Priatelia, lásky a jedna hrozná potvora
Matthew Perry
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/513044/bmid_priatelia-lasky-a-jedna-hrozna-potv-BAi-513044.jpg
4
1106
1106
Milovaná hviezda seriálu Priatelia nás v úprimnom, zábavnom a otvorenom životopise zavedie do zákulisia populárneho sitkomu a zdôverí sa so svojím bojom so závislosťou. „Ahojte, volám sa Matthew, ale asi ma poznáte pod iným menom. Priatelia ma oslovujú Matty. A už som mal byť mŕtvy.“ Týmito slovami sa začína strhujúci príbeh uznávaného herca Matthewa Perryho. Jeho cesta viedla od detských snov o sláve cez závislosť až k vyliečeniu, ktoré podnietil strach zo smrti. Matthewovi sa stali nemocnice a liečebne dočasným domovom. Predtým prežil náročné detstvo. Ako päťročný pendloval medzi rozvedenými rodičmi. V štrnástich sa vypracoval na kanadskú tenisovú hviezdu. Ako dvadsaťštyriročný získal jednu z vytúžených rolí v pilotnom diele seriálu, vtedy ešte s názvom Priatelia ako my... A potom sa to rozbehlo. V neobyčajnom príbehu vyrozprávanom s jeho typickým humorom veľmi otvorene hovorí o rozpadnutej rodine, ktorá ho vychovala (a nechala napospas sebe samému), o túžbe po uznaní, ktorá mu priniesla slávu aj vnútornú prázdnotu. Tú nezaplnilo ani splnenie najväčších snov. Zároveň rozpráva o pokoji, za ktorý vďačí abstinencii, a o tom, ako vnímal všadeprítomnosť Priateľov. Nevynechá ani historky s hereckými kolegami či s ďalšími hviezdami, s ktorými sa počas kariéry stretol.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Umění
Vydáno: 2023 , Ikar (SK)Originální název:
Friends, Lovers and the Big Terrible Thing, 2022
více info...
Přidat komentář
Z 85% nekončící sledování zacyklené závislosti a ze zbylých 15% všechno ostatní. Jako koule Chevyho Chase. Nevinění rodičů, kteří možná nepřímo zavinili Perryho závislost tím, že už se jako dítě dostal k jistým látkám skrze léčbu (jak sám ale uvádí, neobviňuje je a pokud je viníte za špatné, oceňte je i za to dobré). Spousta známých jmen se tu spíše jen mihne (zvláštní něhu sklízí Jennifer Aniston a Julia Roberts), jako když sledujete postavy z vlaku na nástupišti, jen se objeví, zmizí a to ani ne v rámci toho, že by s nimi byl tolik vyprávěn příběh, jako spíš že je Perry zkrátka zmíní, nebo volal mi ten a ten, řekl to a to, tak jsem si pomyslel tohle (a jdete na další story). Perry se až příliš nezabývá vztahy, určitě ne víc než v tradiční děkovné projevové formě. Stejně tak se nezajímá chronologičností, je to pořád dokola a zpátky o závislosti a problémech s ní, důvodech k ní, co se mu aktuálně děje, fyzicky, jak málem zemřel, jak měl být mrtvý, kdy skončí v léčebně, proč, o co se snaží, jak to nejde. Cyklení. Ale do toho je pořád schopen tam sázet vtípky typu, že když se dvě ženy, se kterými současně randil objevily na stejném místě, přál by si mít stroj času, aby se mohl přenést zpět a říct: "Nedáme trojku?" Je vždycky zvláštní sledovat muže, takříkajíc, kterému ležel Svět u nohou, coby jednomu z nejpopulárnějších herců, který kraloval dekádu v TV s legendární show, jakou jsou 'Přátelé' (jestli se řadíte k haterům show nikoho nezajímá) a dokázala se z něj stát natolik ikonická show, že se vlastně pořád nonstop někde reprízuje, ale který nebyl schopný to držet pohromadě, nebyl schopný nikdy mít dost, v tom popisu té závislosti to dokážu pochopit, člověka to eventuelně zkrátka zabije, protože něco posere s tím, jak pořád přidává a přidává a křivka skáče, roste. A přesně tak to Perry říká, v jednom bodě měl všechno, Julii Roberts, jeden mega za epizodu, The World is Yours... ale tak závislost nefunguje. Nevykoupíte se z ní. Neodejde, problém nemůžete vyplatit, když vězí ve vás. Léčebny, peníze, já jsem nikdy neměl závislost na něčem výstředním, silném, ale