Příběh, který nikdy neskončí
Michael Ende
https://www.databazeknih.cz/img/books/73_/73582/bmid_pribeh-ktery-nikdy-neskonci-E8V-73582.jpg
4
1154
1154
Příběh o tlouštíkovi Bastiánovi, nesmělém a všemi spolužáky vysmívaném chlapci, „synovi nikoho“, zavede čtenáře do zvláštního světa. Je jím Fantázie a Bastián se do ní dostane skrze stránky neméně zvláštní knížky. Spolu s chlapcem Átrejem – „synem všech“ – prožije na Veliké Cestě Hledání četná dobrodružství. Nejednou se ocitne v nebezpečí, stane se z něj hrdina a zmoudří. Nakonec se vrátí tam, kde je jeho místo – mezi lidi. Nekonečný příběh byl několikrát zfilmován.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 1987 , Albatros (ČR)Originální název:
Die undendliche Geschichte, 1979
více info...
Přidat komentář
Nechápu jak tohle nemůže mít někdo rád!
Kdybych mohl dal bych tomu 6 hvězdiček.
Nekonečný příběh jsem asi jako většina mých vrstevníků viděla jako film. Tehdy jsme při jeho sledování všichni napjatě pozorovali cestu Atreje za jeho úkolem od dětské císařovny a většině z nás určitá scéna v močálech zlomila srdce. Já osobně film viděla několikrát a pohádkový příběh jsem měla i docela ráda. Proto mě zajímalo, jaká je jeho knižní předloha.
První polovinu knihy, kdy Bastian čte příběh o Atrejovi a jeho putování jsem si docela užila. Nechyběla akce, emoce, zvraty a děj příjemně plynul. Přestože první část příběhu sama o sobě je docela dlouhá tak jsem se nenudila a sledovat jak se Bastian i Atrej vypořádávají se svým osudem v příběhu bylo docela zajímavé.
Jenže pak přišla druhá polovina příběhu a tam už jsem trošičku trpěla. Kniha je spíše pro mladší čtenáře, a proto se v ní ukrývá mnoho pouček o tom co je „správné“ a „špatné“ a druhá polovina se točí okolo morálních hodnot společnosti a hlavního hrdiny. Což by vlastně nebylo špatně a do pohádek takové poučení i patří, ale tady ho bylo mnoho za sebou a děj díky tomu začal stagnovat a poměrně se točit v kruhu.
Chápu, že autor chtěl nejspíše sdělit, že je nutné čelit následkům svých rozhodnutí, ale asi by to stačilo v menší míře. Příjemně mě překvapilo i to že se děj ve velké míře shodoval s tím co jsem znala z filmu i když je to tedy vlastně jen polovina příběhu. Změny, které v příběhu jsou se týkají spíše napětí než dějové linky. Film na rozdíl od knižního příběhu uměl lépe pracovat s emocemi diváka/čtenáře a celkovým napětím.
Bylo zajímavé se podívat na knižní předlohu, ale v tomto případě jsem opravdu ráda, že jsem zvolila formu audioknihy, protože druhá polovina by mě asi trošku potrápila. Ovšem díky tomu, že jsem si mohla příběh takto zprostředkovaně vyslechnout bylo to pro mě mnohem příjemnější.
Tato fascinující kniha obsahuje veliké poklady, z nichž každý čtenář v jakémkoli věku může pobrat tolik, na kolik aktuálně má. Obsah a poselství knihy přitom má tu moc (a je to myslím záměrem autora) se čtenářem aktivně spolupracovat - každý z nás je totiž Bastiánem na své cestě životem - a kniha nám může být v různých etapách našeho života určitým původcem nebo pomocníkem.
Ve své podstatě kniha představuje něco jako náčrt iniciačního vývoje se všemi typickými prvky, archetypovými motivy, výzvami a úskalími, které na nás v životě číhají. A stejně jako Bastián i my postupně na této životní pouti poznáváme sami sebe - naše přání a s nimi zodpovědnost za následky našich činů, tzv. Pravou vůli a s ní to, co je v životě skutečně důležité.
Díváme-li se na toto dílo optikou (hlubinné) psychologie a představíme-li si svět Fantázie jako oblast nevědomí, pochopíme povahu Bastiánova údělu a jeho úsilí resp. úkolu, který mu byl svěřen - zachránit a uzdravit oba světy a uvést je do souladu - tj. dospět k duševní celistvosti a přispívat tím ostatním. To přitom není vůbec snadné, jak shrnuje závěrečné sdělení pana Koreandra Bastiánovi: "Jsou lidé, kteří se nikdy nemohou dostat do Fantázie, a jsou lidé, kteří se tam mohou dostat, ale pak tam zůstanou navždy. A pak se najde několik takových, kteří odejdou do Fantázie a znovu se vrátí. Jako ty."
