Princ Lestat
Anne Rice (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/274937/bmid_princ-lestat-5oU-274937.jpg
3
29
29
Upíří kroniky série
< 11. díl
V Princi Lestatovi, dlouho očekávaném návratu do říše Upířích kronik, znovu ožívá neodolatelný svět duchů, nejstarších a nejmocnějších sil mezi nebem a zemí. Tam patří i nezkrotný, neviditelný Amel, jehož žízeň po lidské krvi ohrožuje nesmrtelné nemrtvé po celém světě. Anne Riceová pokračuje tam, kde před více než čtvrt stoletím v mimořádně působivé Královně prokletých a Upíru Lestatovi skončila, aby vytvořila nový výjimečný okruh duchů a sil – postavy, legendu a tradici všech Upířích kronik. Román se přesouvá ze současného New Yorku a západního pobřeží USA do starověkého Egypta, Kartága ve třetím století, Říma čtrnáctého století a renesančních Benátek. Pohybuje se mezi světy a bytostmi všech Upířích kronik – nevynechá Louise de Pointe du Lac; věčně mladého Armanda, jehož tvář patří Botticelliho andělu; hovoří o Mekare a Maharet; Pandoře a Flaviovi; Davidu Talbotovi, upírovi a hlavním zástupci utajované Talamasky; neopomene pravé tisícileté dítě Maria a přidá spoustu nových podmanivých nadpřirozených postav. Ti všichni se setkávají v tomto obsáhlém, barvitém, ambiciózním románu, aby nakonec povstali a vypátrali, kdo (nebo co) je hlas, a odhalili, po čem touží a proč… Zdánlivě nepřítomnou ústřední postavou, všemi postrádaným potulným hrdinou je nebezpečný rebel, psanec a naděje nemrtvých – okouzlující princ Lestat…... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno:
2015
,
Práh
Originální název:
Prince Lestat, 2014
více info...
Přidat komentář
Anne Rice v plné síle. Příběh splétaný z osudů prastarých, starších i mladých krvesajů, kteří všichni stanuli na osudové křižovatce, kdy jejich prazáklad - bytost, která je všechny stvořila, stále tvoří a navždy spojuje - po tisíciletích nevědomí procitne. Bude to znamenat konec celého upířího rodu? Nebo se tento Lid měsíce a hvězd vydá společně jinou, společnou cestou a konečně se naplní Lestatovo tvrzení, že "peklo nebude mít žádnou moc"?
Pokud jste fanoušky Upířích kronik a dalších vyprávění Anne Rice, stejně jako četby příběhů, které jsou plné myšlenek mnohem hlubších, než se na první pohled mohou zdát, pak si knihu Princ Lestat jistojistě užijete :-)
Tato kniha mě tedy zklamala. Ve srovnání s ostatními díly Upířích kronik, co jsem četla, je tohle slabota.
Přečíst to mi zabralo nekonečně času, protože mne to vůbec netáhlo. Děj byl rozvláčný, neměl spád, pletly se mi tam mnohé zbytečně podrobné medailonky upírů, kteří do děje téměř nezasáhli. Květnatá mluva, která se mi vždycky líbila, se překlopila do čisté romantiky, často až s homosexuálními prvky podle popisu vztahu některých upírů. Také už mě tam začaly iritovat opakované obdivné vzdechy nad sebenedůležitější činností nebo prostě obdiv nad tím, jak někdo nádherně chodí,obléká se, vypadá.
Na mě zbytečně překombinovaný děj a nekonečné diskuze nad řešením. Konec byl nakonec téměř pohádkový na to, jak dramaticky to začínalo.
Lestat se vrátil! Návrat epických rozměrů to sice není (Upírovi Lestatovi se vyrovná jen máloco), ale pro znalce Upířích kronik (nepřeložené díly mě nezastavily, plus jsem si procvičila angličtinu) je to příjemné překvapení, že vidí dílo Anne Ricové v češtině. Začátek je trošku rozvláčný, uznávám. A Lestata je tam málo, uznávám. Za to jsem ochotna sundat v hodnocení jednu hvězdičku, ale to je asi tak vše :)
Na to, jak mě nadchlo Interview a Upír Lestat mě tohle neskutečně zklamalo a nudilo. O více jak třetině postavách jsem nevěděla kdo jsou, třebaže byli prezentování jako stáří znami, protoze knihy o nich nebyly přeloženy do češtiny a další třetinu jsem si nedokázala zapamatovat. Největší problém byl asi s druhou polovinou knihy, která byla ale zároveň nejzajímavější, protoze než autorka představila všechny ty postavy, dej neplynul a dávno mě to přestalo bavit.
