Prekrásny nový svet

03.10.2022

Knížku jsem poprvé četl v sedmdesátých letech. Od té doby se k ní čas od času vracím. Je to nadčasové podobenství světa v němž každý ví, kde je jeho místo a všichni jsou předurčeni ke štěstí. Nejsme k tomu Krásnému novému světu blíž a blíž? Kdyby to bylo v mé moci, uvedl bych tuto knížku v seznamu doporučené četby pro střední školy.

Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.

Svět se změnil. Lidstvo existuje v kastovním systému, každý jedinec je vytvořen laboratorně a je predestinován pro svůj životní úděl. Neexistuje hlad, chudoba, nezaměstnanost. Díky Fordovi tu totiž máme skvělý nový svět!

Předně nerozumím tomu, z jakého důvodu se u nás stále knížka distribuuje pod tím naprosto stupidně přeloženým názvem. Jestli se narativ knihy dá považovat za konec civilizace, je minimálně námět k diskuzi, ale rozhodně není tak krásně víceznačný a plný oxymóra (i když ne tak úplně) než název původní. To ovšem nic nemění na kvalitě knihy. Osobně mi přijde velká škoda, že je tento titul tak trochu zastíněn Orwellovým románem 1984. Dvě díla, často stavěná vedle sebe, přitom tolik rozdílná. Hlavní rozdíl spatřuji v tom, že Orwellův svět je dystopický, kdežto u Huxleyho jde spíše o dystopii v utopii. Všichni jsou šťastní, všichni se mají dobře, každý má to, co potřebuje, všichni spí se všemi, když vám něco chybí, máte po ruce vlastně neomezené zásoby somy - drogy štěstí, navíc vám k tomu přibalí dovolenou. Kde je problém? Žádný není. Tedy pokud jste spokojeni s nudným, uniformním, stereotypním, konzumním, pohodlným životem. Pomalu si říkám, kdy se ještě bavíme o knize a kdy o dnešní společnosti. Dneska velice oblíbené slovíčko "orwellovský" se zahanbeně krčí v koutě před vším tím, co by se dalo dnes označit "huxleyovské"...

Do děje jste vtaženi skvěle kompozičně řešenou třetí kapitolou, která střídá fokalizaci různých postav až ve čtyřech různých scénách, které jsou na sebe místem nezávislé, přesto na sebe rozhovorem, situací nebo řešeným problémem reagují. Zároveň je celá část výborně gradována.

Celý příběh se točí okolo Bernarda Shawa, predestinačního technika, který přemýšlí, jestli neexistuje i něco víc, než obyčejnost všedního života. Odpověď najde v rezervaci divochů. Zde se nám hlavní postavou pomalu stává John alias Divoch, pro kterého je střet s civilizací velkým šokem. S Divochem se potom dostáváme až na samý konec knihy. Ten je jediným aspektem celého díla, který se mi opravdu nelíbil. Z Johna se stane bláznivý fanatik, hrající si na středověkého poustevníka a novodobého mnicha. Celá finální pasáž vyznívala, jako že se naprosto zbláznil (a vlastně proč ne). Vrcholem knihy je bez pochyb debata Mustafy Forda právě s Johnem před jeho odchodem, kdy společně konfrontují různé úhly pohledu na problémy lidstva.

Pro mě nepochopitelně málo známá a propagovaná knížka, snadná ke čtení, přečtená rychle, a hlavně dává odpověď na věčnou žákovskou otázku.

Proč se to učíme?
Abys nebyl ignorantský debil...

Já se bavila! V tomhle případě to považuju za onen šibeniční humor, protože on třeba Huxley nemusí být tak daleko od pravdy. Jen by mě strašně zajímalo, jak se hraje takový "elektromagnetický golf"?

Nehodnotím, já na tento druh literatury nejsem, skončila jsem příchodem Divocha, pak už jen rychle listovala, stále jsme čekala, něco...? A ono nic. První televize byly prodávány od roku 1934, dílo vzniklo v roce 1932 a televizemi se to tam hemží. Měla jsem obavy, že pokud to nepřečtu, budu mít "díru ve vzdělání", nebo přijdu o něco podstatného, ale už jsem ji vrátila do knihovny, a jsem naprosto nepoznamená čímkoliv. Jen doufám, že jsem také spíš pneumatická než tlustá :-)
A pár chytrých lidí si jistě pomyslí, že jsem také úplně blbá, nu což, nemusím sem psát vůbec nic, moje rozhodnutí, jít s kůží na trh.

