Prezydent krokadýlů
Warren Miller
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39592/prezydent-krokadylu-39592.jpg
4
89
89
Román vykresluje jednu z mnoha harlemských tragédií z konce 50. let 20. století – válku na život a na smrt mezi dvěma znepřátelenými gangy černé mládeže.
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 1990 , OdeonOriginální název:
The Cool World, 1959
více info...
Přidat komentář
Malá poznámka k vychvalování překladu: Byť Škvoreckého tvrzení, že se jedná o jeho překlad, bylo nekriticky přijato a kniha vychází s jeho jménem, podle všeho je skutečným překladatelem opravdu Jan Zábrana. Lze o tom dohledat různá svědectví, která poměrně jasně dosvědčují nadšení tohoto geniálního překladatele, který Prezydenta považoval za svůj nejlepší překlad... Bohužel, když se k jeho práci přihlásil Škvorecký, už se Zábrana nemohl ozvat...
Skvělá kniha s poněkud naivní vírou v nápravu... A osobně myslím, že překladatelem byl skutečně J. Zábrana a nikoli J. Škvorecký (viz Ouředníkův Prezydent, nebo Krokadýl? Ke sporu o autorství jednoho překladu in: Kritická příloha Revolver Revue, 7, 1997)
Problematiku závadové mládeže a dětských kriminálních gangů hodně zviditelnil Ed McBain v příbězích 87.revíru. Millerův Prezydent Krokadýlů navíc mluví svébytným harlemským slangem s vynikajícím překladem Josefa Škvoreckého. Příběh je nadčasový, klidně se mohl odehrát v dnešní době. I když dneska by mládenci měli stříkačky minimálně poloautomatické, mobilní telefony a podporu levicových aktivistů.
S knihou byly vydavatelské problémy - prapodivný režim, který nechápal, že kniha kritizuje, sebe-kritizuje protivníka režimu ("říši zla"), ale prostě americká kniha neměla vyjít. A už vůbec ne v překladu (minimálně tehdy naprosto geniálním) J. Škvoreckého. Čekal jsem něco úplně jiného - nevím, proč - australského. Asi ti krokadýlové. A najednou čtu realističtější verzi Mechanického pomeranče, sice méně dystopickou, ale o to více vynikne oboje - americká krutá realita i Mechanický pomeranč. Dvojjazyčné vydání umožňuje porovnání a vychází z toho čeština lépe.
Dějově tohle není Knoflíková válka, tady jde o kejhák. Ale ty příčiny, ty jsou pořád stejné - spirála kdo, komu, co, kdy, jak a proč udělal. A prodej trávy, tvářící se jako "velký byznys".
Dobře se to četlo.
Nejprf sem chtěl napsat tuhletu recensi jazykem Krokadýlů, kerej je dost cpecifickej, ale sem línej seroutka. Znáte to.
Tohle dílo máme v maturitní četbě a přitom, jak koukám - přeloženo pouze do španělštiny a češtiny. Ani v USA to není bůhvíjaký bestseller. O to víc jsem potěšen kvalitou, která je zkrátka velmi kvalitní.
Černošští chudí kluci chtějí zmlátit jiný černošský chudý kluky. My to teda vidíme z perspektivy Duka, což je takový apatický čtrnáctiletý hoch, který chce získat "stříkačku". A o tom to vlastně celý je. Klíčová slova: násilí, vandalství, maskulinita, prostituce, rasismus, vykořeněnost, ghetto. Tady se nepovidá o vrchních deseti tisících, ale dětech z ulice, co neví co s životem. A tak mají party, který nedělají zrovna ukázkový činy.
Jazyk, šmarja! Geniální. Až bych se obával, že překonal originál. Totální hovorovost, slang, podivný dělení slov (Porto Rykánec), motání se v čase a v poslední řadě Duke vykreslí situaci, která by se vám, občanovi v demokratickém státu, zřejmě nikdy nemohla stát a dodá k tomu: "Znáte to." Ne, neznáme, ale číst o tom je přinejmenším parádní.
Je ponuré, jak je člověk vržen do světa a v podstatě nemá téměř šanci nějaké volné vůle. Prostředí je neskutečně určující a třeba snivé pasáže Duka napovídají, že nemusí jít nutně o zlou osobu. Ale dítě ulice je dítě ulice. A zajímavé jsou i mezikulturní odlišnosti - Duke si ani rasismus neuvědomuje, nekritizuje ho.
Běloch napsal hodně dobrej román o černoších. A Škvorecký ho bezvadně přeložil (plus opatřil poznámkami tehdejších reálií).
"Jenže nůž na chleba na to není dělanej." Povidá Kovboj Svatýmu. "To chce Rod říct. Von stačí von docela stačí vole. Jenomže zrovna tak stačí kus cihly. To neni stylový vole voddělat někoho nožem na chleba."
"Nevypadá to pěkně." Povidá Rod.
