Přežila jsem peklo čili Posnídal jsem chilli s kambodžskou princeznou
Vladimír Procházka , Tith Sotheavy
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/334228/bmid_prezila-jsem-peklo-cili-posnidal-js-IqW-334228.jpg
5
42
42
Autentický životní příběh kambodžské princezny v době hrůzovlády Rudých Khmerů.
Přidat komentář
(SPOILER)
,,Přežila jsem peklo čili Posnídal jsem chilli s kambodžskou princeznou
Vladimír Procházka Sotheavy Tith,,230str-9b.Autentický pribeh maleho dievčaťa, ktoré prežije trojročné Pol Potove šialenstvo kedy zlikvidoval tretinu svojho obyvateľstva.Ľudia boli uvrhnutý do táborov podobných koncentračným,kde hrozila krutá smrť za pár zrniek ryže...,,Druhý den si strýc na kraji polí vykopal hrob. Potom dozorci svolali celou osadu, aby se šla podívat, jak budou zloděje popravovat. Strýcovu nemocnou ženu a obě malé děti postavili do první řady. Nám otec účast zakázal, ale já neposlechla, vylezla jsem na nedaleký strom a všechno jsem pozorovala. Tatínkův bratr, který s opuchlým obličejem skoro ani nebyl k poznání, si musel kleknout na kraj hrobu, zabijáci vzali tlustý dřevěný klacek, a tím mu rozbili hlavu. Z rozbité lebky vystříkl mozek. Katům mohlo být tak čtrnáct, patnáct let. Popravovali chladnokrevně, jako by při tom vůbec nic necítili. Zabít člověka neznamenalo víc než zašlápnout žábu. Ani přihlížející nesměli plakat. Museli křičet: „Hurá ONKA.“ Křičely to i strýcovy malé děti. Jen já na nedalekém stromě mohla plakat,,
Místy jsem knihu musela odložit abych si slzami neponičila stránku, opravdové zlo je jenom v nás samotných. Obdivuhodný, skutečný příběh. DÍK!
Když jsem nedávno četla Svědectví o životě v KLDR, byla jsem zděšena z autenticity vyprávění lidí, kteří byli součástí severokorejského režimu. Ovšem ani reálný hyenismus a zvěrstva asi nemají hranice, o čemž mě přesvědčila právě tato kniha o jednom z nejkrutějších režimů v dějinách lidstva – o vládě Rudých Khmérů v Kambodži.
Je to opět jen pro lidi s pořádně silným žaludkem, několikrát jsem musela knihu na chvíli odložit a trochu to vydýchat. Ale je to bohužel realita, žádný smyšlený a zvrhlý thriller. Hlava mi fakt nebere, jak v této ne zas tak nedávné minulosti mohl něco takového dopustit – slova jako právo na život, lidskost, důstojnost přestaly existovat, protože pozbyly jakéhokoliv významu a vlastně neměly žádný obsah. Co se týče ženy, která tento příběh vyprávěla - vůbec nechápu, jak si po takových prožitcích vůbec mohla zachovat zdravý rozum.
Nejparadoxnější na celém jejím životním osudu mi připadá to, že přes všechny hrůzy a zvěrstva, které zažila, měla oproti dalším milionům lidí vlastně štěstí….tím, že vůbec dokázala přežít.
I když je to (vzhledem k často podrobným popisům nelidského utrpení) čtení mimořádně těžké, myslím, že takové knihy jsou strašně důležité. Minulost se nedá vymazat, je důležité o takových věcech vědět a vždycky by měly být obrovským mementem pro budoucnost.
O masakru v Kamodži se toho opravdu mnoho nevědělo. Tehdejší režim vnitřní problematiku nepustil na veřejnost. Souhlasím se všemi 4 - 5* a knihu doporučuji
V knize jsou popisovány otřesné podmínky života, nikdo by to něměl a nechtěl zažít, ale můj pocit z celé knihy není úplně na 5 hvězdiček. Tedy pokud se bude hodnotit téma, tak samozřejmě 5, ale zpracování mi místy přišlo jako přečtení seznamu na nákup....stalo se to a to a to, naštěstí měla hrdinka vždycky štěstí a ze všeho vyvázla....takové šité horkou jehlou. Nejhůř se mi četlo místo kde popisuje na konci války likvidaci dětí. Jedna věta, která mnou otřásla víc, než celá kniha.
Knihu rozhodně doporučuji k přečtení.
Motto Sotheavy:
Není nic, co nemohu dokázat, když hledám cestu jak.
Nemám slov. Snad jen neuvěřitelné svědectví ještě více neuvěřitelných zhýralostí polpotovského režimu, ze kterého se mi zvedal žaludek. Klobouk dolů před všemi, kteří odolali, zůstali lidmi a posléze dokázali opět normálně žít.
Sotheavy je jen o pár let starší než já. V době, kdy já jsem prožívala své v podstatě šťastné dětství, byť v komunistickém Československu, prožívala ona ty největší hrůzy v kambodžských pracovních táborech. Zatímco my považovali za největší tragédii, že nebyl toaletní papír a banány byly jen před Vánoci, ona se denně obávala znásilnění a pohození do hromadného hrobu, smrti hladem a přihlížela vraždění. Pro nás nemyslitelné. Obdivuji autorku nejen za to, že se dokázala se svou minulostí vyrovnat, ale také za to, že o ní dokáže mluvit. Lidé by měli vědět...
Myslela jsem, že Severní Korea je hrozná země. Ale Kambodža za Pol Pota jí nejspíš předčí. Nevěřila jsem vlastním očím, co se taky lidem může stát. Silný čtení
Strhující čtení životního příběhu z Kambodži z doby Pol Potovi hrůzovlády. Vyprávění očima malého děvčátka, která více jak tři roky dělala vše pro to, aby přežila. Je to obdivuhodné, čím musela projít, co se dělo v nedávné minulosti.
Výstižné přísloví: "Když se perou sloni, umírají mravenci"
Dílo nenadchne svou literární stránkou, je vyprávěno deníkovou formou malé holčičky, ale když to člověk přijme, jde o děsivou zpověď, ze které mrazí. Asiaté jsou prostě krutí a komunisti dvojnásob a tohle to opět dokazuje. To, že se vraždí příslušníci jednoho národa za to, že někdo nosí brýle, je už ale fakt dost i na mě.
Ale druhá část je oddechová, popisuje její cestu do Československa, její studia a paradoxně mě zaujala víc než ta první půle. Jak tu fungovali Kambodžští studenti, zajímavé.
Dále pak ta výchova dívek, které musí poslouchat na slovo a být oddanými ženami, to je něco, co by nám tady pomohlo. Hlavním posláním žen je uspokojit manžela, kterému musí každý večer masírovat záda a u postele musí mít vždy nějakou tekutinu, kdyby dostal žízeň. hehe
A pak taky to popisování svatebních obřadů mě vykolejilo - "průměrná" Kambodžská svatba musí stát 600 000dolarů a být pozvány stovky až tisíce hostů.
Nebo ty námluvy.
A když mluví o tom, že jejímu manželovi v Čechách dovolila po 1 roce vztahu, aby jí vodil za ruku a po 2 letech, že si může přivonět k její tváři, tak jsem ležel. Jako fakt je to strašně zajímavá knížka a vůbec nelituji, že jsem se do ní pustil.
Kambodža je jiný svět a ty dívky jsou opravdu krásné, ověřoval jsem si to na youtube:-)