Príbeh služobníčky
Margaret Atwood
Příběh služebnice / Príbeh služobníčky série
1. díl >
Margaret Atwood je kanadská spisovateľka, poetka, feministická a politická aktivistka. Je nositeľkou viacerých prestížnych literárnych ocenení vrátane Bookerovej ceny. Román Príbeh služobníčky potvrdzuje jej povesť veľkej prozaičky. Vo svojej tvorbe sa už viackrát vcítila do zložitej psychiky modernej ženy, no tentoraz sa obracia do budúcnosti. Pohľadom literárnej postavy Fredovej opisuje zákutia skryté pod pokojnou fasádou Gileádskej republiky. Fredova je národný majetok, je Služobníčka a vďaka priechodnými vaječníkom sa v Gileáde, kde pôrodnosť klesla na nebezpečne nízku úroveň, stáva vzácnym tovarom. V noci v prázdnej izbe si však Fredova spomína na časy, keď láska stála nad všetkým, ženy pracovali a milovali. Podľa románu bol nakrútený úspešný seriál, ktorý dostal prestížnu cenu Zlatý glóbus.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Slovart (SK)Originální název:
The Handmaid's Tale, 1985
více info...
Přidat komentář
Rozhodně to není oddechové čtení. Vyvolává to spíš pocity tísně a nejistoty. Člověk si na jednu stranu říká, že něco takového ani není možné, že by lidé přece nedovolili, aby se režim prakticky ze dne na den tak zásadně změnil. Ale ono to možné je a ukazuje nám to bohužel i naše vlastní historie. Stačí pár skutečně zapálených jedinců, kteří dokáží nové myšlenky dobře prodat.
Příběh měl jistě své mezery, čekala jsem, že se dozvím víc o tom, jak se to všechno přihodilo a kdo za tím vlastně stál, ale na druhou stranu, měl příběh vyprávě jen to, co vypravěčka věděla. Je tedy zřejmé, že tohle nevěděla, což jako žena ani neměla.
[Audiokniha] Vize světa, kde ženy jsou jen reprodukčním orgánem, kterého se lze bez rozmyslu, slitování a svědomí zbavit, na mě působila znepokojivě.
Vyprávění jako takové se mnou nerezonovalo tolik jako 1984 a moc se toho v něm neděje. Ale chápu, že jde hlavně o atmosféru a ta byla dostatečně tíživá. Podtrhovalo to několik momentů, které na mě silně zapůsobily (například nedovolené hry Scrabble). Na druhou stranu trochu mi vadilo, jak jednorozměrní byli muži a nerozumím, proč se ženy (a jejich muži) nebránili. Co rozhodně můžu doporučit je audioverze, která je naprosto skvěle načtená Zuzanou Kajnarovou.
Hodnotím jako audioknihu a ta byla především díky skvělému načtení velmi podmanivá a pro mě ani trochu nudná. Jen jsem asi moc nepochopila ten závěrečný cimrmanovský seminář...
Seriál jsem neviděla, ale sáhla jsem po knize. Miluju post apocalyptickou tématiku a tahle kniha byla jasná volba. I když je vyprávění takové rozvleklé a chybí mi vykreslení vícera detailů fungování společnosti, líbí se mi vnitřní pochody hrdinky a přemýšlení o vlastní existenci v režimu, který natolik omezuje svobodu.
TV seriál natočený podle této knihy jsem vbrzku opustil v zásadě proto, že sci-fi nějak nemusím. Knihu jsem si však přečetl celou, ovšem bez mučení přiznávám, že pouze rychločtením. Nebavilo mne neustále opakované popisování jasných okolností a prostředí. Samotný příběh je příliš triviální a ideologie radikálního feminismu (jak chudinky ženy trpí pod útlakem mužů) je přehnaně zdůrazňovaná. Debilní, pro blbce vysvětlující a znovu vše opakující závěr ještě tuhle šarádu (asi nechtěně) znovu podtrhl. Holky, dejte si na ty hrozné kluky bacha!
