Harkonnenové
Brian Herbert , Kevin J. Anderson
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29325/bmid_harkonnenove-DAl-29325.jpg
4
130
130
Předehra k Duně série
< 2. díl >
Druhý díl kultovní ságy který sleduje další osudy obyvatel pouštní planety Arrakis, nás zavádí do okamžiku, kdy od Shaddamova nástupu na trůn a Letova riskantního Procesu o propadnutí uplynulo 12 let.
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2001 , BaronetOriginální název:
House Harkonnen, 2000
více info...
Přidat komentář
Další střípky do mozaiky života vybraných postav ústřední série. Snad se mi to i líbilo víc než PkD:A
Druhé díly trilogií mají tendenci bývat nejlepšími: svět již je vybudován a zároveň není potřeba ještě všechny dějové linky nějak smysluplně uzavírat. Ale samozřejmě bývají výjimky a tou je tato kniha: kdybych měl popsat její obsah jedním slovem, použil bych slovo „banální“. Vladimir Harkonnen řeší svou nemoc, Leto Atreides zase milostný život, Liet Kynes dospívá a snaží se vymanit ze stínu svého otce. Všechno je to zajímavé, dále se rozvíjí lore světa Duny. Jen je to prostě takové nudné, nic akčního se tam neděje. Nejakčnější dějová linka je ta grumánská a to navzdory tomu, že se rozvíjí jen na pozadí všech ostatních. Druhá akční a zábavná linka je o Duncanově výcviku na Ginázu.
Na druhou stranu některé dějové linky mě štvaly: z Bene Gesseritu dělají autoři naprosté supermany (resp. superženy), nejraději bych jejich dějovou linku úplně odstranil. Druhá nejnudnější pak byla ta o Gurney Halleckovi, která mi prostě přišla jako nezdařená kopie linky s Duncanem z předchozí knihy.
Nejraději bych dal 3,5/5, ale když nemůžu dávat půlky, tak jsem se přiklonil k trojce.
Pokračování opět nezklamalo, pořád člověk ví, kdo se objeví v knize Duna, ale to napětí, aby se dozvěděl, jak se z těch postav staly ty, které tam jsou popsané, stojí za to.
Český Atreides hodnotí Dunu: Přestože mi přijde, že je druhý díl trilogie kvalitativně lepší než první, musel jsem se do jeho čtení nutit a tak se celý čtecí proces protáhl. Začínám mít pocit, že Kevinovi s Brianem více šlo, když si hráli s novými postavami 10 000 let před událostmi hlavní ságy, než když na sílu a schematicky vytváří origin story pro každou známou postavu a píšou pomalu o každém uprdnutí, které bylo jen okrajově zmíněno uprostřed knihy. Před cca 14 lety, když jsem trilogii četl, jsem jí řadil k tomu nejlepšímu na Duně, ale ona je to jen schematičtější vesmírná verze Hry o trůny, kdy prostě víte, kde jaká postava skončí, protože si to tak přeje původní Duna. Svět to sice hezky rozšíří, ale je to i celkem zbytečné. Jinak jsem si i po oněch několika letech pořád pamatoval jednu jedinou scénu - znásilnění Gurneyho sestry, která určitě patří k nejsilnějším momentům celé Duny.
Příběh se odvíjí 10 let od událostí z prvního dílu. I přes podnázev druhého dílu Předeher k Duně lze říct, že prim stále hraje sledování osudů Atreidů, přestože Harkonenové je těsně dotahují. Sledujeme, jak se z Rabana stane „Bestie Raban“, jak je zúčtováno s jeho dobráckým otcem Abulurdem, a jak se do vlivu Vladimira Harkonena dostane i další jeho synovec Feyd-Rautha.
Nikoho pak nepřekvapí, kam se vztah Leto Atreida s Kaileou Verniovou postupně přesunuje, a jak tento vztah skončí, včetně smutného osudu prvorozeného syna Leta, o kterém v Duně není žádná zmínka. Tento nešťastný osud rodu Atreidů pak vede k neposlušnosti Benegesseriťanky Jessicy.
Nechybí ani výcvik Duncana Idaha jako Zbrojmistra, útěk Gurneyho Halecka z Giedy Primy nebo další osudy Dominica Vernia v jeho cestě za pomstou. I zde se však projevuje nevýhoda toho, že většina čtenářů z Duny ví, jaké musí být budoucí osudy těchto postav, takže to ztrácí trochu na napětí.