závislosti, jako většina lidí, mám a tak jsem dokázal chápat hodně z věcí, co říkal, ačkoliv se mi neděly "sračky", které se děly Perrymu. Je to celkem slušný zápis o závislosti z pohledu někoho, kdo měl takříkajíc všechno a byl si toho všeho také vědom. V něčem jsem to dokázal ocenit i dost osobně chápat. Chandler byl vždycky moje nejoblíbenější postava a tohle čtení ji asi dá do budoucna další, temnější, rozměr (ke konci třetí série byl prý šíleně vyhublý, prý ale nikdy nenatáčel pod vlivem, na to ostatní příliš respektoval a chtěl, aby se jim dařilo dobře, takový protipól Charlieho Sheena). Ale pak už si Perryho zároveň pamatuju jako někoho, koho jsem sotva zahlédl - mimo 'Přátel' snad jedině v komedii 'Můj soused zabiják', celkem solidní hit svojí doby se slabším pokračováním, ale skvělým castingem.
(SPOILER)
kniha je napsána chaoticky, čtení ztěžuje jednak meandrické vyprávění, jednak absence jakýchkoli dat - pomohlo by i vědět jen v jakém roce zrovna autor je.
.........................................................................................................
téma závislosti nechám stranou. považuju ho za příliš velké a vážné na tuto kratičkou recenzi. s Perrym v tomto cítím a vnímám, že to se s svým aktivismem myslel dobře. věřím, že kniha mohla mnohým závislým lidem pomoci. a je mi líto, že ho následky sebedestruktivního životního stylu nejspíš stály život.
.........................................................................................................
stranou nechám i seriál Friends, který mě nikdy nezaujal dostatečně na to, abych dokoukala byť jeden díl.
.........................................................................................................
z knihy tak pro mě zbývá křišťálově čistá ilustrace narcistní duality. Matthew Perry se často vyjadřuje grandiózně - jeho rodiče byli nejkrásnější lidé na planetě, on sám změnil podobu mluvené angličtiny, Friends patří k nejzásadnějším uměleckým dílům... taky hodně (opravdu hodně) píše o milionech, co vydělal, drahých domech, v nichž žil a o ženách... k těm se ještě dostanu. odvrácenou stranou nafouklého falešného Já, jeho very important persony, je celoživotní pocit nedostačivosti, ukrytý v hloubi duše.
.........................................................................................................
právě z něj nejspíše pramení autorova potřeba tlumit a utápět vlastní pocity v alkoholu a drogách. a podílí se i na jeho řekněme konzumním přístupu k ženám. bere je jako věci, jejichž hlavní funkcí je krása, sexuální dostupnost, a v některých případech jejich pečovatelské schopnosti. za tyto vnější a utilitární atributy se nedostane, stručně řečeno je jeho přístup k ženám nechutný.
.........................................................................................................
zajímavé je, že Perry své psychice nějak rozumí... racionálně vzato. ví, že v sobě má díry, že se je nepovedlo zaplnit slávou, penězi ani sexem... ví, že své partnerky opouští dřív, než by mohly opustit ony jeho. ale možná nedošlo k pochopení na hlubší úrovni: k tak účinnému kontaktu s vlastními traumaty, které by přineslo skutečnou sebereflexi a spolu s ní i změny v chování. chování k sobě sama, okolí nebo partnerkám (namísto stálého opakování stejných vzorců). možná, že vedle závislosti byl i v tomto Perryho neomezený finanční a sociální kapitál vlastně nevýhodou. prošel mnoha terapiemi a odvykacími centry, zároveň tu ale coby celebrita mohl dostávat namísto pevných hranic a zpětné vazby spíše enabling (podporu v tom se dál ničit). a pokud někde narazil, nic mu nebránilo odejít jinam. ostatně je zajímavé, že o zdravotnících a terapeutech prakticky nemluví, a pokud ano, tak v dosti nerudném a ublíženém tónu.