(s. 196 - 197)
Vynechám ( oprávněnou ) chválu překladu, protože ta už tady padla několikrát. A pochválím knihu, výborně napsaný příběh, mnou přečtený za jedno odpoledne, téměř v kuse. Příběh je úžasný tím, že člověk si chvílemi vůbec neuvědomuje, že vypravěčem je dítě. Ale je to stále ještě dítě? Příběh z Ameriky, ale možná by bylo možné jej vyprávět i v Evropě. Zločinnost, prostituce, drogy, dětské gangy... To také máme, jen doufám, že ne takto tvrdé. Za sebe mohu jen doporučit.
Skvělá kniha psaná krásným jazykem. Čte se sama, ale nemohu říci, že by to bylo zrovna veselé téma.
HTO už to všechno řekl za mě. Překlad je opravdu nádherný. Četl jsem Prezydenta krokadýlů už dávno, takže si moc nepamatuju jména a vztahy, nicméně si vzpomínám, jak jakýsi starší člověk - možná Dukův dědeček nebo kdo, klukům to jejich "válčení" jednou větou "ukotví" pěkně při zemi, když konstatuje něco v tom smyslu, že vidí jenom chudý kluky, co chtějí zmlátit jiný chudý kluky. Fakt to není vůbec žádná sranda, i když je to tak "legračně" napsané.
Povedený příběh plný nadsázky a humoru s podivným slovíčkařením. CITÁT - Půjdu na jednu bělošskou.
Tahle kniha je vskutku roztodivná a to ze dvou důvodů. Především proto, že je v originále důsledně psaná anglickým slangem harlemských teenagerů, s kterým má problém i rodilý Američan a proto představuje doslova neskutečný překladatelský oříšek. Přesto se s tím český překlad důstojně vyrovnal. Teď ale vyvstává druhý důvod - překlad má dva autory (?) - u prvního vydání je uveden jako překladatel Jan Zábrana a nikoho ani nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Ovšem okolo roku 1990 se k překladu docela vehementně hlásil po svém návratu do vlasti Škvorecký s tím, že překlad Zábrana jako kamarád pouze svým jménem kryl - Škvorecký měl v té době zaracha kvůli Zbabělcům. Těžko říct, kde je pravda! Zábrana se k tomu vyjádřit nemohl, už byl hezkých pár pátků po smrti. Osobně si myslím, že je překlad dílem Škvoreckého - myslím si, že člověk jeho formátu by neměl mít důvod si něco vymýšlet a bylo v té době běžnou praxí, že autory upadlé v nemilost rudé vrchnosti kryli jejich přátelé, které to zatím nepostihlo, svými jmény a tím jím pomáhali existenčně přežít a Zábrana bezesporu takovým typem kamaráda byl. Ale bez ohledu na to, kdo je skutečným autorem překladu, jde o výjimečný čtenářský zážitek, který by si nikdo neměl nechat ujít. Ta knížka je boží.
Možná by bylo dobré ještě podotknout, že kniha byla později zpracována jako hra a v roce 1964 zfilmována (v režii Shirley Clarke).
S prvním vydáním téhle výborné knížky v roce 1963 byly neskutečné potíže, musela vyjít obložena doslovy a kdovíčím ještě, a stejně nakonec vyšla jen ve 3000 výtiscích „Pouze pro odborné a studijní účely", protože zdejší mravokárce pobuřoval jazyk, kterým je napsána. Toto k tomu měl co říci její geniální překladatel Jan Zábrana: „Duke, který by kumpány oslovoval „kamaráde" místo „vole", který by Vlkům říkal „lotři" místo „sráči" a který by si ulevoval slovem „saprlot" místo „doprdele", by nebyl Duke, nebyl by přesvědčivý, nebyl by živý... Nikoho by nepobouřil, protože by byl němý; jak říká John Steinbeck: ,Pracující člověk, oloupený o takzvané ‚sprostoty‘ ve vyjadřování – to je němý člověk!' "
Na stejné téma se ostatně už mnohem dřív vyjádřil Karel Poláček: „Zvolal-li vojín Knotek ‚Kýho výra, desátníku, zdá se, že jsme obklíčeni‘, pak dlužno mu upříti existenci. Jisto totiž je, že nemůže existovati vojín, ať již Knotek či jiný, jenž odlehčil by si při seznání choulostivé strategické situace tímto zaklením." – – Jenomže někdo je holt „Mravnost nade vše“, že ano...
Zajímavá sociologická studie černoššké mládeže v USA, vyprávěno malým klukem...legrace i smutná realita...Přečtěte si!
Štítky knihy
detektivní a krimi romány americká literatura Amerika USA (Spojené státy americké) ghetto zločiny narušená mládež krimi mladí lidé hantýrka, slang
Ten příběh je dost nevýrazný. Přesto jsem z něj cítil tu propast, ze které se nebylo jak vyhrabat, lépe než jsem si jen uměl představit.