Příchod noci
Isaac Asimov , Robert Silverberg
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78752/bmid_prichod-noci-IOS-78752.jpg
4
133
133
Spojení dvou mistrů science fiction přináší nezapomenutelný příběh z podivuhodné planety. Kalgaš je planeta se šesti slunci, planeta neustálého světla a dne, takže v jejích obyvatelích už jen představa temnoty vyvolává nevýslovný děs. A nyní se blíží konec tzv. Roku zbožnosti, kdy bohové mají ztrestat bezbožné lidstvo. Civilizace na Kalgaši je rázem na pokraji chaosu, rozpolcena mezi šílenstvím náboženského fanatizmu a neústupnou racionalitou vědců. Pouze hrstka lidí na planetě je připravena postavit se pravdě – šest sluncí se znovu po více než dvou tisících letech uspořádá tak, že nastane Zatmění. A to podle Apoštolů Plamene znamená příchod Tmy a Hvězd – a hlavně konec civilizace, jak ji všichni znají. Ale ani vědci si nedokáží představit, jaký vliv může na lidi mít Tma. Příchod noci zobrazuje psychologii katastrofy, houževnatost lidského ducha, a, v neposlední řadě, ozdravnou sílu naděje.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2011 , Laser-books (Laser)Originální název:
Nightfall, 1990
více info...
Přidat komentář
SPOILER!!
Tento příběh jsem kdysi četla v překladu do jiného jazyka, podrobnosti odvál čas. Lidská paměť je krátká.
Přesto mám pocit, že to byla buď povídka, ze které pak následně mohla vzniknout tato kniha, nebo šlo jen o část knihy - protože pokud se nepletu, závěr byl, že s příchodem Tmy se objevily Hvězdy a poděšení lidé spálili co se dalo a tím zničili všechno, co jejich společnost do té doby vybudovala...
Bylo by žádoucí prokousat se košatým dílem autora a ověřit si svoje dojmy... Snad jindy... :-)
(Nalezeno! Povídka Soumrak - to je ono!)
Nyní tedy k tomu, co jsem včera konečně dočetla. Málokdy se snažím za každou cenu číst něco, co mě skoro nebaví. Tady mě k tomu donutila zvědavost, co z toho nakonec bude...
Nápad je podle mě geniální. Vymyslet svět ozářený střídavě až šesti slunci, kde nikdy není tma, takže šok nastávající při periodickém zatmění po víc jak 2000 letech způsobí rozvrat civilizace - která se těch 2000 let rozvíjela... Dokonce tomu dát i solidní vědecký rámec, srozumitelný a hodně vysvětlující. Měla jsem pocit, že "toto je fakt možné".
Ovšem, to zpracování! Renomovaní autoři, klasikové žánru sci-fi! I polovina by podle mého stačila! Je to strašně zdlouhavé a poněkud nudné, jinak se k obsahu nic víc říct nedá. A ti lidé... působili na mě jako figurky, nemastní a neslaní, bez výrazně popsaných pocitů a citů.
A přitom se z toho dalo vytěžit opravdu hodně. Vyhrát si se slovy, přiblížit strach, panickou hrůzu, dát lidem barvitější obrysy, vyhrát si se vším...
Je to suché, je to mrtvé, je mi to hrozně cizí...
Přemýšlela jsem, zda opravdu může zatmění způsobit katastrofu popsaných rozměrů. Ale vida, asi může! Víme, že naši předkové prožívali s hrůzou zatmění Slunce, když se den nakrátko změnil v noc, a považovali to za trest bohů a podobně.
Takže jak by mohli vnímat obyvatelé Kalgaše situaci, se kterou se nikdy dosud nesetkali a drtivá většina o ní neměla žádné informace?
Svět, kde vždy bylo světlo, silnější, nebo slabší, podle toho jak se šest sluncí střídalo na nebi. Ano, existovalo něco jako stmívání, když svítil jenom malý narudlý Dovin... Ovšem Tma... Ani já se necítím dobře v úplné tmě, natožpak kdyby po nikdy nekončícím denním světle měla trvat více hodin.
A Hvězdy... tak to je ještě něco úplně jiného! Něco mnohem silnějšího! Černé nebe, dosud nikdy nespatřené, a na něm miliony zářících bodů! Studený svit, který děsí!
Takže připouštím, že slabším jedincům z toho "ruplo v bedně". Chápu, že zapálili co jen našli, aby vrátili zpět aspoň jakés takés světlo, nevěda většinou, že kdyby vydrželi, tak po krátkém čase vyjde největší a nejzářivější Onos a všechno bude jako dřív...
