Bretaňská idyla
Jean-Luc Bannalec (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509360/bmid_bretanska-idyla-erN-509360.jpeg
4
103
103
Případy komisaře Dupina série
< 10. díl >
Desátý případ pro komisaře Dupina, milovníka tučňáků a kofeinu, rodilého Pařížana za trest přeloženého do Bretaně – na konec světa. Vlna veder ten rok v srpnu sužuje dokonce i Bretaň. Komisař Dupin nevidí, že by se mělo ochladit. Ke vší mrzutosti mu chystají kolegové velkou oslavu u příležitosti desátého výročí jeho služby v Concarneau. Pak ale je u pobřeží vylovena z moře mrtvola majitele ovčího velkochovu na legendárním Belle-Île. A než se Dupin naděje, ocitne se na palubě policejního rychlého člunu a míří na „nejkrásnější ostrov na světě“, kde zakrátko nahlédne do nejhlubších propastí lidské duše...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2023
,
Kalibr
Originální název:
Bretonische Idylle, 2021
více info...
Přidat komentář
První kniha od tohoto autora, která se mi dostala do rukou. Byla to taková odpočinková, letní detektivka. Líbily se mi i popisy místa, ale celkově to byl spíš průměr.
(SPOILER)
Po zklamání předchozím dílem jsem se do dalších pokračování dobrodružství komisaře Dupina moc nehrnula. Takže moje vlídnější hodnocení je možná způsobeno i delší přestávkou mezi jednotlivými případy.
Bretaňská idyla opět šťastně balancuje na pomezí detektivky a cestovatelské příručky. Tentokrát jsem opět toužila vyrazit na Konec světa, konkrétně na ostrov Belle Ille. Vychutnávala jsem si barvité popisy krajiny i městeček či přístavů. Krátké poučné vsuvky kolegy Riwala působily rušivě snad pouze v jednom případě, to odpouštím. A nad líčením lahůdek, které si v rázovitých hospůdkách komisař se svým týmem dopřával, se mi sbíhaly sliny.
Další jednoznačně pozitivní složkou byl samotný detektivní případ, tentokrát opravdu nečekaně zapeklitý. Jakkoli jsem měla v průběhu vyšetřování pocit, že tam spousta věcí nesedí, nejednalo se o autorovu neohrabanost, nýbrž naopak genialitu, protože při vrcholně překvapivém uzavření případu si všechny podivnosti sedly na místo jako kousky puzzle. A za mě je ústředním padouchem starostka, bez debaty.
Dvě věci však beznadějně skřípou, a obávám se, že už se to nezlepší nikdy.
S postupujícími díly série jsou postavy stále plošší a schématičtější. Dupin se prolévá kávou a chodí na procházky, Nolwenová telefonuje, Riwal vede místopisné přednášky a Kadeg je protivný, byť účelně věcný. A nic víc. Vztah Dupina a Claire se odehrává na pozadí tak vzdáleném, že kdyby byl vynechán, působí to lépe. To už se rázovití vesničané vyprofilovali víc, i když ani tam to nebyla žádná sláva. Tím pro mne ovšem uvěřitelnost příběhu dostává na frak.
A problém nejhorší. Nevím, jestli je závada v autorovi, překladu či redakčních úpravách, ale chvílemi na sebe nenavazovaly věty. Jako kdyby každá patřila do jiného příběhu. Také samozřejmě překladatelské kiksy (například zápory ve větách) či redaktorské (chybějící slova) čtenářské pohodě úplně neprospívají. Ale způsob zápisu, kdy jsem kolikrát luštila, o čem je vlastně řeč, mi vadil hodně.
Doporučit nemůžu, ale po dalším dílu asi po výrazné přestávce opět sáhnu. Čistě ze zvyku.
Pokud čekáte klasickou detektivku, zavítejte raději někam jinam. Pokud čekáte poetické povídání o ostrově Belle-Île s menší kriminální vsuvkou, asi se vám kniha bude líbit. Mé hodnocení je asi ovlivněno očekáváním krimi v plném měřítku s notnou dávkou napětí a to jsem v knize nenalezl. Mám rád poetické povídání, atmosféru míst a kulinářské zážitky, ale asi to musí být doplněno i něčím víc, třeba jako v románu Nemusí být vždycky kaviár. Z tohoto pohledu bych 2/3 knihy nominoval na další díl četníka, tentokrá Četník na ostrově Belle-Île, samozřejmě v hlavní roli s Luisem de Funésem, pak se objeví zčista jasna malé okénko v podobě Hercula Poirota a je konec. Francouzská nabubřelost mi sama o sobě také nikdy moc neseděla a řada postav je právě v tomto duchu, chápu že zcela úmyslně. S komisařem Dupinem to bylo první setkání a žel i poslední. Ale věřím, že má i své fanoušky.