.........................................................................................................
celkově mi ale kniha přišla poučná. ukazuje, že můžete patřit k nejprivilegovanějším obyvatelům naší planety (běloch, muž, obyvatel USA, talentovaný, pohledný, movitý), vnitřní psychická zranění vám ale nic z toho samo o sobě nevyléčí.
.........................................................................................................
autorovo vyprávění se mi pro arogantně ukřivděný tón příliš emočně nedotklo. až, když jsem ho viděla úplně na konci na fotkách s malými sourozenci celého radostného, mě zabolelo, že přání založit rodinu a mít vlastní děti se mu nepodařilo.
Matthew se hodně otevřeně rozpovídal o svém životě a odkryl všechny své strašáky. Přestože jsem věděla, že měl problém s drogami, netušila jsem, že už z dětství. A odtamtud, myslím, pramenily všechny jeho trable. Ano, v knize bylo hodně litování, ale Matty nemá ani problém naplno říct, že něco prostě posral, a že toho taky bylo hodně, ať už vztahy nebo opakované relapsy. Když čtu některé komentáře (chudák slavná zazobaná hvězdička, co si jen počnu), tak asi nečetl pořádně, protože přesně o tom Matty mluvil. Že si myslel, že sláva a peníze ty díry zalepí, ale tak to nefunguje a i přes to všechno vlastně neměl nic a nikdo, kdo tohle nezažil, to nepochopí. A je to pravda, já sama bych si taky myslela, že s penězi problémy odezní, ale ne. Přes to všechno čím prošel, zabojoval, dostal se z toho, pomáhal ostatním a rozesmíval miliony lidí. Nakonec došel k tomu, že umí být šťastný a umí milovat, a umí to všechno i bez “pomoci. Mattyho miluju už od Přátel a proto za tuhle zpověď na dřeň 5*.
Knihu jsem se chystala přečíst delší dobu, jako fanoušek " Přátel "a nečekala jsem, že to vezme takhle rychlý konec...
Jak se píše na začátku knihy , že nás pustí do své mysli i svého srdce a velmi upřímně odhaluje detaily...
Co dodat smutný konec RIP
(Audiokniha)
Co více dodat.. hodně smutný - drsný poslech.. vůbec jsem neměla tušení, jak moc a jak dlouuuho v tom Matthew lítal.. Vlastně se i divím, že v tomhle stylu života toho natočil docela hodně.. je to opravdu smutné, je mi to líto a jen doufám, že už je mu jen a jen dobře ..
Odpočívej v pokoji, Chandlere Bingu.
Budeš nám tu moc chybět.
Pořad doufám, že se vzbudím, že je to jen zlý sen.
Do knihy jsem se chtěla pustit už od samotného vydání, ale nakonec jsem se k ní dostala až s odstupem času a jsem ráda, že jsem přešla boom, kdy knihu četli úplně všichni, protože jsem si tak (troufám si říci) vyprávění Matthewa užila mnohem více.
Překvapilo mě, že knihu někteří tzv. zavrhli kvůli tomu, že to nebylo pouze o přátelích. Já knihu brala jako vyprávění o celém jeho životě, a ačkoliv pro mě bylo více než polovina skutečností překvapením, stavím se na stranu čtenářů, kteří Matthewa chápou a – nechci říct, že litují, ale momentálně nemohu najít to správné slovo, ale je mi ho svým způsobem trochu líto. Většina toho, co se Matthevovi stalo, si zavinil sám a táhlo se to s ním už od malička. Právě tam se podle mě začal vyvíjet náš známý „Chandler“.
I když se Matthew snažil po každém pádu zvednout, nakonec to vedlo ke stejnému výsledku. Knihu jsem poslouchala jako audioknihu a myslím si, že díky tomu jsem si ji užila mnohem víc, než když bych ji četla jako klasickou knihu.