Snad při příštím zatmění... Snad nebude těch 2000 let tak dlouhá doba, aby se na noc hrůzy a děsu zapomnělo, jako tomu bývalo dosud...
O konci světa bylo (zatím naštěstí) napsáno hodně knih. Nastává z mnoha příčin. Jaderná válka, bakterie, viry, houby, útok mimozemšťanů, zničení lidstva umělou inteligencí...
Zde je použitá jiná myšlenka, jiná příčina a je to, podle mě, opravdu originální. A ještě je tu nadstavba: situace, kdy se po návratu do normálu, aspoň co se sluncí týče, začínají vytvářet organizované skupiny. Některé za účelem dalšího ničení, zotročování či vraždění, jiné ale s úmyslem nastolit v rozvrácené společnosti řád a vrátit se do civilizace.
Něco mi v příběhu ale dost nesedí. Představme si tu situaci, to nesmírné zděšení, hrůzu, šok, představme si Tmu a drtivou zář Hvězd, útočící na smysly obyvatel Kalgaše. Všechno je popsáno, všechno je jasné... až na to, že nevíme nic o dětech!
Na stránkách figurují jen dospělí, zmíněno je jen pár odrostlých spratků, kteří se snaží přežít, když vše bylo zničeno - protože i s nástupem světla mnozí lidé, z různých příčin, pálí a ničí všechno, co v noci hrůzy zničeno nebylo.
Kde jsou ale děti? Děti od novorozených, přes batolata, školkový věk, děti, které jsou ještě plně závislé na rodičích a pro rodiče znamenají vůbec to nejdůležitější v jejich životech? O těch není v knize jediná zmínka!
Podle mého jakákoliv hrůza a zděšení by nemělo aspoň většině rodičů dovolit zbláznit se... Měli by se za každou cenu snažit přežít, zachránit sebe a svoje zázemí - proto, aby se mohli postarat svoje děti!
Tam je, zdá se mi, ta hlavní chyba knihy. Nedostatek empatie, základních lidských vazeb, téměř žádné city... Přes zničené ulice, hořící domy, všechno takové suché a strašně studené. Stejně, jako světlo Hvězd.
P. S. Musím připodotknout, že žádná z postav nevzpomněla, nezmínila ani svoje rodiče, sourozence či jiné příbuzné, nikdo nevyjádřil starost, zda žijí nebo ne.
Napadlo mi, že Asimov byl odborník přes roboty. Ano, tak mi ti lidé také připadali - jako roboti :-).
Knihu v žádném případě nezavrhuji, možná někoho dokonce i nadchne. Pro mě, bohužel, zklamání.
Onos, Dovin, Patry a Trey . . .
Jak skvostný den.
Jak povznášející
je vidět v ten samý okamžik
na obloze čtyři slunce!
. . . než přijdou Hvězdy.
Hned v úvodu, v článku Čtenářům, se mi líbí vysvětlení pojmů. Místo, aby si spisovatelé složitě vymýšleli například měrné jednotky nebo složité názvy pro kalgašské ekvivalenty dnů, aut nebo počítačů, rozhodli se prostě použít nám známé výrazy. A já to chválím. Proč bych se měl pozastavovat nad neznámými pojmy a názvy v příběhu, který mě baví? Proto vítám toto zjednodušení. Dnešní spisovatelé už to neznají a jejich nutnost dávat třeba dnům na cizí planetě i cizí názvy je dnes už spíš povinností. Já se ptám, ale je to vůbec nutné? Tak v této knize je ještě všechno pěkně postaru a po našem.
Citát: Jistě bychom mohli říci, že si připjal quondlishe, než se vydal na cestu sedm vorků dlouhou hlavním gleebishem jeho rodného znoobu, a další vypravování by mohlo vypadat ještě mnohem cizeji.
Šírání (Twillight)
Myšlenka celého příběhu je skoro až geniální. Planeta Kalgaš má šest sluncí (čtyři už znáte. Ty další se jmenují: Tana a Sithy). Obyvatelé neznají tmu. Vědí, že něco jako Tma existuje, ale nikdo v ní nikdy nebyl. O to je pak zajímavá věta ředitele nemocnice Kelaritana; Kladu si otázku, kde bychom byli bez našich podivuhodných sluncí? To ještě nikdo, ani on, ani čtenáři netuší, jaké peklo později nastane. Příchod noci, příhod Hvězd, jak pravý Apoštolové, bude velmi dramatický. Vše k tomu tak nádherně spěje, až jsem měl totální mrazení. A vlastně ještě teď, když o tom píšu, mi vstávají chlupy po celém těle.
