Předehra k Nadaci
Isaac Asimov
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491085/bmid_predehra-k-nadaci-UQX-491085.jpeg
4
510
510
Nadace / Nadácia série
< 6. díl >
Odvážné líčení budoucnosti lidstva uvozující jedno z největších mistrovských děl ědeckofantastické literatury, jímž je cyklus románů o Nadaci z pera Isaaka Asimova. Jde o dílo dosud nepřekonané co do jedinečného skloubení nepřetržité akce, smělých myšlenek i propracovanosti, které mapuje boj statečné skupiny lidí o záchranu civilizace před nezadržitelným přílivem temnoty a násilí – a to vše začíná příběhem jednoho mimořádného muže. Píše se rok 12 020 E. G. a císař Kleon I. Neklidně poposedává na říšském trůnu v Trantoru. Zde ve slovutném, mnoha kupolemi zaklenutém hlavním městě galaktické Říše vytvořilo čtyřicet miliard lidí nepředstavitelně technicky i kulturně rozvinutou civilizaci. Kleon však ví, že někteří lidé usilují o jeho pád – ti, které by dal zničit, kdyby uměl předvídat budoucnost. Hari Seldon přijel na Trantor zveřejnit pojednání o psychohistorii, své pozoruhodné predikční teorii. Mladý mimosvětský matematik však ještě netuší, že už zpečetil osud svůj i celého lidstva. Hari je totiž obdařen prorockými schopnostmi, které z něj činí nejhledanějšího muže Říše… muže disponujícího klíčem k budoucnosti – apokalyptické mocnosti, která bude už navždy známa pod názvem Nadace.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2022 , Argo , TritonOriginální název:
Prelude to Foundation, 1988
více info...
Přidat komentář
Předehra k Nadaci a následná A zrodí se nadace má u mě zvláštní postavení.
Asimov stárne a najde několik posledních dílků, které by ještě rád přidal do celé skládačky svého eposu. V knize přiznává sám sebe, po nějakých čtyřiceti letech se dá nachytat stále na těch stejných fíglech - zase řeší otevřené a uzavřené prostory, opět se věnuje fousům a ochlupení - případně jeho depilaci, nepřestává ho bavit jakákoliv možnost ´zavadit´ o ženská prsa, zas a znovu jeho postavy nejvíc potěší jít na záchod, případně si dát koupel.
A i v tomto již požehnaném období napnul ještě dost sil, aby čtenáři dal děj, který si zaslouží. Který si zaslouží nejen čtenář, ale i Nadace. Ne, Předehra není kniha, kterou by celý jeho epos nutně potřeboval, ale Demerzel jí stejně ještě dal ten jeden další stupeň výše, bohužel které všechny figury na poli Daneel přesouval se již nikdy nedovíme a musíme zapojit vlastní fantazii, i když nápovědu dostal vnímavý čtenář celkem jednoznačnou.
Poslechnuto jako audiokniha
Do série Nadace naskakuji po shlédnutí dvou sezón seriálu a už mě přestalo bavit číst v komentářích větu: "V knize je to přeci plně jinak" a seriál je kvůli tomu minimálně o 50% horší a lepší hodnocení jak 30% si nezaslouží! Osobně patřím mezi ty, kterým je to úplně jedno. Nevadí mně že se děj trošku odlišuje, že místo mužské postavy je najednou postava ženská, když si zachová charakter.
Nyní k předehře, něco málo je již ve zmíněném seriálu viz první díl a začátek knihy, ale celkově zajímavý děj ohledně vysvětlení, jak a proč se Harry na dostal na Trantor. Dějově, ale celkově nic moc a kniha mě nebavila, na to že je sice jakoby 1. v sérii byla vydána až jako 6. v pořadí.
Hodnocení: 30%
Bildungsromán podle Asimova. Mladý Seldon musí na vlastní kůži poznat, co je diskriminace, chudoba, feminismus, ale i láska aby mohl dobudovat svoji slavnou psychohistorii. A k tomu všemu ho opatrně vede... SPOILER. Ne nebudu to dotahovat. Oceňuju, že se autor snaží propojit svoje dvě veledíla, ale je z toho jen další neskutečne ukecaná procházka po budoucnosti, kde se zase nic tak extra zajímavého nebo nového nestane. Akční to neni taky, chemie mezi hlavními postavami za mě nefunguje, Seldon působí jako idiot, nevím. A ten neskutečnej sexismus pořád, třeba, když Seldon nabádá svojí průvodkyni, aby si klidně sundala podprsenku, jestli se tak hrozně potí... Ta třetí hvězda je z nostalgie. Zestárlo to. Ukrutně.
