Příběh spořádané rodiny
Rosa Ventrella
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/397529/bmid_pribeh-sporadane-rodiny-rie-397529.jpg
4
89
89
Hlavní hrdinka Maria má rebelskou povahu, která se v patriarchálním prostředí italského jihu moc nenosí. Postavy zde žijí jako ve vězení, nedokážou se vymanit z tradic konvenčního prostředí, kde jejich identitu určuje rodinné a sociální prostředí. Dívka vyrůstá v osmdesátých letech v chudinské čtvrti apulijského Bari. Spolu s ní sledujeme materiální i morální chudobu zapadlého městečka. Její dospívání však neurčují ani tak „olověná léta“ jako po generace trvající nevraživost mezi některými sousedy a otcova zuřivost, jež v cholerických a neutuchajících vlnách doléhá na celou rodinu. Největším vlnolamem je ale v tomto případě jeden z Mariiných bratrů, a byť otec nešetří nikoho, Maria jako jediná může být otci nablízku, aniž by jí to dříve nebo později způsobilo jinou újmu než psychickou. Tedy do té doby, než se jejím nejlepším přítelem stane Michele, syn místního mafiánského bosse. Roky plynou a Maria se musí vzdát jediného kamaráda, aby upokojila otcův hněv a touhu po pomstě za rodinnou tragédii. Co ale přinese Mariina dospělost? Poslušnost otci, nebo vzpouru a cestu za snem?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
Storia di una famiglia perbene, 2018
více info...
Přidat komentář
talská literatura! Pro mě vyhledávaný fenomén, příběhy plné slunce, moře, kávy, ale i chudinských čtvrtí, ukřičených dialogů a velkých šarvátek.
Takový je i Příběh spořádané rodiny – patriarchální rodina v čele s despotickým otcem, tiše trpící matkou, dvěma syny a rebelující školačkou Mariou, která touží vést jiný život než ten, který má před sebou nalinkovaný. Toto přání ji spojí v silné přátelství s Michelem, lehce obézním a kolektivem ignorovaným chlapcem, který je synem místního mafiánského bosse. Jejich odlišnost a vzájemný rovnocenný vztah je pro ně světlem na konci tunelu, vyhlídkou na budoucnost, kterou si určí oni sami a nikoliv chudinská část Bari a místní zvyklosti.
Stejně jako v knihách Eleny Ferrante i v Příběhu spořádané rodiny hodnotu člověka určuje to, z jakého prostředí pochází. Determinován je rodinnými vazbami, sociálním statusem i činy svých předků. Cestou jak se dostat z tohoto generačního bludného kruhu je vzdělání a posouvání hranic ve své vlastní hlavě.
Téma jak vystřižené z Geniální přítelkyně, jen ústřední dvojice je tu jiná…
Od autorky jsem četla již knihu Pomluva, která se mi velmi líbila, a tak jsem se chtěla samozřejmě pustit i do tohoto titulu. A těší mne, že nejsem vůbec zklamaná.
I zde se noříme do ulic chudé čtvrti jednoho italského města a pozorujeme příběh rodiny, která nemá rozhodně na růžích ustláno. Rosa Ventrella opět vypráví příběh očima dospívající dívky a nutno říct, že je to její silná stránka. Hlavní postava této knihy, Marí, nedostala do života ty úplně nejlepší karty - chudá čtvrt, nebezpečné prostředí k vyrůstání, těžké vztahy nejen v rodině, ale i zlá krev mezi sousedy. Ale ona se přesto dokáže zatnout a hledat své místo na světě - díky své bystrosti, inteligenci a tvrdošíjné rebelské povaze. Což je prostě hrdinka podle mého gusta.
Čtenářům je naservírován příběh o hledání sebe sama, o očekávání od sebe samého, od společnosti, od rodiny, v níž pevnou rukou vládne muž, jehož slovo má být to jediné správné. A hlavní hrdinka se tomu snaží ubránit. Zároveň tu autorka opět realisticky ukazuje život sociálně slabší rodiny, který jakoby působil ještě o to tíživěji, když ho autorka srovnává s touhami postav po lepším, bohatším životě.
