Príbeh mojej duše
Thérèse de Lisieux
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/507938/bmid_pribeh-mojej-duse-z7Y-507938.jpg
5
71
71
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Duchovní literatura Náboženství Biografie a memoáry
Vydáno: 1997 , LúčOriginální název:
l'Histoire d'une Âme, 1898
více info...
Přidat komentář
Četla jsem určitě dvakrát, před Terezkou hluboce smekám, ale asi nikdy jsem si k ní nenašla úplně cestu a trochu mě to mrzí ...
Každému, kdo to má podobně, doporučuji zajímavý pohled Martina C. Putny:
https://vltava.rozhlas.cz/duchovni-evropa-svata-terezie-z-lisieux-katolicka-barbina-9084272
Kniha je fajn, ale určitě nikoli pro každého :o)
Možná vám jinak lehce kontroverzní literární historik, kritik, komparatista, překladatel, spisovatel a pedagog Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, vysvětlí některé souvislosti ;o)
6/5
Ano, musím souhlasit s lenkou0383 - není to čtení pro každého. Terezičku mám ráda, nicméně možná je to i grafickým provedením knihy, nebo poznámkovým aparátem až na konci knihy... Prostě jsem asi tak v polovině a dál to nejde... Třeba se k ní ještě vrátím.
Asi to není čtení pro každého, je to místy zdlouhavé a dá se říci že "o ničem", mě to ale hrozně bavilo. Terezie z Lisieux je skvělá spisovatelka, text je velmi vyšperkovaný a jazykově krásný. K tomu se mi hrozně líbila ta exkurze do duše světice, do jejího dětství a dospívání, které velmi upřímně a otevřeně popisuje. Ze všeho prýští tak neskutečná láska ke všem, k sestrám, k tatínkovi, k Ježíši... Nádherné čtení.
Čtu ráda životopisy svatých. Tato kniha popisuje život svaté Terezie z Lisieux formou jejich autentických dopisů psaných na příkaz nadřízených. Možná proto, že mi více vyhovuje u životopisů beletristická forma, mám raději o svaté Terezii knihu od Marie Holkové.
Sú knihy a KNIHY. Toto je KNIHA. Keby mi niekto dal absurdnú výzvu, že do konca života môžem (dookola) čítať už len povedzme 10 kníh, táto by určite bola medzi nimi. Nádherná. Úžasná. Meniaca srdce i pohľad na svet. Ťažko sa mi vyjadrujú dojmy nielen z tohto diela, ale aj z jeho autorky, tejto „bielej kvetinky“. Som neskutočne šťastná a vďačná, že niekto taký žil; že takýto príbeh sa stal; že Terezka ho pod zámienkou poslušnosti napísala; že vďaka tomu sa aj viac ako storočie od jej smrti môže čitateľ ponoriť do sveta krásy, lásky a nádeje, ktorý objavila (pre seba, pre nás) a zaznamenala, a najmä vybrať sa (pokojne aj v jej spoločnosti) na svoju vlastnú „malú cestu“.
Svatá Terezie z Lisieux je moje nejoblíbenější svatá, ke které mám zatím nejužší vztah. K jejímu životopisu se občas ráda vracím.
Udivuje mě, kolik o této ( byť všeobecně oblíbené) světici už bylo napsáno knih. Před lety jsem navštívila obsáhlou knihovnu jednoho známého kostela a v nabídce jsem našla desítky i lehce přes sto let starých děl, které se vztahují k její víře, jejímu životu, jejím dílům, které vytvořila. Tyto půvabné knihy, jestli se k nim ještě dostanu, sem ráda do databáze pro úplnost doplním, nikde jinde, ani v antikvariátech jsem je nedohledala.
Její memoáry mě hluboce a nezapomenutelně zasáhly. Je tolik věrohodná a má v sobě světlo, které mě, tápající mezi ateismem a nesmělým, opatrným duchovním životem, svítí na cestu a přivádí o trochu blíž k víře. Když o ní čtu, když ke mně prostřednictvím textu "promlouvá" cítím klid, mír a pocity a úvahy, které se těžko popisují. A tak to má asi u svatých být. Zpřístupňovat, oslovovat, přivádět, podávat osobní svědectví a lákavě, působivě promlouvat jako prostředník...
Nevěděla jsem přesně, co od knihy čekat, a líbila se mi. Troufám si ale klenotu duchvní literatury udělit 4 hvězdičky, protože pro mě prostě první 2/3 byly zdlouhavé. Až poslední třetina čím dál víc graduje a umí pohltit. Já vím, že to jsou 3 různé rukopisy, ale vnímám to na 4 hvězdy.
Oslovila mě velká spousta myšlenek a ráda knihu doporučuji, Terezčina "malá cesta" je krásná a inspirující.
