Príbeh služobníčky
Margaret Atwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/384034/bmid_pribeh-sluzobnicky-mnb-384034.jpeg
4
2890
2890
Příběh služebnice / Príbeh služobníčky série
1. díl >
Margaret Atwood je kanadská spisovateľka, poetka, feministická a politická aktivistka. Je nositeľkou viacerých prestížnych literárnych ocenení vrátane Bookerovej ceny. Román Príbeh služobníčky potvrdzuje jej povesť veľkej prozaičky. Vo svojej tvorbe sa už viackrát vcítila do zložitej psychiky modernej ženy, no tentoraz sa obracia do budúcnosti. Pohľadom literárnej postavy Fredovej opisuje zákutia skryté pod pokojnou fasádou Gileádskej republiky. Fredova je národný majetok, je Služobníčka a vďaka priechodnými vaječníkom sa v Gileáde, kde pôrodnosť klesla na nebezpečne nízku úroveň, stáva vzácnym tovarom. V noci v prázdnej izbe si však Fredova spomína na časy, keď láska stála nad všetkým, ženy pracovali a milovali. Podľa románu bol nakrútený úspešný seriál, ktorý dostal prestížnu cenu Zlatý glóbus.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2018
,
Slovart (SK)
Originální název:
The Handmaid's Tale, 1985
více info...
Přidat komentář
Závěrečná otázka mě pobavila: Nejake dotazy? Asi tak milion! Jsem zklamana. Pribeh je napsan ctive a ocenuji autorcinu hru se slovy a zajimava prirovnani,ale prijde mi nepropracovany. Vytvorila zcela novy svet, ale mam dojem,ze jsem ho shledla za oknem rychliku. Co takhle zastavit? Rada bych se toho o jednotlivych zastavkach dozvedela vice..
Frigidní a izolovaná zpověď ženy vržené ze životního normálu do bizarní reprodukční totality se teprve ve zpětném hledí závěrečného kolokvia ukazuje jako málem bezcenná, je-li zanechána jednotlivcem, jenž vnímá reálie, ale uniká mu kontext. Jenže takhle subjektivně a neurčitě by změnu společenských poměrů vnímal asi každý. 41/16
Nějak jsem čekal celou dobu něco, co by mě posadilo na zadek. To nepřišlo. Budování atmosféry taky slabé, například u 1984 jsem se každou vteřinou o hrdinu bál, tady mi přišlo, že si služebnice dost často dělá co chce. Vyústění příběhu mne zklamalo. Je mi líto, po perfektní Oryx & Crake jsem u Příběhu služebnice prohloupil.
Margaret Atwoodová v Příběhu služebnice předkládá obraz společnosti, ve které vládne těžká sexuální represe, v jejímž důsledku už nežijí muži s ženami přirozeně, ale násilně pod vlivem gileádských zákonů. Plodné ženy jsou nuceny rodit děti pro bezdětné páry, aniž by mohly samy mít potomky a milostný akt je degradován na pouhý mechanický odosobněný proces dvou cizích lidí. Atwoodová se v tomto románu, jako ostatně ve většině jejích děl, vyjadřuje k postavení žen, k jejich potřebám a touze najít si své pevné postavení ve společnosti a to zcela otevřeně, nesentimentálně, hrdě. Ač jsou tyto témata pojímány skrze antiutopii, nejsou a priori extrémní a přehnaná, ale naopak nacházejí paralelu v dnešní společnosti. Hlavním motivem románu je však podle mého názoru především myšlenka zneužití náboženství pod rouškou domnělého dobra lidstva (sytém kast a služebnic vychází z biblického příběhu o Abrahámu a Jákobovi, kteří plodí ženy mimo manželství se služkami).
Přečteno jedním dechem. Dost mrazivá a depresivní knížka, ale velmi čtivě napsaná. A v současné době i velice aktuální. Je tak snadné po krůčkách nenápadně manipulovat celou společností...
