Přijde Mordor a sežere nás aneb Tajná historie Slovanů

18.08.2022

Tohle není cestování s Baedekerem po Ukrajině. Nečekejte výčet památek ani doporučení, kde se dobře najíte. Tohle je naprostý úlet. Několik pařících výletů polského autora na Ukrajinu. Tam se společně se svými přáteli dostává na šedivých sídlištích do rauše pomocí levných drog, respektive v místních lékárnách legálně zakoupených přípravků míchaných s všemožným alkoholem. A v tomto stavu pak diskutují o Slovanech, národní identitě Ukrajinců a Poláků, vztazích mezi nimi, jejich postavení v rámci Evropy a samozřejmě také o jejich pohledu na Rusko. Ač by se mohlo zdát, že je autor totálním lůzrem, který ze sebe nemůže vyplodit nic kloudného, má překvapivě trefné, nakažlivě ironickým stylem podávané myšlenky, otevírající navíc prostor k dalším intelektuálním diskuzím. Pokud se tedy nenecháte odradit vulgaritami a drogovými mejdany, najdete netradiční filozoficko-cestovatelské dílo. Hashtag: #gonzo žurnalistika

13.01.2022

On the road - to jsem četla před lety a bylo to krásné, ač jsem byla skoro o dvě generace mladší. Dnes jsem o tolik starší a z prvních stránek knihy jsem dostala strach, že to nedám, že jsem stará a nebudu rozumět mluvě a tak. Ale jo, trochu mě iritovalo to paření
, ale dnes to tak je, ostatně chlastu z těch stimulantů bylo stejně zase nejvíc. A byla to jízda zasmušilou zemí, chudou a ubohou a taky trochu o ubohosti každého z nás. Líbilo.

Znamenitý pozorovatel? Talentovaný stylista? No já nevím... Hledat výšiny a propasti národních povah mezi pár zhulenci nebo hospodskými povaleči mi vždycky připadalo zcestné (což je do jisté míry honba za národní povahou celkově). Bohužel nevidím v knize ani tu barvitost a exotičnost, ale spíš tu uniformitu a nudu - ne postsovětskou, ale uniformitu a nudu několika mladých vyhulů, kteří jsou úplně stejně bezradní a vykoření, jako kdekoli jinde na světě. Je to taková ohraná písnička: Polák má komplex méněcennosti před západem, tak jede na Ukrajinu. Němec má komplex méněcennosti před Francií a Británií, tak jede do Polska, Francouz má komplex před Britem, Brit před Američanem, Američan se zase cítí jako výsledek nekonečného míšení a má zase komplex méněcennosti, protože nikam nepatří, nikde nemá kořeny... Groteskní a zároveň smutný kolotoč.

14.03.2019

Jedná se o fakt dobré, občas husté čtení se zamyšlením nad národní povahou, shodností či alespoň příbuzností i (ne)příznivým osudem našich (skoro)sousedů a tím i naším. A cože je to v žurnalistice gonzo? Kombinace sociální kritiky a sebeironie psané v 1. osobě, tedy s autorem v hlavní roli.

30.01.2019

Senzační! Po dlouhý době kniha, kterou jsem přečetla za dva dny, skvěle jsem se bavila i poučila. Sarkasmus, ten můžu, číst o drogách a chlastu mi nevadí a tady se to vlastně do gonz o současným stavu života na Ukrajině dobře hodilo. Ačkoli si tam autor jezdil léčit srdce frustrovaný ze Západu a chodil konstatovat, že na Ukrajině je to ještě horší než v Polsku, nevadilo mi to, páč to nebyla zlá škodolibost. On spíš vzdychal a přál si, aby se z toho svrabu korupce, panelákovejch měst a ožralejch milicionářů dostala. Plus krutě pravdivý úvahy na téma slovanství...

"Vy, Poláci, jste si vymysleli stereotypy o postsovětskejch národech. Že Rusové jsou šovinistický burani, Bělorusové litevský velkoknížectví a Ukrajinci kozáci. Ve skutečnosti mezi nima ale žádný rozdíly nejsou. Chytili jste se do pasti vlastních stereotypů, protože jste zvyklí na různorodost. A že každej je ňákej. Ale tady ne. Postsovětskej svět je v zásadě jako arabskej svět. Všichni sou stejný."

06.01.2019

Polák jede opakovaně pařit na Ukrajinu. Zajímavé čtení zachycující především vztah Poláků a Ukrajinců, významnou úlohu zde však hrají i Rusové a částečně potom Slováci, Češi a také neslovanští Maďaři. Pěkné okénko do vnímání slovanských národů sebe navzájem. Ten by šel charakterizovat tím, že západnější národ se cítí povýšený oproti východnějšímu národu a Rusové se potom cíti nadřazení nad všechny.

22.04.2018

Mezi, na první pohled, bezduchými historkami o chlastání prostředku na erekci a nonstop kalení prosvítají dost dobré myšlenky o národní identitě obecně, o Ukrajincích, Polácích, Slovanech, Západu, Sajůzu a jeho odkazu. Tyhle části mě fakt bavily. Jenom s tím chlastáním je to dost na jedno brdo.

"Já ti řeknu, proč sem jezdíte," ignorovala moji otázku. "Jezdíte sem, protože v jiných zemích se vám smějou. A maj vás za to, za co máte vy nás - za zaostalou díru, ze který si můžou dělat prdel. A vůči který se můžou cejtit povýšeně. Páč všichni vás maj za zavšivenou východní chátru - nejenom Němci, ale i Češi a dokonce Slováci a Maďaři. To jenom vám se zdá, že Maďaři jsou takový hustý kámoši. A to už ani nemluvím i Srbech nebo Chorvatech. Dokonce, kamaráde, Litevci. Všichni vás považujou za trochu jinou verzi Ruska. Za třetí svět. Jenom vůči nám si můžete léčit ty svoje mindráky. Vykmpenzovat si to, že všud jinde si s váma vytírají prdel."

Vtipné - čtivé - ironické. Jedná se vlastně o sbírku esejů z cest páně autora po západní i dálnovýchodní Ukrajině. Prostor kam Poláci, většinou studenti nějakého "slávooboru", přicházejí hledat různé pseudoromantické sny o "ukrajinskosti" a kde zároveň Ukrajinci samotní neustále teoretizují zda patří na západ či na východ, nebo zda většina evropského prostoru nepatří do nějaké velkoukrajinské říše, zkrátka prostor překrytý všemožnými konstrukcemi zatímco realita sama se buďto rozpadá nebo se skládá do všemožných surrealistických splácanců. Každopádně - dobře se to čte))