Již desátý příběh inspektora Dupina a opět procházka po úžasné Bretani. Přímo na ostrově Belle-Île jsem nebyl, ale přímo naproti na konci poloostrova Quiberon ano a tak jsem si mohl představit zátoky, pláže a vřesoviště tohoto místa. Těším se na 11. díl...
Znovu úžasná procházka po Bretani a seznámení se s dalšími nádhernými místy. Mimo jiné i proto mám tuhle sérii moc ráda.
Kdo by mohl být vrahem se mi párkrát mihlo v hlavně a ono to nakonec opravdu tak bylo. Případ mi nepřišel složitý. Což ale nijak neubírá na kvalitě knížky.
Desátý případ komisaře Dupina je opět napínavý,opis okolní krajiny,jídla a kávy byl uchvatný.Je to detektivka,ve které se případy velice rychle vyřeší a není tam spousta krve.Určitě si přečtu i další díly.
Opět v první polovině spíše cestopis a průvodce kulinářskými zážitky Bretaně.
Po seznámení čtenářů v předchozích dílech s ostrovy na pobřeží Bretaně, salinami na poloostrově Guérande, ústřicemi, druidy, historií Keltů, výzkumem a sledováním moře a delfínů, růžovými granitovými skalními útvary a místními skvělými plážemi, a také s temným a tajemným Bróceliandským lesem a jeho malebnými jezery a zámky, Saint-Malo a také přes ústí řeky ležící přímořskými lázněmi Dinard s úžasnými vilami se v tomto díle dostaneme k dalším místním bretaňským pozoruhodnostem a to k ostrovu Belle-Île.
Tady je komisař Dupin a jeho tým při vyšetřování vraždy opět rozptylován úžasnými přírodními scenériemi, nekonečnou paletou barev - odstínů modré, růžové a zelené. Také je zaskočen neskutečnou soudružností a krutostí obyvatel ostrova, kteří se rozhodnou ve svůj prospěch a pro své cíle zabít svého souseda.
Jako vždy se jedná o zajímavou kombinaci cestopisu, detektivky a kulinářského průvodce. Pro mě velice zajímavá kombinace, stále si něco dohledávám na internetu.
Zůstávám věrným fanouškem této série.
Škoda, že se už blížím ke konci a budu muset čekat na další díly. Aspoň doufám, že bude i další pokračování.
Desátý případ pro komisaře Dupina, milovníka tučňáků a kofeinu, rodilého Pařížana za trest přeloženého do Bretaně – na konec světa. Ach, jak já jsem se na tebe, mon commissaire, těšil. Euromedia bohužel vydává mého oblíbeného Dupina s dvouletým zpožděním a tak si vždy musíme hodně počkat, než se opět dočkáme nového dílu. Tento desátý díl, jsem četl v době, kdy mi odcházela nejbližší bytost, se kterou jsem lásku k Bretani a komisaři Dupinovi sdílel.
Vždy při čtení dalšího dílu bych nejradši hned znovu navštívila Bretaň. Tak sugestivní popisy krás přírody, městeček, jídel, pití.... A to od německého autora!
Moje druhá kniha od tohoto autora. Moc se mi líbí, jak autor dokáže vylíčit atmosféru Bretaně včetně vůní, chutí a zvuků.
Tuhle sérii už nečtu ani tak kvůli detektivní zápletce, jako spíš kvůli popisu jídla a okolního prostředí. Ty mě nezklamaly, zápletka mi přišla trochu přitažená za vlasy, ale celkově se to dobře četlo, takže já jsem spokojená.
Komisař Dupin po desáté. A současně se slaví deset let komisařova působení v Bretani. Stal se už opravdovým Bretoňcem?
Už nepřekvapuje, že knížka je hodně povedenou reklamou, nebo spíš oslavou Bretaně, jejích přírodních krás, tak sugestivně popisovaných, že čtenář vnímá tu atmosféru, cítí slaný vzduch, vidí všechny ty do detailů popisované barvy, odstíny modré a oranžové, zelené, nádherné moře a skály.
A samozřejmě ty skvělé místní speciality, víno, a taky třeba koňak Šest královen z Belle-Île, s vůní kouře, vřesu, kručinky, karamelu a jódu... A speciální káva dle receptu dávných předků zvaná bon s vůní karamelizovaných lískových oříšků, tmavé čokolády, popela, přezrálých borůvek, a aromatem whisky a levandule...
Detektivka je spíš až v druhém sledu, ale i tak je výsledné vyřešení případu tak trochu ve stylu Agathy Christie docela povedené.