Do knížky jsem se pustil společně se seriálem. Tedy abych byl přesný - poté, co mi v seriálu některé věci neseděly a některé věci chyběly. Pokud jde o první skupinu, tu kniha o dost zmenšila. V seriálu totiž tvůrci něco přeskakují, něco přidávají, některé věci nelogicky dělají jiné postavy než mají a pak se člověk diví motivaci. To si kniha drží... Pokud jde ale o druhou skupinu, tu kniha jen rozšiřuje. Ano, chápu, že jde o výpověď jedné jediné osoby, která má své vlastní motivace a svůj přístup k věci (a musí se brát s jistou mírou kritického myšlení - a ano vím, že jde o fikci - jak uvádí závěrečná "přednáška" po příběhu...), přesto mi v knize chybí spousta informací a na mysl se mi dere spousta ALE. Jak může být Gileád udržitelný, když je založen na otrokyních a otrocích (služebnice, Kolonie...)? Kde se budou lidi brát, až dojdou náboženské skupiny/LGBT/političtí vězni atd.? Kde se pak budou brát samotné služebnice? Jasně, tisíce lidí bude stále možné brát do kolonií (vzpomeňme na ruské Gulagy, kde dostatek vězňů "nikdy" nechyběl...), ale služebnice už se jednoduše nenaberou z nenáboženských rodin/studentek/bývalých pracujících žen atd. Nemluvě o tom, jak takováhle společnost může být udržitelná z pohledu potravin, technologií atd. Kdo na tom maká? Jsou nějaké další skupiny lidí, o kterých se v knize nedozvíme? Kde vůbec nový režim nabral tolik vlastních vojáků (andělů, ochránců, očí...), když šlo fakt o nové lidí? Kam zmizela US army? Kdo vůbec ten stát vede? Je to jen kolektivní? Nikde není o žádném vůdci ani slovo, natož propaganda... A co teprve otázka toho, jak je možné, že se USA zhroutily tak neuvěřitelně rychle, prakticky z hodiny na hodinu. Velké teroristické útoky a najednou moc vlastní pár lidí, co si dělá politicky co chce? Divné... (O to divnější je to ještě v seriálu, kde je to ještě o trochu rychlejší než v knize...)
Každopádně příběh je psaný zajímavě, po Aréně smrti (Hunger games) další knížka, kde se mi líbí ženský přístup k vyprávění. A tady je opravdu hodně vidět... O to víc v knize, než v seriálu. Hlavní postavě je dávána veškerá pozornost, její psychika je víc drcena Gileádem a ustupuje mu a oproti seriálu je taky méně samostatná/emancipovaná/plná touhy po odplatě. Distopie, jak má být...
Přečteno. Na tuto knihu jsem se chystala už více než rok. Několikrát jsem ji rozečetla a pak zase odložila. Nebyla tak špatná, ale styl psaní autorky mi moc nevyhovuje. Skákání v příběhu do minulosti a zase zpátky. Ale kniha Slepý vrah byla horší
Ze začátku mě to fakt hodně bavilo, ale zhruba od půlky jsem začala přeskakovat pasáže. Ty filozofické úvahy mě prostě znudily, akce téměř žádná. Já prostě na ten antiutopický svět nejsem a nebaví mě o něm číst. Ale když už je ten seriál, řekla jsem si, musí to asi mít něco do sebe. Jako jo, námět hodně dobrý, leč celkem nevyužitý.
Co na to říct. Nejprve jsem viděla seriál, na knihu jsem se hrozně těšila, ale vůbec mě nenadchla. Příběh se mi těžko četl, vracela jsem se k němu dlouho, často jsem se musela přemlouvat. Přitom námět knihy je opravdu zajímavý.
Zajímavý námět, ale bohužel kniha pro mě byla zklamáním. Asi jsem měla příliš velká očekávání. Přišlo mi, že spousta věcí je pouze naznačena, ale nic nebylo pořádně vysvětleno. Vůbec jsem se do knihy nemohla začíst a příběh začal mít spád až pár stránek před koncem. Otevřený konec mě jen utvrdil v tom, že se mi kniha příliš nelíbila. Zatím nejsem ani rozhodnutá zda chci číst pokračování.
Pro všechny, kdo tu píší o utopii - nastudujte si, co to byl "Projekt Lebensborn". Akorát tam ty holky tehdy neponižovali. Ale mám dojem, že autorka tuhle hrůznou část Hitlerovy mašinerie znala.
Přesto že jsem se na tuto knihu velmi těšila, přinesla mi zklamání.
Čekala jsem asi něco jiného (i když dystopii a podobné čtu vcelku často).