17.06.2022

Jo, už aby ta doba přišla – napadlo mě při této knížce. Docela se autor trefil a hodně z toho co popisuje zní docela věrohodně a i představitelně. I když linka s nečistým člověkem je poněkud víc fantaskní, celkově je to moc príma. Myslím, že když dotáhneme proměnu jakékoli buňky na zárodeční, vyresetujeme její biologický časovač na nulu a konečně se někdo entuziastický pustí do výroby syntetických děloh, tak se nám definitivně otevřou brány k fabrikové výrobě „lidí“. Hrozně se mě spojila má nedávná knížka Zázrak tam dole, kde autorky přesazovali přesně ten styl: měj sexu, jak jen chceš, ovládej svou menstruaci a případná embrya znič „pilulkou po“. Vlastně si říkám, co na té knížce bylo sci-fi. :D

I když dobrá knížka k zamyšlení, vyprávění mi přišlo trochu kostrbaté a začátek byl docela utrpení. Když už se to pak rozběhlo, bylo to fajn. Takže 4 hvězdičky posílám autorovi do nebe. :)

05.06.2022

(SPOILER) Zajímavé obsahem i inspiracemi v souvislosti s datem vzniku, rokem 1931/2. Další válka ještě daleko, ale (budoucí) diktátoři již nepříjemně blízko, různého ražení, na různých frontách. Autor se chytil více svobody versus predestinace (tedy předurčení diktované "shora", mocenskými strukturami), která má činit lidi šťastné, bez debat a bez strádání.
Nezbytný úvod z líhně embryí (povětšinou skupinově identických a přísně ovlivňovaných pro jejich koncové "nasazení") a jejich hromadné výchovy byl propracovaný a zajímavý.
Následná část představila kastovanou civilizaci v její plné nahotě - doslova, pudy se podporovaly pro udržení pocitu štěstí, bez starostí, protože všichni byli neplodní. Rovněž nikdo nechátral, nestárnul, a pokud možno se vyhýbal nemocem a patogenům (mnohé byly vymýceny), což ještě podpořilo štěstí při pohledu na vlastní pěkně mladistvé tělo i na všechny okolo (tedy hlavně v rámci nejvyšších kast, na ty nižší hezký pohled tedy rozhodně nikdy nebyl, ale taky asi z nich nebylo mnoho běžně vidět). Nu a vedle rutinní práce ještě trochu pocitové zábavy a masáží a sportu a televizky, a štěstí se udržovalo permanentně na nejvyšší úrovni (samozřejmě i za pomoci uměle navozených drogových výletů, hotových mnohadenních dovolených).
Že se nepodporovalo samostatné myšlení (proč taky), věda byla uchýlena na izolované ostrovy a odsouzena do nicoty, že nebylo co číst (nač taky), to bylo nutné pro kompletní odpoutání se od minulosti i pomýlených starých pokrevních pout jako manželství, plození dětí, rodina, láska, která jen bránila všemocné civilizaci. Ta zatočila s Pánem Bohem, přesněji nahradila jej Pánem Fordem (ano, zavedení pásové výroby opravdu změnilo svět, proto se i s prvním autem typu T datoval nový letopočet) a jeho Fordstvo v podobě následovníků vládlo celému světu.
Ale rezervace "původních obyvatel" ještě ve světě existovaly, byť v hrozných podmínkách pomalu vymíraly, ač stále plodily děti. A v jedné rezervaci žila i původně civilizovaná běloška, která tam porodila syna. Mladík, který nebyl nakonec ani součástí civilizace, ani nepatřil mezi domorodce (ti ho nepřijali mezi sebe v rámci výchovy), byl jako experiment převezen (s matkou) do centra civilizace (Londýna). Matka své pozemské působení strávila na vnějškem plně podporovaných souvislých tripech, což jí život milosrdně ukrátilo. Mladík, stále častěji, až nakonec výlučně označovaný jako divoch, měl zájem seznámit se s civilizací, ovšem měl možnost ji konfrontovat se svou "divokou" zkušeností. To se mnohým nelíbilo, v první řadě jemu samotnému. Takže si vybral krajní řešení. (Kvůli tomuto konci a nevyváženosti obsahu pro mne jako celek 70%).
K pořádnému filozofování se Huxley uchýlil až v poslední části knihy.