Tentokrát navštívíme ostrov Belle-Île-en-Mer, a jako vždy, když cestujeme s Dupinem po Bretani za zločinem, máme pocit, že je to to nejkrásnější místo na světě, které nutně musíme navštívit. Nebo si aspoň otevřít google mapy a projít se popisovanou krajinou prostřednictvím Street View.
A ještě poznáme dva trochu strašidelné menhiry, Jeana a Jeanne, které navazují na ty carnacké, vytvářejí tajemná silová pole, a současně se k sobě pomalu, nepostřehnutelně přibližují.
A inspektor Dupin se svou svéráznou samotářskou povahou, s denní konzumací mnoha petits cafés, láskou k dobrému jídlu a smyslem pro genius loci tentokrát překvapil, kromě samozřejmě geniálního vyřešení série zločinů, ještě jinak - kamarádstvím s tuleněm a společným plaváním v Atlantiku...
A mě to zase, už po desáté, dost baví. Čtyři plus.
*
"Dupin si ze všeho nejdříve osvojil životně důležité věty: ,Kafé am bomar plij', ,Kávu, prosím', ,Gveloc´heo ganin ur banne qwin', ,Dám si sklenku vína.' Dvě věty, díky kterým bylo možné alespoň elementárně ovládat nějakou řeč."
---------------
Ještě k těm menhirům: Aspoň tohle si můžeme trošku užít i doma, aspoň něco máme podobně exotické, klobucký menhir Kamenný pastýř se pohybuje, pomalu krok za krokem, úplně stejně a nepostřehnutelně jako ty z Belle-Île. Nevěříte?
Na každém dílu mne baví fakt, že neskutečně krátký čas na vyřešení případu subjektivně plyne tak volně... Tentokrát "zpomalovaly" dojem barvy a vůně... tolik odstínů modré bych chtěla vidět a mořskou mlhu taky... Případ svým řešením docela překvapil, byť se dalo odhadnout; který čtenář by první oběť s chutí vlastnoručně nezabil! :-) Jsem zvědavá, jestli se dočkáme ještě dalšího dílu, komisař dosáhl hodnocení 3+, má ještě co zlepšovat, takže možná...???
Já se budu muset vydat do Bretaně. Skvěle vylíčené reálie včetně místních dobrot, pohodový komisař se svou partou, výborné hlášky Nowellové a k tomu tedy pár vražd, ale ty pro mě snad asi nejsou v tomto případě ani podstatné. Tohle čtení je na léto jako stvořené
Jak ráda jsem se znovu vydala do Bretaně - a dokonce na ostrov Belle Ile ....
Ostrov s mystickým původem - ostrov víl v Morbihanském zálivu .... který vznikl z koruny vílí královny, která odplula na moře a proměnila se v magickou říši Belle Ile ....
Krásné popisy ostrovní přírody - dvou menhirů a kouzelných zátok ... to je říše sama pro sebe ....
A jako vždy šálky petit café a bretaňské speciality ....
Tato čarovná atmosféra je však narušena příchodem smrti .... a tak se komisař musí ujmout pátrání .... pátrání po zlu. které tuto krásu narušilo ....
Pěkně se to čte v těchto letních dnech .... ale i v Bretani jsou vedra a Atlantik není studený .... a tak musí komisař překonat svouji fobii z plavby a vydat se do vln ....
A vypadá to, že Dupin nekončí - a já budu čekat na další příběh ....
KEN EMBERR komisaři - a určitě opět nashledanou ....
Další případ Dupina a jeho kolegů v okouzlujicim prostředí Bretagne. Příjemné letní čtení, ze kterého nemáte noční můry, spíš tak chuť na kávu a něco místního dobrého.
Zápletka byla v tomto díle zajímavá a knize dost prospělo zeštíhlení oproti jiným dílům, které se mi trochu táhly. Tentokrát to bylo tak akorát, aby se vyvážil popis krajiny a gastronomie se samotným pátráním po pachateli.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Bretaňské poměry |
| 2015 |  Bretaňský příboj |
| 2018 | Bretaňský příliv |
| 2017 | Bretaňská pýcha |
| 2016 | Bretaňské zlato |
Jeden z nejpovedenějších případů komisaře Dupina je napsaný opět čtivě a přehledně, takže se v něm čtenář dobře orientuje. Malý a nepříliš známý ostrůvek v Bretani, mne přímo nalákal k jeho prozkoumání, díky barvitému vyprávění.
Velkým bonusem jsou ve všech knihách mého oblíbeného autora mapky na knižních deskách, které mne hodně baví.
Knihu doporučuji těm, kteří v detektivním příběhu nehledají přehnaně drastické a krvavé scény.