Velice čtivý a poutavý příběh služebnice,která zde formou líčení svého osudu i vzpomínek popisuje společnost,ve které by jistě nikdo z nás nechtěl žít.Pochmurná atmosféra samotného příběhu v nás může vyvolat mrazení po zádech.I když se jedná o antiutopistické dílo,autorka v otevřeném závěru dává lidstvu naději na lepší život, čtenář si tak může domyslet různé konce.Osobně mám raději závěry knih dokončené,nerada vymýšlím alternativy,jak to s hrdiny dopadne.
Chcete-li si zadělat na kvalitní tísnivé sny, doporučuju dočítat před spaním! Margaret Atwoodovou mi doporučila ještě na gymplu má vyučující češtiny. Myslím, že jsem jí za to nikdy skutečně (po přečtení) nepoděkovala. Proto: děkuji.
Nejčastějším problémem dystopií je, že jejich sdělení (týkající se problémů současné společnosti a jejich potenciálního zhoršení) bývá poněkud přímočaré. Tady je zmíněná slabina zmírněna zábavným odstupovým trikem v závěru, který upřesňuje i mlží zároveň. A zejména tím, že celý text je napsaný dech beroucím způsobem. Styl autorky sice místy paradoxně oslabuje výpovědní status hrdinky (která vše vypráví pro kazetovou nahrávku, jak se později dozvíme); narátorka, jež touží zejména vylíčit svůj příběh, by se možná nezabývala zemitě svůdnými popisy, např. zahrádky:
"Tulipány jsou červené, u stonku až tmavě rudé; jako kdyby je někdo řízl a teď se v těch místech začínaly hojit."
(nebo)
"Tu a tam jsou vidět žížaly, důkaz plodnosti půdy, jak se polomrtvé zachytily na slunci, pružné a růžové jako rty."
Podobné příměry však obvykle také odrážejí situaci protagonistky i její touhu po starém světě, jehož drobných radostí si dostatečně neužívala, dokud mohla. I když tedy barvitý a bohatě strukturovaný jazyk narušuje iluzi zdánlivého mluveného proudu vědomí (přičemž jeho účelem je rovněž v průběhu čtenáři zatajit, z jaké pozice a jakým způsobem jsou vlastně události podávány), lze mu jen těžko odolat.
Silná kniha. Už je to pár let co ji autorka napsala, a přece neztrácí nic ze svojí aktuálnosti. Neodhaluje všechno najednou, ale postupně nechá čtenáře zabředat do prostředí tak absurdního, až se člověk obává, zda se někdy může stát realitou. Pochmurnost děje a zvraty v přístupu hlavní hrdinky trochu uvolní konec knihy, který dává naději že lidstvo si vždy najde pokračování v liniii kde teror nebude hlavní doktrýnou.
Knihu jsem přečetla již dvakrát. Vždy mi z ní běhá mráz po zádech. Příběh je velmi uvěřitelný. V současné politické situaci je jeho uvěřitelnost ještě větší.
Těším se, že tento příběh zůstane pouze fikcí a nikdy se nenaplní.
Včera jsem knihu dočetla a mám z ní rozpačitý dojem. Námět byl zajímavý, ale podle mě z něj autorka příliš nevytěžila. Dost mi vadilo to neustálé střídání současného děje a různě staré minulosti. Na knize je poznat, že byla vydána již v roce 1985 - odvážný námět napsaný tak nějak babičkovsky. A konec je taky takový podivný.
Knihu jsem začala číst jen tak , že jsem se k ní náhodou dostala a nelituji. Je to zajímavé a beznadějné, skvěle napsané. Ano, dost dobrá kniha.
Mám rád, keď sa do písania pokleslých žánrov púšťajú kvalitní spisovatelia. Knižiek z antiutopického sveta sú dnes plné police, no veľkí autori v tomto formáte dokážu vytvoriť niečo viac. Příběh služebnice nie je pop. Nie je to ľahká literatúra. Ani témou, ani spracovaním.
