Příběhy pilota Pirxe
Stanisław Lem
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/367550/bmid_pribehy-pilota-pirxe-rop-367550.jpg
4
182
182
„I po padesáti šesti letech, které uplynuly od doby, kdy Stanisław Lem napsal první povídku s Pirxem, je pro nás jeho hrdina vzorem, jak se chovat k automatům a robotům, jež právě začínají pronikat do našich životů. Pirxovy příběhy tak paradoxně teprve po půl století od vzniku nabývají toho pravého významu a jejich hrdina je pro nás čím dál tím směrodatnějším rádcem.“ Ve vesmírném pilotu Pirxovi stvořil světoznámý spisovatel Stanisław Lem, autor kultovních románů jako Solaris, Marťan nebo Nepřemožitelný, jednu ze svých nejzajímavějších postav: snílka toužícího po kosmických objevech, který si díky svému nekonvenčnímu myšlení dokáže poradit v konfrontacích se stroji i lidmi. V devíti povídkách se tak Pirx musí vypořádat například s vesmírnou lodí, jejíž havárie by způsobila katastrofu nesmírných rozměrů, nebo s robotem, který se změnil v nelítostného zabijáka. Vždy jej přitom charakterizuje bytostně lidský náhled na svět, pochopení a víra v člověka i ve stroje. Příběhy pilota Pirxe zahajují řadu nově vydávaných Lemových děl v nakladatelství Plus.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 2018 , PlusOriginální název:
Opowieści o pilocie Pirxie, 1968
více info...
Přidat komentář
Příběhy vesmírného pilota Pirxe, který si v každé i nejzapeklitější situaci ví rady, určitě patří k tomu nejlepšímu z Lemovy povídkové tvorby a jsou i po mnoha letech od jejich vzniku nadčasové. Možná je to právě tím, že hlavní představitel Pirx je zejména hluboce lidský.
Kdysi jsem v jednom z vydání knihy Lidé, věci, dobrodružství četl povídku/novelu Terminus. Moc se mi líbila a když jsem na Aukru narazil na tohle, prostě jsem to musel mít. Krásná klasická sci-fi ze zlatého věku žánru, ke které se budu vždycky rád vracet.
Kadet, pilot, navigátor, komodor Pirx je vedle Ijona Tichého jednou z nejikoničtějších Lemových postav. Jeho devět příběhů, vznikajících mezi lety 1959-1971, jsou dost možná to nejlepší z nejlepšího v Lemově povídkové tvorbě. Na rozdíl od často satirického Ijona Tichého, je Pirx člověk ve většině případů vážný, technokratický a odhodlaný dosáhnout svého všemi dostupnými prostředky, a to i tehdy pokud se musí odchýlit od přísných kosmologických pravidel. Už jako mladý kadet (Test, Podmíněný reflex) vykazuje nadprůměrnou odolnost tváří v tvář mimořádným okolnostem, nenechá se svým nadšením strhnout ke zkratkovitému jednání (Patrola) a vždy přemýšlí, jak se z ošemetné situace dostat pokud možno se ctí (Terminus). Dokáže být trpělivým svědkem (Albatros), ale neváhá ani v kritických chvílích briskně rozhodovat a převzít odpovědnost (Lov, Neštěstí, Ananké). Někdy se samozřejmě také nedaří (Pirxovo vyprávění), v takovém případě ale Pirx - minimálně pro sebe - nachází východiska a ponaučení. Kniha Příběhy pilota Pirxe nám prostě představují Lemova hrdinu jako člověka, stojícího pevně na zemi s vizemi, které míří do budoucnosti a objímají celý známý i neznámý vesmír.
Příběhy pilota Pirxe možná trochu zestárly z technologického hlediska ( i když osobně soudím, že nikterak závažně), určitě ale neutrpěly vpravdě originálně pojaté příběhy. Nicméně hlavní důvod, proč jsou pro mě Pirxovy příběhy nadčasové a skvěle, je Pirx sám - dokonale lidský, obyčejný, s charakterovými vlastnostmi a pocity, které jsou mi mnohdy velmi povědomé.... Pirx mi zkrátka nesmazatelně přirostl k srdci. Ostatně stejně jako Lem sám.
Hned na začátku můžu říct, že mě tato kniha ve výsledku zklamala. Lema mám velmi rád, protože jeho knihy popisují střet lidstva s mimozemskou civilizací. A jak se dočteme i v doslovu, Lem si dal menší pauzu od tohoto tématu a napsal tyto povídky.
Některé mě bavili více, některé méně. Vždy tu sledujeme pilota Pirxe, který řeší různé problémy.
Nejvíc mě bavila povídka Patrola a Lov. Finální vyprávění bylo také dost dobré. Ostatní mě tolik nebavili. Nejvíc jsem se nudil u povídky Ananké.
