Přemyslova krev
Jitka Svobodová
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/348815/bmid_premyslova-krev-Mr1-348815.JPG
4
29
29
Píše se rok 999. Umírá kníže Boleslav a zůstávají po něm tři synové. Nejstarší Boleslav, prostřední Jaromír a nejmladší Oldřich. Ovšem knížecí stolec je jen jeden. A českou zemi obklopují kořistní vladaři, kteří využijí každé nesvornosti. Z jedné strany Boleslav Chrabrý a jeho Polané, že druhé říše vedená mladičkým, leč velmi ambiciózním císařem Otou. Uvnitř čerstvě christianizované země to rovněž vře; stará víra má hluboké kořeny. Historické drama začíná! Místy kupodivu vedené jako konverzační komedie. Což jen přiostřuje břit dění...... celý text
Přidat komentář
Chtěla bych autorce vzdát hold, kniha mě naprosto uchvátila. Narazila jsem na ni úplnou náhodou na Světě knihy. Protože mám ráda českou historii, zvláště Přemyslovce, zaujala mě. Když jsem knihu začala číst, zjistila jsem, že skrývá mnohem víc a dalece předčila má očekávání. Nejenže má autorka perfektně nastudovaná historická fakta a čtivým jazykem jim dává život, ale celý příběh je protkaný jemnou nenásilnou linkou fantasy. Člověk v klidu může uvěřit, že před tisícem let, kdy v Čechách spolu soupeřila stará Slovanská víra s nově nastupujícím křesťanstvím, mohla se magie popisovaná v knize skutečně existovat. Nad to je kniha celkově milá, čtenáře pobaví i potěší. Už teď vím, že se ke knize v budoucnu vrátím a pokud autorka vydá něco dalšího, budu se těšit.
Přemyslova krev je... výživná. Muselo dát obrovskou práci ji napsat, ilustrovat a vydat. Stejně tak dá obrovskou práci ji přečíst. Byla by to skvělá učebnice. Ale obávám se, že to není příběh. Pokud máte rádi místy suchá, místy snad až příliš naturalistická fakta, je to kniha přesně pro vás.
Na tuto knihu jsem se hodně těšil, především pro svůj obsah. Pocházím totiž ze Staré Boleslavi a doba Přemyslovců je téma, které mě hodně zajímá, byť tolik faktických informací z té doby nepochází.
Autorka si tak vzala hodně velké sousto, co Vám budu povídat.
Výsledek je ale více než adekvátní. Jen je třeba si na knihu vzít hodně času. Když totiž tento komentář stočím ke knize jako takové, tak Straky si s ní daly krásnou práci. Pevná vazba, vnitřní vazba s mapou tehdejšího Českého státu, překrásná obálka, vnitřní ilustrace dobové. No, na první dobrou prostě bichle, u které Vám musí být patrné, že toto je kus, který se v knihovně bude krásně vyjímat.
Výjimečná je i svým obsahem. Kniha totiž v rozmezí cirka 40 let vypráví, co kapitola, to rok, dění na scéně českého státu. A to přesně v duchu dobových her o trůny, kterým by i americký spisovatel Her o trůny mohl v lecčems závidět. Dobová divočina, ale zároveň i velká práce s představivostí a domýšlení si faktů a atmosféry doby. Osobně jsem třeba měl hodně co dělat, abych si na někoho z knihy zvykl a měl ho rád.
Když jsem třeba stál pod tisíciletým dubem v Peruci a rozmýšlel nad tím, jak Oldřich potkal Boženu, když tam prala sukno, představoval jsem si to o dost romantičtější, než jak je to popsané zde. Autorce to ale nemám za zlé, pracuje s informacemi, které jsou k dispozici a mnohdy to jsou právě teorie, na základě kterých vytváří děj.
Největší a asi jediný kámen úrazu na knize vidím v tom, že pracuje s dobou, ale ne s kdovíjak nosným příběhem. Popisuje dění v Českém státě za vlády Přemyslovců, ale nevypráví kdoví jak výpravný příběh. To, co ale zde vypráví dělá s takovým zaujetím a přesností, že jsem stránku za stránkou hltal ten dobový svět. Jen si říkám, jestli je taková kniha s tolika informacemi pro každého.
P.S. Finále knihy je jednoznačně úchvatné.
Obrovske zklamani, na roman z meho nejoblibenejsiho obdobi ceskych dejin jsem se moc tesil. Diky zdejsim komentarum jsem ocekaval minimalne nadprumerne dilo. Bohuzel se mi dostalo neco, co spise pripomina slohovou praci zaka 8.C. Svoje pravidlo 100 stranek a dost, pokud me kniha nebavi, jsem bohuzel musel dodrzet. Popis jednotlivych postav a motivy jejich konani jsou absolutne nedostatecne. Autorka se pravdepodobne rozhodla, ze Jaromir bude ten hodny krestan a Oldrich ten zly pohan (na zaklade jakych pramenu???). Bozena je nejakym kouzlem (samozrejme nesmi chybet jeji vlasy v carovnem vacku) uhranuta druhym jmenovanym knezicem a rika si "vydrz, holka, vydrz" (to vazne patri do historickeho romanu?).
pokud si nejste jisti, zda je kniha pro Vas, prikladam ukazku jedne ze zapletek:
Oldrich Bozenu tolik natrapil, az se na to nedokazi dobry biskup a idealni hrdina Jaromir divat, a spolci se. Vysledkem jejich pokoutne cinnosti je tajny Bozenin nocni vylet za Kresinou (jejim byvalym milym). Po navratu za zlym Oldrichem vsak Bozena opet dostava chut do zivota a na Jaromira a biskupa se mile usmiva.
