Príbeh služobníčky
Margaret Atwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372460/bmid_pribeh-sluzebnice-r2A-372460.jpeg
4
2870
2870
Příběh služebnice / Príbeh služobníčky série
1. díl >
Margaret Atwood je kanadská spisovateľka, poetka, feministická a politická aktivistka. Je nositeľkou viacerých prestížnych literárnych ocenení vrátane Bookerovej ceny. Román Príbeh služobníčky potvrdzuje jej povesť veľkej prozaičky. Vo svojej tvorbe sa už viackrát vcítila do zložitej psychiky modernej ženy, no tentoraz sa obracia do budúcnosti. Pohľadom literárnej postavy Fredovej opisuje zákutia skryté pod pokojnou fasádou Gileádskej republiky. Fredova je národný majetok, je Služobníčka a vďaka priechodnými vaječníkom sa v Gileáde, kde pôrodnosť klesla na nebezpečne nízku úroveň, stáva vzácnym tovarom. V noci v prázdnej izbe si však Fredova spomína na časy, keď láska stála nad všetkým, ženy pracovali a milovali. Podľa románu bol nakrútený úspešný seriál, ktorý dostal prestížnu cenu Zlatý glóbus.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Slovart (SK)Originální název:
The Handmaid's Tale, 1985
více info...
Přidat komentář
Skvělé dechberoucí napínavé dílo, které ukazuje na to, co by se tak mohlo klidně dít... Ač to bylo hodně přikrášlené jiným světem, tak jsem si při čtení říkala, že ten náš svět je vlastně stejné sci-fi jako v Gileadě, kterou si autorka vytvořila. Kritika společnosti, neplodnost, vyhlazování nevhodných... Bohatí, chudí... Myšlenkové pochody jedné služebné, která nemá nic, neznamená nic, jejiž posláním je roztahovat nohy veliteli a být součástí trojky, která možná i prahne po dítěti... Jsem hodně zvědavá na seriál :)
Šílená vize budoucnosti, která ani není tak šílená, jak by se na první pohled mohla zdát. Tato kniha je důkazem toho, že kniha nemusí mít nálepku 'horor', aby vás dokázala vyděsit.
Čteno v originále, protože psaní Margaret Atwood prostě nejde nahradit překladem. Každá druhá věta napsaná touto autorkou by se dala citovat. Nemůžu se dočkat, až se pustím do další knihy od této skvělé autorky.
Žena, oblečena do červené, sloužící k tomu, aby otěhotněla. Nic víc z ní není. Nemá vlastní rodinu, ani jméno, jde tam, kam ji přidělí, aby při ponižujícím rituálu za účasti manželky posloužila svému pánovi. Jediné co služebnice má, jsou vzpomínky a touhy. Konec je otevřený, a tato vize budoucnosti naprosto šílená.
Moc se mi líbí téma, vážně dobrý nápad. Bohužel způsob vyprávění mi nevyhovoval, ke čtení jsem se musela přemlouvat.
Když se zamyslím nad naší budoucností, bohužel mi to celé nepřipadá zase tak nereálné.
Neuvěřitelná kniha s neuvěřitelnou myšlenkou. Určitě doporučuji a po té, co dočtete knihu se mrkněte na seriál. Teď mě asi všichni ukamenujete, ale seriál je o něco málo lepší. Je v něm toho mnohem víc. Ale možná to je tím, že jsem seriál viděla jako první. Každopádně tato kniha by vám neměla chybět v knihovně. Jde z ní mráz po zádech. Doufejme, že se nám tohle nikdy nestane. Prosím, běžte volit! :D
Knihu jsem si začala číst, protože jsem se úplně zamilovala do seriálu natočeného podle této knihy. Zklamalo mě, že kniha má velmi otevřený konec. Končí tam, kde končí 1.série seriálu, takže jsem se v podstatě nic nového nedozvěděla. Musím říct, že se mi kniha i docela těžce četla. Za mě musím říct, že zvítězil seriál, který mi přijde více napínavý i propracovanější.
Jak píše Roberto_1, kniha vyjde v nakladatelství Argo, a to 17.10. Takže se moc těším, až knihu koupím a přečtu. Podle většiny komentářů to zřejmě bude stát za to.
„Snažím se moc nepřemýšlet. Stejně jako všechno ostatní musejí být teď i myšlenky na příděl. Je hodně věcí, na které bude lepší nemyslet. Přemýšlení může člověku snížit šance, a já mám v úmyslu vydržet.“
Silnou stránkou Příběhu služebnice není děj, ten vskutku není nijak dechberoucí. Silnou stránkou je vykreslená atmosféra a sonda do hlavy inteligentní, autonomní ženy, která se dostává do služebního postavení. Vzniká konflikt mezi touhou po nějakém druhu vzpoury a mezi strachem z ní (protože každý chybný krok může být poslední). Konflikt mezi touhou nezapomenout (na lepší minulost) a přizpůsobit se a najít alespoň nějakou útěchu ve stávající (zdánlivě definitivní) situaci.
V první části knihy Služebnice svůj stav komentuje krutě a stroze, žádné sáhodlouhé rozbory. „Patřit, náležet, ležet,“ pomyslí si ve chvíli, kdy poprvé popisuje obřad oplodnění. Je to hrozivé a působivé.
V pozdějších kapitolách častěji zabrousí do různých úvah (nad mužským a ženským světem, povahou moci...), i v tom je Margaret Atwoodová přesvědčivá, jen jsem měl pocit, že to trochu narušuje spád knihy, že ty dvě polohy moc nejdou dohromady. A závěrečná část (seminář) byl pro mě docela zklamání - neměl jsem pocit, že by tahle „dohrávka“ byla pro román přínosná.