Nemám prakticky nic moc, co bych vytknul. Naprosto parádní sci-fi záležitost, která pro mě znamená úvod do série o Nadaci. Kniha mě velmi bavila od začátku až do konce a s napětím jsem očekával, jaké další nástrahy budou muset Hari a Dors překonávat. Román je pro mě postavený rozhodně více na ději, než na postavách. Jednotlivé postavy se nijak překotně nerozvíjejí, ale v tomto případě i to málo bohatě dostačuje a tento fakt i příjemně souzní se závěrem. Musím jednoznačně říct, že závěrečná odhalení mě dostala dost do kolen. Už v průběhu čtení mi něco neštymovalo a jednu ze závěrečných bomb jsem v nějaké podobě očekával. Nicméně na to, co přišlo jsem rozhodně připraven nebyl. V sérii se rozhodně chystám brzy pokračovat a uvidím, jestli se rozhodnutí číst chronologicky dle příběhu a nikoliv dle data vydání ukáže jako dobré.
Na planetu Trantor přilétá mladý matematik Hari Seldon, aby na zdejší konferenci uvedl přednášku teorii psychohistorie, která umožňuje předvídat a řídit další vývoj lidstva. A tato přednáška změní vše, neboť tato teorie je předehra ke zrození Nadace. Já prostě sérii Nadaci mám moc rád, tudíž moje hodnocení je jednoznačné. Asimov se vrací na úplný začátek, kde vznikla myšlenka Nadace. Skvělý sci-fi román, který se sice lehce čte a neztrácí nic na napětí.
Zajímavé je, že z celé série mi tohle připadalo asi nejčtivější a nejzajímavější. I když pořád trochu prvoplánové a i naivní. Bohužel, sérii Nadace jsem nějak nepřišel na chuť.
V tejto časti sa vraciame späť v čase ..... do obdobia, kedy to celé začalo. Vládne cisár Kleon I. a Hari Seldon svojou teóriou mení nielen svoj osud, ale aj osud celého vesmíru.
Nevadí, že som to nečítala chronologicky, ale podľa dátumu vydania. Neubralo to na napätí, prekvapeniach, ... ale určite sa menil (vyvíjal) štýl písania spisovateľa.:-)
Takže ešte posledná časť.
Když je teď ten nový seriál, chtěl jsem si Nadaci nejprve přečíst v knižní podobě. Kdysi (asi před 20 lety) jsem jeden nebo dva díly četl. Teď jsem to zkusil od prvního a dočíst ho bylo dost utrpení. Jednak jde hodně poznat doba, ve které to bylo psáno (ta absence mobilu nebo internetu je tam hodně znát) a jednak mi to přišlo hodně slabé a nudné. Pravda závěr (pár posledních stránek) byl trochu strhující a překvapivý, ale to je asi tak vše.
Nadaci považuji za jednu z nejlepších programovacích sérií světové sci-fi. Tedy tu původní. Tento dodatečný prequel už bohužel nese typické znaky pokusu vnořit nohu podruhé do stejné řeky a je stejně neúspěšný jako všechny ostatní takové počiny. Asimov je sice dobrý spisovatel, ale tedy už mlátí prázdnou slámu a z té nevytluče moc ani genius. Začátek je velmi rozvláčný a hlavní hrdinové dost nevýrazní. Sem tam nějaký ten deus ex machina. Původní Nadaci to začne připomínat až na samotný závěr. Pro fanoušky Nadace sice povinná četba, ale bohužel bez zopakování původního zážitku.
Hurá. Starý dobrý Asimov je zpět. Kniha se čte skvěle! A ty zvraty! Jen musíte vydržet tu chviličku pomalejšího začátku.
Posledních několik měsíců jsem věnoval neméně slavné Sci-fi sérii Duna od Herberta, takže když se mi do rukou dostala tato kniha, lehce jsem se zalekl. Původní Nadaci a navazující díl jsem četl už před více jak čtyřmi lety, krom toho jsem si už zvykl na vážný a politický tón Duny. Obával jsem se, že předehra k Nadaci bude podobný fan servis jako Předehry k Duně, tzn. příběhy úzce spojené s dějem původní knihy a tedy zcela nesamostatné.