Nebo pohaneni Jaromira Vrsovci:
To se tak Jaromir muchluje se svoji milou (nekde ve stodole, pochopitelne je tam sam, bez doprovodu, pro knezice asi typicke). Nechaji se nachytat trestnym komandem Vrsovcu. Jaromirova mila se sama nabidne ke zprzneni Vrsovcum, aby unikla zprzneni (ano, logika autorky). Jaromir ma byt obetovan pohanskym bozstvum, je mu predem dokonale popsano, jaka muka ho cekaji. On se vsak "nepritomne usmiva". Stipou ho komari (ano, tohle je opravdu informace z Kosmovy kroniky, ovsem proc tato fakta jsou pro autorku dulezita a ostatni si meni, jak se ji zlibi, tomu nerozumim). Az prijde svaty Sebestian v zarici zbroji (nebo nejaka jina figurka z krestanskeho pohadkoveho sveta, to uz si nepamatuju) a s usmevem usmivajiciho se Jaromira zachrani.
Ano, opravdu, a z takovych radostnych a vtipnych skecu se kniha sklada (prvnich 100 stran)
Ne, tohle neni ani historicky roman ani historicka fantasy. Tohle je vtip, naprosty brak a ztrata casu. Pokud se chcete dozvedet neco o ceske historii prelomu tisicileti, poridte si radsi za 50,- Kc toulky ceskou minulosti. Pokud chcete fantasy historicky roman, poridte si Cervenaka.
Knížka si pozornost rozhodně zaslouží. Líbilo se mi přehledné chronologické řazení, historické podrobnosti, popis pohanských rituálů a vzájemné prolnutí faktů a fikce. Bydlím blízko Velizu a o to to mělo pro mě větší náboj. Nicméně občas mi přišly některé postavy hruběji tesané a jejich vzájemné interakce a dialogy přitažené za vlasy a hůře uvěřitelné. Ale myslím, že autorka nám bude zrát jako víno (což ze srdce přeji nám i jí) a už teď se těším na další knížku - dala bych si v tomto stylu třeba střet svatého Václava, když ještě svatý nebyl, s bratrem Boleslavem - to by se mi moc líbilo :o).
Mě se kniha líbila moc!! Mám ráda, když je děj ukotven v místopisu, dovedu si představit kde to bylo. V dějiných souvislostech, vím co je skutečná historie a proto mi nevadí spisovatelská licence. I když historický romám vlasně přejde do historické fantasy, Ludmila Vaňková psala stejným způsobem a její knihy se nikdy neohřály v knihkupectví. Měla vytříbenější styl, nedivím se, protože knih napsala hodně. Přemyslova krev je hodně dobrá knížka. Je to první kniha autorky v tomto stylu, já si ráda počkám na druhou, třetí atd. 800 stran mi nevadí, klidně mohlo být 1000. A co se týká pohanství a křesťanství, když někomu něco berete, musíte počítat s tím, že se bude bránit a ne nadarmo se říká, že myšlenku nezabiješ! Já jen doufám, že paní Svobodová má napsanou další knihu, nebo alespoň polovinu z ní-))).
Nevím, kdy naposledy jsem přečetl 800 stran s takovým nadšením.
Zajímalo by mě, kdo přišel s označením 'česká Hra o trůny', myslím, že to není pravda. Je to v podstatě normální román, ale v hlavní roli není živý člověk, ale česká země. A překvapivě to funguje skvěle. Kniha nemá hluchá místa, celých 800 stran je nahuštěných, bez zbytečných odboček (poklona autorce). Mám rád slovanskou/pohanskou víru a přestože v začátcích to vypadalo, že autorka straní křesťanství, myslím,že není pravda. Odpor vůči staré víře a především postavám, které v ní věří je daný především tím, že má jiné morální hodnoty. Postavy staré víry nejsou špatné, nebo zlé, mají jen jiná pravidla. Dokonce bych řekl, že jsou lepší, minimálně jsou pevnější ve svých zásadách a nepochybují.
Omlouvám se za roztěkaný komentář, knihu jsem právě dočetl, strávil jsem s ní pěkných pár chvil a pořád ji mám v hlavě. A přidávám se k těm, kteří by chtěli pokračování!