Přijde mi to az moc prekombinovaného. Škoda. 2*
Obálka hezka.
Jeahyun : Na Interview navazuje kniha Upír Lestat. Další ,,jakž takž´´ do češtiny vydaný navazující díl je Upír s tváří anděla. Bohužel knihy Anne Rice nejsou všechny přeložené do češtiny a ještě k tomu různě na přeskáčku. Princ Lestat je zatím nejnovější. Neboj i tak pochopíš děj, jsou to úžasné knihy :) !
Opravdu jsem byla neskrývaně nadšená, když jsem zjistila, že vyšla nová kniha od Anne Rice. Byla jsem napjatá jako struna až se dozvím co se po letech přihodilo mým oblíbeným nemrtvým hrdinům (respektive pro mě to byly měsíce a pro ně celé roky). Šíleně moc mě mrzí to jaký malý zlomek jejích knih je vydán do češtiny, a proto je i samotný čtenář vydán v milost mezerám v příběhu. Ze začátku jsem se orientovala pomocí ,,šikovného´´ průvodce světem krvesajů v zadní části knihy (do té doby jsem neměla vůbec páru o tom, že existuje nějaká Maharet nebo snad Mekare :D).
K příběhu - už nevím kde, ale někde jsem slyšela o tom, že Anniny knihy jdou kvalitativně trochu dolů. Já jsem žádný takový dramatický posun nepozorovala. Je naprosto samozdřejmé, že po takovém množství knih fanoušky už jen tak něčím nezaskočí. Mě osobně se tato kniha moc líbila, ale přeci jenom mi tam trochu chyběla ponurá atmosféra starých časů, kterými nás provázeli Louis s Lestatem. I samotný Lestat mi přišel změněný od doby ve které jsme ho opustili - už není tím zasněným chlapcem, buřičským rebelem, ani vycházející rockstar. Louis mi zase připadal vcelku vyrovnaný a doufám že bude s našim Princem šťastný . Potěšila mě myšlenka sjednocení všech krvesajů do jednoho národa, který by už vlastně nemusel věřit v to, že je prokletý.Tato kniha by mohla být důstojným ukončením zápisů Upířích kronik. Legendární příběh ale stále pokračuje, žije si svým vlastním životem, je nesmrtelný - to co je mrtvé nemůže znovu zemřít, odvíjí se stále dál a dál a uhání ďáblovou cestou až ke hvězdám .
Autorovy další knížky
| 1996 |  Interview s upírem |
| 1995 |  Hodina čarodějnic I. |
| 2013 | Upír Lestat |
| 1998 | Upír s tváří anděla |
| 2012 | Dar vlka |
(SPOILER) !!! POZOR SPOILERY !!!
Bála jsem se nízkých hodnocení, a proto jsem se do knihy pustila dřív, než do Upíra Lestata, kterého jsem si rozhodla šetřit na konec svého návratu do světa Upířích kronik. Svého času jsem zbožňovala film Interview s upírem, četla jen knižní předlohu a litovala, že nebyly vydány i další díly, samozřejmě hlavně ty, ve kterých hrál hlavní roli Lestat de Lioncourt. Z Královny prokletých (2002) jsem viděla jen kradmé útržky, které mne nijak neuchvátily, Lestata, který v mé hlavě měl stále tvář Toma Cruise, jsem si jako rockovou hvězdu nedokázala představit a kladla si otázku, co ho na tuto dráhu mohlo přivést. Přestože mi díky absenci česky vyšlých dílů chyběly jakékoli souvislosti a návaznost, Princ Lestat mne překvapivě zaujal a moc mě bavilo knihu číst. Abych byla přece jen víc v obraze, četbu jsem si proložila právě Královnou prokletých, abych s překvapením zjistila, že nahrazení Cruise Stuartem Townsendem mi vůbec nevadí a že ten film vůbec není o tom, o čem jsem si celé ty roky myslela. ( I když zobrazení upírů a celá Akasha na mne působili spíše úsměvně, stejně jako výběr některých herců a odchylky od knižní předlohy.)