Nutno dodat, že tím příběh samozřejmě nekončí, naopak začíná zase další...
Uf. Tohle bude… Nekonečný příběh Wolfganga Petersena je můj nejoblíbenější film a považuji ho za ten nejlepší, co kdy byl natočen. Doprovází mě prakticky celý můj život, v roce vzniku jsem na něm byl několikrát v kině, v průběhu dalších let si ho pouštím pravidelně a nic neztratil ze svého kouzla. Není v tom žádná nostalgie, ten film se mi líbí pořád stejně. I proto jsem se záměrně knižní předloze desítky let vyhýbal, protože jsem se bál toho zjištění, že… Věděl jsem, že filmová verze je sotva půlka knihy. Že spousta věcí je jinak. Že i slabší filmové pokračování si jen vyzobává a ještě mnohem více upravuje. Ale tak při čtyřicetiletém výročí premiéry filmu a našeho prvního setkání jsem si řekl, že bych už mohl. No… Já chápu, že jsem filmovou verzí nenávratně poznamenán a ovlivněn. Chápu také, že je to primárně kniha pro děti. Ale, ta kniha nemá skoro žádné napětí, všechno se tam děje hrozně jednoduše a lehce, tam, kde u filmu při skonu Artexe slzím i v šestačtyřiceti, se mi u knihy prostě chtělo fakt smát. Tam kde film i z dospělého diváka ždímá emoce, kniha prostě jen plyne od jedné scény ke druhé. Po „konci filmu“, tedy výraznější souvislejší dějové linie knihy, se příběh zvrhne v klasické pohádkové fantasy se všemi neduhy, jimž se film vyhýbal, ale pro něž mě tyhle příběhy nebaví. Bastien je pěknej zmetek. Posledních sto stránek jsem dočítal už takřka z donucení, fakt mě to nebavilo. „Ale já si to říkal, nečti to!“ Nechci říct, že je to špatná kniha, ale tu pečeť filmové adaptace mám vypálenou asi hodně hluboko. Budu si muset filmem spravit chuť. U toho už do budoucna zůstanu.
Vždy jsem si myslela, že nekonečný příběh končí poražením temnoty a nikdy by mě nenapadlo, že je to jen polovina knihy! Začátek druhé části začíná samotným počátkem světa Fantazie. Je plný barev, kouzelných bytostí a neuvěřitelných rostlin. Fantasie je plná možností a přání je snad nekonečně mnoho. Avšak díky svým přáním Bastián čelí stinným stránkám svého charakteru a jaksi se sám sobě vytrácí. Podaří se mu vrátit se ze světa Fantazie? A jak bychom na jeho místě dopadli my?
Svět Fantázie je opravdu nádherný a bohatý a autorovi velký kredit za obrovskou představivost. I příběh samotný se mi moc líbil a bavil mě. Jen se to celé nějak zaseklo v části s čarodějkou - ten motiv mi do celku nějak nesedl a navíc působil narozdíl od zbytku, kde je děj velmi originální, jako něco, co už jsem mockrát četla jinde. Také jsem tu relativně krátkou část četla asi stějně dlouho jako zbytek knihy - najednou to bylo strašně předvídatelné a rozuzlení očekávané- Naštěstí se pak zase autor vrátil k mnohem originálnějším motivům, tak mi to dojem tolik nezkazilo.
Byl to pokus. Sázka do loterie jestli to děti chytne (6+8) a sebralo nás to všechny tři.
První půle byla zfilmovaná, druhá pro mě neznámá, a přitom největší hitovka. Stále jsme o ději debatovali, rozvíjeli jej, hledali krásy v příbězích, logiku děje. Ne proto, že by nechápali, o co jde, a musel bych jim vše znovu a znovu popisovat, ale kvůli té krásné hře s fantazií, která bohužel často protáhla večerku :) Nic proti české Babičce, ale tohle by měla být povinná školní četba.
Také znáte ten pocit když natáhnete ruku, dotknete se knihy a v tom okamžiku to někde ve vašem nitru udělá cvak, jako když sklapne past. Zmocní se vás temné tušení, že tím dotekem začalo něco neovladatelného, co se právě dalo do pohybu. Fantazie u knih nemá hranic, je odevšad stejně daleko, nebo stejně blízko.
