Příběh služebnice
Margaret Atwood
Příběh služebnice série
1. díl >
Román kanadské spisovatelky vykresluje pochmurnou vizi blízké budoucnosti na půdě dnešních Spojených států amerických, které přestaly existovat a byly nahrazeny totalitním režimem. V nedaleké budoucnosti se vlády nad Spojenými státy chopí klerofašistický režim. Z každého, kdo se proti němu prohřeší, se stává otrok. A z plodných žen ještě něco mnohem horšího - služebnice, jejichž úkolem je rodit děti, s nimiž se nikdy nesetkají. Kniha získala ocenění Arthur C. Clarke Award za nejlepší román a byl v užší nominaci na cenu Booker Prize.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , BB artOriginální název:
The Handmaid's Tale, 1985
více info...
Přidat komentář


Vždy zastávám názor, že kniha je lepší, než film nebo seriál, ale u této knihy musím udělat výjimku :(( Ještě, že jsem četla dřív knihu a pak se podívala na seriál, BYL SKVĚLÝ a hlavně....z knihy bych si toho moc nezapamatovala, ale na seriál jen tak nezapomenu.


Nikto neumiera na nedostatok sexu,
mnohí umierame na nedostatok lásky.”
Sypem si popol na hlavu a spolu s maslom na nej sa priznávam, že za to môžu moje predsudky. Nie za popol s maslom, ale za to, že som sa tak dlho odhodlával na tento román. Pritom antiutópie sú moje obľúbené živočíchy. A tento teda obzvlášť, špeciálne pre tie mimikry a rafinovanosť.
Príbeh služobnice plynie, ako je u autorky dobrým zvykom, veľmi pozvoľne, až plavne. Čitateľ je unášaný len jemným prúdom v okolitej stojatej vode. Sem-tam sa voda zavlní v meandri, no žiadne pereje ani vodné víry sa nekonajú. Napriek tomu som sa nenudil. Viac som sa sústreďoval na prírodu okolo, obdivoval samotnú lenivú rieku deja, jej vláčne pohyby a nuansy. Na vyššie obrátky sa zapájala moja fantázia poháňaná hustnúcou atmosférou a každú chvíľu som za rohom čakal vodopád. Ten našťastie neprišiel, žiadne logické kotrmelce ani oslie mosty sa nekonali a moju loďku len občas rozkývali odrazené vlny či náhodné plytčiny. “Nič moc, nuda” - povedia si prívrženci adrenalínových splavov a strmých jezov. Pre mňa to však bol skoro dokonalý zážitok ...
Paradoxne sám mám radšej “technickejšie sci-fi” či vesmírne odysey ako psychologické štúdie dopadov totalitnej diktatúry. Obraz klerofašistickej spoločnosti je tu navyše zobrazovaný mozaikovo, po malých dávkach, skoro po písmenkách. Dielo písané v roku 1984 má mnoho spoločného aj s rovnomenným Orwellovým románom, ešte viac mi však popisovaná spoločnosť pripomínala kulisy z filmu Equilibrium. V žiadnom prípade sa nejedná o tuctové postapo ako z filmových sérií Hunger Games či Divergencie/Aliancie, to je hádam každému zrejmé. Nič tu nie je exaktne popisované, princípy fungovania, stanovy či regule vládnej garnitúry vás autorka nechá skôr si vydedukovať, ako by vám ich mala trápne polopatisticky servírovať. Na každý fakt o pomeroch, o súčasnej situácii a politike v živote rozprávačky musíte čakať desiatky strán a celú dobu ste svedkom jej mentálneho rozpoloženia, mnohokrát až psychorozkladu. Ako čitateľ vnímate každý okamih jej bytia, myšlienkové procesy a úvahy. Ste v jej hlave. To je asi najsilnejšia Atwoodovej zbraň: vnorenia sa do svojich hlavných postáv. Ona ich píše, ale vy ... vy ich žijete!
Aby som tetu z krajiny javorového listu a sirupu len nevychvaľoval: miestami mi jej duplikácia a zdôrazňovanie pocitov hrdinky už prišli ako čistá onania a nebyť audioverzie, zrejme pár viet v popisoch jej depresií preskočím. Druhá výčitka je k finálnej kapitole z konferencie. Ja osobne ju považujem za zbytočnú. Aj bez nej bol koniec románu zrejme najoptimálnejší, aký si daný žáner môže dovoliť. Avšak záverom môžem, rovnako ako pri diele Alias Grace, missis Atwood len zatlieskať, a vrelo...
...ODPORÚČAŤ:
Všetkým, ktorých zaujímajú utopistické zriadenia, spojenie náboženstva a ultratotalitárnej spoločnosti. Ale aj tým, ktorí preferujú kvetnatý jazyk so zaujímavými prirovnaniami a niekedy až opulentnými opismi detailov. Tým, čo psychológiu a atmosféru nátlaku uprednostnia pred zbesilými akčákmi, krvavými strieľačkami a inými KulháneKotletkovými gulášmi. Subjektívne síce hodnotím 4.5*, ale vzhľadom na tunajšie nízke hodnotenie zvyšujem na 85% a zaokrúhľujem na 5*. :)


