Príbeh služobníčky
Margaret Atwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372460/bmid_pribeh-sluzebnice-r2A-372460.jpeg
4
2878
2878
Příběh služebnice / Príbeh služobníčky série
1. díl >
Margaret Atwood je kanadská spisovateľka, poetka, feministická a politická aktivistka. Je nositeľkou viacerých prestížnych literárnych ocenení vrátane Bookerovej ceny. Román Príbeh služobníčky potvrdzuje jej povesť veľkej prozaičky. Vo svojej tvorbe sa už viackrát vcítila do zložitej psychiky modernej ženy, no tentoraz sa obracia do budúcnosti. Pohľadom literárnej postavy Fredovej opisuje zákutia skryté pod pokojnou fasádou Gileádskej republiky. Fredova je národný majetok, je Služobníčka a vďaka priechodnými vaječníkom sa v Gileáde, kde pôrodnosť klesla na nebezpečne nízku úroveň, stáva vzácnym tovarom. V noci v prázdnej izbe si však Fredova spomína na časy, keď láska stála nad všetkým, ženy pracovali a milovali. Podľa románu bol nakrútený úspešný seriál, ktorý dostal prestížnu cenu Zlatý glóbus.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Slovart (SK)Originální název:
The Handmaid's Tale, 1985
více info...
Přidat komentář
"Je opravdu k neuvěření, na co všechno si lidé dokážou zvyknout..." Takhle věta mi asi v hlavě bude znít ještě dlouho. Nedokážu si ani představit, jak bych na nástup totalitního režimu reagovala, co bych dělala. A pevně doufám, že takové dilema ani nikdy řešit nebudu, na druhou stranu si uvědomuji, že lidstvo se z vlastních chyb poučit neumí... Strašidelné.
Do knížky jsme se popravdě pustila z důvodu nedočkavosti na pokračování další série seriálu. To, jak to bude dál jsem se bohužel nedozvěděla, protože už první série seriálu knížku o kotel předbíhá a rozvíjí.
Kdybych se oprostila od seriálu, tak knížka pořád super, zhltla jsem jí za dva večery a přeskakování v čase mi rozhodně nevadilo. Konec mě zklamal hlavně proto, že už to skončilo :-) ...ale i tak - to, co v knížce bylo, je více než dostačující k zamyšlení se nad naším neudržitelným způsobem života a pro někoho přehnaný scénář, se mi v dílčích aspektech nezdá až tak nereálný...
"Better never means better for everyone..."
Kniha mi trochu připomínala 451 stupňů Fahrenheita nebo 1984 od Orwella, hlavně tím, že jde v obou případech o příběhy, které by se klidně mohly stát, ve všech zmíněných knihách jde o antiutopii, ze které běhá mráz po zádech.
A moje celkové dojmy z knihy; Myslím, že by se s daným tématem dalo mnohem líp pracovat. Je to skvělý námět, který byl podle mě zbytečně promrhán. V první polovině knížky jsem se nemohla úplně začíst a přišlo mi to trochu jako nuda. Vypravěčka zde popisuje činnosti bez jakýchkoliv emocí, jakoby bez zájmu. Občas jsou tyto záznamy protnuty retrospekcí, návratem do minulosti, kdy byl svět ještě v pořádku. Vzpomíná na tak běžné činnosti, jako bylo třeba placení kartou, možnost volby, milovaní se svým mužem, na oblečení, které tenkrát ženy mohly nosit, na řízení auta, procházky.
Druhá část knížky, asi tak od 150 strany (celkově má kniha asi 320 stran) mě začala bavit a přečetla jsem ji téměř na jeden zátah. Konečně se začalo něco dít, konečně vznikla nějaká zápletka. Čekala jsem možná ještě trochu víc, možná i trochu jiný konec, ale celkově jde o příběh, nad kterým budu ještě nějaký ten čas přemýšlet.
Audiokniha ve velmi sugestivním podání. Vzhledem k předchozím zkušenostem s paní Atwoodovou, si myslím, že i čtení by se mi líbilo stejně, jako poslouchání.
K příběhu: nabízí mnoho podnětných myšlenek k fungování společnosti v současném uspořádání. Velmi módní a oblíbené téma udržitelnosti a směřování takovéhoto stavu. Jako většina jejích kolegyň a kolegů nabízí možnost, kterým směrem by se mohl vývoj zvrátit, pokud tento trend nezměníme.
Líbí se mi, že hrdinka nikdy neztrácí naději, ani v těch nejtěžších okamžicích, ale zároveň nebojuje prohrané bitvy. Je taková zenová žena:-))
Dobré, ale poněkud méně záživné. Dovětek (autorčin) posouvá hodnocení o půl hězdičky nahoru.