Druhý díl této série pak také trpí tím, že zde není žádné vyvrcholení příběhu. Druhý díl je předělem mezi prvním a třetím dílem, kdy můžeme jen sledovat přípravu na závěr, kdy ve třetím díle se vyřeší otázka Tleilaxany okupovaného Iksu a Moritaniho zákeřnosti nejen vůči Ekazu. Oba tyto konflikty s nepřáteli, u kterých čtenář po přečtení prvních dvou dílů Předehry nenechází žádné sympatie, pak očividně budou nahrazovat závěrečný konflikt s Harkoneny, se kterými k zúčtování došlo až v Duně.
Úvodem: knihu jsem četl bezprostředně po prvním dílu a mohl tak ocenit pečlivou provázanost mezi jednotlivými příběhovými liniemi. Nabízí se srovnání druhého dílu s předchozím - Atreidové byli více o politice a intrikách, Harkonnenové pro změnu sází na city mezi postavami, jejich motivech a myšlenkách.
Obecně řečeno, tento prostřední díl trilogie mi vůbec nepřipadal jako pouhá výplň mezi začátkem a koncem. Vlastně bych se ho nebál označit za lepší než díl první.
Leto Atreides se pevně ujal vlády nad svým rodem, ale stojí proti němu nejen Tleilaxané s Harkonneny, ale i jeho vlastní povinnost politicky přehlížet své touhy.
Rhombur s Kaileou se každý jinak popasovává s novou rolí vydědenců. Zatímco princ poměrně optimisticky a pln naděje, princezna otrávená sebelítostí a vědomím o bezvýchodnosti její situace.
Mladý Idaho se již ze začátku distancuje od ostatních a jeho vedlejší příběhová linie o podivných praktikách Ginázských mistrů zbrojmistrů tak spíše ruší nejen svou délkou, ale i patetismem a neustálým připomínaním, že Duncan je zkrátka nejvíc. Bruh...
Hasimir Fenring během těch pár kapitol, které mu byly dány nějak zapoměl intrikařit. A to mu to v prvním dílu tak šlo.
Stejně tak Baron Harkonnen, který veškeré dění v galaxii podřizuje starostem o vlastní zdraví. Jistě, i jako tlustá bečka stále tu a tam pustí hrůzu, ale postrádá prostor. Jeden by řekl, že se pro všechny své špeky prostě do románu nevešel.
To jeho milý, dobrosrdečný bratr Abulrud si v knize pobude celkem dlouho, naštěstí jeho příhody příjemně vytvářejí kontrast dobro / zlo. Musel jsem se usmívat, když jsem si představoval, jak si atypický představitel Harkonnenů užívá každou drobnost ve svém (dosti mizerném) životě.
A proč že má Abulrud tak mizerný život? No, vrásky na čele i jizvy na duši mu způsobuje brutální a divoké chování jeho nepovedeného synka Glossua. Ten uctyhodně nejen nahrazuje svého strýce v roli hlavního padoucha, ale také svými činy posouvá děj.
Depresivní tón knize dodává zoufalá cesta Gurney Hallecka za svobodou, které se mu v otrockých jámách Giedi Primy jaksi nedostává.
Na nedostatek svobody trpí také partyzán C'Tair Pilru, jehož boj v obsazeném Iksu jako by se inspiroval prorektorátními československými odbojáři. Ani on pár bombami nedokáže víc, než jen Tleilaxany naštvat.
A to nejhorší na konec - prokletá Arrakis a pokračující sága rodu Kynesů, která nabere na dynamice až v poslední třetině knihy, v době, kdy už jsem kapitoly o umma Kynes & son spíše přeskakoval.
Závěrem doporučení všem fanouškům původní Duny. Třetí díl je pro mě teď už jistota. Harkonnenové mě zanechali v příjemném napětí.
Brian Herbert nepodědil literární genialitu svého otce, to je nepochybné. A ještě jeden rozdíl tu je. Frank Herbert popisoval události světa Duny, jako kdyby je viděl před sebou. Jeho hrdinové byli živoucí, myslící a cítící bytosti. Jednotlivé díly měly kolísavou kvalitu, ale nikdy se mi nestalo, že bych o tom zapochyboval. Tímto se předehry pochlubit nemůžou. Z textu čpí snaha naroubovat nově vymyšlený děj do dávno načrtnutého rámce. Některé pasáže působí jako vymyšlené pro větší efekt, z jiných čiší bezradnost a snaha napsat alespoň dalších pár stránek. Postavy občas jednají podivně, občas hloupě. Zhusta postrádají onu auru bytostí z daleké budoucnosti, promísenou s čímsi starobylým a věčným. Jako celek je trilogie mírným zklamáním, přesto se za ni původní hexalogie nemusí stydět.