Naštěstí, Předehra k Nadaci je velmi milá a vlídná kniha, která čtenáře udržuje v poklidném a mírném rozpoložení, netlačí na jeho emoce a nenutí jej vzpomínat si, o co že v té původní Nadaci šlo. Velmi se mi líbila všechna dobrodružství Hariho Seldona, skutečně sympatického matematika s nešťastným osudem. Zprvu mi příliš neseděl odlehčený a jednoduchý styl, který Asimov používá, ale nakonec to byla právě jednoduchost, kterou jsem v závěru ocenil. Dokonale uzavřený a důmyslnou pointou obdařený děj měl příjemný filozofický přesah a donutil mně přemýšlet. Jediná výtka - když třikrát během knihy postavy absurdně zaměňují jméno Yak za zájmeno jak, vážně jsem uvažoval nad tím, co si autor vlastně myslí o inteligenci čtenáře,kdyz na jednu stranu plní stránky moudrou polemikou a na druhou stranu využívá podobných gagů.
Po několika letech se vracím k mému oblíbenému autorovi a nutno říci, že skutečně nezklamal ani trošičku! Absolutně jsem zapomněla na jeho osobitý, jednoduchý, líbivý styl psaní a vůbec nelituji, že jsem Asimova znovu držela v ruce!
Děj příjemně plyne a spíš, než že by byl plný zvratů a akce, nás obohacuje o poznávání nových budoucích kultur (takové "rodinné dobrodružství). Moc mě baví historická provázanost děje s časově hierarchicky dřívějšími knihami!! Narážky na Zemi mě nutily k zamyšlení, zda je taková vize příštích tisíciletí vůbec možná a kam se naše lidstvo asi dostane?
Asimov však jako vždy prokázal, jak moc průkopnickým autorem byl a jak moc nadčasové jeho dílo bude i (věřím) za třeba i několik století!
Píše se rok 12 020 Galaktické éry (24 520 našeho letopočtu) a Země, Aurora, roboti, to vše jsou zapomenuté pojmy, které zná jen někdo z pradávných pověstí a legend. Na hlavní planetu Galaktické říše, Trantor, přilétá mladý matematik, doktor Hari Seldon, aby zde na konferenci představil svou teorii o nové předpokládané vědě, založené na matematickém vyjádření sociálních změn. Mimochodem, tuto teorii již před tisíci lety předvídal doktor Fastolfe z Aurory a letmo se o ní otřeli i roboti Giskard a Daneel při tvorbě Nultého zákona robotiky. Tato teorie zaujme mnohé vlivné osoby a Seldon tak stráví značný čas útěkem před úklady ministerského předsedy Demerzela, v čemž mu je nápomocný novinář Hummin. Při poznávání Trantoru pak Seldon nalezne nejen několik oddaných přátel, ale také přesvědčení o proveditelnosti převedení své teoretické vědy do praxe.
Cyklus Nadace:
0,1. Já, robot: Chránit (Reichertová)
0,2. Já, robot: Poslouchat (Reichertová)
0,3. Já, robot: To Preserve (Reichertová) v ČR nevyšlo
1. Já, Robot (Asimov)
1,1. Robohistorie I. (Asimov)
1,2. Robohistorie II. (Asimov)
1,3. Vize robotů (Asimov)
1,4. Sny robotů (Asimov)
2. Pozitronový muž (Asimov, Silverberg)
3. Nemesis (Asimov)
4. Ocelové jeskyně (Asimov)
5. Nahé slunce (Asimov)
6. Roboti úsvitu (Asimov)
6,1. Odysea/Podezření (Kube-McDowell, McQuay)
6,2. Kyborg/Zázrak (Wu, Cover)
6,3. Útočiště/Pericentrum (Chilson, Wu)
6,4. Kukaččí vejce/ Odrodilec (Leigh, Scotten)
6,5. Vetřelec/Aliance (Thurston, Oltion)
6,6. Maverick/Lidstvo (Bethke, Oltion)
7. Roboti a Impérium (Asimov)
7,1. Kaliban (MacBride Allen)
8. Hvězdy jako prach (Asimov)
9. Kosmické proudy (Asimov)
10. Oblázek na obloze (Asimov)
11. Předehra k Nadaci (Asimov)
12. A zrodí se Nadace (Asimov)
Isaac Asimov sérii o Nadaci měl absolutně promakanou. Sic zakončil bádání za bludnou Zemí v předchozí knize, jal se pokročit sérií tam, kde to vlastně všechno začalo. V době Hariho Seldona, který s celou tou psychohistorií přišel. Fascinující na této knize nicméně nebyl tolik její průběh, jako spíš to, jak ji měl propojenou se všemi knihami předešlými. V tu ránu se veškeré ty momenty knih předešlých začaly propojovat a dokázaly dovysvětlit něco, o čem se v předchozích dílech jen mluvilo. A i když je tento díl hodně filozoficky stavěný, stále se udržuje obrovský důraz na dobrodružství, které mě místy bavilo hodně a místy už ho možná trošku i hodně bylo. Na symbolický závěr kariéry legendárního spisovatele se nicméně hodně těším.