Na knihu som narazila až po zahliadnutí seriálu a trochu som mala obavy z negatívnych hodnotení knihy. Ale celú knihu som zhltla za pár dní.
Príbeh je hlavne o pocitoch hrdinky Fredovej. Ale Fredová nie je žiadna hrdinka. Je zničená, zúfalá, zmierená, znásilňovaná a degradovaná na úroveň otroka. Fredová sa snaží prežiť tak, že hľadá drobné okamžiky radosti v stereotypu svojho dňa, ale nedokáže sa ubrániť a spomína na svoj život pred totalitou Gileádu. Ten štýl preskakovania scén pretkanými s hrdinkinými emóciami, to sa mi na knihe najviac páčilo. Nepotrebujem akčné scény, neočakávané zvraty, ale brilantný popis stiesnenej atmosféry, bezmoc jednotlivca nad systémom. Príbeh sa mi dostal pod kožu. Nechcem túto knihu porovnávať s Orwellovým 1984 alebo Huxleyho Koniec civilizácie, autorka zvolila iný pohľad na totalitu, ale rozhodne si táto kniha zaslúži miesto na poličke vedľa nich.


Zvláštní. V rámci svého žánru bych řekla úplně super. Samozřejmě děsivé, syrové, varující... Ale asi jsem čekala trochu víc :) Seriál jsem neviděla a ani nemám v plánu. Výborný je úvod, v němž autorka vysvětluje, že knihu vlastně psala v Západním Německu v roce 1984. To je nutné vzít v úvahu.


Ne tak tohle rozhodne nebyla knizka pro me. Zdlouhavé popisy toho jak hlavní hrdinka kouka do zdi, většinu knihy se nic neděje, zaver uplne naprd, a navic je to cely strasne depresivni. Slysela jsem ze serial je lepsi, ale asi si to nebudu overovat.


Silné téma, líbilo se mi, jak to bylo napsané "na přezkáčku", zkrátka jako myšlenky, které se zrovna honí hlavou. Doporučuji.


Na knihu jsem narazila až po seriálu, takže mi to docela uškodilo, už jen to, že jsem celý text četla hlasem Ofred (už jen to jméno – Ofred, Fredova), takže mi to přišlo unylé a táhlé. Ano, tématicky hodně silná kniha, ani si nechci představovat v tomto žít, místy hodně surově vyprávěná.
Ale do háje, může mi někdo (klidně do zprávy) vysvětlit ten konec?

