Corrinové
Brian Herbert , Kevin J. Anderson
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29326/bmid_corrinove-6u7-29326.jpg
4
124
124
Předehra k Duně série
< 3. díl
Třetí díl kultovní ságy vypráví o pouštní planetě Arrakis, která se potýká s naprostým nedostatkem vody a disponuje jediným známým nalezištěm zvláštního koření, které má moc prodloužit lidský život a poskytnout člověku mimořádné psychické schopnosti.
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2002 , BaronetOriginální název:
House Corrino, 2001
více info...
Přidat komentář
Závěrečné díly trilogií to mívají těžké, uspokojivě uzavřít všechny dějové linie. A to ještě v prequelové trilogii, u které je jasné, jak "dopadne". Nicméně tady se s tím autoři poprali na výbornou.
Dějové linie, které jsou rozehrané z předchozích knih (Atreidové a Corrinové), jsou poutavé a směřují k nesmiřitelnému konfliktu. Baví i sledovat fremeny, pomalu se sjednocující pod vedením Liet-Kynese. Naopak Harkonnenové, kteří už nemají nic otevřeného, ale zároveň je nelze z knihy vypustit, jsou vyloženě výplňoví (Vladimir a dvorní etiketa? Jako vážně?). Stejně i tak nové zápletky vedoucí odnikud nikam (Riches a Bene Gesserit, Tyros Reffa). Nejhorší dojem ale tentokrát zanechávají Tleilaxané, resp. jejich Tvaroví tanečníci: v jednu chvíli míří k úplnému ovládnutí impéria, jen aby o pár desítek stránek fungovali jako neškodní poslíčci, jejichž nejambicióznějším činem je doručení zprávy... Naprostá nelogičnost v používání této superzbraně je do očí bijící.
Nicméně tyto nedostatky nejsou tak velké, aby změnily dojem z hlavního lákadla celého dílu: Shaddamovy zbrklé činy čím dál více otřásají stabilitou politického řádu a přivádí galaktické impérium na okraj největší krize, kterou pamatuje. Do toho se vmísí Leto a závěr knihy pak vygraduje na nejvyšší obrátky. Opravdu velmi vydařené, člověk hned mnohem lépe chápe hlubokou nenávist a strach imperátora, který jej nakonec o mnoho let později dohnal k zoufalému spojenectví s Harkonneny.
Český Atreides hodnotí Dunu: Když srovnám trilogii Předehry s Historií a Školami, přijde mi kvalitativně konzistentnější, ale že by to bylo výjimečné dílo se říct nedá. Podobně jako jiné trilogie Briana a Kevina to má problém v tom, že většinu dějových linek mají přesně nalajnovaných na tři knihy, kdy se všechno vyřeší (kupříkladu projekt Amál), protože existence daných věcí by jinak narušovala původní Frankův příběh. Osudy hrdinů mne jinak moc nezajímaly. U těch nových mi úmrtí byla i jedno a ty zbylé pochopitelně přežijí, takže se o ně čtenář ani strachovat nemusí - takový je už ale úděl prequelů.
Poslední díl trilogie má v prvních dvou třetinách stejné tempo jako celý předchozí díl. Pomalu tedy sledujeme, jak se všechny události blíží k vyvrcholení. Poslední třetina knihy je pak plná intrik, které se odehrávají ve stejnou chvíli. Dočkáte se tedy konečného vyřešení otázky iksanského prince Vernia, výroby umělé melanže, stejně tak i narození Paula Atreida. Herbert a Anderson ale nejsou troškaři, takže se v tomto rozuzlení můžete těšit i na události, které jste sice mohli předvídat, že k nim může dojít, ale nejspíš jste je neočekávali. Konečné rozuzlení pak také slouží jako možné vysvětlení, proč se imperátor o pár let později nerozpakoval se zničením rodu Atreidů. Na rozdíl od prvního dílu zde pak sledujeme jen krátké historické období, které končí krátce po narození Paula Atreida.