Čtení zajímavé, ale byla jsem dost ovlivněna seriálem,který mě na knihu navnadil. Upřímně nevím, jaké pocity bych měla bez předešlého vlivu. Kniha popisuje dobře vše,co se děje, ale za sebe přiznávám, že herecké výkony se mi dostaly pod kůži a jako čerstvá matka jsem skoro každý díl obrečela a ten pocit,který vyvolávalo čtení už nebyl tak silný....
Ani nevím, co napsat.....číst to měsíc po přečtení 1984 byla chyba......přeskakování mezi současností a vzpomínkami mi ani nevadilo, ale co je neuvěřitelné je to, že žena, která měla dítě v "normální" době je stále ještě plodná v době, kterou popisuje, jako kdyby už to bylo 20 let.....je moc krátký čas na to, aby se nová společnost utvořila.......je to neuvěřitelné a občas mi to připadá jako boj proti feminismu
"Přála bych si,aby tento příběh byl ucelenější" říká ke konci Fredova a já jí musím dát za pravdu.
Chvílemi mi opravdu vadil styl jakým autorka přeskakuje mezi vzpomínkami a realitou, na druhou stranu po dočtení knihy mi došlo, že o to víc, to byl pro mě silnější zážitek.
Jinak jde vidět, že autorka čerpala z příběhů žen, které při druhé světové válce, byly vyčleněny,aby rodily árijské děti.
Kniha určitě předběhla svou dobu. Příběh je sice dost zvláštně vyprávěn, ale má sílu. Občas mi to vyprávění přišlo zmatené a dala bych přednost "klasickému" vyprávění. Celkem mě mrzí ten konec, ale tak i ten má své kouzlo. Určitě mrknu i na seriál, je to celkem možná budoucnost, která může nastat.
Je to působivé čtení a rozhodně jsem ráda, že jsem si to díky čtenářské výzvě konečně přečetla. Měla jsem to v plánu už dlouho, ale pořád jsem to odkládala, tak konečně na to došlo a rozhodně to za to stálo.
Zajímavý námět, poutavé, ale něco tomu chybělo. Příběh mi připadal trochu nedotažený, povrchní, málo propracovaný.
Divnoknížka. Je psána zvláštním způsobem, a trochu mi tam vadilo to neustálé ohromné množství přirovnání. Dalším problémem je, že se v knize něco začne dít až někdy od půlky aby to (pozor na spoilery) skončilo víceméně otevřeným koncem. Osobně jsem měl hrozný problém s uvěřitelností celého toho světa. Přišel mi hrozně radikální na to, v jak krátkém čase vznikl a chopil se moci. Hrdinka byla mladá třicetiletá žena, která si pamatovala "normální" Ameriku 80.let, studia na vysoké atd. a najednou pink! máme tu svět plný občanských válek, toxických skládek a společnost je rozkastovaná jako z Orwella bez knih, hudby a čehokoliv dalšího, kde jsou skoro všichni neplodní, až na otrokyně které slouží k rození dětí. Jak by proboha tohle mohlo fungovat na uzemí jako je USA? A co zbytek světa? V knize je zmíněna turistická výprava kde jsou i ženy oblečené vyzývavě, tedy normálně. Proč je tam ten superuzavřený totalitní režim pouští a takhle oblečené? Odkud byly a jak to tam funguje? Je tam podobných podivností plno. Umím si to představit v rámci nějaké početné lokální sekty ale takhle? Totalitní režimy mívají rychlý nástup, ale většinou existuje mnoho náznaků a akcí které jejich příchod předznamenávají a ještě dlouhá léta po jejich nástupu trvá než dojde k uplné změně myšlení a kultury. U Orwella ta záhadnost režimu dávala smysl, neboť tam bylo ničení minulosti jedním z nosných témat. Tady té uvěřitelnosti nepomohl ani epilog v podobě vědecké přednášky o životě a době hlavní hrdinky(vyjde najevo, že kniha je vlastně její deník nalezený v daleké budoucnosti). No a krom toho se tam skoro nic neděje, je to spíš kniha o pocitech v divném a chatrně vymyšleném světě. Slabé tři hvězdy, takže dvě.