Uznávám, že není moc příjemné číst o tom, jak si procházel závislostí a že se jí možná nikdy nezbaví. Svým způsobem to může být i ponaučení pro nás ostatní. Když už do toho člověk spadne, není jednoduché se z těch „sraček“ vyhrabat a Matthew je toho bohužel dobrým příkladem. Otázkou je, zda se kniha může dostat do rukou člověku, kterému by jeho slova dokázala pomoci.
Matthewa alias Chandlera mám ráda a je mi líto, že prochází touto nešťastnou životní poutí. Bohužel je nutné si přiznat, že z tohoto se nelze jen tak dostat a ponese si to až do konce svých dnů ať se to nám fanouškům líbí nebo ne.
Knihu hodnotím 5* a budu doufat, že nějaké zbloudilé duši, která se topí (ať už v jakékoliv) v závislosti, pomůže.
Začátek knihy byla pecka. Pak mi prislo, ze hodně se i Matty v tom ztratil. Chyběla mi nějaká pevnější časová osa a u některých pasážích jsem si myslela, ze je to tam víckrát, coz vlastně i bylo. Závislost je mrcha, sama na sobě to vím s kouřením. Ale číst si o tom temer 300 stránek, bylo na me dost.
/AUDIOKNIHA/
Načtení panem Procházkou dělá knihu stravitelnější a poutavější (samozřejmě hlas pana Čtvrtlíka by byl absolutně bezkonkurenční, budiž mu země lehká...), ale zcela zakrýt nedostatky nedokáže ani on. Nevadí mi, když vyprávění neplyne chronologicky, ale tady je to skákání extrémní a nepřehledné. Pravděpodobně to byl záměr, sepsat tok myšlenek tak, jak přicházel a příliš jej neusměrňovat, ale mně osobně to nesedlo. Poslechu nelituji, ale vracet se ke knize nebudu. Malé varování pro citlivé posluchače - špatná výslovnost anglických názvů občas tahá za uši (např. ,,ba-ge-ly").
Sorry, Matty, ale chtělo by to víc pokory. Celkově by knize slušelo, kdyby byla napsaná laskavěji, ale chápu, že by to už pak neodráželo autorovu náturu.
Pokud milujete Chandlera, chce to varování, že po přečtení knihy budete na jeho představitele nahlížet jinak a nejspíš ne v tom nejlepším světle. Hodně věcí a frází se opakuje, a třeba ta poznámka na adresu Keanu Reevese byla úplně mimo.
Jako fanynka Přátel teď budu doufat, že s knihou přijde Lisa Kudrow nebo David Schwimmer.
[Audiokniha]. Hned ze začátku zmíním, že audiokniha má velké plus za namluvení, které bylo bezchybné a poutavé. Do poslední třetiny knihy jsem poslouchala s nadšením, bylo zajímavé, kolik jsme se toho dozvěděli. Vyprávění života Mattyho bylo surové a bez příkras. Mrzí mě, že si tím musel a musí procházet a přeji mu, aby už v životě našel rovnováhu a i lásku, kterou neodežene. Ale poslední třetina za mě byla dost zdlouhavá, nudná a depresivní. Už toho bylo prostě moc. Věřím, že to Matty mohl dost zkrátit, například neopakováním frází, což mi lezlo trochu na nervy. Dlouho to vypadalo, že budu hodnotit 4 hvězdičkami, ale bohužel maximálně 3,5. Co mi tedy vadilo? Opakování nejen frází, ale občas i "historek", nedodržování časové liniemám trošku pocit, že se autor soustředil moc na to negativní v jeho životě (to pozitivní by si určitě taky našel, ale chápu, že potom všem se jeho mysl upíná k tomu špatnému).
Před pár dny jsem dočetla autobiografii Matthewa Perryho. Běžně autobiografie nečtu, nebaví mě to, ale jelikož jsem obrovský fanoušek Přátel, tato kniha mě nesměla minout.