Námět knihy byl originální, ale jinak už jsem na knize nenašla nic moc zajímavého.
... a že po přečtení zůstane mnoho nezodpovězeného?
To se autorka snažila, možná až moc násilně, napravit závěrečnou tiskovkou.
Dystopické romány mě baví, vždy nesou určité poselství a ukazují, jak snadno může nastoupit tyranie a diktatura a lidstvo by si z takových knih (a reálných historických událostí) mělo vzít ponaučení.
Ke knize jsem se dostala díky seriálu (nedokoukáno, musím mu dát druhou šanci), takže jsem se docela vyznala v ději i v postavách. Knížka se četla dobře. A ten konec - nutně potřebuju vědět, co se s Offred stalo, zda se jí podařilo utéct, a shledala se s manželem a dcerou, nebo jestli utekla, ale s rodinou už se nikdy nesetkala nebo ji dopadli a potrestali. Hned se pustím do druhého dílu, i když tam to o Offred asi nebude, ale zajímá mě ten pohled tří různých žen na Gileád.
Tak za mě opravdu síla té myšlenky. Co mě úplně neoslovilo je celý koncept knihy - psaný jako úryvky deníku nebo něčeho takového. Měla jsem trochu problém si udržet časovou linku. Otevřený konec je opravdu nervy drásající, nemám je ráda.
Ale když se oprostím od osobních sympatií, tak kniha plyne a ve mě rozhodně vyvolala mrazení. Tuto knihu si řadím do skupiny "něco jiného, něco co tu nebylo" a rozhodně si myslím, že stojí za přečtení, kam až je možný se dostat, když se moci chopí extrémisti.
Do audioknihy jsem se nemohla pořádně zaposlouchat, takže jsem se před polovinou knihy rozhodla sama pustit do čtení. A jak mě příběh najednou bavil a odsýpal.
Akorát lituji, že jsem se do toho nepustila mnohem dřív. A na seriál se určitě chystám.
Utopické (antiutopické) knihy mám v oblibě. Na 1984 kniha sice neměla, ale určitě pro mne patří k tomu top z tohoto žánru. A už si stahuji seriál.
Zajímavá kniha se skvělým nápadem. Hlavní postava byla velmi reálná a uvěřitelná. Také mě zaujaly její myšlenkové pochody a návraty do minulosti, i když ze začátku jsem se v nich trochu ztrácela. Děj utíkal svižně, možná až na trochu pomalejší začátek. Trochu mě naštval otevřený konec, ale ten se doufám vysvětlí v druhém díle:D.
Tak tahle kniha mě svou děsivou představou o budoucnosti pro ženy dost šokovala. Nejvíc mě dostal konec, kdy jsem si uvědomila, že příběh služebnice vlastně vypráví o mojí době, ve které klesá porodnost a je těžké vůbec otěhotnět. Také mi došlo, jak je každá zdánlivě klidná doba snadno pomíjivá. Musíme si tedy vážit volnosti, rovnosti a svobody ve společnosti celkově a nenechat si nic z toho vzít.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie ženy kanadská literatura feminismus náboženský fanatismus patriarchát zfilmováno – TV seriál kasty, kastovní systém teokracieAutorovy další knížky
2008 | Příběh služebnice |
2018 | Alias Grace |
2020 | Svědectví |
2001 | Slepý vrah |
2005 | Přežívá nejsmutnější |
Pro mě opravdu zajímavá kniha. Když si vezmu, že originál vyšel už v roce 1985, tak je to pozoruhodná vize (ne)možné budoucnosti. Začátek knihy mě chytnul, neměla jsem problém se stylem psaní autorky. Jediné na co jsem si musela dávat více pozor bylo střídání přítomnosti a minulosti hl. hrdinky. Bohužel s blížícím se koncem to pro mě ztrácelo trochu dech. Možná je to tím, že čím víc jsem knihou postupovala, tak tím víc jsem měla otázek, ale málo odpovědí. V tomto ohledu kniha dostojí svému názvu - Příběh služebnice. Její myšlenky, pocity a omezené žití jsou v popředí. Fiktivní republika Gileád je zčásti zahalena tajemstvím. Pokud se vrátím k samotné úloze služebnic, tak je to dost smutné, ale ona i ta úloha mužů byla zvláštní. Snad se více dozvím v navazující knize - Svědectví.