Malá ochutnávka:
Bylo oslňující čtyřsluneční odpoledne. Velký zlatý Onos byl vysoko na západě a malý rudý Dovin pomalu stoupal na horizont pod ním. Když jste se podívali na druhou stranu, viděli jste, jak démantově bílé body Treye a Patry opět září na zrůžovělé jižní obloze. Vlnité planiny nejsevernějšího kalgašského kontinentu byly zaplaveny světlem.
Příchod tmy (Nightfall)
Je napínavé sledovat všechny ty postavy, které pomalu, ale jistě přicházejí k tomu samému výpočtu. Možná nastane čas, že se ukážou Hvězdy, ať už to pro kalgašany znamená cokoliv. V příběhu je krásně vidět, jak fakta časem přicházejí o svou pravdu, mění se na báje a ty pak na pohádky a už nikdo nechápe základní počátek. S napětím jsem očekával příchod noci. Všechno to drama, které se v této části příběhu odehrává, je velmi strhující a napínavé. I když jsem tuto knihu četl několikrát, i po tolika letech jsem byl překvapen její spalující katastrofou.
Citát: Tma je víc, než mnozí z nás mohou snést, a tohle nikdy nezměníme, tak dlouho, dokud nějaké slunce bude hořet na obloze.
Svítání (Daybreak)
Když přijde Svítání najdeme pak svět úplně v jiném světle, jak bych tak řekl. Začal boj o holý život. Vidíme všude plno smrti, šílenství a zmatku. Celá ta postapo pasáž je dramatická. Jak předpověděl Sheerin 501, psycholog; přijde šílenství. Ale jedna věc je předpovědět, a něco jiného je být přímo uprostřed dění. Pro teoretika jako je on, je velice pokořující shledat, že se abstraktní teorie mění v konkrétní realitu. Těžko říci, která z těch třech fází byla nejlepší. Každá měla něco do sebe. Život, přípravu na Hvězdy a den poté všechno to je přehledně napsané, zaplněné poznáním. Tento příběh asi nikdy neztratí na síle. Vřele doporučuji.
Citát: Ještě nikdy jsem nebyl ve Tmě. Ani v temné místnosti.
Dost velká nuda. Víc než polovinu knížky čekáte na to, co se píše v anotaci na obálce. A pak, když se to po zbytečně neskutečně ukecaném začátku konečně rozjede, je to hotový dřív než byste čekali. Doporučuju číst maximálně jen tu pasáž po příchodu noci.
Dva čelní představitelé žánru Isaac Asimov a Robert Silverberg spojili své síly, aby zabydleli planetu Kalgaš, jejíž planetární soustavu tvoří šest sluncí a jeden „neviditelný“ měsíc, životaschopnou civilizací, která se nicméně jednou za dva tisíce čtyřicet devět let musí vypořádat s pro ně nepochopitelným kosmologickým úkazem, jehož devastující účinek dokáže napáchat nedozírné škody. Nápad, který pánové Asimov a Silverberg v této knize uvedli v život, možná není kdovíjak nový a objevný, nicméně má skvělou myšlenku a je velmi dobře zpracován. Příběh, především v první a prostřední části, má napětí, tajemství a gradaci. Vysokooktanové palivo, pohánějící děj, je spalováno s vysokou účinností. Ke konci už pravda trochu ztrácí dech a konflikt, který se zdál na spadnutí, tak trochu vyvane do ztracena, ale v celkovém přehledu si vyprávění pořád udržuje status vysoké čtivosti a vědecké serióznosti. Do zlaté síně slávy se Příchod noci zřejmě nedostane, ale zábavy poskytne více než dost.
nuda nuda nuda a cca ve 2/3 knihy jsem to odložil, protože mi prostě bylo úplně jedno, jak to dopadne a co se s těmi postavami stane... jedna z mála knížkek od Asimova (tahle je tedy od Asimova jen napůl, ale počítá se), která mě vůbec nebavila (Ani sami bohové jsou ale těsně v závěsu)
Mimo sérii Nadace jeden z mála skvostů co Asimov napsal, čte se jedním dechem, zamýšlí se nad psychologií, náboženstvím i křehkosti civilizace jako takové.....