"Jedna z hlavních funkcí přítele spočívá v tom, aby snášel (v mírnější a symbolické formě) tresty, které bychom rádi uvalili na své nepřátele, avšak nemůžeme."

"'A proč je /tato kniha/ zakázána?' ptal se divoch. Byl celý vzrušen, že potkal člověka, který četl Shakespeara, a okamžitě zapomněl na všechno ostatní.
Inspektor pokrčil rameny. 'Protože je to staré; to je hlavní důvod. Tady nám staré věci nejsou nanic.'
'I když jsou krásné?'
'Zejména když jsou krásné. Krása je přitažlivá a my nechceme, aby lidé byli přitahováni starými věcmi. Chceme, aby měli rádi věci nové.'
...
'Náš svět již není světem Othellovým. Nemůžete vyrábět vozy bez oceli - a nemůžete psát tragédie bez sociálních otřesů. Svět je teď stabilní. Lidé jsou šťastní. Dostanou, co chtějí, a chtějí jen to, co mohou dostat. Daří se jim dobře, jsou v bezpečí; nikdy nejsou nemocní, nemají strach ze smrti; netrápí je matka ani otec; nemají ženy ani děti, nemají lásku, kterou by silně prožívali; jsou predestinováni tak, že se prakticky nemohou chovat jinak, než jak se chovat mají.
...
'Skutečné štěstí vypadá vždycky dost uboze, srovnáme-li je s tím, co překryje neštěstí. A stabilita zajisté zdaleka není tak okázalá jako nestabilita. Spokojenost nemá nic z půvabu statečného boje proti neštěstí, nic z malebnosti zápolení s pokušením nebo s osudovou zkázou, k níž vede vášeň nebo pochybnost. Štěstí není nikdy vznešené.'"

"Nejen umění je neslučitelné se štěstím, věda také. Věda je nebezpečná, musíme ji pěkně držet na řetěze a dát jí náhubek."

"Poznání bylo nejvyšším statkem, pravda svrchovanou hodnotou; vše ostatní bylo druhotné a podřízené. Ovšem už tenkrát se myšlenky začaly měnit. Ford Pán sám velmi přispěl k tomu, že se důraz přesunul z pravdy a krásy na pohodlí a štěstí. Takový přesun si vyžádala hromadná výroba. Všeobecné štěstí udržuje kola v neustálém chodu, což pravda a krása nedokáže."

"'Proč jim ty knihy o Bohu nedáte?'
'Ze stejného důvodu, proč jim nedáváme Othella. Jsou staré. Jsou o Bohu, jaký byl před stovkami let. Nikoli o dnešním Bohu.'
'Ale Bůh se nemění.'
'Zato lidé se mění.'"

"'A co sebezapření? Máte-li Boha, máte důvod pro sebezapření.'
'Ale průmyslová civilizace je možná jen tak, že tu není třeba žádného sebezapírání. Vyhovět lidským nepravostem až po ty nejzazší hranice, které ukládá hygiena a ekonomie. Jinak se kola přestanou točit.'
'Měli byste důvod k cudnosti!' pravil divoch a trochu se začervenal, když vyslovil tato slova.
'Avšak cudnost znamená vášeň, cudnost znamená neurastenii. Vášeň a neurastenie znamenají nestabilitu a nestabilita znamená konec civilizace. Nemůžete mít trvalou trvalou civilizaci bez množství příjemných neřestí. '
'Avšak Bůh je důvod všeho ušlechtilého, vznešeného a hrdinného. Když má člověk Boha...'
'Můj milý mladý příteli. Civilizace absolutně nepotřebuje vznešenost nebo hrdinství. Jsou to příznaky politické neschopnosti. V náležitě organizované společnosti, jako je naše, nemá nikdo příležitost být vznešený nebo hrdinný. Taková příležitost může vzniknout jen za zcela nestabilních podmínek. Tam, kde jsou války, kde dochází ke konfliktům věrnosti, kde je třeba přemáhat pokušení, kde se musí vybojovat nebo ochránit láska - tam ovšem vznešenost a hrdinství mají svůj smysl.'"