Z knihy silno cítiť, že autorka je žena. Uhlom pohľadu na zvolenú tému, celým nastavením deja na ženské postavy, ale i v detailoch. V hraničných situáciách nejde do extrému, neprekračuje nijakú vnútorne stanovenú čiaru nevkusu. No a dobre píše, hoci to je vec na pohlaví nezávislá. Vzniká tak dielo veľmi pútavé, originálne a súčasne myšlienkovo hlboké. Stopy orwellovej 1984 sa však ani Margaret Atwoodovej úplne zamiesť nepodarilo...
Ako sme sa už v informáciách dozvedeli jedná sa o antiutopistické dielo. A keby ho písal ktokoľvek z nás, tak by dej opísoval chornologickým, vecným štýlom. Ale táto kniha veru nie. A práve v tom spočíva jej kúzlo- kniha nás vtiahne do duše hrdinky. To, čo robí túto knihu skvelou knihou je práve štýl písania. Odporúčam.
Doprcic, to bylo husty! Kdybych mela hodnotit pribeh samotny, napadlo by me, ze by to dokazala vymylset kazda dvacetileta holka, kters chce byt v dnesnich dnech spisovatelkou, jenze...mluvim tady o stylu, jakym je pribeh pojaty...ocitame se ve svete, kde musite poslouchat a delat neco, co by zena s moznosti vyberu neudelala...jenze tak v polovine knihy jsem zjistila, ze je pro me pribeh na druhe koleji...jde o rozbor situace, vnitrni pochody a ty skoky do minulosti byly dokonale a v naprosto vhodne momenty...kdyz uz byla atmosfera moc husta, vzpominka na rozptyleni (a moc se mi libilo: na tohle nechci vzpominat, tohle je bolestive, ale musim vypravet dal...)...takze ano, nic tak dobreho jsem uz dlouho necetla a to nejsou jenom trapne kecy post oparu...protoze Pribeh neni jenom "dalsi kniha v zanru", jak by se dalo na prvni pohled zdat...tohle je prvni zanrovka, ktere skutecne verim, ze by se za nejakou dobu mohla odehravat a nejedna se o pouhy vymysl (tohle byl vice procenty psychologicky roman)...historie uz dostatecne ukazala, ze takove knihy skutecne existuji...pribeh sluzebnice k nim prirazuji...
Námět knihy byl nepochybně zajímavý, jenže ten styl vyprávění mě moc nebavil. Skákání z jedné linie do druhé, někdy zamotané vysněné situace... Kdyby šlo vše postupně za sebou, tak by se mi to možná líbilo víc, byla by tam nějaké forma gradování. Takhle jsme vlastně nejdřív zjistili, v jaké situace je hlavní hrdinka, a pak teprve jak se do ní dostala. A to až poměrně pozdě. Takže začátek mě moc nenadchl, ke konci už to bylo svižnější a objevilo se víc zvratů, ale "historické poznámky" mi zase dojem trochu zkazily. Prostě velmi rozporuplná kniha.
Dúfam, že žiadny z podobných príbehov sa nikdy nestane skutočnosťou. Kniha obsahom naozaj alarmujúca. No ako literárne dielo, to bolo skvelé čítanie. Príbeh podaný z pohľadu služobníčky mal všetko, čo by dobrý príbeh mal mať a dosť ma hnevalo, že som pre nedostatok času musela knihu odkladať z rúk. Ale som rada, že som siahla po tejto knihe, lebo je naozaj vynikajúca. Trochu ma však mrzí ten nejasný koniec. AJ
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie ženy kanadská literatura feminismus náboženský fanatismus patriarchát zfilmováno – TV seriál kasty, kastovní systém teokracieAutorovy další knížky
| 2008 |  Příběh služebnice |
| 2018 |  Alias Grace |
| 2020 | Svědectví |
| 2001 | Slepý vrah |
| 2005 | Přežívá nejsmutnější |
Výborná kniha, čte se sama a nedá se přestat. doporučuji. koho by zajímalo podrobněji tak koukněte v recenzích.