Popravdě ani nevím, proč jsem si tuhle knihu kupoval, scifi tohoto typu normálně moc nemusím. A kdybych si nejdřív přečetl kometáře tady nebo na Legii, ani bych se na ni v regálu nepodíval. Každopádně o to víc jsem překvapen, jak se mi Příchod noci líbil. Postavy jsou sympatické, nápad docela zajímavý a líčení světa po zatmění taky docela uvěřitelné (i když O. Neff to ve své Tmě podle mě zvládl o něco lépe - byť jsou ty dvě knihy jen těžko porovnatelné, především díky rozdílnému charakteru katastrofy). Problém jsem však měl s prostřední částí, které trochu chybí spád, ten příběh přešlapuje na místě. Navíc mě docela překvapilo, že postavy občas hovoří o soumraku nebo svítaní, přestože mají v podstatě permanentní den. Nicméně - nevím, jaká je povídka, nečetl jsem ji, tahle kniha mě však velmi bavila. 75%
Výborná kniha, zejména díky tomu, že je vyprávěna pohledem několika profesí. Kniha se stane ještě lepší v momentě, kdy si uvědomíte/zjistíte, jakou paniku a hromadné volání o konci světa na policii v USA způsobilo, když přišly Hvězdy, jelikož vypadl ve velkoměstech proud.
Zajímavý námět na příběh. První část byla velmi zajímavá, druhá se ještě držela, ale ten závěr mi připadal trochu nedotažený. Škoda toho utnutí příběhu...mělo to větší potenciál.
Pomerne slabo vykreslený príbeh. Nezaujal ma takmer vôbec. S knihami podobného razenia ako Malevil, alebo Den Trifidov, porovnanie určite neznesie. Vadila mi tá plitkosť deja, neprekreslenosť udalosťí… Nemalo to skrátka pre mňa hĺbku. Snad len jednu plusku by som dal za motív strachu z neznáma (hviezdy). Príbeh sa nezačína zle. Páčilo sa mi ako sa hlavné postavi stretly a spolu s udaloťami ktoré ich potretli si dali dve a dve dohromady. Lenže postupne príbeh skĺzne do klišé. Najhoršou časťou knihy bola pre mna stredná pasáž samotného zatmenia. Od tohoto momentu sa v príbehu rozbehnú motívy psichologicky nedostačujúceho a nezaujímavého sebaobviňovania postáv, slabo vykreseleného postapo sveta, jeho trieštenie na rôzne frakie a pointa je katastrofa sama o sebe. Protirečí všetkým tým žvástom ktoré postavi dovtedy omielali, a ktoré akokoľvek mali byť úderné, vážne, dôležité, city a myseľ zasahujúce, boli pre mna odvarové až verklikové.
Úžasné a ve své podstatě jednoduchý příběh. Právě proto autoři Asimov a Silverberg nemohou zklamat. V jejich knihách je vždy něco málo, co čtenáře překvapí nad sebou samým, že o tom nikdy nepřemýšlel. Zde je tomu kupříkladu, jakou panickou hrůzu bychom měli, kdyby se přestala střídat noc s ránem.
Knížky, které mají na obálce dva autory, mě nikdy moc nelákají, ale ve chvíli kdy se tam sejdou tyto dvě jména, je to něco jiného. Skvělá povídka od Asimova rozpracovaná Silverbergem, tam je poměrně vysoká šance, že čtení nebude ztráta času. Kdo četl povídku, v podstatě už ví, kolem čeho se děj točí. Proto skutečným plusem této knihy je vylíčení postav, jejich vlastností a schopností, které jim pomohou proplout předem daným dějem. Tempo knížky je nastavené od začátku do konce, občas trochu zakolísá, ale po pár stránkách se opět vrací a čtenářovi nedává moc prostoru se nudit. V závěru si autor s čtenářem pohrává do poslední stránky a spíš naznačuje, než směřuje, jak to vlastně dopadne.
Perfektni super vysvetluje to vic nez jem 6 slunci ale i funkci medii a tak :) akorat nechapu to šírání ja znam akorat stmívání ale jinak v poho :)
Vcelku zajímavý příběh, ale po povídce Soumrak mi přišla místy moc roztahaná a zdlouhavá. Ovšem ten konec, bohužel mě napadlo, že by to mohlo skončit takto, ale pořád jsem doufala, že ne...
Četl jsem to již dávno, takže si moc nepamatuji, ale zůstal pocit krásného čtení. Od toho se odrážím a někdy si to jistě přečtu znova, protože kniha je poměrně krátká.
Ale jinak zajímavá studie (jako ostatně mnoho sci-fi) světa po určité kat-a-strofě (v angličtině to má lepší zvuk), kde se celé lidstvo změní v dav šílenců. Pár jedinců zůstane normálních a ti jsou hrdinové. Možná si to pamatuji v lepším světle, než jaké to opravdu je, ale myslím, že ne.
Další perfektní "pecka" z pera dvojice Asimov-Silverberg. Bohužel většinou zdejších čtenářů nepochopená.