Celkově považuji tuto sbírku za průměrnou, ale určitě někoho bude bavit více.
Hodnotím 55%.
Nevím no, číst to před třiceti lety, dal bych asi plný počet, jenže v dnešní době jsou povídky již notně technicky zastaralé, knihu jsem nedočetl. A je mi to líto, potenciál v knize je.
Keď dobré sci-fi, tak jednoznačne Lem. Poviedky s vynaliezavým a odvážnym pilotom Pirxom sú skvelé. Lem má svieži štýl, je vtipný, múdry, rozhľadený. Jeho postava teda, samozrejme, takisto. Nemôžem tiež neoceniť nápadité námety jednotlivých poviedok, pri ktorých len čakáte, čo z toho Majster vykreše. Zaujímavá je rovina skúmania reakcií robotiky v súvislosti s tým, že ju vytvoril a naprogramoval človek. Nemožno od nej, pochopiteľne, čakať ľudské reakcie, ale pri narušení jej fungovania má tendenciu reagovať s podobnými chybami, aké do nej mimovoľne vložil človek...
Veľmi rada siahnem po ďalšom literárnom skvoste autora.
Výborné vědecko-fantastické povídky od nestora polské sci-fi Stanislawa Lema. Některé povídky jsem kdysi (před 30 lety?) četl v jiných sci-fi sbírkách a už tenkrát se mi líbily. Byla to jiná doba, ještě zdaleka ne tak přetechnizovaná jako dnes a technické popisy v příbězích mi tenkrát nepřišly tak zastaralé jako při současném čtení. Nicméně to patří ke koloritu doby a rozhodně to nesnižuje kvalitu povídek. Spíše naopak - je zajímavé sledovat, jak dalece se liší představy autora z doby před více než 50 lety od současné technické vyspělosti.
Pilot Pirx je sympatický hrdina. Je to inteligentní, statečný novodobý (kosmický) dobrodruh se smyslem pro humor i s krásným lidským rozměrem své povahy. Některé povídky byly úsměvné (Test - Pirxovy učednické trable), dobrodružné (Lov - hon na vzbouřeného robota), téměř hororové (Terminus - odhalování dávné tragédie kosmické lodi) nebo filosoficko-psychologické (Ananké - psychický vliv člověka na "vědomí" počítače). U žádné povídky jsem se nenudil, každá mi něco dala, něčím mě obohatila.
Myslím, že Příběhy pilota Pirxe můžeme číst i za 100 let a stále nám budou mít co říci. 80%
Povídky různorodé kvality.
Celkový dojem: jako bych četla míšence Clarka a Asimova, což vůbec není na škodu. Nejvíc se mi líbily povídky (Test, Albatros a Lov).
Hloubavé a místy dobrodružné, vizionářské. Pirx mi ale k srdci nepřirostl. Právě od první povídky "Test," ho považuji prostě za poděsa :).
Náladovka, kterou si pamatuju z dětských let. Na druhé přečtení mne překvapilo, nakolik je jinak ne zrovna strhující soubor povídek ve mně živý.
Je to překrásná sci-fi klasika. Já si jinak na Lema moc nepotrpím, ale tyhle Pirxovy vyprávěnky miluju. Mimochodem, zjistil jsem nedávno zajímavou podrobnost. Závěrečná povídka, "Vyprávění pilota Pirxe", kde je řeč o setkání s mimozemským vrakem, je námětově prakticky totožná s (asi o 11 let starší) povídkou Arthura Clarka "Kolemjdoucí", i když rozhodně nelze hovořit o plagiátu. Clarke napsal v podstatě kratičkou anekdotu, zatímco Lem to téma uchopil, rozvinul a zasadil do zcela jiného kontextu. Ale dovolím si předpokládat, že jako zdroj inspirace mu Clarkova povídka posloužit mohla...
Příběhy pilota Pirxe jsou krásnou ukázkou toho, že sci-fi příběhy se dají napsat i bez potoků krve, krvelačných mimozemšťanů, famozních přestřelek, nadpřirozených schopností nebo obřích výbuchů. Něco málo je i zde, ale kniha na tom nestojí a to je dobře. Každá kapitola má něco do sebe a jako celek to působí velmi dobře. Žijeme v době, kdy jsme naučili naše rakety konečně přistávat a Lem to správně tušil již tehdy. Některé věci jsou sice úsměvné, ale příběh to plně vynahrazuje. Dokonce bych řekl, že některé věty jako: „Komu se chce kňučet, ten nemá myslet na hvězdy“ nebo „Nechápu, proč věřili, že sám vstup na oběžnou dráhu promění člověka v anděla" Jsou doslova památné... Celé je to neskutečná a poučná jízda.