Jako prvni jsem videla serial (dve serie). Namet mi prisel bezvadny. Plno podnetnych veci, ktere cloveka myslenkove zabavi na hodne dlouho. Rozhodla jsem se sahnout pro knihu, jestli nenabidne jeste neco navic. Ale pomerne me to zklamalo. Nechci vubec tvrdit, ze je kniha nekvalitni, to ani nahodou, jen jsem se nezacetla. Tohle je jeden z mnoha duvodu, proc je nejspis lepsi jako prvni cist knizni predlohy!
Zkusim dalsi knihy autorky a uvidime. :)


Jedna ze zdařilých dystopií. Líbilo se mi, jak je tam popsán princip „žába v horké vodě“. Postupné a možná nejdříve nenápadné utahování šroubů a oslabování demokracie. Až z toho vznikne totalita. Něco takového se asi nikdy nedá vyloučit. Samozřejmě, vypadalo by to jinak než v románových příbězích. Ale jen v něčem.
Hlavní hrdinka je spíš zlomená, některé její kamarádky vypadají jako silnější. Jenže zlomených, rezignujících, smířených či přisluhujících je v totalitních režimech vždy bohužel většina. Na aktivní odboj má odvahu málokdo.
Ráda bych věděla, co se s některými hrdiny stalo. Chtěla bych pokračování. Jenže to by asi bylo ke škodě.
Celkovou úroveň výrazně zvyšuje historický komentář.
Posloucháno jako audiokniha


Velmi pozitivně hodnotím myšlenku a zajímavost příběhu - dokážu si i představit, že něco takového může jednou začít fungovat. Sice asi ne až v takové míře, ale je to totalitní režim jako každý jiný.
Nicméně musím přiznat, že občas mě dej nezaujal a já lítala v myšlenkách jinde a četla třeba zase celou stránku znovu. Knize asi na přehlednosti nepřidal i velmi časté preskakovaní v dějových liniích, které se dějí i třeba jen po pár odstavcích. V tomhle je výhoda seriálu nebo alespoň prvního dílu, na který jsem se po přečtení knihy podívala.


Naprosto krásný a zároveň smutný příběh. Mile mě překvapilo,jak pěkně se mi kniha četla. Dokonalé ,za mě 100% doporučuji !

Knihu jsem začala číst společně se sledováním seriálu. Základ je stejný, ale v podstatě jde o dva odlišné příběhy. Seriál ještě běží, takže neznám konec. Kniha je psána v několika rovinách, někdy jsem měla problém, navázat na předchozí linii příběhu. Příběh je pro mě šokující, rozsáhle popisovaný psychický stav hlavní postavy jsem zcela prožívala. Závěr mě potěšil..


Ukázka toho, že nic se nemá přehánět, ani původně snad dobrá myšlenka o ideální společnosti. Ukázka uplatnění teorie "vařené žáby" v oblasti u kanadských hranic, kde bylo postupně ukrajováno z lidských svobod, až už nebyly (hlavně pro ženy) žádné. Zkrátka není dobré brát psané slovo doslovně - ani v bibli. A doufám, že autorka není prorokem naší budoucnosti.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie děti ženy kanadská literatura zneužívání znásilnění feminismus náboženský fanatismus patriarchát zfilmováno – TV seriál nepochopení kasty, kastovní systém teokracie světová literaturaAutorovy další knížky
2008 | ![]() |
2018 | ![]() |
2020 | ![]() |
2001 | ![]() |
2005 | ![]() |
Děsivá vize. Příběh se sám o sobě četl dobře, ale v některých kapitolách jsem se ztrácela. Moc mi nesedí to přeskakování děje z minulosti na přítomnost. Je to kniha u které se musíte opravdu soustředit jen na čtení, jinak je to trochu matoucí. Vždycky zabralo trochu času, než jsem se opět zorientovala. Tato vize se dá svým způsobem chápat i z dnešního pohledu. Seriál jsem viděla, tedy pár dílů a asi nejsem nadšenec ani jednoho, ale přesto knihu doporučuji dál k přečtení. Asi v budoucnu zkusím i něco jiného od autorky.