16.05.2022

Orwellovo 1984 je tíživé a temné. Zamjatinovo My je bonbónek pro oduševnělého inženýra. Huxleyho Konec civilizace mi ale přišlo mnohem mrazivější, protože jeho velká část už není beletristický výmysl. Zkrátka tahle 90 let stará kniha je už skoro víc realita než sci-fi, což pro nás není dobrá zpráva.
Nicméně... Děti se vyrábějí v láhvích, kterou opouštějí při tzv. dekantaci, slova jako matka, otec či narození jsou silně oplzlá, bible je považována za pornografii. Lidé jsou vyráběni podle předem daného schématu, zařazeni do kast od jedinečných alfa jedinců (jimž je inteligence podporována vitamíny) až po epsilony-debily (kterým se naopak inteligence snižuje jedy), každý má v komunitě své místo a od raného dětství prochází mnohaletou predestinací, kdy v noci poslouchá texty typu „Staré šaty zahazujeme. Radši zahazovat nežli opravovat“. A někde daleko od všeho žije v rezervaci hrstka necivilizovaných zoufalců, kde se rodí děti ještě po staru (no fuj!) a která nepoužívá výdobytky moderní civilizace – stárne, tloustne a chlastá meskalu místo aby civilizovaně zobala somu, tj. oficiální drogu, která člověku umožní vzít si „dovolenou od života“ aniž by měl druhý den opici, a která spolehlivě každého ochrání před citovým rozrušením - viz další predestinační věty: „Jeden kubík [somy] stačí, když tě můra tlačí. Jeden gram vzít – lépe než klít.“

Kniha je napsaná dobře, jen je třeba překonat počáteční chaos – kakofonii vět naházených na hromadu bez ladu a skladu, kdy musíte hádat, kam s nimi.
Můžu doporučit jako neveselou inventuru toho, kam až jsme došli, nebo jako zajímavou sondu, jak to pan Huxley s námi viděl. A taky jako doplnění základního vzdělání do trojice k 1984 a My.
---
„Petrklíč a krajina mají jednu velkou chybu: jsou zadarmo. Láska k přírodě nezaměstná žádnou továrnu. Proto bylo rozhodnuto, že se láska k přírodě odstraní, nikoli však sklon používat dopravních prostředků. (…) Predestinujeme masy k odporu vůči přírodě, avšak zároveň je uzpůsobíme tak, aby našly zalíbení ve všech sportech v přírodě. Přitom dbáme, aby každý sport vyžadoval složité nářadí. Takže teď nejen používají dopravních prostředků, ale jsou také spotřebiteli průmyslového zboží.“
---
„Byla například zavedena všeobecná spotřební povinnost.“
---
„Nemůžete mnoho spotřebovat, když jen klidně sedíte a čtete knihy.“
---
„Nic nechápu,“ řekla rozhodně, pevně odhodlána zachovat si své nepochopení nedotčeno. „Nic. A ze všeho nejméně, proč si nebereš somu, když máš tak hrozné myšlenky.“
---
„V minulosti Bernard často přemýšlel, jaké by to asi bylo, kdyby byl podroben (bez somy, odkázán jen na své vnitřní zdroje) nějaké velké zkoušce, vystaven utrpení, pronásledování, dokonce toužil po nějakém soužení. (…) Nyní to vypadalo, že hrozba bude skutečně naplněna, přímo se děsil. Po jeho domnělém stoicismu a teoretické odvaze nezbylo ani stopy.“
---
„Zdvořile mu naslouchali. Ale za jeho zády potřásali hlavami. „Ten jednou špatně skončí,“ říkali; mohli tak prorokovat s tím větší jistotou, že sami byli docela ochotní k tomu jednou přispět.“
=========
PS. Tak schválně: kolik různých technických pomůcek dnes používáme na potlačení přírody a výlety do přírody (a pohodlí, samozřejmě :) – přihlaste se, kdo nemáte v kolně sekačku, strunovku, motorovou kosu, elektrické nůžky na živý plot, cirkulárku, řetězovou pilu, štípačku na dřevo, chemii a vše pro bazén, elektrokoloběžku a výbavu na kolo, lyže a snowboard, v garáži autosedačku, nosič na kola a střešní box, na zahradě kompostér, pergolu a zahradní gril, umělé zavlažování, vybetonovanou terasu, příjezdovou cestu a garážové stání a doma pračku, myčku, sušičku, kávovar a třeba robotický vysavač? :)
Co koupíte, to vydrží sotva do konce záruky a nejde to opravit, nespravují se ponožky, boty ani pračky, počítače a televize jsou za chvíli nepoužitelné, protože neutáhnou nový software nebo si neporadí s novým typem signálu.
Reklama i umění cílí na emoce, láká na zábavu nebo naopak na bezpečné hrůzy zpoza obrazovky, zdůrazňuje se pohodlí a příjemné pocity (plaťte pohodlně mobilem, bavte se s námi :) Uf!

