Příběhy vášně a lhostejnosti

08.08.2021

Tak mistr psychologie a niterných duševních pochodů postav, zvratů a eskalovaných vášní, sice nezklamal, ale tento výbor je nesrovnatelný např. s výborem Amok. Ani bych neřekl, že by zde byl Zweig slabší, ale první tři povídky jsou vlastně velmi krátké, takže nestačí rozehrát své mistrovství - proto podle mě je nejlepší ta poslední povídka, která tvoří téměř polovinu knihy, jsou to takové črty, plně soustředěné na ty vypjaté okamžiky, kterými se životní osudy postav rázem mění nebo lomí, ale že by stihl udělat nějakou dramatickou klenbu, na to prostě není čas. Takže spíš si myslím, že ten výbor, který uspořádal zřejmě odpovědný redaktor, je chybně vybrán. Tedy jako celek nic moc, povídka Čtyřiadvacet hodin ze života jedné ženy je Zweig ve své plné síle.

16.06.2020

Klasicky silný Zweig. Příběhy hutné, věrohodné, plné emocí a skvělých psychologických pochodů, jako nejslabší asi hodnotím třetí příběh. Lze vždy na 1000 pct doporučit.

03.05.2020

Zweig mne už při čtení Amoku přesvědčil o tom, že je mistrem psychologické novely, a v této povídkové zbírce mne opět nezklamal:
Měsíční ulička (***)
Nejslabší povídka, působí téměř kýčovitě, ale takový dojem ve mne zanechalo samotné zakončení povídky, povídka jako taková byla příjemná, ačkoliv kvůli svému malému rozsahu jen klouzala po povrchu - nebyl zde tak perfektně vykreslený Zweigův typický "hloubkový ponor" do nitra postav jako v jiných povídkách.
Leporella (*****)
Zweig v této povídce mistrovsky uplatňuje svůj smysl pro gradaci, která je ve značné části jeho tvorby zásadní: Leporella je příběh gradující mánie, značně absurdní mánie, která však má tragické následky. Jedna z nejtypičtěji "zweigovských" povídek.
Zánik srdce (*****)
Hlavní hrdina se cítí odvržený vlastní rodinou: je sporné, zdali je tento pocit racionální, ale to je koneckonců vedlejší, důležitější je, že sám sebe uvrhne do hluboké apatie, která rozeřírá mysl i tělo. Zweig zde vypravuje o člověku, kterýxse cítí zbytečný, a tak se emocionálně izoluje od svých blízkých a od světa kolem. Autor zde provázal duševní stavy s tělesnými, neboť hlavní postava trpí chronickými bolestmi jenž existují paralelně s emocionálním utrpením, které tak dostává nový rozměr a rozšiřuje možnosti metaforyckých popisů tohoto stavu. Neboť je známo, že Zweig bez metafory nedá ani ránu.
Čtyřiadvacet hodin ze života jedné ženy (*****)
Tato povídka o hráčské vášni mi připoměla Dostojevského, který nakonec taky ztvárnil toto téma ve své novele Hráč.
Tato Zweigova povídka je zajímavá tím, že vypravěč vypráví o tom, jak vypravěčka vypráví o tom, že se jednoho dne setkala s patologickým hráčem, kterému se rozhodla pomoci, snad proto že už byla ve středním věku, bez manžela a s dětmy, které jí už vyrostli a opustili ji, takže právě vůči hráči zahoří mateřskou láskou. Autor zde popisuje ženu, která uniká zbytečnosti života tím, že se přimkne k tak nešťastnému člověku, jako je gambler a toto svazující pouto ji strhávé s sebou do propasti.