Příběhy (ne)obyčejných profesí: Česká společnost v období tzv. normalizace a transformace
Miroslav Vaněk , Lenka Krátká , Lukáš Valeš , Pavel Mücke , Petra Schindler-Wisten , Martin Franc , Radek Diestler , Přemysl Houda , Hana Bortlová Vondráková , Jiří Hlaváček
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/276535/mid_pribehy-ne-obycejnych-profesi-mPI-276535.png
4
9
9
Soubor jedenácti interpretačních studií podává obraz o profesních a životních osudech v české společnosti v období tzv. normalizace a transformace. Prostřednictvím analýzy a interpretace orálněhistorických rozhovorů bohatě doplněných nejrůznějšími prameny zachytil autorský kolektiv Centra orální historie Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR v. v. i. příběhy příslušníků silových složek (armáda, bezpečnost/policie), hasičů, zaměstnanců ve službách (pohostinství, maloobchod, zdravotnictví), i tzv. svobodných profesích (výtvarní umělci). Stranou badatelského zájmu nezůstali ani příslušníci hospodářského a kulturního managementu a v neposlední řadě i ti, jejichž osudy jsou spojeni s agrárním sektorem a světem venkova.... celý text
Přidat komentář
Velmi zajímavé čtení, zvlášť když autoři jednotlivých statí jsou zároveň i vašimi profesory na UK!
Celkem chvályhodný počin. Dobře se to čte a autoři zvolili docela zajímavý mix zaměstnání. Líbí se mi, že je tam dáno hodně prostoru autorově hodnocení. Zaznělo zde, že by tam mělo být více užito rozhovorů. Přiznám se, že bych to v takovém případě asi nedočetl. Už i u některých úryvků byl problém zjistit, co chtěl daný narátor říci. Dost mě děsí představa, že tak šílená čeština by tvořila většinu knihy. Autoři podle mého soudu zvolili dobrý kompromis.
Knihu možná ocení generace, která socialismus nezažila. Pro ty ostatní nepřináší nic překvapujícího. Autoři z rozhovorů konstatují, jak to tehdy chodilo a co změnilo po roce 1989. Každá společnost zná svoje pravidla, psaná i nepsaná, a všichni obecně vědí, jak se v nich pohybovat. Otázkou zůstává smysl studie, už s ohledem na minimální počty vypravěčů, kteří navíc netvoří reprezentativní vzorek zástupců jednotlivých profesí. V případě, že autoři chtěli zachytit hlavně svědectví lidí, měli dát větší prostor přepisům rozhovorů. Tazatelé byli limitováni už tím, že rozhovory jim pochopitelně poskytli pouze lidé s čistým svědomím. Pro celkové historické zhodnocení zkoumaného období je kromě většího časového odstupu, aby byl eliminován vliv osobní zaujatosti, nutno pracovat se širší základnou narátorů. Kladem publikace je možnost nahlédnout blíže do fungování různých oborů lidské činnosti.
Autoři knihy
česká, 1961 Lenka Krátká
česká, 1969 Lukáš Valeš
česká, 1976 Pavel Mücke
česká, 1978 Petra Schindler-Wisten
česká, 1976 Martin Franc
česká, 1973 Radek Diestler
česká, 1972 Přemysl Houda
česká, 1981 Hana Bortlová Vondráková
česká, 1980 Jiří Hlaváček
česká, 1987
Zajímavé studie, každá profese má svá specifika, ale dohromady vypovídají o technické úrovni a vybavenosti na pracovišti líp než oficiální dokumenty, a třeba o obecné pracovní morálce a rozkrádání, resp. o názoru narátorů na ně, podávají realističtější svědectví než umělecká díla, ať filmová nebo literární. Přestože samozřejmě autoři zmiňují, že kdo chce o svém pracovním životě vyprávět a hlásí se k němu, těžko ho bude hanět nebo se sám shazovat přiznáním k podvodům. Všeobecně ve své práci spokojení lidé také přirozeně netvoří vzorek nadšených příznivců kapitalistické proměny, ale o to zajímavější výpovědi to jsou - nikoliv nadšení komunisté, nikoliv zhrzení zkrachovalci, ale celkem průměrní občané starší generace (narození ve 30.-50. letech), kteří změny k horšímu nevidí v ideové rovině, ale úplně prakticky ve fungování kolektivu a sociálních jistotách. Sociologové a politologové by mohli vyčíst dost zajímavého, nicméně v tom množství textu to nejde rychle ani snadno (a ostatně vzorek mluvčích je malý, tudíž nevypovídající). Osobně mi přišla ve všech ohledech nejobjevnější kapitola o zemědělství, která obecně vžitý obraz zničené krajiny a rozkulačených rodin mění opravdu výrazně.