14.05.2022

(SPOILER) Slavný utopický nebo spíše anti-utopický román. Vize o budoucnosti, kde všechno na první pohled dobře šlape, ale asi by si ji nikdo dobrovolně nevybral.

Budoucnost je tu vyobrazena zajímavě a velmi originálně. Působila nově a neokoukané v 30. letech, kdy knihu vizionář Aldous Huxley napsal, a působivě neotřele i dnes. V této vzdálenější budoucnosti se lidstvo zbavilo břemene minulosti a vymazalo všechny historické knihy, beletrii i jiná umělecká díla. Taky se zde pěstuje promiskuita. Láska a dokonce i rodinné struktury jsou považovány za něco nemravného a ujetého. Lidstvo se rozšiřuje skrz jakési klonování a děti jsou odmalička psychicky manipulovány skrz hypnózu a další prostředky. Lidstvo je rozděleno podle úrovní, a ať už jste přiřazeni do vysoké kasty krásných alfa samců či nízké kasty dělnické třídy, vždy je vám vštěpováno, že právě ta vaše kasta je nejlepší a jste v životě šťastní. V tomto světě se moc nepřemýšlí a jen se pracuje a konzumuje.

Úsměvným aspektem knihy je, že náboženství nahradilo uctívání Henryho Forda, skutečného člověka, který kdysi způsobil revoluci vymyšlením pásové výroby. Zde je z něho hotový mesiáš, což se projevuje i tím, že symbol kříže nahrazuje T-čko odkazující na jeho revoluční auto Ford model T, které bylo cenově dostupné běžnému Američanovi.

Brzy je nám představen pár, který úplně do tohoto světa nezapadá, a vypadá to, že se mezi nimi může rozvinout láska. Možnou paralelu s podobnou zápletkou v Orwellově 1984 ale zařízne druhá polovina, v níž se hlavní pár vydá mezi "divochy" a dva tito "divochové" se následně vydají do moderní civilizace. Tito "divoši", matka a její syn, jsou více spřízněni s přírodou a především u nich funguje koncept rodiny a lásky. Bohužel zápletka s nimi mi nepřišla příliš zábavná. Má své pěkné chvíle a dialogy, ale nejedná se o nic extra poutavého a přestává se nám dostávat dalších informací a zajímavostí k výborně ztvárněnému světu. Spíše se z románu stane taková sci-fi telenovela.

Výborná vize budoucnosti s nepříliš zábavnou druhou polovinou.


Šest zmanipulovaných lidí posedlých konzumerismem z deseti.

Je fascinující, jak scifi z roku 1932 dokáže být mrazivé a tak vizionářské.... Musím smeknout, protože po dlouhé době scifi, které mě bez jediného výstřelu či záblesku laseru dokázalo přikovat k židli.
Příběh nezaujme akcí a překotným dějem, ale po přečtení aspoň ve mě zůstala myšlenka, nad kterou jsem přemýšlel pár týdnů a to se v dnešní literatuře cení.
Tleskám a dávám 5/6 Padla by i šestá hvězda, ale po netradičním začátku a skvělém rozjezdu, přeci jen ten konec byl pro mě trošičku né dle mého gusta. Ale i tak super a doporučuji!