Ačkoliv Pomluva mne bavila o chloupek více, i Příběh spořádané rodiny si mne získal. Mimo jiné také svojí lehce melancholickou, přitom dost podmanivou atmosférou. Pro mne je tohle v poslední době jedna z mála knih, od které se mi špatně odtrhávalo. Autorka prostě umí. A pokud od ní u nás vyjde něco další, rozhodně se do toho vrhnu po hlavě. Za sebe určitě moc doporučuji
Kniha se mi líbila. Stejně jako jiným v komentářích pode mnou mi připomněla knihu Geniální přítelkyně od italské spisovatelky Ferrante - velmi podobná situace - sociálně slabší rodina, cholerický otec, prostředí chudé čtvrti, obyčejní lidé, sousedé, škola, hrdinka, která se ze svého prostředí vymyká, touží po vzdělání, je "jiná" atd. Spisovatelce se velmi podařilo nastínit atmosféru ve čtvrti, v rodině - prostě jsem si to všechno uměla představit, měla pocit, že to bylo naprosto "plastické". Jsem jedinec, který byl vychován v rodině, kde měli všichni členové vyrovnanou náladu, nikdo nebyl nepředvidatelný ... pro mě jakožto jedince chovaného takto v bavlnce je naprosto šokující prostředí, kde vyrostla Mari, cholerický, nevypočitatelný otec, který měl velmi násilnické sklony. Bylo pro mě náročné to jen číst.... ale jak se říká měli doma itálii.
Příběh syrový, zajímavý. Pro mě překvapivý popis života v chudé čtvrti Bari, který mi připadal, že se snad musí odehrávat o nějakou tu desítku let dříve. Něčím mi kniha lehce připomněla Geniální přítelkyni
Tento příběh zachycující život v chudinské čtvrti jihoitalského města v osmdesátých letech minulého století působí autenticky. Syrový a zároveň podmanivý příběh je podaný z pohledu Marie, od jejích školních let až do první lásky v dospělosti. Popisuje život ve společnosti, která nade vše ctí tradice a vůli rodiny. Vše je sešněrováno konvencemi a sociální zázemí předurčuje budoucnost.
"Ošklivost, hrůza a bolest byly všude kolem mě."
Dokáže se Marie se svojí obrovskou vnitřní silou a inteligencí vymanit z tohoto prostředí a prosadit si svoji vůli?
Popisy uliček z bílých kamenů a zchátralých domů, zvuk rozbouřeného moře, vůně kořeněných omáček a pečených ryb - to vše krásně navozuje tu pravou italskou atmosféru té doby.
Z příběhu je cítit síla i bolest, láska i rozervanost citů, lidskost i krutost. Ta opravdovost je tím nejlepším na tomto příběhu.
Přemýšlela jsem, zda dát tři nebo čtyři hvězdy. Kniha se mi četla dobře. Příběh malé holky, jejího dospívání, vliv rodiny a prostředí. Na jednu stranu detailně popsány i malé situace, jindy jakoby prolítnuté významné. Jak mám často problém, líbilo by se mi větší propracování, život jejích rodičů a bratrů. Ale jak je to vše psáno jejím pohledem, tak tam mnohé chybí. A protože mě osudy jiných zaujaly, ač má zvědavost nebyla uspokojena, dávám čtyři hvězdy.
Kniha má vlastně 2 části, jedna z dětství, která měla zajímavou atmosféru. Druhá z dospíváni, kde šlo hlavně o lásku. Obě měly své kouzlo. Ale první byla asi lepší.
Říkalo si to o napsání rodinné ságy.
Ta atmoška italského městečka byla moc příjemná, příběh žádná velká dynamika, ale zaujal. Takový přímořský Romeo a Julie. Za mě dobrý!
Jednoduchá, krásná kniha. Má atmosféru, emoce a donutí čtenáře zamyslet se nad rodinnými vztahy a vazbami. Dobře se četla.
Příběh z klasického italského prostředí asi nebyl ničím vyjimečný, ale příjemně plynul. Vypravěčský styl mi ničím nepřipomínal knihy Eleny Ferrante, jen ty italské reálie, nálada, povahy hlavních hrdinů. Konec zůstal otevřený, ale vlastně příjemně, protože milostná zápletka ke konci vybízela k prvoplánovému ukončení příběhu. Takže nakonec příjemná záležitost v těchto chmurných dnech.
Zacina to ako fajn sonda do apulskeho vidieka, trocha ferrantovske, a predsa ine. Avsak pribeh nakoniec zabrdne do vod cervenej kniznice, co ma otravilo. Vela potencialu, malo vyzmykane.