Kniha je převážně o hercově závislosti na alkoholu, cigaretách a prášcích, kterou Matthew nepopisoval nudně odborně, ale tak, jak on to každodenně sám prožíval, až jsem z toho měla husí kůži.
Je o jeho touze po slávě, o rolích, které před Přáteli získal, a taky o tom, jak téměř roli v Přátelích nedostal.
Je o jeho složitém dětství, láskách a problémech se ženami, které ho doprovázejí celý život.
Kniha je čtivá, zajímavá a dozvěděla jsem se tam spoustu nových informací.
Jediné, co bych vytkla, je málo fotek (ano, několik jich tam je, ale osobně bych jich uvítala víc) a taky to, že jsem se občas ztrácela ve jménech jeho přátel, kterých tam bylo hodně a já většinu z nich neznala.
Nejsem extra fanoušek Přátel a do téhle knížky jsem se pustila čistě ze zvědavosti. Zvolila jsem formu audionihy a poslouchat Aleše Procházku byl balzám na uši. Ovšem obsah knihy mi vůbec nesedl. Matthew, který se lituje, to fakt ne. Taková zpověď VIP feťáka a alkoholika. Chyběla mi tam trošku nějaká pokora.
Každý milovník přátel věděl, co se během natáčení s Chandlerem děje. Ale Chandler nikdy neubral na kvalitě. A pořád byl pro nás showman. A tak to zůstane už na pořád. Vždy se bojím, že po přečtení takové knihy změním na tu osobu názor. Ale tady se to vůbec nestalo. Ba naopak mě dokázal Matthew Perry oslovit ještě víc.
Je to kniha celkem surová. Mohl by psát milion výmluv, proč vede takový život, jaký vede. Ale to se zde nedočkáte. Má nad sebou celkem přehled. To mě opravdu zaujalo. Jak dokáže život zničit hlava.... Tam to všechno začíná a končí. A i když víte, jak by měl váš život vypadat... když s vámi hlava nespolupracuje... máte svazany ruce.
Matthew Perry pro mne není Chandler Bing a jeho potřeba obě postavy neustále propojovat je až tragikomická.
Jak už zde v komentářích opakovaně zaznělo: celkový náhled na knihu i jejího autora se bude u čtenáře odvíjet od toho, zda závislost považuje za nezaviněnou nemoc či něco, k čemu si závislý dopomůže sám. Přiznávám, že patřím do druhé skupiny a i když nechci zlehčovat řadu lékařsko-psychicko-sociologických souvislostí vzniku závislosti a boje s ní, tak prostě nemůžu Perryho vnímat jako pouhou trpící oběť, stejně jako bych to nedokázal u Humberta Humberta podléhajícího své posedlosti mladičkou Dolores.
Kniha je pro mne tedy neupřímnou zpovědí zhýčkané a vcelku sobecké holywoodské hvězdy, která prizmatem showbyznysové sebestřednosti považuje i Boha za jakéhosi slouhu , který nemá nic jiného na starosti, než řešit jednoho losangelského feťáka a jeho kariéru, a tak se mu opakovaně zjevuje, aby ho informoval, že bez něj to nepůjde.
Nekonečné prázdné filozofování ("Co si počnete, když jste herec a jste slavný a bohatý, ale nestojíte o to být bohatý a slavný?" - Božíčku, fňuk, to nemá řešení!) a pár vtípků ("Ve skutečnosti jsem nedávno přibral tolik, že když jsem se podíval do zrcadla, myslel jsem, že mě někdo pronásleduje.").
Za mne tedy jinak nic moc jak kniha, tak člověk Perry.
Tak tohle bylo šíleně silný. A návykový. A dost šokující.
Chandlera miluju. Vážně, Přátelé jsou můj nejoblíbenější seriál všech dob jen díky němu. A váš možná taky.
Proto byla tahle knížka tak hrozně smutná a dojemná.
Jsem tak moc ráda, že se s námi Matthew Perry o svůj příběh podělil. Ačkoliv mi rozhodně změnil pohled na jeho osobnost. Jsem tak ráda, že se z toho vypsal. A je mi ho tak moc líto. Ke konci jsem fakt brečela a bolelo mě za něj srdce. Ačkoliv si za většinu toho hnusu, co se mu děla, mohl sám.