16.04.2022

Všechno se opakuje. Po přečtení tohoto fakt nemám důvod myslet si, že někdy bude líp.
Popisovaná budoucnst je ale snad ještě horší, než současná... realita.

01.04.2022

Konec civilizace je další z příkladů, kdy jsem si při čtení říkal, zda jsem dement bez dostatečné mozkové kapacity a nebo je to prostě jen špatně napsaná kniha. Na jednu stranu se jedné o nesmírně ambiciózní dílo s širokým přesahem, avšak celé je to napsáno jaksi nešikovně. Mnohovrstevnatost, která může být jinde známkou geniality autora, je tady bohužel na škodu a dělá román dosti nepřehledným. Je to škoda, protože na četbu Konce civilizace jsem se dlouhá léta těšil a o to bylo mé zklamání větší. Co se dá dělat, třeba někdy příště, až budu já nebo kniha v jiném rozpoložení.

28.03.2022

O, Forde... Protoze jsem videla serial, vedela jsem aspon trochu, co me ceka. Serial se mi celkem libil. Zacatek knihy je super, jednotlive popisky kast, predestinace a dalsich mnoha pojmu, jsou dukladne vysvetleny, pozornejsi ctenar se v tom neztrati.. S postupem casu me to ale prestavalo bavit a ke konci uz jsem byla celkem znechucena. Johnovo chovani bylo uplne mimo misu a myslim si, ze ani neodpovida jeho predchozimu vyliceni. Nebo mu proste jen jeblo...? Kazdopadne druha pulka to te prvni kazi, tot ma predestinace :-)

26.03.2022

Začátek super, prostředek super, konec už byl slabší, ale dost to odpovídá moderní společnosti kde sex je na prvním wc na disco nebo klubu, všechno na jedno použití a nic se nepravuje.. Smutné

20.03.2022

Začátek se nesl na vlně téměř nepředstavitelného futurismu a utopie a kromě 3 kapitoly, která kvůli svému stylu byla hodně zmatená, jsem byl zatažen do děje a chtěl jsem vědět víc o tomto světě. Bohužel tím stavba světa prakticky skončila a kromě výletu do rezervace už to bylo jen o budoucností pokřivených lidských vztazích a o přístupu divocha k poznávání společnosti. Přerod divocha na konci knihy byl hodně náhlý a i zbytečně vyhrocený. Tón, který kniha nasadila, není úplně shodný s jinými antiutopickými romány - nevychází z něho tak jasné varování. Zároveň má kniha dost delších pasáží, kde se reálně nic neděje, děj se neposouvá ale svět se nestaví, a je to spíše práce číst dál. 4/10

Jak cestujeme dále a dále do budoucnosti, je dosti možné, že budeme natolik technologicky rozvití, že lidství, jak ho známe, bude vnímáno jako bezpředmětné a omezující. Take Soma a nechť se o zbytek postará chemie.

11.03.2022

V rámci žánru antiutopického románu se jedná o "must read" knihu. Narozdíl od ostatních knih s touto mě příliš psychicky nezdeptala, za to mě velmi bavila. Neotřelé

07.03.2022

Forda Pána, nemít v sobě ty dva gramy somy, hrklo ve mně, že je to snad doopravdy :-)

04.03.2022

Domorodci nemůžou mít klid ani v budoucnosti...

01.02.2022

Ó Forde, Forde, málem se stalo něco, co jsem za svůj život udělal snad jen asi 2x. A sice to, že bych knížku nedočetl. Opravdu ten začátek nebyl jednoduchý. Pořád jsem čekal, kdy se začne něco dít. A ono se pořád nic nedělo. Na chvíli jsem tu knížku i odložil a přečetl něco jiného, abych se k ní posléze vrátil.
Výsledek sice není to, co jsem od knížky původně očekával. Čekal jsem příběh ve stylu 1984, ale ono to tak není. Ta knížka je něco jiného a v podstatě jsem ji začal hltat až s posledními cca šedesáti stranami. Stálo to za to a jsem rád, že jsem se kousnul a dorazil to.
V neposlední řadě by se i u Huxleyho, podobně jako u Orwela, dalo říct - "Ta kniha není návod, ale varování!"