Úctyhodné ukončení skvělé trilogie. Knihu samotnou samozřejmě bez znalosti předchozích dvou dílů vůbec nemá cenu číst, resp. čtenář by se tímto ochudil o valnou většinu navazujícího děje, jehož vyvrcholení nám Corrinové přinášejí. Všeobecně vzato – tento díl je v rámci trilogie sice nejvíce akční a takříkajíc dějový, zároveň však mnohokrát zabrušuje na tenký led improvizací a nelogičnosti. Rozporuplnost celého tohoto díla mě v důsledku nutí k označení nejhorší díl série, ovšem toto označení je velmi zavádějící – kniha je to silná, poutavá a stejně jako předchozí díly má co nabídnout.
Pomyslné zlato za nejlepší dějovou linku u mne trochu netradičně vyhrál zdánlivě bezvýznamný mladý herec Tyros Reffa, muž, který veškerou politiku i intriky odložil stranou pro jednoduchou, osobní pomstu imperátorovi. Jeho příběh byl svěží, úsporný a především s výborným závěrem.
Ovšem sám imperátor a jeho posluha Fenring svému samozvanému nepříteli směle sekundují. Hasimir je po své pauze z předchozího dílu opět ve formě a připraven lstí i vlastním nožem opět dělat co se dá, aby rod Corrinů udržel u moci. Shaddam se naopak během svého okázalého tažení chová jako utržený že řetězu, zcela iracionálně a brutálně, posilován vírou v brzké dokončení Amálu.
Ovšem Tleilaxan Hidar fen Ažidika, jež má vývoj umělé melanže na povel nejen že se začíná propadat do šílenství, ale také se začíná povážlivě osamostatňovat vůči impériu.
Vévoda Leto Atreides jako by si chtěl během děje poslední knihy chtěl vynahradit ty roky, kdy se choval rozumně, a s pomocí svých moudrých kumpánů se vydává na "válečnou stezku". Tu a tam jeho tažení působí poněkud zbytečně, ovšem útok na okupovaný Iks rozhodně považuji za velmi povedený, přirozený klimax trilogie.
V boji o Iks se nejvíce výrazně projevuje princ Rhombur Vernius, sice z větší části kovový, avšak o to více zanícený svojí dlouholetou válku dotáhnout do zdárného konce. I přes jistou tragiku svého osudu si překvapivě po celé tři díly zachoval upřímný optimismus.
To C'tair Pilru, jež zbyl na Iksu jako poslední kapka odporu v moři tyranie zde vystupuje jako vyčerpaná troska, kterou drží nad vodou pouze vlastní nezlomnost a víra, že se dočká vítězství...
Vedlejší dějová linka o samodruhé lady Jessice na Kaitanu nebyla příliš zaživná a své světlé chvíle získala pouze díky tomu, že byla propojena s linkou...
Barona Vladimira Harkonnena a jeho křivého poskoka Pitera. Zatímco baron se během knihy dočká nevděčně malého (i tak však skvělého) prostoru, když se učí dvorní etiketě, Piterovi vražedné Kaitanské eskapády příběh výborně oživují. Záporáci jednoduše opět co do kvality dějových linek kladné postavy přehrávají.
Normálně bych na závěr začal nadávat, jak byla Arrakiská linka s Lietem Kynesem nudná a zbytečná, ale... ona by to tentokrát nebyla pravda. Fremeni jsou suroví, krutí a děsiví, rozhodně jejich příběhu prospělo přidání Stilgara,budoucího Naíba síče Tabr. Pro jednou se zkrátka mezi Dunami méně mluví a více koná.
Závěrem snad jen postesknutí po minulém díle, který se nebál neskončit idilicky. Corrinové jako celek fungují na jedničku, ale přece jen se jedná o konec trilogie a jako tací si nemohou odpustit příslovečný Happyend.