Asi první polovina hrozná nuda. Pořád se nic nedělo. Ale říkal jsem si, že to vydržím, protože si to ta série prostě zaslouží. Jak jsem se zakousl, tak to nabíralo na dějové lince a dramatičnosti. Je mi líto těch (někdy jim ale závidím), pro které je příběh čitelný již od začátku a minimálně tuší, co se stane. Já takovým darem naštěstí obdařen nejsem, a tak si děj užívám o to víc. Zápletka krásně narůstá a vyvrcholení příběhu bylo stejně (ne-li více) intenzivní jako v případě dílu "Nadace a říše". Tenhle díl je pro mě velkým překvapením. Za mě zatím nejlepší díly: 2, 5, 6.
Další díl do skládačky, který toho hodně vysvětluje. Seldon jako hlavní hrdina zajímavý a pýcha jako pohon pro vytvoření historie zní jako dobrý důvod. Daneel to vymyslel dobře a doufám, že jeho příběh se pokračování ještě trochu rozvine.
Knížka není špatná, děj má spád a není hloupý, nápad je originální. Přesto jsem se při čtení docela nudila a postavy mi přišly až přílliš románové, než abych si je zamilovala. Konec je do značné míry předvídatelný. Stohy velmi podprůměrných sci-fi však román bez jakýchkoliv pochybností převyšuje.
Naprostá spokojenost. Poslední kniha, která se mi ze série Nadace dostala do rukou a byla (pro mě) jednoznačně tou nejlepší. Spolu s navazujícím dílem je považuju za bezvadný chronologický úvod k příběhu a z hlediska spisovatele za důstojné zakončení literární práce. Zde jsem se bavila nejvíce, od začátku až do konce. Spolu s originalitou a momentem překvapení - a také sympatickými postavami - co více si jako čtenář můžu přát?
Autorovy další knížky
| 2009 |  Nadace |
| 1993 | Já, robot |
| 2009 | Nadace a Říše |
| 1993 | Konec Věčnosti |
| 2010 | Druhá Nadace |
Z prvního dílu Nadace by to mohlo vypadat, že se Sheldon dostal do víru dění až v pokročilém věku. Že do té doby ušel pozornosti a v klidu tvořil svou psychohistorii. Nejspíše tomu tak i bylo. A to zhruba do okamžiku, než se Asimov rozhodl vydat další knihu.
Moc dobře udělal ten Asimov, protože s mladým Sheldonem se rozhodně nenudíme. Příběh je jedna velká detektivka ve stylu Eliáš a Deneel. Akorát tady nehledáme vraha, ale použitelnost psychohistorie.
Pár zajímavostí z knihy:
1. Společensky přijatelná sebevražda: "Existují daleko pohodlnější způsoby. Kromě toho, sebevražda je na Trantoru společensky přijatelná. Člověk může ukončit svůj život různými oficiálními metodami v centrech, která byla k tomuto účelu zřízena, pokud je ochoten před tím podstoupit psychoterapeutickou kůru."
2. Znaky úpadku společnosti: "Rychlost technického pokroku se začala snižovat už před stoletími. Teď se pokrok sotva plazí, v některých odvětvích se zastavil úplně."
3. Dostupnost MHD: "Nikde nebylo vidět vozidla… Nejsou vlastně ani potřeba, je tady rychlodráha a pro cestování na kratší vzdálenosti pohyblivé schody. Na ještě kratší vzdálenosti jsou tu chodníky a naše nohy."
4. Velká armáda je znak úpadku společnosti: "Flotila je mnohem větší a dražší, než bývala. …vojáci jsou dobře placení a nestojí o snížení svých platů jen proto, že je náhodou mír. … Takže peníze stále tečou neproduktivně do armády a životně důležité oblasti společenských potřeb dostanou jen tolik, kolik zbyde."
5. O přílišné specializaci: " Přílišná specializace je na škodu. Ořezává znalosti na milionech míst, ze kterých pak teče krev."