOTA.
My sledujeme empatku Rebeku. Její práci. Její život. Její osudové zapletení se se skupinou bývalého policisty Richtera a jeho skupiny, která se v této zvrhlé společnosti snaží něco změnit.
Jako byla to jízda. Drsná jízda. Místy má člověk pocit, že má v rukou psychologický román.
Tolik otázek to ve Vás vyvolává. Tolik pocitů se Vám hlavě promotá.
Kdo má rád svižný děj, šokující zvraty, hodně věcí k zamyšlení, surovou i syrovou realitu ať neváhá. Prázdnota je jasná volba.
Pro mne jedna z TOP knih.
Příběh byl prostoupen novinovými články, dostali jsme i pár kapitol z pohledu jiných postav a dokonce zde byl i obrázek naší postavy. Pohledy postav se nám někdy i propojily, což nepůsobilo vůbec špatně.
Tohle bylo určitě příjemné plus a krásně to sedělo do příběhu, oživil se tím.
Začátek příběhu se nesl ve velmi příjemném tempu, někomu by možná připadal nudnější . Mně to rozhodně nevadilo, ale věřím, že ne každý má takové tempo rád.
Já bych osobně ten začátek lehce zkrátila a přidala počet stran na konec(k tomu se dostaneme).
Pomalejší začátek bude podle mě vyhovovat lidem, kteří si oblíbili naší hlavní postavu Rebeku .Ráda jsem četla o jejích myšlenkách a pochybnostech, ale rozhodně to není šálek kávy všech! Celkově mi to hezky plynulo.
Dění se jednoduše stupňovalo “až kolem 200 stránky, ale pak už to jelo, jak po másle. Od půlky jsem se už nemohla odtrhnout a vše se začínalo pěkně rozjíždět.
Jediné větší minus vidím v konci. Přišel mi hrozně zrychlený Možná to bylo tím pomalým rozjezdem, ale spoustu věcí bych tam potřebovala více rozebrat. Například by se hodila adekvátnější reakce Cilky na jednu událost, co se jí stala.
Rebečina pomsta nám sice byla dána, ale bez provedení. Neříkám, že je to hned špatně, je to také možná jen můj subjektivní názor, jelikož mám ráda mít vše vysvětlené a nerada mám otázky k dění.
Celkově téma empatů mi přišlo fajn, líbilo se mi zpracování a využití jejich schopností.
Taky mě hrozně překvapilo kolik krve tady bylo ! Píše se to sice v anotaci, ale v jednu chvíli to byl úplně masakr, ale rozhodně to dokázalo šokovat, což myslím v dobrém!
Dostávám se k postavám. Jak už jsem psala hlavní hrdinka mi sedla, byla pro mě sympatická hlavně lidská. Vedlejší postava (Cilka) měla gaming setup a byla takový lehčí geek, to bylo boží! Oblíbila jsem si ji skoro hned, navíc jejich společné přátelství bylo pravé a kouzelné. Další hlavnější postavy mi k srdci moc nepřirostly, což bude asi tím, že jejich osobnost nebyla nějak skvěla. I tak tyto postavy byly napsány přirozeně a smysluplně.
DOPORUČENÍ:
Kniha byla čtivá, bavila mě. Byla to příjemná jízda, kterou bych si klidně ještě zopakovala s delším koncem, kde by byla popsána Rebečina cesta, jak vše zařídila a atd.
Pokud jste ale velký fanda sci-fi, nemyslím si,že by vás toto dílo uspokojilo na sto procent. Mně jako skoro nováčkovi se to líbilo!
Nebylo to špatné, ale mě to moc nezaujalo. Nic proti vulgarismům, ale byly poněkud jednotvárné. Jako kdyby všichni nadávali stejně.
Po čtivé trilogii jsem sáhla po téhle audioknize, která mě překvapila odlišným zpracováním i tématem, fantasy s duchy a přízraky v nás, to jsem zatím nepotkala. Čtyři poctivé hvězdy si zaslouží.
Takové lehce naivní dilko, které se ale moc dobře čte. Trochu mi vadilo, jak hlavní hrdinka neustále courá špatnou čtvrtí alespoň bez hloupého pepřáku v ruce. A konec, co dopadl velmi pohádkově, byť, abych byla spravedlivá, zas tak neuvěřitelný nebyl.
Prostě oddechovka.
Detektivní příběh se točí kolem zmizelé empatky Sang. Empati jsou schopni číst nejen nálady, ale i myšlenky a vzpomínky. Rozeznávají zlo schované za seriózní tváří. A proto se jich ostatní bojí, a proto se stávají zbožím v obchodě s lidmi, jsou týráni a zneužíváni. Když se Rebeka zapojí do hledání Sang, tak se dostane do soukolí, v němž o mrtvé není nouze. Autorka s naprostou jistotou dávkuje atmosféru ohrožení, strachu, zmaru a beznaděje. V bezútěšném prostředí se pomalu odvíjejí osudy dalších postav a konečné rozuzlení je sice určitou satisfakcí, ale my víme, že prázdnota v našich srdcích, v našich životech bude trvat, pokud jí k tomu dáme šanci. Román, který je po delavské triologii opravdu z jiného soudku, je důkazem, že Michaela Merglová fakt umí!
