Pražské jaro
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389272/mid_prazske-jaro-EYJ-389272.jpg
4
838
838
Simon Mawer, autor Skleněného pokoje, bestselleru deníku New York Times, se vrací do Československa. Tentokrát během bouřlivých šedesátých let a s napínavým příběhem o sexu, politice a zradě. V létě roku 1968, v roce Pražského jara a studené války, se dva studenti Oxfordu, James Borthwick a Eleanor Pike, rozhodnout projet stopem Evropu. Tím si zkomplikují právě se rodící přátelství, které by mohlo přerůst v něco většího. Jakmile dorazí do jižního Německa, zrodí se v jejich hlavách nápad navštívit Československo – zemi, ze které se Dubčekův „socialismus s lidskou tváří“ usmívá na svět kolem. Mezitím, Sam Wareham, první tajemník britské ambasády v Praze, sleduje s cynismem diplomata a vášní mladého muže vývoj v zemi. Ve společnosti české studentky Lenky Koneckove si nachází cestu do světa československé mládeže, která je plná nadějí a nových myšlenek. Za železnou oponou se v této chvíli nic nezdá být nemožným. Avšak obří kola politiky se dál točí v pozadí, sovětský vůdce Leonid Brežněv vyvíjí na Dubčeka nátlak a Rudá armáda se shromažďuje na hranicích. Tato chytrá, strhující a smyslná novela opět potvrzuje, že Simon Mawer je jedním z nejtalentovanějších současných spisovatelů historické špionážní fikce.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Kniha ZlínOriginální název:
Prague Spring, 2018
více info...
Přidat komentář
Čtivé, místy napínavé, hlavně od vpádu vojsk, ale... já prostě nesnáším otevřené konce a obzvlášť takhle napsané!
Jako vždy skvělý Mawer. Poutavý příběh několika lidí na pozadí dramatických událostí naší země. Přesto, jedna hvězdička dolů, za pocitové porovnání se Skleněným pokojem, který je pro mě srdcovou záležitostí.
Od knihy jsem si slibovala tolik, že jsem mírně zklamaná. Simon Mawer umí skvěle vyprávět, o tom žádná, takže všechno, co napíše, je svižné a čtivé. Ale tentokrát mě kniha nijak zvlášť nepohltila. Na postavách mi moc nezáleželo, místy mi děj přišel až příliš politický. Ale atmosféra Prahy a života za železnou oponou se mi zdála povedená, obzvlášť konec byl skvěle napsaný. Z tohoto historického hlediska mi kniha přišla vhod. Čekala jsem ale větší bombu, myslela jsem, že z příběhu budu nadšená. Pro mě tedy z této autorovy "československé trojice" zůstává nejlepší "Skleněný pokoj".
Po Skleněném pokoji jsem tak zhruba věděla na co se můžu připravit : na zvláštní,nevyrovnané vztahy, nevěru, líčení sexuálních scén, možná i stejného pohlaví, zvláštní někdy dost zbytečné a rozvláčné dialogy, ale především mistrovsky zachycenou atmosféru doby , v které se vše odehrává a popisy známých míst ( což u cizince teda za ty 4 hvězdy určitě stojí). Přesně to jsem našla v této knížce. Eleanor mi byla neuvěřitelně nesympatická, James zase takovej lehce ovlivnitelnej , Lenka byla na tu dobu až moc uvolněná, ale díky tomu jsou všechny ty postavy uvěřitelnější. Po radostném nadechnutí následuje mráz, který vše spálí..Beznaděj ztracených nadějí a iluzí na nás dýchá z každé další stránky, je téměř hmatatelná. Chvíli se vám zdá, že jste tam před budou rozhlasu proti ruským tanků stáli s nimi. Že příběh nemá konec je bohužel častým jevem u mnoha románů, takže už jsem se naučila, že je to vlastně pozitivní, můžu si ho domyslet podle svého..
Asi nejsem ten správný cílový čtenář. Po Skleněném pokoji jsem zkusila ještě Pražské jaro a se stejnými pocity. Chybí mi zřetelný konec osudů postav. Co se stalo s Lenkou? Jak dopadl vztah mezi Jamiem a Ellie? Příběh je vzhledem k době celkem poutavý, ale na mě moc rozvláčný. Absence některých pasáží bych ocenila, naopak jsem postrádala leckterá vysvětlení. Stejně jako u Skleněného pokoje, který mě zaujal o něco více.
Pražské jaro je román o zmařených nadějích našeho národa v roce 1968. Příběh se odehrává prostřednictvím osudů dvou mileneckých párů. Pro dva oxfordské studenty je to nezapomenutelné dobrodružství za železnou oponou. Pohledem britského diplomata autor ukazuje naděje a touhy převratného období. Příběh Lenky a její rodiny vypovídá o tragédiích té doby.
Simon Mawer má pozoruhodné znalosti našich dějin. Nápaditě zkombinoval historická fakta a smyšlený příběh. Vylíčil postupné uvolňování režimu a nastolování tzv. socialismu s lidskou tváří. Atmosféru roku 1968 vykreslil výborně. Po příjezdu tanků z knihy dýchá zoufalství, bezmoc, vzdor a vztek. Z reálií o tehdejší invazi na mě padla stísněnost a smutek (jako vždy když o něčem z té doby čtu nebo vidím dokument). Přesto bych knihu přečetla na jeden zátah, kdybych neměla jiné povinnosti. Je to tak poutavě napsané, že ten smutný příběh čtenáře pohltí.