Jsou lidé, kteří se nemohou dostat do Fantázie to jsou lidé kterým se říká Nečtenáři, a jsou lidé kteří se do Fantázie mohou dostat a Fantázie je pohltí, ti kteří si neuvědomí kde jsou, a jsou lidé kteří se dokážou vrátit zpět do našeho světa a chránit tyto dva světy a to jsme my... Knihomolové, Knihožrouti ti kteří uzdravují oba světy. Neváhejte, nečekejte a pusťte se do světa Fantazie..
Film jsem viděl xkrát a lituji, že se mi kniha dostala do ruky až teď, protože ta cesta do Fantázie je opravdu kouzelným nekonečným příběhem. Nedivím se, že byl autor této knihy zděšen, když viděl filmařskou práci, která končí Bastiánovým příchodem do Fantázie. Viděl totiž scény které odporují poselství jeho hrdiny.
Až sa hanbím, že som sa k tomuto príbehu dostala až teraz. Prečítať som si ho chcela už veľmi dlho a tak ma naozaj potešilo, že znova vyšiel v tomto krásnom (a veľmi ťažkom) vydaní s úžasnými ilustráciami vnútri. Ale od príbehu som predsa len čakala niečo viac.
Prvá časť ma veľmi bavila, je to v podstate to, čo si (matne) pamätám z filmu. Atrej, neskôr aj s Falkom, cestuje cez Fantáziu, prekonáva rôzne prekážky a snaží sa prísť na to, prečo je svet postupne pohlcovaný ničotou. Jeho cestu sleduje Bastián. Túto časť som si vychutnávala, aj keď občas mi to prišlo príliš jednoduché, ale tak predsa len, primárne je to príbeh pre deti. Lenže v druhej časti, keď sa Bastián dostane do Fantázie, sa to už zvrtne - z Bastiána je hlavná postava, ktorej charakter je postupne ničený nadbytkom moci. A tu už som sa nudila. Nepáčila sa mi Bastiánova premena, nepáčil sa mi on v hlavnej úlohe (aj keď Atrej s Falkom to aspoň trochu zachraňovali) a celé mi to už prišlo také rozťahané a hlavne bez cieľa, chýbalo mi tam niečo viac, nejaká úloha alebo tak. Ale zas samotná Fantázia a jej rozliční obyvatelia boli celkom zaujímaví. A aj koniec to trošku vylepšil. Samotná myšlienka postupnej premeny je taktiež veľmi pekná a hodná zamyslenia, len jej spracovanie sa mi až tak nepáčilo. Ale táto kniha rozhodne bude ozdobou mojej knižnice.
Nekonečný příběh je jeden z mých oblíbených příběhů. Až velmi pozdě jsem zjistila, že existuje i kniha. Oproti filmu jsem pochopila, jaké jméno Bastián dal dětské císařovně a jak je Fantázie a lidský svět provázaný. Tím to nekončí. Tam kde končí film začíná v knize vlastní Bastiánovo dobrodružství ve Fantázii. Jako všichni před ním musí skrze svá přání najít cestu domů nebo navždy uvíznout ve Fantázii. A to jak, zjišťuje není nic záviděníhodného. Určitě už jen pro samotné pochopení, co chce kniha říci stojí za to ji přečíst. Film, ač se mi líbí, vynechává podstatu příběhu.
Som prekvapený, že aj ostatní recenzenti sa od istého bodu tohto príbehu nudili. Aj u mňa to tak bolo, no myslel som si, že budem jediný. Navyše som ja šiel skrz jej audio-podobu, ktorá býva menej náročná. Možno je to väčšia zábava pre staršie deti a nie pre dospelých. Mne však navyše aj prekážala Bastiánova povaha, pretože naberal na arogancii a tak sa skutočným hrdinom stal Atrej, ktorý mu oponoval. Ako už bolo spomenuté, prvý film tvorí zhruba 40% knihy a následne pokračujú ďalšie motívy, ktoré sú nudnejšie a majú povrchnú podobu s druhým filmom: Bastián naozaj zabúda na svoj pozemský život, pretože sa ponára do inej roviny existencie, ďalej ho tam zvádza aj čarodejnica tváriaca sa, že sa mu podriadila. Stáva sa z neho pseudo-hrdina ktorý je vo všetkých kategóriach najlepší, až na jednu, na ustráženie svojho ega. Ďalej rozpor medzi Atrejom a Bastiánom je v knihe až vojnou ich nasledovníkov! Uznávam, že s dĺžkou knihy a jej symbolizmom sa v nej dá bádať hlbšie po skrytých posolstvách. Je ale na každom, aby si určil, ako hlboko bude stopovať a ja v tom veľmi neviem poradiť. Môj dojem bol, že autorovi hrozila nelogickosť či nekonzistencia, a tak som nešiel príliš hlboko. Zo symbolov ma zaujímali predovšetkým brány medzi sfingami, ktoré mi film dostatočne neosvetlil a zistil som, že ani kniha nie.