K Míše Merglové jsem se dostal přes trilogii Píseň oceli a tak mě dost zaujala její další kniha, o které jsem na první dobrou vůbec nevěděl, co si mám myslet.
A bylo to dobře, protože mě překvapila decentním kyberpunkem, který neklade důraz na technologie, jako spíš na prostředí a vztahy mezi lidmi v Metropoli zvané Evropa.
Hlavní postava Rebeka mi okamžitě sedla a její družné hovory s Cilkou mi připomněly, jak dobře Míša umí dialogy. To je totiž vysloveně radost číst. Na druhou stranu se ale musím přiznat, že jsem se trošku ztrácel v tom prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Nedokázal jsem si ho k ničemu přiřadit, dokud jsem neuznal, že je naprosto jedinečný a tak ho prostě začal i brát. Prostě jako takový náhled na budoucnost mladé autorky, která do něj vměstnala téma, co by mohlo rezonovat klidně i současnou společností, ale s logickým budoucím přesahem.
No a ve výsledku musím říct, že se mi to líbilo. Prázdnota je zajímavá, nápaditá a naprosto odlišná od toho, co jsem od autorky znal. Což mě vlastně překvapilo ještě o to víc.
Fantasy s nádechem detektivky nebo detektivka s nádechem fantasy? Je to od obojího trochu. Příběh z blízké budoucnosti o tom, jak bychom v Evropě jednou mohli dopadnout. Žádná idylka zalitá sluncem, ale Metropole Evropa zaplněná uprchlíky různých národnostní a zkorumpovanými politiky a policisty.
V Metropoli Evropa se střetávají všechny možné kultury, někdo žije lépe a někdo hůře. Jedno je však jisté, přistěhovalci to mají vždy těžší. Systém je příliš neřeší. Do toho se u některých lidí objevují jisté schopnosti, kterých se ostatní začínají bát čím dál víc.
Jednou takovou osobou se zvláštními schopnostmi je Rebeka, která se však svým nadáním snaží pomáhat ostatním. Ve svém nitru však bojuje se svými vlastními problémy a je na to v podstatě sama. Protože má svá vlastní tajemství, která neříká.
Jednoho dne ji vyhledá mladík, který hledá nezvěstnou přítelkyni a požádá Rebeku o pomoc. Tím se spustí vlna událostí, do kterých je Rebeka zatažena, ačkoliv ze začátku vůbec neví proč. Postupně se karty odkrývají a vše do sebe začne zapad. Od začátku je to velmi čtivé a bude vás zajímat kdo Rebeka je.
Je to takové temné a pošmourné, svým způsobem skoro až depresivní. Takové Sin City... Otevírá to nepříjemná témata, která jsou aktuální i v dnešní době. Velmi živě jsem si tu špínu Metropole dokázala představit. Všechny postavy v knize mě bavily, každá měla svůj díl skládačky, který zapadl. Skvěle napsané a navíc s Míši originálním humorem, takže jsem si čtení opravdu užila.
Překvapivě po autorčiných fantasy příbězích nás tentokrát čeká mrazivý sci-fi thriller z daleké budoucnosti okořeněný nadpřirozenými schopnostmi výjimečných jedinců. Nechybí ani vypjaté akční scény a samozřejmě pátrání po zmizelé osobě, které sledujeme nejen z pohledu profíka, ale také z pohledu jedné kancelářské myšky. Překvapivě nejzajímavějíš postavou je vedlejší hrdinka Cilka, ale vykreslení hlavní postav probíhá v průběhu celé knihy a tohle dávkování má v konečném důsledku své opodstatnění. Svižné, čtivé, překvapivé, ale se závažnějšími tématy jako je korupce či obchod s bílým masem.
Velmi povedené! Moderní fantastika se společenským přesahem, plná aktuálních témat. Osobně jsem si víc užil první polovinu, přičemž vidím, že většina lidí tvrdí, že start je slabý a teprve druhá půlka je jízda. No, osobně nejsem moc fanoušek akčních žánrů, tak asi proto to vidím jinak :). Ale v rámci akční (skoro)noir fantastiky nemám co vytknout, když to vezmu s odstupem a bez vlastních žánrových preferencí... V podstatě jediné, co mi vadilo, byla budoucnost za pár desítek let, která ale místy až moc nápadně připomínala naší současnost, tedy v otázce trendů a života mladých dospělých. Turbulentní vývoj toho, co je in, nechává všechno zastarat do dvou let, těžko to bude za dvacet tak podobné. Ale to je jen drobná výtka, na druhou stranu autorka pracuje s alternativní realitou, takže mohl být v jejím fikcnim světě vývoj některých fenoménů oproti naší realitě pozadu... a určitě je lepší vzít funkční svět a vyjít z něj, než se uměle snažit ho aktualizovat a hledat, co by tak mohlo být in za pár dekád (podobné snahy mnohých totiž často dopadnou přinejmenším rozpačitě). Takže i když mám pár malých výhrad, celkově velká spokojenost autorka má velmi čtivý styl, Prázdnota je na povrchu jednoduchá žánrovka, ale rozhodně není hloupá ani prádná. Právě naopak.