Brian Herbert nepodědil literární genialitu svého otce, to je nepochybné. A ještě jeden rozdíl tu je. Frank Herbert popisoval události světa Duny jako kdyby je viděl před sebou. Jeho hrdinové byli živoucí, myslící a cítící bytosti. Jednotlivé díly měly kolísavou kvalitu, ale nikdy se mi nestalo, že bych o tom zapochyboval. Tímto se předehry pochlubit nemůžou. Z textu čpí snaha naroubovat nově vymyšlený děj do dávno načrtnutého rámce. Některé pasáže působí jako vymyšlené pro větší efekt, z jiných čiší bezradnost a snaha napsat alespoň dalších pár stránek. Postavy občas jednají podivně, občas hloupě. A zhusta postrádají onu auru bytostí z daleké budoucnosti, promísenou s čímsi starobylým a věčným. Jako celek je trilogie mírným zklamáním, přesto se za ni původní hexalogie nemusí stydět.
Jelikož se jedná o trilogii, svůj komentář budu brát jako celek ke všem třem dílům. Spousta lidí Duny od Herberta mladšího a Andersona odsuzuje, jiná skupina tzv. skalních fanoušků či milovníků Sci-Fi zbožňuje. Pokud jde o můj názor, Předehry k Duně jsou úžasné knihy, které mě více než potěšily. Původní Dunu jsem poprvé četl když mi bylo 12 let, takže jsem si nejvíce vryl do paměti (a s příběhem Duny i spojil jako pevný základ) boj mezi rodem Atreidů a Harkonnenů. V této trilogii je pohled do dob, kdy byl ještě Léto Atreides mladý, kdy byl Vladimir Harkonnen ještě v nejlepší fyzické formě (a jeho plány a taktizování proti Atreidům v plném proudu), kdy se teprve narodila princezna Irulán, malý Feyd ještě cupital po kolenou jako batole a to celé za doprovodu hromady akčního děje, který chytne a jen tak nepustí. A přečíst si všechny tři předehry ihned po sobě bez pauzy, to je teprve atmosféra :)
Pro mě osobně asi nejlepší z celých Předeher. A určitě lepší než vložené příběhy mezi Dunu a Spasitele. I když je pravda, že pánové si vesmír občas trochu upravují a veškeré problémy mají jen menší měřítko...ale jako fanda dlouhých příběhů je Duna jednoznačně v popředí. A ty žluté obálky krásně svítí v knihovně...Jinak čtenář nemůže k této knize přicházet s tím, že se dozví něco ohromujícího, je to jen část a skutečná předehra k mnohem většímu dílu...
Výborné jako ostatní "prequelové" díly. Škoda jen, že kromě původní duny mají ty ostatní knihy v české podobě hnusné obálky.
Vím, že napsali ještě hromadu dílů, které jse odehrávají jak po Duně, tak ještě před touto "prequelovou trilogií" ale čtyři díly mi stačily.
Navíc je blbé, že díly tomu, že asi každý kdo tuto knihu četl, buď viděl nebo četl (případně obojí) originální Dunu, takže spousta pasáží, která by mohla být napínavá čtenář odzíve podobně jako divák seriálu, který ví, že hlavní hrdina musí dožít ještě tři díly této a celou novou řadu, takže určitě nějak z té prekérní situace vybruslí.
Tento diel sa mi zdal spomedzi všetkých predohier asi najakčnejší. Dojem zámerného naťahovania deja pretrváva. Inak od druhej polovice knihy sa dej začína pekne zamotávať a tešil som sa na rozuzlenie. I keď viem, že autori boli limitovaní nadchádzajúcim dejom, ktorý sa už odvíja v pôvodnej Dune od Franka Herberta, z toho rozuzlenia som bol dosť rozčarovaný. Zaskočila ma aj úplná naivita Leta Atreida v úplnom závere. V tomto dieli to odniesol jeden "padouch", väčšina ich vsak zostala na svojich miestach Davam 4*.
Opět další skvělé pokračování, místy jsem si říkala, že znám Dunu, tak vím, že se hlavním postavám nemůže nic stát, ale bylo zajímavé číst dobrodružství, které je potkaly.