I když v češtině vyšly z celých rozsáhlých Upířích kronik jen 4 díly, a to ještě na přeskáčku, čtení Prince Lestata to příliš nevadí, protože v první části se Anne Rice zabývá mnoha více i méně známými upíry a vypráví ve stručnosti příběh každého z nich, včetně úvodního shrnutí, jak to bylo s počátkem upírů a Krve. Obecně nejsem příznivcem vysvětlování, jak upíři vznikli, Nekroskop mne kvůli tomu odpuzuje ještě nyní, a tuhle rasu krevesajů si chci uchovat jako něco nadzemského a obestřeného tajemstvím. Zde mi to překvapivě moc nevadilo a celá dějová linka, včetně zasazení do našeho reálného světa, mne zaujala a chytila. Oproti Interview zde není tolik vhledu do nitra hrdinů, žádné "nadbytečné" pasáže prožitků a zbytečných opisů; kniha na mne působila mnohem vyzráleji než to, co jsem od autorky zatím četla, ale uznávám, že pro jiného čtenáře může být hodně hutná, plná nezajímavých osudů a popisná, což značně zpomaluje tempo vyprávění. Ač ubylo hororových prvků, rukopis Anne Rice je zde znát, a zejména propracovanost celého jejího universa a propletenost osudů jednotlivých hrdinů. To se mi možná líbilo nejvíc, protože ač byly odkryty a prezentovány figury, které se v Interview či Královně prokletých jen mihnou, stále zůstalo mnoho prostoru pro vlastní fantazii a přemýšlení, jak tihle dlouhověcí žili a co vše při své cestě měnícím se světem viděli.
Přiznávám se, že jsem dlouho netušila, který dlouholetý upír to procitl ze spánku a promlouvá k Lestatovi a ostatním - vše jsem si uvědomila až postupně spolu s hrdiny. Konec byl díky tomu od jistého momentu předvídatelný, ale jinak to vlastně skončit nemohlo :-).
Poté, co jsem přečetla i Upíra s tváří anděla a nastudovala si něco o autorce, řekla bych, že Princ Lestat odráží i její vlastní vývoj a hnutí mysli. Sepsání dalších dílů Upířích kronik se dlouho bránila, od Blood Canticle uplynulo nějakých 11 let, než byla kniha vydána. Asi i díky tomu zde vše končí velice optimisticky a sluníčkově (pro některé krvesaje doslova), upírům se konečně dostává nějakého rozhřešení a naděje. Chybí obligátní konflikt mezi Bohem a ďáblem, spásou duše a jejím zatracením, jak se postavit k tomu, že pro své přežití musím páchat zlo. Upíři dospěli, jsou vyrovnaní, smíření s tím, co jsou, dalo by se říci, že jsou na to i hrdí, a řeší tentokrát jiné otázky, a to svoji kolektivní identitu v 21. století. Pro Louise de Pointe de Lac ještě v 70. letech století dvacátého něco nebývalého...
Jediné, co mi přišlo nepochopitelné a vůči čemu bych já osobně byla ostražitá, byla důvěra všech zúčastněných ve Farída a jeho tajemného průvodce Setha. Všichni s radostí vítali ideu na upíří vědce, předávali jim svůj genetický materiál a i Lestat se s nadšením zúčastnil experimentu, který byl sám o sobě na hraně. Možná to ale jen moc vnímám jako člověk, bombardovaný GDPR a dalšími záležitostmi, a nenahlížím na věc jako staletí starý upír, který vítá jakoukoli společnost a spřízněnost s dalšími svého druhu :-).
V knize velice oceňuji závěrečné dodatky - přehled vydaných knih ze světa Upířích kronik, ale hlavně přehled postav, který jsem objevila až po dočtení (což mě zpětně mrzelo, neboť bych místy tolik netápala). Nakonec mi nevadila ani obálka, která odkazuje na egyptský původ upírů, s průřezem na siluetu města, ve kterém se uskutečnilo velké závěrečné finále. A ano, po dočtení lituji, že nevyšly další díly série i u nás a divím se tomu.