Osudy jedné rodiny z pohledu 12tileté holky jménem Maria, která vyrůstá s rodinou v chudých poměrech a která se díky vzdělání dostane mimo svou čtvrť, kde bydlí. Výbušný otec, matka, která se vždycky otci ve všem podvolí a sourozenci, kteří se každý po svém vyrovnává s osudy rodiny. Maria dospívá, ale vliv otce stále přetrvává.
O téhle knize jsem nikdy dřív neslyšela a musím říct, že je to škoda - pro mě byla kniha zajímavá a trochu mi připomínala Vzdělanou.
Ajaj, chceli sme opakovať Ferrante? Lebo motív je tak hrozne podobný a vydaný v čase "Ferrante boom", že sa mi nechce veriť, že je to náhoda. Bol to rozhodne slabší odvar, a možno poteší dovolenkové paničky, ktoré obľubujú prostoduchejšie, prepáčte za výraz, tak teda ľahšie čítanie.
Itálie, zajímavé tím, že příběh se odehrává v osmdesátých letech, ale italský venkov působí chudě a zaostale, způsobem života mně připomíná sedmdesátá léta na našich vesnicích.
Inspirace Geniální přítelkyní více než zřejmá, přesto jsem si knihu užila a přečetla ji za dva dny. Kvalitní lehčí čtivo.
Tato knížka je moc pěkně psaná, ale je tak strašně podobná Geniálním přítelkyním, že se mi až nechce věřit, že je to jen náhoda?! Škoda, prostě to bylo až moc stejné, ale Geniální přítelkyně jsou několikanásobně lepší!
Také mi to připomínalo Geniální přítelkyni, příběh poměrně jednoduše napsaný, ale nějak se mi nedokázal dostat pod kůži.
Kniha mi bohužel přišla jako kopie série Geniální přítelkyně. Nezpochybňuji autenticitu popisovaného prostředí či doby, nicméně jak hlavní hrdinka, tak i další postavy a situace jako by byly psány přes kopírák. Kdybych knihy četla v opačném pořadí, asi by dojmy byly jiné, ale takto mi kniha přišla jako slabý odvar zmíněné série, ač je mi to líto.
Příběh z Itálie z chudinské čtvrti Bari. Maria, na začátku vyprávění osmiletá, nám díky svému vyprávění přibližuje život na tomto místě, kde se téměř zastavil čas. Příběh je situován do osmdesátých let, ale kdybych to nevěděla, tak podle popisu bych si tipla, že se odehrává zhruba v padesátých letech. Popis obyvatel, místa i chování je velmi naturalistický, díky tomu si připadáte, jako byste byli součástí vyprávění.
Maria bydlí se svou rodinou - rodiči a dvěma bratry. její cholerický otec je velkým problémem. Vybíjí si svou agresi hlavně na bratrech a když zjistí, že se Maria kamarádí se synem mafiánského bosse, jeho zuřivost ještě naroste.
Mariu sledujeme až do dospělosti, její vypořádání se se životem i svou rodinou. Knihu můžu jen doporučit. Pěkně napsaný příběh. Jediné co mi vadilo byl pomalejší rozjezd, ale v druhé polovině jsem již knihu neodložila z ruky.
A ještě musím zmínit pasáže o moři, které se mi moc líbily.
Příběh spořádané rodiny
Podmanivé vyprávění o dětství a dospívání v 80. letech v chudinské čtvrti jihoitalského Bari. Jako fotografie ve starém albu si Maria vybavuje v paměti jednu vzpomínku za druhou a pomalu skládá obrázek svého dětství, které bylo silně ovlivněno otcovými záchvaty zuřivosti, sociálními podmínkami a tradicemi patriarchální společnosti. Matka, oba bratři, příbuzní, kmotry, sousedé, kamarád Michele i spolužáci ze školy, ti všichni ovlivňovali a formovali malou Mari a pomáhali jí, ať už vědomě či nevědomě, nalézt samu sebe a své místo v životě.
Vzpomínání to není nijak radostné, převažuje spíš smutek, bolest a melancholie. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že se děj odehrává mnohem dřív, snad někdy v 50. letech. Síla opravdovosti spočívá především v autorčině detailní znalosti prostředí. Lehce otevřený konec vnáší do bezútěšné atmosféry alespoň špetku naděje.