Pokud jste ateisté a domníváte se, že na životopisu "nějaké svaté" nemůže být nic moc zajímavého, hluboce se mýlíte. Vlastní životopis sv. Terezie z Lisieux může být braný nejenom z duchovního hlediska, ale třeba i jako velice milá, půvabná zpověď čisté dívky. Dozvídáme se i o její rodině, do níž se narodila, o vztahu k sestrám, samozřejmě o životě v klášteře, který byl tvrdý a obohacující zároveň a že i svatí mohou trpět úzkostí, pochybnostmi o sobě, zkrátka i oni mají své lidské chybičky...
Tato francouzské řeholnice, karmelitka, prý dokázala přivést k Bohu mnoho nevěřících a svým charismatem dokáže dosud okouzlovat mnohé lidi.
Domnívám se, že alespoň letmé nahlédnutí do jejích spisů nikomu neublíží, je to protipól k současné literatuře, která má oslovovat čtenářky. Dává nám tu nevšední, až pro nás nevěřící takřka exotickou možnost nahlédnout do duše hluboce věřící mladé ženy.
Doporučuji zvláště ateistům, pro její srozumitelnost a zvláštní, tajuplné kouzlo nevšedního uvažování mladé ženy, pocházející z neobyčejného světa.
Citáty (ach, těch by bylo!), například:
„Mým povoláním je láska!“
„Nic není malé, co se koná z lásky a pro lásku.“
„Když jsme prosili svatou Pannu a ona nás nevyslyšela, znamená to, že nechce. Tehdy je třeba ponechat jí svobodu jednání a vůbec se netrápit.“
Přirovnání k dětskému leporelu mi přijde vcelku nemístné. Skutečnost, že se někdo vyjadřuje složitě až nesrozumitelně ještě neznamená, že je větším učitelem než ten, kdo se vyjadřuje jasně a přímočaře. Nakonec člověk zjistí, že i Květinky příběh nelze číst jako román, jinak všechno její kouzlo proteče čtenáři mezi prsty.
Kniha je samozřejmě výborná, v knihovně jsem jí přidělil čestné místo vedle Vyznání sv. Augustina. Výborný je i poslední překlad s množstvím poznámek.
Zajímal mě život tak mladé dívenky, která už od malicka si určila svou cestu. Jen mi dost vadilo, jak si zvolila utrpení a vyhledávala ho téměř ve všem. Přitom je nám bližší ten, kdo se snaží najít ve všem to pozitivní..
Zrovna čtu Putování mysli do Boha od sv. Bonaventury. Je to spletitá cesta k osvícení pro scholastické mystiky. Vedle toho je "malá cesta" sv. Terezie jako dětské leporelo. Je příhodné, že je dnes oba považujeme za učitele církve. Určitě jsou mezi námi takoví, kteří se zaujetím, by vášní budou promýšlet františkánskou mystiku podle Bonaventury, popřípadě tu dominikánskou páně Akvinského, ale naší době, kdy hledáme své zvory spíš mezi lidmi nám blízkými, takříkajíc z masa a krve, má možná daleko víc co říci Terezka. Dějiny duše jsou příběh o tom jak dojít svatosti, když si vedle světců z legend připadáte jako zrnko prachu vedle hory. Anebo chcete-li, je to kniha o tom, jak může člověk žít uvědoměle a naplno podle cíle, který ve svém životě zvolil. Kolik z nás to umí?
Hluboká kniha. Vdechující nový život, novou inspiraci, novou naději. Terezie byla nádherný člověk. Skrytá perla. Jde u ní jasně vidět to, jak se stalo to, co si přála, aby mohla být misionářkou. Stalo se to jinak, než si představovala, ale úplně geniálně. Skrz její slova, skrz její příklad pokory. Je jasné, že její slova můžou působit naivně a přesladce a možná fanaticky. Ovšem tady platí to, že záleží kdo a jak čte tato slova. Toto se musí číst srdcem. Jsem moc ráda, že jsem si to přečetla a doufám, že se ještě mnohokrát vrátím.. Měla úžasný dar popisu a přirovnání a vyjádření nevyjádřitelného. Na konec snad kousek z jejich slov.,, Cítíme, že konat dobro bez Boží pomoci je stejně nemožné, jako způsobit, aby v noci svítilo slunce."
Četl jsem nové vydání v pevných deskách a perfektní. Poznámky pod čarou i zachování zvýrazňování textu od samotné Terezie se mi líbilo. Pokud se člověk překouše přes dětství setká se s hutnou teologickou substancí. Terezka mi je hodně blízká, jelikož má podobný humor jako já i stejné uvažování.