Když jsem si na přebalu knihy přečetl, že je to česká Hra o trůny, byl jsem k tomu trochu skeptický. No, musím říct, že tohle JE česká Hra o trůny. Pefektně napsané, výborně zapracovaná historická a ověřitelná fakta, skloubená s prvky fantasy. I popis tehdejšího života je uvěřitelný - vraždy, znásilňování, boj pohanů a křesťanů, to prostě byla součást tehdejšího života a nelze před tím zavírat oči, nebo se nad tím pohoršovat. Tak to tenkrát prostě bylo. Za mě pecka a byl bych rád, kdyby autorka napsala prequel/sequel.
Tak z úcty ke kvalitnímu papíru a ježíškovi jsem se doštrachala až na stranu 400. Mám ale pocit, že straka na vrbě klovla vedle. Minimálně to chtělo seškrtat. Např. rok 1013 byl šílený. Měla jsem chuť ho vyškubnout. Strašný byl nejen pro jistou ženu, která byla toho roku neustále znásilňovaná a jednou i skupinově a brutálně, ale především pro mě, že jsem to musela číst. Popis historických událostí byl ok. Biskup byl ok, boj pohanů a křesťanů byl ok. Ale Oldřich a Božena ok nebyli. Jen blázen by chtěl spávat vedle člověka, který ho nenávidí. Jaromír to držel , ale od roku 1013 už neměl kule a taky se někam ztratil. Doporučuju spíš film Oldřich a Božena, ten má aspoň grády.
800 stran jsem přečetla v rekordně krátké době, protože od tohoto příběhu jsem se nedokázala odtrhnout. :)
Tak dočteno.Je to velký romantický příběh,odehrávájící se na pozadí dobře nastudovaných historických reálií té doby ,okořeněný fantasy prvky lítého boje pohanských bohů s křesťanstvím.Velmi čtivé,nemohl jsem se od toho odtrhnout,dokud jsem neskončil a byl jsem spokojen i když mi to místama připomínalo Ordinaci,ale kupodivu mě to tam nerušilo.Ta kniha si zaslouží dobré hodnocení i kdyby jen jednoho čtenáře donutila se zabývat historií.Jinak je zajímavá recenze na Sarden.cz, s níž souhlasím.
šel jsem do toho se strachem,jsem v polovině a musím říct,že to stojí za ty prachy,ta paní těžce šlape Vondruškovi na paty.
Naprosto nechápu, na základě čeho někdo knihu pohřbil 0 procenty a je mi docela líto, že zde svoji volbu nezdůvodnil. Přiznávám, že ani já jsem z ní nebyl dvakrát nadšený, ale přečetl jsem veškerých více než 800 stran a za ztracený čas to rozhodně nepovažuji. Dokážu si také představit spoustu čtenářek (čtenářů již méně), které kniha potěší.
Přemyslova krev
České hry o trůny
Střet dvou tajemných světů, jedna plná bázně, pokory a svatého ticha ve jménu kříže, druhá přímo jiskří tajemnou energií, živočišností, touhou a ozvěnou našich předků a jejich bohů.
Přemyslova krev by logicky měla být o dědicích Přemyslova stolce a ona jim opravdu velká většina příběhu věnována je, přesto si srdce čtenáře získají spíš postavy vedlejší. Proč? Oldřich je Kazisvět VI. z boží vůle král, Jaromír zas slaboch a z Břetislava ta křesťanská svatost přímo odkapává.
Přemyslův rod si však svou pozicí na stolci nemůže být jist, těch, co by chtělo zaujmout jejich pozici bylo mnoho, ovšem nikdo neoplýval takovou mocí jako Vršovci.
Hrdý medvědí rod s muži tesanými z velmi tvrdého kamene, jeden z nich by se však od svých bratrů nemohl lišit víc.
Velesův vnuk, Svarogův žrec a Vesnin milenec, Hněvsa Vršovic. Přeze všechna protivenství vždy pln nakažlivé radosti ze života a jeho darů, narozdíl od jeho bratrů byl vždy dvorný k ženám, které mu při pohledu na jeho zářivou podobu a ohnivou kštici padaly k nohám. Nikdy se nebál intrik ani zrady, pokud si to žádaly okolnosti, nezapomínal však na své závazky a věděl, kde má hranice.
Svému úhlavnímu nepříteli Jaromírovi vzal vše, zbavil ho mužství, z jeho ženy udělal svou, syna vychoval k obrazu svému a to jeho si Hovora představí, když se řekne otec, a jako třešinku na dortu mu uzme i svobodu.
Hněvsův konec je vskutku velkolepý, svůj vlastní život položil na oltář tomu, zač brojil celý život, a nutno říct, že jsem jeho odchod opravdu obrečela, nicméně
jeho vlastnosti i tvář pokračují v synovi, kterého mu dala Jaromírova žena.
Plamínek staré víry dohořívá jen zdánlivě a na božištích dál planou vatry. A s touto knihou znenadání znovu doutnají dávno vyhaslá ohniště, ohniště zapomenutých časů, příběhů a životů.
Přijměte pozvání na český dvůr, který byl nejspíš úplně jiný, než jak jsme slýchali na hodinách dějepisu.