Těžko vystihnout pocity z této knihy. Jde o nesmírně zajímavou myšlenku nově uspořádané společnosti, kterou lze shrnout jako takový eklekticismus dřívějších typů diktatur, ovšem ani tentokrát neprovedené do absolutní dokonalosti. Příběh je trochu ponurý, avšak zajímavý a originální. Jestliže se některým nelíbil závěr, uznávám, byl trochu nestandardní, ale právě kvůli tomu mi přišel o něco uvěřitelnější, než příběh vysvětlený do největších detailů.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Interpretace dobrá, ale tohle vůbec nebyl můj šálek kávy. Myšlenka zajímavá, ale provedení mě nebavilo. Nic se tam nedělo, jen se velice podrobně popisovaly rutinní činnosti služebnic, místy drobně oživené vsuvkami vzpomínek na minulost, ze kterých jsme se postupně dozvídali, co se vlastně stalo. Závěr byl také zvláštní. Prostě se mi to moc nelíbilo, doposlouchala jsem jen z disciplinovanosti a už jsem se těšila, až to budu mít za sebou.
Autorka knihy se snaží vystihnout dobu temna, kterou svět ještě nezažil. Popisuje situaci v USA, kdy se v důsledku lidských chyb přestanou rodit děti. Ženy jsou zoufalé, muži se chopí svých autoritářských "biblických" mocí. Moc v knize je založena na dvou verších z Bible. Musím říct, že s tímhle si autorka pohrála moc hezky. Líbí se mi způsob, kterým se snaží ukázat, že vytrhování z kontextu není cesta, kterou bychom se měli nechat vést. Zaujal mě i způsob přechodu z normálního života do života pod područí druhých, vymývání mozků a nastolení nových pořádků. Hlavní hrdinka, asi June, nás provádí svými myšlenkami a světem, který se zkazil, ale pro někoho se zdá být lepší. Konec knihy mě tedy nemile překvapil, ale myslím si, že je to spíše mým ovlivněním seriálem, který jsem viděla před četbou.
Nemozem povedat, ze by sa mi to vobec nepacilo, ale cakala som podstatne viac, podla toho, aky je okolo toho osial. Podla mna tam bolo prilus malo akcie a vela vaty. Ano, je mi jasne, ze toto dielo sa zameriava na postavenie zeny v spolocnosti a autorka sa asi aj preto, prvom rade zameriavala na dusu hrdinky a jej utrpenie, ale mala som z toho skor pocit akejsi neuplnosti ci prazdnoty.
Takovou budoucnost bych jako žena opravdu mít nechtěla. Fredova a další služebnice jsou sice chráněné, ale ve skutečnosti vlastně vězněné. Vyprávění Fredovy nahání husí kůži, trochu mi to připomínalo Orwelovo 1984. Zaujal mě konec - přednáška. Celé knize to dalo obrovskou uvěřitenost. Nechtěla bych se něčeho takového dožít.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie ženy kanadská literatura feminismus náboženský fanatismus patriarchát zfilmováno – TV seriál kasty, kastovní systém teokracie
Autorovy další knížky
| 2008 |  Příběh služebnice |
| 2018 |  Alias Grace |
| 2020 | Svědectví |
| 2001 | Slepý vrah |
| 2005 | Přežívá nejsmutnější |
Vítejte v hlavě hrdinky, kterou co měsíc znásilňuje starý dědek (i když ona se to slovo na "z" zdráhá používat, vždyť přece měla možnost volby!), ale přesto jí při pohledu na jiného (mladšího a hezčího) chlapa padají kalhotky. V hlavě matky, kterou odtrhli od její malé dcerky, a ona přitom většinu času myslí na hadry (a mladé, hezké chlapy). Vítejte v totalitarismu, který převzal otěže takřka přes noc, protože vláda se nechala příhodně během jediného dne vystřílet a armáda s policií se vypařily do vzduchu; v totalitarismu, který za pouhé tři roky vládne celému rozlehlému USA pevnou rukou. V totalitarismu, který řídí muži, aniž by sami byli s chodem věcí spokojeni, v totalitarismu, jemuž předcházely války (kdesi v Tramtárii), hromadění radioaktivního odpadu (kdesi v Tramtárii) a neplodnost (proto jsou nyní plodné rebelující ženy odesílány kamsi do Tramtárie uklízet radioaktivní odpad). To celé je zabalené do nadbytku dutých přirovnání, jež se člověku záhy začnou zajídat, a občas až směšně působících úvahách o sebevraždě, kdy hlavní hrdinka z nudy kouká po místnosti a zvažuje své možnosti.
Celkově mi to přišlo nemastné neslané a kapku naivní, snažící se šokovat; skoro se až divím, že jsem to dočetla. Konec je pak kapitola sama pro sebe; pokouší se vypadat otevřeně, přístupný různým interpretacím, ve skutečnosti ale spíš působí jako úniková vrátka - jako by autorka sama nevěděla, jak příběh zakončit. Kapitola z budoucnosti pak byla naprosto zbytečná, moc toho neosvětlila.
Hvězda za (třebaže mizerně zpracované) téma a Scrabble.