Čo praktické si z diela zobrať? 1.Kontrolovať, či nám nejaký nástroj zároveň niečo neberie z iných hodnôt. 2. Dávať pozor, či sme nestratili cit pre realizmus (toto je vyjadrené v minulých cisároch, čo sú reálne zablúdení ľudia, ktorí sa nedokázali vrátiť do svojej reality.) 3.Dávať pozor, či priatelia ktorí sa nám vzopreli nemajú pravdu a či nás v skutočnosti nezachraňujú. Sláva Atrejovi a Falkovi! Daj sa vypchať, Bastián! :-)
Michael Ende nám představuje fantazijní příběh Bastiána a záhadné tajemné knihy, který balancuje na pomezí dvou světů - toho reálného a pak říše čisté Fantázie. To vše viděno očima malého chlapce, který si osvojil a uchoval schopnost tvořit si svoje vlastní vize a poodkrývat tak dvířka vedoucí do jiné reality. Knížka (respektive její část) se dočkala také dobře známého filmového zpracování.
Kto videl film - a tých je asi väčšina - bude čakať niečo iné, ale tak to už s filmami a knihami býva, to je v pohode. Čo ma však prekvapilo (a príjemne) je to, že Michael Ende tam zakomponoval niektoré prvky okultnej filozofie a praxe Aleistra Crowleyho: "Moonchild", "Konej co si přeješ", "Hledáni Pravé vůle".
Na Nekonečný príbeh som sa tešil hlavne kvôli tomu, že film podľa neho natočený nepatril práve k mojim obľúbeným a tak trochu som dúfal, že kniha by môj názor mohla zmeniť, no nestalo sa tak. Knihu som čítal na dvakrát a vcelku ma nudila. Možno to bolo tým, že som ovplyvnený filmom, možno mi len nesadol autorov štýl, no premňa to bolo proste sklamanie.
Miluji film a velmi mne překvapilo, že to je jen polovina knihy. Druhá polovina mne chvilkama vůbec nebavila a musela jsem se do poslouchání nutit. Celkový dojem ale skvělý.
Překvapilo mě, jak moc film vychází z knihy. A pak to, že to je asi jen čtvrtina knihy. To, co se odehraje potom, dává konečně smysl jejímu názvu. Ale o tom bude vyprávět někdy jindy.
Nu... poznámky, které jsem si ke knize napsal jsou delší, než je zdejší znakový limit, takže to budu muset poněkud zhustit, uvidíme, jak se to povede. Jsem z knihy poněkud překvapen. Jako malý jsem se poměrně často koukal na film, nedávno jsem si jej zapnul znovu. A vcelku mne zaujal, zdál se mi hlubší, než jsem čekal. Rozhodl jsem si tedy přečíst knihu, s tím, že třeba poprvé prohlásím, že film je lepší než kniha. No, není. Kniha obsahuje tytéž hloubky jako film, ale má jich více.
Nejprve struktura. Jedná se o poměrně komplikovanou knihu, která není jednotná, či jednoduchá v doslova ničem. S trochou nadsázky bych ji označil za postmoderní pohádku, která však do značné míry odpovídá Tolkienovskému pojetí pohádky. Je plná aluzí, odkazuje se na mnohá slavná díla a autory, přičemž jsou však tyto odkazy ukryty dost kvalitně na to, aby neseznámenému čtenáři nijak nechyběla jejich znalost. Ať jde o zcela očividný odkaz na Malého prince (Ygranul a její jed), či na zmíněného Tolkiena, na Poea a další. Tyto aluze dodávají knize další významy, které, myslím, nejsou nevýznamné.