Kniha sice obsahuje některé nereálné prvky, není například tak reáliemi vyšperkovaná jako Marťan, ale podle mého názoru je mnohem lepší. Dokonce i Pirx je, tak nějak lidštější než Watney. Je to prostě dobrák od kosti :-D. (Pirx nesnáší, když mu tak někdo říká).
Pokud mne Solaris dostal, tak s pilota Pirxe jsem přímo nadšen a vřele ho všem doporučuji. Uvidíte, že nesklame.
Nejsem milovníkem sci-fi a kniha povídek se mi dostala do rukou zcela náhodou (v nemocnici) a od té doby nemohu zapomenout na povídku Soud, kde kapitán Pirx řeší právě ono čím dál tím aktuálnější "potkávání" se a "zápolení" s umělou inteligencí a ona situace, kdy člověk de facto "zvítězí" nad dokonalým androidem díky své lidské slabosti, nerozhodnosti a váhání je pro mně dodnes jednou ze nejlepších myšlenek, které jsem kdy v literatuře objevil....
Z palubního deníku 18.4.20 ...
Jestlipak se stihnu vrátit domů na svátky.Nic není jako dřív.Rutina.
Nitra astronautů jsou vrtkavá.Letím si vesmírem a je mi smutno.Jsem sám jen se svým svědomím.Letím si a dělá se mi špatně.Žádný poryv větru téměř žádné vibrace,jen cítím hluk tahu trysek a cvakání chytrých přístrojů.Vykouknu z okna a vidím téměř úplný hovno.Rozmazené kotoučky hvězd.Prázdná raketa a já uvnitř.Prázdnota nicota samota,jen mé myšlenky.Vzpomínky na minulost,když robot zarytě mlčí...co vlastně dělám ? Letím a nebo pluji.Tak či onak,jsem každopádně v prostoru kosmu.Takový je život vlka.Moře hledá svůj druhý břeh tak jako já...býval jsem Pirxem.
...a Pirx je pravověrným a původním co dříve bývalo Sci-fi.Lem je toho důkazem.Pár retro momentů nechá nádech dobývání kosmu a jako celku nostalgickou auru.At už si strávil mnohdy chvíli na Měsíci ve stínech kráterových středových pahorků nebo ve společnosti téměř vždy spolehlivých Robotů,jistě mi dáš za pravdu,že spolehlivě funguje i po tolika letech.Bez výstřelů nebo krvelačných hord mutantních bytostí v rytmu světelných mečů.Neotřesitelné Lemovy vize jsou tu dál.K pobavení i zamyšlení.Psychologičtější,lidštější vesmír bez příkras a berliček.
...z archivu osobního Pirxova průvodce
...za úsvitu expanze vesmírných cest
...pamět robota třídy NUEVO PpP 2018 ...přenosový záznam...konec...
U prvních dvou povídek jsem nepochopil proč vlastně chtěl být Pirx pilotem kosmické lodě. Chová se v nich dost nesympaticky respektive autor z něho dělá průměrného žáka akademie, který chce jen tak prolézt, ale vyzní to tak, že takové žáky společnost potřebuje, protože ti nejlepší při skutečných testech zklamou. Další povídky jsou mnohem lepší, na druhou stranu polovina z nich nemusela být sci-fi, ale odehrávat se v dnešním světě například na oběžné dráze v sojuzu nebo raketoplánu. Většinou se řeší nějaké nehody, které Pirx vyřeší a u robotických povídek řeší etické normy strojů. Pro mě zklamání.
Spíše minimalistické sci-fi, které sleduje příhody celkem obyčejného pilota. A v tom je krása téhle povídkové knihy. Skvělý úvod do Lemovy tvorby.
Autorovy další knížky
| 1994 |  Solaris |
| 1977 | Futurologický kongres |
| 1962 | Návrat z hvězd |
| 1981 |  Pánův hlas |
| 1956 | K mrakům Magellanovým |
Pro mě velké překvapení. Knihu jsem zahlédl v knihovně, sehnal si ji a očekával nějakou klasiku 70. let. Jenže Příběhy pilota Pirxe jsou psány lehkou rukou, dobře se čtou, neberou se tak strašně vážně (někdy jsou až vtipné) a zároveň se soustředí i na temnější témata. Navíc, i když je kniha původně z roku 1973 a některá vesmírná témata (technika, objevy...) už jsou překonaná, velká většina jich zůstává aktuální. Člověk si tak může vyloženě užívat skvělé popisy krajin Měsíce nebo Marsu, "nudy a rutiny" vesmírných patrol nebo mnoho let používané raketové techniky. Jako by byl autor přímo u toho. A pochválit musím i samotný styl příběhů, kdy jde o rozkrývání nějakých problémů/záhad na způsob "technických detektivek" Asimova a knihy Já, robot - rozdílem je ale civilnější a uvolněnější styl psaní, který mi velmi sedne.