Jelikož se jedná o trilogii, svůj komentář budu brát jako celek ke všem třem dílům. Spousta lidí Duny od Herberta mladšího a Andersona odsuzuje, jiná skupina tzv. skalních fanoušků či milovníků Sci-Fi zbožňuje. Pokud jde o můj názor, Předehry k Duně jsou úžasné knihy, které mě více než potěšily. Původní Dunu jsem poprvé četl když mi bylo 12 let, takže jsem si nejvíce vryl do paměti (a s příběhem Duny i spojil jako pevný základ) boj mezi rodem Atreidů a Harkonnenů. V této trilogii je pohled do dob, kdy byl ještě Léto Atreides mladý, kdy byl Vladimir Harkonnen ještě v nejlepší fyzické formě (a jeho plány a taktizování proti Atreidům v plném proudu), kdy se teprve narodila princezna Irulán, malý Feyd ještě cupital po kolenou jako batole a to celé za doprovodu hromady akčního děje, který chytne a jen tak nepustí. A přečíst si všechny tři předehry ihned po sobě bez pauzy, to je teprve atmosféra :)
Povedené jako ostatní "prequelové" díly. Škoda jen, že kromě původní duny mají ty ostatní knihy v české podobě hnusné obálky.
Miestami som mal dojem ako keby sa autori tohoto dielu snažili naplniť dohodnutý počet strán s vydavateľom. Inak ale kvalita textu nie je zlá aj napriek dosť veľkej kritike na internete na adresu týchto pokračovaní. Krutosť Harkonnenov sa mi zdala byť miestami dosť samoúčelná a čiernobielo vykresľovaná. Taktiež osudy rodu Verniovcov z Iksu sú trochu neprirodzene ukončené na môj vkus a odpor niekoľkých jednotlivcov toľké roky na samotnom Ikse nereálny až naivný. Osudy ostatných postáv sú opisované dobre a dokážu zaujať, ich konanie je však dosť predvídateľné. Autori zbytočne viackrát omieľajú už známe fakty a to dokonca nielen tie z predošlého dielu ale aj z tejto knihy. Za prečítanie však knižka stojí, ale na plný počet bodov nemá, takže hodnotím ako trochu lepší priemer a dávam 4*.
(SPOILER) Po Atreidech příběh nazvaný jménem rodu Harkonnenů, nicméně proti očekávání nepojednává jen o nich, dozvíme se, jak se dál odvíjely i osudy vévody Leta Atreida a posledních Verniů, do skládačky se nám přidává Gurney Halleck, na scénu vstupuje Jessica a Duncan Idaho absolvuje školu Zbrojmistrů.
Cekově, po literární stránce - bohužel vcelku velmi slabý odvar původní impozantnosti, s jakou stavěl příběhy Frank Herbert... Proto dvě hvězdičky, lépe asi ocenit nedokážu. Tu půlku navíc přidávám za to, že se dozvídáme pozadí a propojení našemu srdci blízkých hrdinů - a taky za to, že doufám, že tahle spojení opravdu vycházejí z dochovaných poznámek původního génia světové sci-fi.
Nicméně, ta napojení jsou kolikrát poměrně naivní, skoro dětinská, stejně jako některé dějové zvraty, při čtení jakéhokoliv jiného příběhu bych patrně knihu odložil a zavrhl.
Některé věci nesedí ani logicky - benegesseriťanky tu ovládají třeba jakousi sugescí vybuzenou neviditelnost, o které v původních Herbertových dílech není ani zmínka (a to by se jim kolikrát hodila), Gurney by ze všech svých eskapád vyšel v lepším případě jako nemohoucí mrzák a to, že iksan C´tair pronikl k tleilaxanským regeneračním nádržím (však dobře víme, jak je Bene Tleilax vytvářel), aniž by se toto tajemství provalilo o tisíce let dříve než v původní Herbertově linii, tak to mi taky nesedí (no, ale třeba to bude vysvětleno v některé z dalších knih, které jsem ještě nečetl).
Celkově? Pro skalní fanoušky světa Duny přes všechny výhrady určitě vcelku fajn. Jestli mezi ně nepatříte, do čtení se nenuťte. Ale pokud ano, tak se i tak pobavíte, něco dozvíte a určitě se budete chystat i na knihu Corrinové, stejně jako já.