Jak jsem již naznačil, strukturou kniha odpovídá Tolkienově pohádce. To připodobňuji k utopickému žánru. Poutník se vypraví do cizích krajin, které následně poznává ve střetu s tamní kulturou, zvyklostmi, světem. Taková pohádka je primárně o světě. A tak zde. Nejedná se o lineární vyprávění, neustále se nám mění fokalizace postav, ale princip je vždy stejný. Poslové putují do bydliště Měsíčnice, které předtím nikdy neviděli, ti pak vyprávění předávají Caironovi, který se vydává za svým úkolem do neznámé krajiny s neznámými zvyky, ten předává štafetu Áterjovi, který prochází světem, se kterým se seznamuje, aby předal štafetu Měsíčnici, ta Bastiánovi. U Bastiána prvek neznáma dominuje, u Měsíčnice je však rovněž silně přítomný. Jedna postava za druhou prochází Férií, kterou nezná... Fantázií a jejími neznámými končinami.
Do toho je kniha psána více než postmoderním způsobem. Čtenář čte knihu o tom, jak postava čte příběh z téže knihy, ve kterém je zrovna psána daná kniha. Jestli tohle není meta, tak už nevím co. Autor tím docílil poměrně pěkného efektu: čtenář jakoby nahlížel na skutečnost, do které prostupuje fantazie. Neuvědomuje si, že je to fantazie, do které proniká fantazie. Nebudu tu již rozebírat strukturu kapitola a význam čísel, ani nic dalšího, co by možná za rozbor stálo.
Pro nedostatek času už jen nicota. Její konceptualizace zdá se mi zde být velice zajímavou, ve vztahu k fantazii. Z tohoto hlediska vám mohu sdělit, kterou část knihy považuji za absolutně nejvýznamnější - rozhovor Atreje s Gmorkem. Ten mne nevíce zaujal i na filmu. To, co tam Gmork říká, mne ohromilo. Cituji: "Je to prázdnota, která jedině zbyde. Je to jako zoufalství, které ničí tento svět. Lidem, kteří nemají žádné naděje se lépe vládne. A každý, kdo je dokáže ovládat má zároveň i moc. Já jsem služebník té moci, která využívá nicoty." Říkal jsem si, to je přece orwelliánská totalita! Ovládněte myšlení lidí a ovládnete svět. Pak jsem zjistil, hle, film vyšel v roce 1984! Wow! To snad kniha nemůže překonat! A ono jo, kniha dělá totéž, ale důmyslněji. Rozhovor dvou zmíněných zdá se být dokonce komplikovaným. Dovolím si zde k tomu už jen jednu interpretační poznámku:
Dokud věříme, že existuje říše fantazie a ten Frodo tam jde s tím prstenem a není to o ničem jiném, než že tam skutečně jde, bolí ho nohy, je unavený a Glum nakonec padá do Orodruiny a pálí ho oheň, jedná se o pohádky, o fantazijce. Jakmile od tohoto upustíme, zavrhneme jejich žitou existenci, stávají se z nich prázdné měchy, které lze naplnit novým vínem. Ze Sněhurky přestává být pohádková bytost a stává se strašákem, do kterého dosadíme co potřebujeme - pohádka přestává být uměním, začíná být nástrojem útlaku a propagandy. Nacistická propaganda toho času interpretovala Červenou Karkulku následovně: Karkulka je symbolem německého lidu trpícího ve spárech židovského vlka. Popelka se stává árijskou pannou, kdežto její nevlastní sestra je najednou symbolem špinavého míšence, kterého je třeba se zbavit. Jeníček a Mařenka se, vyprázdnění, převrací v příběh konečného řešení, pec se transformuje v kremační pec z koncentračního tábora. Bojíme-li se pohádek, stávají se z nich lži a lži ničí náš svět. To pan Ende popsal krásně a už jenom proto si kniha zaslouží velké uznání.
Tak jako film ani kniha mě moc neoslovila. Rozečtenou knihu většinou vždy dočtu, ale u téhle mě to vážně přestalo bavit. A po půlce jsem odložila a vracím. Jsem ráda že byla jen vypůjčená, v mé knihovně by své místo neuplatnila. Jinak myslím, že pro větší děti asi ok.
Dcera vydržela knížku číst do poloviny. Jakmile se Bastián dostal do Fantázie, bohužel se to zvrtlo v neskutečnou nudu. První půlka 5 hvězdiček, druhá polovina odpad. Celkově za 3.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Nekonečný příběh |
| 2005 | Děvčátko Momo a ukradený čas |
| 1993 | Satanarcheolegenialkohrozný punč přání |
| 1994 | Vězení svobody |
| 1997 | Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema |
Tak je to takové "germanic" a pro dětského čtenáře to nemá moc šanci třeba proti Roaldu Dahlovi (to je tak zhruba stejné časové období) ... nicméně nostalgie vládne knihám :-)