Příběh nás zavede do blízké budoucnosti. V Metropoli Evropa kvete korupce a obchod s lidmi. To, čím se tento svět trochu liší od našeho, je, že někteří lidé dokáží vidět lidské pocity a číst v myšlenkách lidí. Mezi tyto empaty patří i hlavní hrdinka Rebeka, která svou nezvyklou vlastností pomáhá lidem. Žije se svou spolubydlící streamerkou Cilkou a kocourem a snaží se nijak nevyčnívat. Její život se změní ve chvíli, kdy její kancelář navštíví muž, který hledá svou snoubenku, která je podle něj také empatka. Rebeka se pak začne zanořovat více do světa obchodu s bílým masem, potkává dobré i špatné lidi, ale hlavně se dozvídá krutou pravdu o její minulosti.
Téma knihy se mi líbilo, vykreslení prostředí bylo dost barvité. Úplně jsem cítila ten tísnivý pocit okrajů Metropole, kde žijí lidé, kteří neměli tolik štěstí. Nějak jsem se ale nedokázala vcítit do postav a chvílema jsem se přestihla, že jen roboticky čtu a děj moc nevnímám. Proto dávám knize 3 hvězdy. Četlo se to dobře, jen toho ve mě příběh moc nezanechal.
Velice slibná myšlenka knihy a úvod. Myšlenka empatky schopná vidět emoce lidí je dobrý nápad, ale více by se mi líbilo, kdyby se kniha ze žánru sci-fi trochu odlišovala od konkurence tím, že by tam té psychologie bylo víc. Dalo by to knize něco odlišného a navíc. Stejně tak mě nesedí že Rebeka vidí jen ty negativní emoce, ale ono moc pozitivního v Metropoli není. Příběh hledání Asiatky a zjištění původy Rebeky je ta nejlepší část na celé knize. Hodně mě to bavilo. Všechno na sebe sedí a postupně se dozvídáme pravdu. Co mě zklamalo je závěr. Je to dost krvavé a hlavně je ten závěr bez nějakého vyvrcholení. Posledních 100 stran je již víceméně jasné, jak to dopadne. Knihu hodnotím jako průměrnou. Našel jsem si tam svoje, ale potenciál, který měla z ní autorka nedostala.
Hodně povedená kniha. I když jsem se chvílemi ztrácela v tom velkém množství jmen a zkratek, nakonec se to hezky rozmotalo a srovnalo. Velkým mínusem ale za mě jsou moc dlouhé kapitoly, určitě bych ocenila spíše kratší, takhle se příběh trošku vlekl. Ale jinak mohu doporučit, tohle mě bavilo :) Oblíbila jsem si hlavně mladičkou streamerku Cilku! Z té by byla naprosto skvělá kamarádka!
První polovina knihy byla taková pomalejší, nudnější, některé pasáže jsem měla i tendenci přeskočit, abych se v příběhu posunula, ale druhá půlka už se více rozjela a nabídla daleko více akce. Překvapily mě okolnosti okolo Richtera, už od začátku, co se v knize objevil mi na něm něco nesedělo a ke konci knihy se mi i potvrdilo, proč jsem z něj měla divnej pocit.
No tak tohle mě neskutečně bavilo! Úžasně plasticky vykreslená špína a hnus megapole Metropole Evropa, korupce prorůstající nejvyššími patry a plejáda strachů, na které umně drnkají politici, to jsou nadčasová témata, která tímhle příběhem rezonují. Spojuje je dívka mnoha jmen se schopností vidět cizí démony a číst myšlenky. Svého nadání zpočátku využívá pro dobro lidí, ale postupem času ... to si prostě musíte přečíst sami. Je to pecka!
Další kniha Michaely Merglové, na kterou jsem se těšil, se jako vždy četla úplně sama a lehce. Trilogie Píseň mě sice bavila více, ale Prázdnotu jsem si stejně užil hlavně v první půlce knihy.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2019 |  Píseň oceli |
| 2021 |  Krásky a vetřelci: Pulp stories |
| 2021 | Píseň severu |
| 2020 | Prokletá věž |
| 2022 | Píseň války |
Netradiční, chvílema nevíte, co si o tom myslet, chvílema je to supr, chvílema je to brutální - a většinou různé kombinace zároveň. Celou knížku jsem docenil až po dočtení do konce, pak teprve člověk pochopí.