Populární knihy
Nové komentáře u knih Jitka Svobodová
Přemyslova krev
„České hry o trůny
Střet dvou tajemných světů, jedna plná bázně, pokory a svatého ticha ve jménu kříže, druhá přímo jiskří tajemnou energií, živočišností, touhou a ozvěnou našich předků a jejich bohů.
Přemyslova krev by logicky měla být o dědicích Přemyslova stolce a ona jim opravdu velká většina příběhu věnována je, přesto si srdce čtenáře získají spíš postavy vedlejší. Proč? Oldřich je Kazisvět VI. z boží vůle král, Jaromír zas slaboch a z Břetislava ta křesťanská svatost přímo odkapává.
Přemyslův rod si však svou pozicí na stolci nemůže být jist, těch, co by chtělo zaujmout jejich pozici bylo mnoho, ovšem nikdo neoplýval takovou mocí jako Vršovci.
Hrdý medvědí rod s muži tesanými z velmi tvrdého kamene, jeden z nich by se však od svých bratrů nemohl lišit víc.
Velesův vnuk, Svarogův žrec a Vesnin milenec, Hněvsa Vršovic. Přeze všechna protivenství vždy pln nakažlivé radosti ze života a jeho darů, narozdíl od jeho bratrů byl vždy dvorný k ženám, které mu při pohledu na jeho zářivou podobu a ohnivou kštici padaly k nohám. Nikdy se nebál intrik ani zrady, pokud si to žádaly okolnosti, nezapomínal však na své závazky a věděl, kde má hranice.
Svému úhlavnímu nepříteli Jaromírovi vzal vše, zbavil ho mužství, z jeho ženy udělal svou, syna vychoval k obrazu svému a to jeho si Hovora představí, když se řekne otec, a jako třešinku na dortu mu uzme i svobodu.
Hněvsův konec je vskutku velkolepý, svůj vlastní život položil na oltář tomu, zač brojil celý život, a nutno říct, že jsem jeho odchod opravdu obrečela, nicméně
jeho vlastnosti i tvář pokračují v synovi, kterého mu dala Jaromírova žena.
Plamínek staré víry dohořívá jen zdánlivě a na božištích dál planou vatry. A s touto knihou znenadání znovu doutnají dávno vyhaslá ohniště, ohniště zapomenutých časů, příběhů a životů.
Přijměte pozvání na český dvůr, který byl nejspíš úplně jiný, než jak jsme slýchali na hodinách dějepisu.“... celý text
— Morana107
Přemyslova krev
„Chtěla bych autorce vzdát hold, kniha mě naprosto uchvátila. Narazila jsem na ni úplnou náhodou na Světě knihy. Protože mám ráda českou historii, zvláště Přemyslovce, zaujala mě. Když jsem knihu začala číst, zjistila jsem, že skrývá mnohem víc a dalece předčila má očekávání. Nejenže má autorka perfektně nastudovaná historická fakta a čtivým jazykem jim dává život, ale celý příběh je protkaný jemnou nenásilnou linkou fantasy. Člověk v klidu může uvěřit, že před tisícem let, kdy v Čechách spolu soupeřila stará Slovanská víra s nově nastupujícím křesťanstvím, mohla se magie popisovaná v knize skutečně existovat. Nad to je kniha celkově milá, čtenáře pobaví i potěší. Už teď vím, že se ke knize v budoucnu vrátím a pokud autorka vydá něco dalšího, budu se těšit.“... celý text
— Aktevi
Drakobijci 6
„Abych si trošku odfoukl od jednotlivých románů, ve chvílích volna se rád obracím k povídkám. Tentokrát jsem se pokusil zaměřit na šestý díl Drakobijců a opět jsem se setkal s lepšími, ale i slabšími kousky.
Celkově mě překvapilo, že o vítězích z předních příček vlastně vůbec nic nevím. Především jsem se nesetkal s ničím, co by vydali a alespoň se o tom někde mluvilo. Přitom takové vítězné Návraty od Alexandra Kazdy jsou fantastické. Povídka v duchu Diabla. Kdo zná, musí být nadšen. Pak mě ještě určitě zaujala Cesta do ticha, pod kterou je podepsána známá Lucie Lukačovičová a pro mě neznámý Martin Moravec. Hezká variace na Haruki Murakamiho. A do třetice povídka, která stojí za zájem je Legenda o vlku. Hned od začátku mě přišlo toto syrové fantasy zajímavé právě proto, že v příběhu zohledňuje vlky. Navíc se dobře četlo.
Zbytek je průměrný, ale neurážející. Přečíst se úplně v pohodě dá. Navíc mě zaujalo, jak si na přeskáčku pročítám Drakobijce a Žoldnéře fantasie, tak jak se Žoldnéři za ta léta hezky vyvinuli ve vysloveně pohledově hezkou knižní sbírku. Drakobijci jsou přeci jen hlavně plni textu, přestože tu pár pěkných ilustrací taktéž je.“... celý text
— Malarkey
Přemyslova krev
„Přemyslova krev je... výživná. Muselo dát obrovskou práci ji napsat, ilustrovat a vydat. Stejně tak dá obrovskou práci ji přečíst. Byla by to skvělá učebnice. Ale obávám se, že to není příběh. Pokud máte rádi místy suchá, místy snad až příliš naturalistická fakta, je to kniha přesně pro vás.“... celý text
— Celestine
Přemyslova krev
„Na tuto knihu jsem se hodně těšil, především pro svůj obsah. Pocházím totiž ze Staré Boleslavi a doba Přemyslovců je téma, které mě hodně zajímá, byť tolik faktických informací z té doby nepochází.
Autorka si tak vzala hodně velké sousto, co Vám budu povídat.
Výsledek je ale více než adekvátní. Jen je třeba si na knihu vzít hodně času. Když totiž tento komentář stočím ke knize jako takové, tak Straky si s ní daly krásnou práci. Pevná vazba, vnitřní vazba s mapou tehdejšího Českého státu, překrásná obálka, vnitřní ilustrace dobové. No, na první dobrou prostě bichle, u které Vám musí být patrné, že toto je kus, který se v knihovně bude krásně vyjímat.
Výjimečná je i svým obsahem. Kniha totiž v rozmezí cirka 40 let vypráví, co kapitola, to rok, dění na scéně českého státu. A to přesně v duchu dobových her o trůny, kterým by i americký spisovatel Her o trůny mohl v lecčems závidět. Dobová divočina, ale zároveň i velká práce s představivostí a domýšlení si faktů a atmosféry doby. Osobně jsem třeba měl hodně co dělat, abych si na někoho z knihy zvykl a měl ho rád.
Když jsem třeba stál pod tisíciletým dubem v Peruci a rozmýšlel nad tím, jak Oldřich potkal Boženu, když tam prala sukno, představoval jsem si to o dost romantičtější, než jak je to popsané zde. Autorce to ale nemám za zlé, pracuje s informacemi, které jsou k dispozici a mnohdy to jsou právě teorie, na základě kterých vytváří děj.
Největší a asi jediný kámen úrazu na knize vidím v tom, že pracuje s dobou, ale ne s kdovíjak nosným příběhem. Popisuje dění v Českém státě za vlády Přemyslovců, ale nevypráví kdoví jak výpravný příběh. To, co ale zde vypráví dělá s takovým zaujetím a přesností, že jsem stránku za stránkou hltal ten dobový svět. Jen si říkám, jestli je taková kniha s tolika informacemi pro každého.
P.S. Finále knihy je jednoznačně úchvatné.“... celý text
— Malarkey