Dějiny duše jsou prostě nezapomenutelnou knihou a osobní zpovědí jedné krásné duše.
„Který, i ten nejmocnější smrtelník by byl schopen pro potěšení své milé zařídit, aby z Nebe padal sníh?“
Myslím, že životopis Terezie z Lisieux vyžaduje, aby byl čtenář naladěn na její vlnu, na způsob komunikace, který je velmi odlišný od běžné literární tvorby. Bez tohoto vhledu do Tereziina způsobu myšlení a vyjadřování by její deník mohl vypadat jen jako přecitlivělé, až hysterické, výlevy fanatické jeptišky.
Ale také si myslím, že kdo se Terezii vnitřně otevře, ten bude bohatě odměněn. Nejen záplavou lásky, něhy a vroucnosti, nejen její velkou upřímností, ale i řadou zajímavých myšlenek (to je možná trochu překvapivé u tak mladého děvčete, ale je to také důležitá součást jejího díla).
Mě nejvíc oslovilo Tereziino absolutní odevzdání, naprosté upozadění vlastní osoby a soustředění se na své povolání. Ne všemu jsem rozuměl, se vším jsem srdcem nesouzněl (pozemský život jako Vyhnanství, například), ale jako celek byla pro mě kniha inspirací.
Ještě mě napadlo jedno riziko čtení Terezčina Příběhu: ten rozdíl mezi tím, jak vnímá svou víru Terezie a jak ji prožívá „běžný smrtelník“ může vyvolat pocit rezignace (ve smyslu: „takovému zápalu pro Boha se nemůžu nikdy ani přiblížit, to nemá cenu ani zkoušet“). To by byla, myslím si, škoda. Myslím, že by bylo lepší, kdyby přečtení Tereziina deníku vedlo k odhodlání, aby člověk se svým životem (duchovním, ale i světským) dělal maximum toho, čeho je schopen.
Kdybych měla šestou hvězdu, novému překladu z Karmelitánského nakladatelství bych ho s chutí dala, protože je to text lepší, lépe revidovaný, mnoho věcí objasňuje už sám o sobě...
V jednom dokumentu poznamenal Tomáš Halík, že Terezie pocházela z prostředí sentimentálního, až bigotního katolicismu, ale ona sama byla jiná. Pro mě to byl občas dost tvrdý oříšek. Úsměvy panenky Marie, modlitby k mrtvým bratříčkům, andílkům v nebi, plundrování svatých míst na cestě do Říma. Skousl jsem ten oříšek a Terezku si zamiloval, protože ona ve své dětinskosti věděla mnohem víc než my „rozumní“ o tom, co je opravdová láska.
Zásadní věc pro mě - přírodovědný, racionální typ - bylo překousnout zvláštní vyjadřování poplatné době a společenství, ve kterém se Terezie nacházela. Takové ty přejemnělé kudrlinky a něžnosti. Ale když to člověk odfiltruje, je za tím přímo "ocelový" obsah a člověk se neubrání myšlence - co by se stalo s mým životem, kdybych tohle dokázal. Kdybych se neupřednostňoval před druhými a nekladl Bohu překážky v jeho činnosti...
Terezie povzbuzuje, že toto je hrdinství bez hrdinství, že tuto cestu zajišťuje někdo jiný než my sami. A proto je přístupná každému.
Tato kniha je jedním z důvodů, proč jsem zakotvila na Karmelu. Velká životní inspirace.
Už jako malá jsem se trošku seznámila se životem malé Terezičky, když mně a bratrovi mamka četla knížku Terezka Martinová. A tak jsem se na čtení této knihy, která je sbírkou spisů samotné svaté Terezky, moc těšila. A nezklamala, ona by ani zklamat nedokázala. Ona byla tak prosluněná láskou, a i když si ona myslela, že moc dobře nepíše, napsala to moc krásně. Její vnitřní boje, popsané v této knize, mohou pomoci nám, čtenářům, abychom také dokázali všechno zlé dobrým a láskou přemoci.
Štítky knihy
autobiografické prvky světice Bůh a člověk duchovní život spiritualita řeholní, klášterní život karmelitky svatá Terezie z Lisieux, 1873-1897 duchovní cesta
Autorovy další knížky
| 2016 |  Příběh jedné duše |
| 2009 | Básně svaté Terezie z Lisieux |
| 1992 | Vstupuji do života |
| 2002 | Dopisy Terezie z Lisieux |
| 2001 |  Myšlenky na každý den |
Překvapilo mě, nakolik je autentická sv. Terezie odlišná od vidění různých moderních autorů snažících se její citáty tendenčně dezinterpretovat. Překvapilo mě to velmi mile. Úžasný příběh člověka, který se zcela odevzdal Bohu.