Přibližování dřeva
Daniel Hradecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422961/bmid_priblizovani-dreva-hwU-422961.jpg
4
27
27
Čtvrtou básnickou sbírku Daniela Hradeckého tvoří tři samostatně stojící skladby. V úvodní „Redakci dokonalé básně“ autor konfrontuje řeč poezie s hantýrkou literárního provozu a odhaluje proces zrodu básně, během nějž se pohled tvůrce střetává s pohledem editora. Titulní skladba „Přibližování dřeva“ evokuje autorova setkání s různými lidmi, jejichž výroky se mu vryly do paměti, a naznačuje tak, že naše životní zkušenost je vždy do nějaké míry převzatá nebo opřená o zkušenost druhých. Závěrečný text „Raussig“ (odkazující k německému názvu Ústí nad Labem – Aussig) lze vnímat jako jakési hořké soukromé urbi et orbi, v němž básník litanicky spílá nenáviděnému městu, světu i době.... celý text
Přidat komentář
Mé první setkání s panem Hradeckým a od první básně bylo jasno, že my dva si budeme rozumět. A budeme si rozumět hodně. Hodně moc i na moje poměry a že já mám pro básníky slabost, to je holt fakt, s tím se, holt, někdo rodí. No.
Ne.
(Ale jo.)
"V mladém domě pro staré lidi
je víc záchodů než lidí
..."
(54)
Měla bych se naučit tak nehltat, slova mi pak váznou v krku a to jejich věčný zapíjení se úplně nelíbí mým játrům a taky mi pak přechytralý hodinky tvrdí, že špatně spím.
"Múza mě nikdy nepolíbila,
vždycky na mě šla s nožem
..."
(48)
Nepřestává mě fascinovat, jak každý čteme jinak - a básně obzvlášť. Jak se někdo stěhuje do písmenek a někdo do prostoru mezi ně a kolik lidí zůstává okounět na okrajích a vůbec nechápou, co to v tom poli hrajeme za hru.
"Ostatně ubili nepravého:
teď jsem já bůh,
zbytečný jak ministerstvo orby,
bůh, u něhož by si čtenář myšlenek
moc nepočet'."
...
(41)
Básně, které nejsou jen kladením slovíček vedle sebe, nejsou jen odkazy na odkazy, které jsou zcela původními odkazy, jak je dnes v poezii velmi časté. Silné výpovědi a snesitelné množství slovních hříček. Úžasný výlet "polocestami".
Naše třetí setkání a příznávám, že už spolu s autorem jedem na stejné vlně. Velmi krátké, avšak intenzivní.
O knize jsem se dozvěděl díky Magnesii Liteře a díky rozhovoru v MKP. Daniel Hradecký se v něm velmi svébytně stylizoval; vzpomínám, jak jsem si řekl: "Aha, tak to bude básník..." Ale už jsem to nedořekl, radši jsem si počkal na knihu. Ta se mi do rukou dostala nyní.
Nejprve ke grafickému zpracování, které čtenáře ihned zaujme. Obal knihy tematicky koresponduje s leitmotivem celé knihy, potažmo s názvem. Už samotné vyobrazené tvary nabízí jakousi cestu k interpretaci sbírky. Jakoby napovídaly: můžeš si vybrat cestu přímou, bez ostrých hran, ale na konec neuvidíš, nebo to vezmeš přímo "zostra", a to pak bude jízda! První, respektive druhá část (Redakce dokonalé básně) mi připadala spíše jako takový úvod do Hradeckého poezie, taková vstupní brána. To pravé jsem našel až v části nazvané Raussig. Novotvatry, slovní hříčky, nápaditost, protkaná bolestí současného života. To je ono! Zda jakoby se to dřevo přibližovalo, jako by ty ostré hrany byly téměř cítit na povrchu (čeho?). Zda se však Hradecký představil jako věštec, to si budeme muset počkat (asi do roku 2050).
Báječný!
Vzhledem k tomu, že všechny 3 oddíly jsou tematicky dost odlišné, tak jen takovej poznávací znak: Safra vytříbená ironie a paradoxy (mé oblíbené „špatně položená otázka vybuchuje jako dobře položená mina“ či „v záloze je připravená katastrofa, která vše zachrání").
Tak nějak tak popořádku:
1. Redakce dokonalé básně - já vám nevím, na rozjezd mi to přijde dost zbytečný. Ale zas taková drobná jízlivost, předehra, dobrý, beru.
2. Přibližování dřeva - skvělej nápad a ještě skvělejší pojetí poezie! Byť jsou to spíš nefalšované aforismy, tak tyhle útvary s jednotným řekl(a)/neřekl(a) fungují perfektně. Líbí se mi variabilita témat, zde z archeologického (texty jsou delší, než se na přepis sluší a patří, ale alespoň konec, s. 29):
...pak bych šel v klidu například do vězení,
oddat se zápecnictví, jednomu z lepších darů neolitické revoluce.
Myšlenka opřenosti zkušenosti o zkušenosti jiných lidí je dumáníhodná - znamená to, že se k nám postupem času může opět dostat naše zkušenost¿
3. Raussig - žalozpěv za Ústí nad Labem. Ne že bych znal nějak enormně prostředí, pouze periferii, ale i tak jsem se bažil.
(s. 47):
Neutralita začíná a končí rumem,
Brouk Pytlík krade
a Ferda Mravenec mu na to svítí,
milenci si počínají jako na divadle,
v okamžiku vzplanutí mezi ně
padá protipožární opona.
Bavilo mě to setsakramenstky! Aji delší to mohlo bejt. Grafické zpracování s těmi třemi artefakty taky nemá chybu.
A ještě taková slovní hříčka, která přišla v textu velmi znenadání:
(Vypadáte dobře, slečno.
Díky, také padáte dobře, pane.)
Dle prognózy bych řekl, že o letošní minerálce za poezii je rozhodnuto, i když sám autor se proti tomu, že by jeho texty byly poezií dost razantně vymezuje. Je to ale setsakramentsky dobrý počtení. Na každou novou sbírku Dana Hradeckého se těším jak malej kluk na luk a šípy. Moc pěkně upravená sbírka, jak je u Perplexu již dobrým zvykem. Jen toho textu je čím dál míň, jako by se někam ztrácel. A tak jsou Hradeckého sbírky stále hubenější a hubenější, koneckonců jako sám autor, jenž si svou astenickou a prorockou vizáží nezadá s narychlo ubalenou cigaretou. Doporučuji.
Štítky knihy
Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2020 |  Tři kapitoly |
| 2013 |  64 |
| 2021 | Silážní jámy |
| 2016 | Trosky jednoho deníku |
| 2019 | Přibližování dřeva |
Pro mne Hradeckého vrchol, ostré, propracované, vršení jednoho přes druhé, jako letokruhů dřeva, neúprosné v soudech, brilantní. Jediný slabší až zbytečný mi přišel úvod, ale nevadí. Jinak to bylo vlastně moc krátké na to, jak to bylo dobré.