Jediné co bych knize vytkla, byl zbytečně dlouhý popis prázdninového cestování studentů po Evropě a jejich hledání sebe sama. To bych zkrátila. Do knihy s tímto námětem toho bylo moc.
Silnější 4* a určitě doporučení.
Tak trochu zklamání. Ostatní knihy autora se mi zdají skvělé, ale tady jsem se musela do čtení nutit. Děj se neuvěřitelně vleče, hlavně když James s velice nesympatickou Ellie cestují Evropou. Ti dva se mi zdají v příběhu skoro až zbyteční.
Ale ani ostatní postavy mi nejsou moc sympatické.
Tahle kniha mě nadchla hned od začátku. I když druhá polovina mě bavila víc. Těším se až si přečtu také Skleněný pokoj.
Začátek trošku vlažnější, ale pak se děj rozjede. Krásně napsané, přečtené jedním dechem.
Celkový dojem je výborný. Začalo to s docela velkou rozvahoua v první půlce bylo pár slabších až nezáživných okamžiků. Ovšem s dramatičností událostí popisovaných knihou rostl můj zážitek prudce nahoru a já pak nemohla knihu odložit a musela jsem vědět jak to všechno dopadlo. Nebo nedopadlo? Děkuji!
Dobře napsaná kniha o událostech, se kterými nejsme stále zcela vyrovnáni. Autor, ač je cizinec, dokázal vystihnout zmařené naděje národa, který věřil socialismu s lidskou tváří. Trochu mi vadí neukončený závěr a také v srovnání se Skleněným pokojem je kniha slabší, ale stále velmi dobrá. Doporučuji
Je to od autora moje prvotina. Trošku jsem očekávala víc fakt z té doby, ale nevadí. Musíme brát, že to píše cizinec a klobouk dolů za vložené kapitolky, kde pro "českou historií" nepolíbené vysvětlil některé souvislosti. I když já se tomu občas zasmála :-) Jinak čtivá knížka, od které se nemůžete odtrhnout.
Od Simona Mawera jsem toho četla už kopici a jednoznačně nejlepší pro mě zůstává Skleněný pokoj. Pražské jaro se mu ale taky moc povedlo, i slzička mi na konci ukápla. Moc mě baví, že se někdo mimo naši Českou republiku zajímá o naše dějiny a píše o tom. Mawer je jeden z těch autorů, do jehož knížek se začtete a nebudete je chtít pustit. Jestli jste ho ještě nečetli, vrhněte se klidně třeba právě na Pražské jaro.
Po Skleněném pokoji sice trochu slabší, přesto se četlo velmi dobře.
Ocenila jsem závěr knihy, že bylo nevyřčeno, co se stalo s ... (nebudu prozrazovat).
Doporučuji přečíst :-)))
Tahle kniha je první od toho autora, co jsem četl. I téma o invazi sovětských vojsk do Československa jsem četl poprvé a myslím, že se toho autor zhostil bravurně. Příběh mladé dvojice cestující stopem napříč Evropou a dostanou se náhodou do Prahy a připletou se k dramatické události se četlo skvěle.
Skleněný pokoj se mi velmi líbil, takže jsem chtěla zkusit i Mawerův další "český" kousek. Začíst se sice trvalo o něco déle, ale i tak to bylo velmi dobré počtení. Nechce se mi sice věřit, že by se s Ellie a Jamesem bylo v Československu tolik lidí schopno domluvit anglicky, ale asi nemám s čím to srovnat, takže tomu budu muset věřit. Ostatně to asi stejně není nijak důležité.
Bylo zvláštní, že jsem si k žádnému z hrdinů nenašla takové sympatie, abych ho nějak "favorizovala", ale ještě zvláštnější je, že mi to nijak nevadilo. Naopak jsem měla pocit, jako by se tím celé vypravování stalo jaksi přirozenějším. O Ellie si ale stejně myslím, že je to psychant! =)
Co bych chtěla vytknout, to je to opakované srovnávání Jamese a Ellie s příběhem Fando a Lis. Bylo to sice trefné přirovnání, ale tím neustálým připomínáním ta souvislost začínala být poměrně vlezlá, což je škoda. Podle mého by stačilo souvislost během celé knihy zmínit tak třikrát a bylo by to dostačující.
Nejprve mě román o vztahu dvou britských studentů trochu zaskočil, nebylo to něco, co by mě až tak zaujalo, na mě byl ten úvod až moc dlouhý.
Velké plus ovšem za Pražské jaro, úžasně zvládnutou atmosféru těch pár měsíců nadějí a pak ten krutý střih do invaze 21.srpna. Palec nahoru, jak neuvěřitelně autenticky zvládl Mawer popsat české reálie a trochu toho historického opáčka o československých dějinách. Přitom tak zajímavě, že to je i pro našince přijatelné, a nezazněl tam pro mě jediný falešný tón.
A další plus za konec, ani melodrama, ani happy end, o to víc působivé.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Za mě nejslabší Mawer. Skleněný pokoj mě nadchl, po Trpaslíkovi jsem se vrhla na studium genetiky, Jaro téměř nezanechalo stopu. Asi jsem na pozadí takových dramatických událostí čekala dramatičtější příběh.