Jistě se najde řada čtenářů, kteří budou číst tuhle knihu jako varování před mocenským apetitem církve, ale podle mého soudu je zde popsáno spíš zneužití náboženství státem než zneužití státu církví. To naznačuje i jedno z hesel na stadiónu – BŮH JE NAŠE NÁRODNÍ BOHATSTVÍ (spojení církve a národa je vždy indikace, že je církev použita pro politické nebo mocenské účely. To je mimo jiné zajímavý, i když nechtěný, přesah do aktuální situace v naší zemi – ale o tom jsem nechtěl).
Na knižním serveru je to zřejmě nevhodné, ale přesto si dovolím pochválit a doporučit i televizní seriál, který vznikl v roce 2017. Ten má – v dobrém slova smyslu – pomalé tempo a myslím si, že dobře vystihuje atmosféru románu.
..."Člověk nemůže za to, co cítí, vysvětlovala jednou Moira, ale za to, jak se chová."
Noo, nijak mě ten příběh nenadchnul. Asi už jsem těch apokalyptických témat četla hodně a tohle nebylo tak strašné, aby mě to vyděsilo, a tak originální, aby mě to zaujalo. Vlastně mě ty vnitřní monology Služebnice nudily. Závěr nijaký, vysvětlení určitých okolností žádné. Že by se psal druhý díl?
Když se mi kniha dostala do ruky, tak jsem si říkala, o čem tak může být? Prostě nějaká služka bude popisovat, jak se stará o domácnost... noo fakt je ten, že starat se dá všemožnými způsoby... Dechberoucí příběh. Tohle se přece nemůže stát. Ze dne na den se změní vše, co člověk bere jako samozřejmost. Někdo rozhodne a vymyslí jiná hrůzná pravidla společnosti. Mrazí mě z toho. Jen je škoda, že pořádně nevíme, jak to se služebnicí dopadlo.
Zneklidňující knížka s dusivou atmosférou tvrdého totalitního režimu. Zahalené ženy, které nesmí pohlédnout na muže, natož s nimi mluvit, muži, kteří se nesmí podívat, promluvit, natož se dotknout ženy (když to není manželka), ženy nesmí číst, učit se, pracovat. Dívky jsou hromadně a dojednaně provdávány ve 14 letech. Rituály a obřady, kolektivní popravy...Nebylo to snadné čtení, styl by pomalý, občas záměrně monotónní, jako každodenní život hrdinky.
Znepokojivý príbeh o spoločnosti s prísnymi pravidlami, ktorá absolútne ovládla jednotlivcov, najmä určitú skupinu žien.
Nech už bola kniha akokoľvek dobrá, jej štýl mi počas celého čítania spôsoboval nepríjemné pocity, až nevoľnosť. Asi to bol zámer. Spoločnosť je v príbehu Fredovej opísaná drsne a realisticky i neuveriteľne zároveň.
Veľmi zvláštne, s rozporuplnými pocitmi.
Knížka, kterou mi doporučila dcera a naprosto mě nadchla. Ten konec byl sice trochu divný, ale příběh byl fascinující a běhal mi z něj mráz po zádech. Doporučuji všem.
Naprosto strhující kniha, přečetla jsem ji v podstatě jedním dechem. Výborně napsané, mohu jen doporučit, i když závěr knihy mě upřímně řečeno trochu zklamal. I tak si zaslouží plný počet hvězdiček :-)
Žádná jiná kniha mi doteď nedala tolik zabrat. Desítky otázek se mi díky ní ještě teď honí v hlavě. Snad jsem ji ani neměla číst...? Vykreslila svět jako jednu velkou noční můru dnešních moderních žen. A že tu stále je možnost, že se stane realitou!!!
Úžasná, strhující a děsivá! Stejně jako seriál HULU.
Kniha o společnosti, kde kupa věcí je postavena na hlavu, diktátorský režim se zvláštními rysy společnosti... Při některých pasážích mi běhal mráz po zádech. Jazykově a stylisticky dobře napsané. Konec mě poněkud zklamal, ale je mi zároveň jasné, proč nakonec sáhla Atwoodová k takovému závěru. Závěr otevřený, bez jasného zjištění, co se vypravěčce stalo. Už se těším na poslední její knihu, co nedávno vyšla...
Distopie z pohledu ženy. Trochu zmatené, neucelené, velmi emotivnì a psychicky náročné. Jsem rada, že se mi ten seriál nepodařilo stáhnout. Někde jsem četla, že Trump se chová škaredě k ženám, a tak je potřeba právě dnes si toto připomínat. občas mám pocit, že žiji v distopickém románu, občas v první, nėkdy druhé kapitole. Občas si myslím že heslo/ naučili jsme je číst, příště už tu chybu neuděláme / má svou logiku. Z knihy podle mého nečiší žádnÿ feminismus a i v tomto případě zůstává dílo nepochopeno. Ještě pořád jsem asi v e věku, kdy mě každá přečtená kniha formuje . Někdy i zásadně. Žila a částečně žiji v době, kdy mužeme všechno. A pod heslem všeho s mírou se mi ta volnost mnohdy příčí. Radši prague pride každej týden a potraty na počkání v lékárnê než toto.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie ženy kanadská literatura feminismus náboženský fanatismus patriarchát zfilmováno – TV seriál kasty, kastovní systém teokracie
Autorovy další knížky
| 2008 |  Příběh služebnice |
| 2018 |  Alias Grace |
| 2020 | Svědectví |
| 2001 | Slepý vrah |
| 2005 | Přežívá nejsmutnější |
Tato kniha na mne působila docela depresivně z pohledu ženy. Příběh z budoucnosti ve které převezme vládu sekta ,která využívá ženy jako nástroj plodnosti. Dávám tři hvězdičky ,ale příběh mě příliš nenadchl.