Věděla jsem, že byl Matthew alkoholik a že to hodně narušovalo natáčení. Že během těch sérií měnil vzhled - hubnul a tloustnul a všechno to způsobovaly jeho závislosti. Ale myslela jsem si, že do toho spadnul až potom, co se stal slavným a bohatým a byly to klasické hvězdné manýry.
Jenže Matthew v podstatě neznal střízlivost a také stavy bez depresí. A tak před tím utíkal už od čtrnácti let.
Jasně, často mi přišlo, že chce na někoho pořád jen svalit vinu, někoho obviňovat a vymlouvat se, ale byla to jeho zpověď, tak jsem to všechno brala, jak to napsal.
Taky musím říct, že jsem knížku převážně poslouchala jako audioknihu. Ačkoliv jsem si tištěnou k poslechu často otevřela, vracela ve stránkách a googlila všechny ty filmy a celebrity, co zmiňoval. Ale té audioknize jsem doslova propadla. Byla neuvěřitelně chytlavá. Aleš Procházka daboval Chandlera jen na chvíli a vím, že fanoušci to úplně nepřijali s nadšením ale to, že namluvil tu audioknihu, je úžasné. Měla jsem vážně pocit, že ke mně mluví Chandler. Ačkoliv pan Procházka úplně nezvládal číst ty anglické výrazy a mně se u toho vždycky kroutily prsty na nohou. Když třeba řekl „ba-ge-ly“ místo „bejgly“, tak jsem si fakt plácla do čela... ale i jemu to odpouštím, je to přece jenom jiná generace a Beverly Hills 902 10 asi neznal a nežral jako my, děti devadesátek. :D
Nicméně poslechnout si to jako audioknihu rozhodně doporučuju, je to naprostý kulturní zážitek. Ale bohužel tam není předmluva Lisy Kudrow.
Já jsem moc ráda, že jsem si tu audioknihu koupila, protože bůhví jak dlouho bych přečtení té knihy odkládala a že mě fakt hrozně zasáhla. A taky jsem si jí neskutečně užila!
Matthew nás provede všemi svými filmy a seriály a kompletně celým svým soukromím - bývalými přítelkyněmi, dětstvím a hlavně závislostí na alkoholu a prášcích. Je to neskutečně upřímná zpověď, kde se nebojí mluvit ani o problému se stolicí nebo erekcí.
Bylo zvláštní si během té knihy neustále znovu připomínat: Tenhle chlap, že hrál tvého milovaného Chandlera? Jak je to možné? A jak to, že to není na tom seriálu poznat? No, je to zkrátka moc dobrý herec.
Bylo mi z toho všeho hrozně smutno. Takhle nějak by dopadl Chandler, kdyby neměl svou Monicu. A z toho mě fakt bolelo u srdce.
Achjo, Matty, moc držím palce, aby ses už do toho hnusu nikdy nevrátil a byl na světě ještě spoustu let. A našel lásku a snad i zplodil svého vytouženého potomka I když už rozhodně nejsi nemladší a klasicky sis to všechno uvědomil až moc pozdě a všechny ty ženy sis ze svého života odehnal jenom sám To štěstí si ale zasloužíš
A už zas brečím, jen na to myslím! :D Pomoc!
No zkrátka si to přečtěte, nebo si poslechněte audioknihu! Pro fanoušky Přátel naprostá povinnost!
A já vím, že tu knížku otevřu ještě HODNĚKRÁT.
Velmi lahko sa mi cital Matthew. Pise uprimne ako to videl a strach zo samoty a straty je realny, este v takom veku. Necudujem sa ze mal problemy ake mal. Nemyslim ze bol namysleny, ako sa to tu pise, treba sa zamysliet ze vzdy chcel byt slavny, viditelny, nie bohaty napr ale slavny. Lebo ho opustil otec a svojim sposobom matka. Tak chcel byt viditelny.